Po nezávislých labelech: Load Records
19.8.2007 | Autor: Daniel Matoušek | sekce: publicistika
Internetový server Pitchfork ho nazval nepřítelem nudy v království atonální zábavy. „V království hluků“ ho možná vystihuje lépe, ale podstata věci zůstává. Rhodeislanské vydavatelství Load Records se specializuje na menšinový žánr, který poslední dobou vyplouvá napovrch zpod špinavých sklepů a zaplivaných klubů a získává si mnohem širší publikum, než by se mohlo na první pohled zdát - noise. Žánr, který už dávno neznamená jen nesmyslný rachot, ale spíš sofistikovanou a často dost nápaditou hudbu post-industriální doby pro posluchače bez předsudků.
Za rok to bude patnáct let, kdy si hudební nadšenec, tehdy čerstvý absolvent univerzity, Ben McOster založil v hlavním městě státu Rhode Island Providence malou vydavatelskou společnost. Původní ideje, že bude vydávat jen lokální kapely, které by se jinak neuchytily, se držel dost dlouho, ale nakonec s tím, jak se mu společnost rozrůstala a stávala se v undergroundových kruzích pojmem i mimo hranice regionu, začal nabírat i kapely z jiných konců nejen Spojených států, ale i světa (například italští OvO). A právě ty dnes tvoří to nejzajímavější, co Load Records – jedno z nejrespektovanějších vydavatelství v žánru - nabízí.
Samotný nápad na založení přišel na koncertě v newyorském klubu CGGB. „Jedni moji kamarádi tam zrovna hráli se svou kapelou, Boss Fuel. Byl jsem trochu opilý a prohlásil jsem, že jim vydám sedmipalcový vinyl...“ A tak taky udělal. Hudebně se nejednalo o nic extrémního, typický garážový rock. Za hlavní zlom a opravdové založení udává až druhou nahrávku, na které se podílel - od místní kapely Von Ryan Express. V podobném syrovém stylu se desky se značkou Load nesly několik let. Prvním signálem k odklonu od přímější hudby k víc experimentálním věcem byla, jak McOster přiznává, až nahrávka se chicagským triem Scissor Girls v roce 1996. Nicméně k tomu podotýká, že spoustu kapel, které se dají označit jako rockové, vydává i dnes a takoví newyorští Vaz jsou toho dobrým příkladem.
Celkem logicky se s tím, jak se zvyšovalo pořadové číslo u nahrávek, zvětšoval i žánrový rozptyl. Označení „hlukový“ zůstává Load Records právem, protože každý interpret u nich se o tenhle druh hudby nějakým způsobem otírá, ale bylo by dost zavádějící si myslet, že se všechny kapely vyžívají jen v elektronických šumech a chrčení laptopů. Dokonce to je naopak, protože drtivá většina z nich používá výhradně živé nástroje, přičemž velkou část katalogu tvoří noise-rockové projekty, které by se daly přirovnat někam k Sonic Youth osmdesátých let. Za všechny třeba veteráni Friends Forever, kteří jsou známí tím, že koncerty odehrávají zásadně zevnitř své dodávky zaparkované před klubem. Dál jsou k nalezení víc experimentální projekty, mezi nimi noisový vokalista Prurient nebo clevelandští vizionáři Air Conditioning, a hodně míchání s ostatními žánry. Dost slyšitelně s punkem, freejazzem nebo i folkem, ten se velmi obratně promítá do tvorby one-man projektu Kites, a v posledních několika letech i metalem. Právě k tomu nejtemnějšímu metalu má blízko první ze čtyř kapel, o nichž se v souvislosti s Load Records mluví nejčastěji.
Khanate MySpace
Přestože už rok neexistují a Load nebylo jejich hlavní vydavatelství, byla by škoda je nezmínit. Vzhledem obsazení, v němž se objevovala jména členů zavedených kapel metalového podsvětí, byli Khanate považovaní za superskupinu. Hudebně měli blízko ke kapelám jako Sunn O))) nebo Burning Witch a šlo je tudíž celkem bez rozpaků zařadit do škatulky dekadentního, hodně zpomaleného doom metalu. Paralelu s oběmi partami navíc posiluje i osoba principála, kytaristy Stephena O’Malleyho, který je/byl členem všech tří.
Lightning Bolt MySpace
Nejpopulárnější ze všech Load-ovských kapel tvořená pouze zpívajícím bubeníkem a baskytaristou. Málokdo se může pochlubit tak koncentrovanou energií a podobnou zběsilostí, jakou ze sebe dostávají na nahrávkách i vystoupeních. Na svém MySpace o sobě výstižně píšou: „Dvoučlenná parta, která je hlasitější než mnohé závody NASCAR. Nejkomplikovanější hudba, jakou si lze představit od superhrdinů v kostýmech a hokejových rukavicích.“
Sightings MySpace
Takhle prý bude znít hudba po apokalypse, psali před třemi lety o nejúspěšnějším albu brooklynského tria Arrived in Gold. Snad to má co dělat s určitou apatičností, která je z jejich hudby cítit, snad s tím že, označení noise-rock je pro Sightings úzké. Jestli chápeme minimalismus jako maximální účinek s využitím minima prostředků, pak je tohle minimalismus. Jestli chápeme psychedelii jako opar, který vytváří dojem slévání a odtažitosti, pak je tohle psychedelie. Další z mezifází destrukce rockové hudby.
Noxagt MySpace
Norské trio, jehož mezinárodní kariéru odstartovalo rádiové vystoupení na BBC v pořadu hledače talentů Johna Peela. Až do předloňska fungovali v nezvyklé sestavě bicí, basa, housle. V současnosti místo houslí zaujal další ne tak častý nástroj - barytonová kytara, takže hodně neobvyklý zvuk kapely se k obyčejnosti moc neodchýlil. Kytarové zvuky zní sice z kytary očekávatelněji, než když je dřív loudili z houslí, poslední třetí deska tím ale výrazněji neutrpěla.
Co se týče dalšího ubírání mají Ben McOster i jeho partnerka Laura Mullen, v současnosti dva jediní zaměstnanci firmy, jasno. „Budoucnost je v tuhle chvíli v multimédiích. Labely se prostě musí změnit nebo zkrachují,“ říká ke své vidině kompletních multimediálních balíčků, kterými chce časem nahradit současné audionahrávky. A podle čeho bude i nadále vybírat, které kapely vezme pod svá vydavatelská křídla? Na jakou hudbu se chce dál soustředit? Odpověď je dost zappovská: „Myslím, že musí být zábavná. To je to, o co mi jde. Mám smysl pro humor a očekávám, že i hudba bude mít smysl pro humor. Ne nutně ve stejné formě jako „Weid Al“ Yankovic nebo něco jemu podobného, ale myslím, že muzika by měla být zábava.“
Za rok to bude patnáct let, kdy si hudební nadšenec, tehdy čerstvý absolvent univerzity, Ben McOster založil v hlavním městě státu Rhode Island Providence malou vydavatelskou společnost. Původní ideje, že bude vydávat jen lokální kapely, které by se jinak neuchytily, se držel dost dlouho, ale nakonec s tím, jak se mu společnost rozrůstala a stávala se v undergroundových kruzích pojmem i mimo hranice regionu, začal nabírat i kapely z jiných konců nejen Spojených států, ale i světa (například italští OvO). A právě ty dnes tvoří to nejzajímavější, co Load Records – jedno z nejrespektovanějších vydavatelství v žánru - nabízí.
Samotný nápad na založení přišel na koncertě v newyorském klubu CGGB. „Jedni moji kamarádi tam zrovna hráli se svou kapelou, Boss Fuel. Byl jsem trochu opilý a prohlásil jsem, že jim vydám sedmipalcový vinyl...“ A tak taky udělal. Hudebně se nejednalo o nic extrémního, typický garážový rock. Za hlavní zlom a opravdové založení udává až druhou nahrávku, na které se podílel - od místní kapely Von Ryan Express. V podobném syrovém stylu se desky se značkou Load nesly několik let. Prvním signálem k odklonu od přímější hudby k víc experimentálním věcem byla, jak McOster přiznává, až nahrávka se chicagským triem Scissor Girls v roce 1996. Nicméně k tomu podotýká, že spoustu kapel, které se dají označit jako rockové, vydává i dnes a takoví newyorští Vaz jsou toho dobrým příkladem.
Celkem logicky se s tím, jak se zvyšovalo pořadové číslo u nahrávek, zvětšoval i žánrový rozptyl. Označení „hlukový“ zůstává Load Records právem, protože každý interpret u nich se o tenhle druh hudby nějakým způsobem otírá, ale bylo by dost zavádějící si myslet, že se všechny kapely vyžívají jen v elektronických šumech a chrčení laptopů. Dokonce to je naopak, protože drtivá většina z nich používá výhradně živé nástroje, přičemž velkou část katalogu tvoří noise-rockové projekty, které by se daly přirovnat někam k Sonic Youth osmdesátých let. Za všechny třeba veteráni Friends Forever, kteří jsou známí tím, že koncerty odehrávají zásadně zevnitř své dodávky zaparkované před klubem. Dál jsou k nalezení víc experimentální projekty, mezi nimi noisový vokalista Prurient nebo clevelandští vizionáři Air Conditioning, a hodně míchání s ostatními žánry. Dost slyšitelně s punkem, freejazzem nebo i folkem, ten se velmi obratně promítá do tvorby one-man projektu Kites, a v posledních několika letech i metalem. Právě k tomu nejtemnějšímu metalu má blízko první ze čtyř kapel, o nichž se v souvislosti s Load Records mluví nejčastěji.
Khanate MySpace
Přestože už rok neexistují a Load nebylo jejich hlavní vydavatelství, byla by škoda je nezmínit. Vzhledem obsazení, v němž se objevovala jména členů zavedených kapel metalového podsvětí, byli Khanate považovaní za superskupinu. Hudebně měli blízko ke kapelám jako Sunn O))) nebo Burning Witch a šlo je tudíž celkem bez rozpaků zařadit do škatulky dekadentního, hodně zpomaleného doom metalu. Paralelu s oběmi partami navíc posiluje i osoba principála, kytaristy Stephena O’Malleyho, který je/byl členem všech tří.
Lightning Bolt MySpace
Nejpopulárnější ze všech Load-ovských kapel tvořená pouze zpívajícím bubeníkem a baskytaristou. Málokdo se může pochlubit tak koncentrovanou energií a podobnou zběsilostí, jakou ze sebe dostávají na nahrávkách i vystoupeních. Na svém MySpace o sobě výstižně píšou: „Dvoučlenná parta, která je hlasitější než mnohé závody NASCAR. Nejkomplikovanější hudba, jakou si lze představit od superhrdinů v kostýmech a hokejových rukavicích.“
Sightings MySpace
Takhle prý bude znít hudba po apokalypse, psali před třemi lety o nejúspěšnějším albu brooklynského tria Arrived in Gold. Snad to má co dělat s určitou apatičností, která je z jejich hudby cítit, snad s tím že, označení noise-rock je pro Sightings úzké. Jestli chápeme minimalismus jako maximální účinek s využitím minima prostředků, pak je tohle minimalismus. Jestli chápeme psychedelii jako opar, který vytváří dojem slévání a odtažitosti, pak je tohle psychedelie. Další z mezifází destrukce rockové hudby.
Noxagt MySpace
Norské trio, jehož mezinárodní kariéru odstartovalo rádiové vystoupení na BBC v pořadu hledače talentů Johna Peela. Až do předloňska fungovali v nezvyklé sestavě bicí, basa, housle. V současnosti místo houslí zaujal další ne tak častý nástroj - barytonová kytara, takže hodně neobvyklý zvuk kapely se k obyčejnosti moc neodchýlil. Kytarové zvuky zní sice z kytary očekávatelněji, než když je dřív loudili z houslí, poslední třetí deska tím ale výrazněji neutrpěla.
Co se týče dalšího ubírání mají Ben McOster i jeho partnerka Laura Mullen, v současnosti dva jediní zaměstnanci firmy, jasno. „Budoucnost je v tuhle chvíli v multimédiích. Labely se prostě musí změnit nebo zkrachují,“ říká ke své vidině kompletních multimediálních balíčků, kterými chce časem nahradit současné audionahrávky. A podle čeho bude i nadále vybírat, které kapely vezme pod svá vydavatelská křídla? Na jakou hudbu se chce dál soustředit? Odpověď je dost zappovská: „Myslím, že musí být zábavná. To je to, o co mi jde. Mám smysl pro humor a očekávám, že i hudba bude mít smysl pro humor. Ne nutně ve stejné formě jako „Weid Al“ Yankovic nebo něco jemu podobného, ale myslím, že muzika by měla být zábava.“
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Po-nezavislych-labelech-Load-Records~19~srpen~2007/
Komentáře
&;
