Po nezávislých labelech: Jagjaguwar, Secretly Canadian, Dead Oceans
5.11.2007 | Autor: Daniel Matoušek | sekce: publicistika
Tentokrát tři v jednom. Kdesi na středozápadě Ameriky existovala až do letošního února aliance dvou menších vydavatelství, spojených osobami vlastníků a do velké míry i hudebním záběrem. Dnes už jich je o jednoho víc: přibyl k nim třetí vydavatelský zelenáč a společná centrála firem se tak z Bloomingtonu v Indianě alespoň částečně odštěpila na jih, směrem k Texasu.
Jagjaguwar a Secretly Canadian vznikly shodně v roce 1996, ovšem naprosto nezávisle na sobě a nesídlily tehdy ještě ani ve stejném městě. Společné pro ně bylo jen to, že zakladatelé obou měli co dočinění s univerzitními rádii a k tomu i hudební vkus, směřující k alternativnějšímu rocku a folku.
Jagjaguwar původně vyrostl z popela pokusného vydavatelství Sentimental, vedeného dvěma kamarády. To do světa, nebo spíš regionu, pustilo všehovšudy jednu sedmipalcovou desku, než se rozpadlo. První participující Dawson Prater pak odjel do Chicaga, aby zde později založil Locust, a ten druhý Darius Van Arman dal vzniknout Jagjaguwaru. Podporoval lokální scénu, navíc zařizoval koncerty kapel v tamním hudebním klubu, ale už od začátku věřil tomu, že bude pokrývat oblast celých Států a že se postupně propracuje i k zahraničním kapelám.
Oproti tomu, na začátku Secretly Canadian nestáli dva, ale hned čtyři lidé: jeden majitel kavárny, dva univerzitní studenti a bratr jednoho ze studentů. Založit si vydavatelství jim znělo jako zábava a pro onoho majitele Jonathana Cargilla, hlavního investora, to byl už od mládí velký sen. Jeden ze studentů sice rok po založení odešel za vlastním podnikáním,vytvořit experimentálněji laděnou značku Family Vineyard, jinak se ale nic nezměnilo a od té doby se na vedení podílejí zbylí tři.
Krátce po zalběhnutí labelu se Cargill a spol. začali zajímat o to, co dělají jiní, speciálně o vydavatelskou činnost Jagjaguwaru, který měl podobnou filosofii a věnoval se i podobné hudbě. Vzájemné kontakty se postupně utvrzovaly a došlo to až tak daleko, že se v roce 1999 Darius Van Arman přestěhoval do Bloominghtonu, prodal majitelům „Tajně kanadských“ půlku Jagjaguwaru a obě firmy spojily své kanceláře do jedné. Začala společná historie, která dost úspěšně trvá dodnes. Ovšem s jednou malou změnou. Letos v únoru totiž oznámily další přírustek do své vydavatelské rodiny - Dead Oceans. Podle oficiální tiskové zprávy, kterou vypustily při oficiálním uvedení na trh, se má snažit hledat zajímavé zvukotvůrce napříč celým hudebním spektrem namísto zaměřování se na jakýkoliv žánr. Konkrétní podobu ale tahle snaha dostala zatím jen na pár deskách a zdá se, že Dead Oceans má všechno teprve před sebou.
Zato dva hlavní aktéři Jagjaguwar a Secretly Canadian toho mají v katalogu už dost. SC nedávno vydali stou nahrávku, Jagjaguwar jich má podobně. S ohledem na jednotné vedení se dnes logicky dost ovlivňují i v oblasti dramaturgie. Hudbu vždy vybírají kolektivně, stojí si ale za tím, že každá ze značek je specifická a má své konkrétní směřování. Lapidárně řečeno: Jagjaguwar je víc nakloněný psychedelii, zatímco Secretly Canadian je přímočařejší: takže větší rock’n’roll, popřípadě větší pop.
Jagjaguwar
Dnes by se dal rozdělit na dvě větve. První z nich je folková, či snad folkrocková: z těch nejvýraznějších sem patří lehce countryoví Skygreen Leopards a Okkervil River nebo zvukově odvážnější Odawas. Ta druhá je víc experimentální a zastupují ji třeba elektroničtí Alex Delivery a Pink Mountaintops, nezařaditelný Richard Youngs nebo newyorský kvartet Oneida, který si dokonce už vydobyl tak silnou pozici, že pod hlavičkou Jagjaguwaru vede vlastní minivydavatelství Brah.
Oneida – Secret Wars (2004) MySpace
Co čekat od kapely, která je schopná natočit čtvrthodinovou instrumentální písničku spočívající v opakovaní jediného akordu? Skoro všechno nebo taky vůbec nic. Vydali zatím osm alb, některé přístupnější, některé méně, některé povedenější, některé méně. Nejpestřejší z nich, Secret Wars patří v jejich diskografii k těm písničkovějším.
Richard Youngs - Naive Shaman (2005) MySpace
Experimentátor Youngs má za sebou už skoro dvacetiletou kariéru. Během ní nahrával s bezpočtem umělců a dnes ho s klidem můžeme řadit po bok ikon žánru outsider music jako je Jandek nebo Daniel Johnston. Z mnohých nahrávek je nejpůsobivější na kost ohlodaná Naive Shaman – syrový zpěv s bublající elektronikou v pozadí a naprosto unikátní atmosférou. Kdo snad zná album Blemish Davida Sylviana, ví naprosto přesně, co mám na mysli.
Besnard Lakes – The Dark Horse (2007) MySpace
Rozhodně jeden z největších objevů letoška. Prapodivná skupinka vousatých Kanaďanů, kteří se zhlédli ve vokálních harmoniích Beach Boys, v uklidňující atmosféře ambientu a v psychedelickém pinkfloydovském rocku. Nedávné EP navíc jen potvrdilo to, co únorový debut naznačil - že o Besnard Lakes bude ještě hodně slyšet.
Secretly Canadian
„Tajně kanadští“ mají v současnosti v záloze jeden dost velký komerční tahák: Antonyho, vítěze Mercury Prize, který tak rád zpívá o transexualitě a podobných věcech, a z těch známějších ještě písničkáře Jasona Molinu, vystupujícího ještě donedávna pod pseudonymem Songs: Ohia a dnes už zase jako Magnolia Electric Co.. Kromě nich stojí za zmínku celkem tradiční kytarový folk Damiena Jurada, do něhož jsou ale zakomponovávány jím pořízené terénní nahrávky, nebo zběsilý spolek Danielson, čerstvě posílený o nového hvězdného člena, Sufjana Stevense.
June Panic – Baby’s Breadth (2002) MySpace
Jeden z nejpodceňovanějších písničkářů dneška, hlásají stránky labelu a mnohé recenze jim dávají za pravdu. Hlasem dost připomíná raného Boba Dylana, jinak je ale one-man projekt June Panic z rodu toho nejsoučasnějšího písničkářství. Začínal jako dost lo-fi zpěvák s naboosterovanou kytarou, dnes už zklidněl a posunul se trochu ke country. Občas s kapelou, občas bez ní.
Jens Lekman – When I Said I Wanted To Be Your Dog (2004) Virb
Nekorunovaný král švédského indie popu dělá tři nové písničky každý týden. Nemá rád alba, jenom jednotlivé skladby, ale vždy když přijde čas, tak sesbírá to nejlepší za několik posledních let a vydá to. Naposledy to bylo před několika dny, kdy šla na pulty deska Night Falls Over Kortedala, nabitá kolekce hitů, která dosahuje i na jeho prozatím nejpřesvědčivější album z roku 2004. Orchestrální aranže střídají strožejší kousky, základ se ale vždy točí okolo jeho hlasu a kytary. A občas primitivní texty působí spíš roztomile, než natvrdle.
Antony And The Johnsons – I Am Bird Now (2005) MySpace
Poslední a suverénně nejúspěšnější deska Antonyho Hegartyho. Klavírní skladby, které dokážou dojmout svou neobyčejnou upřímností v textech a naléhavostí a uvěřitelností v projevu. A k tomu hostující Lou Reed, Rufus Wainwright nebo Devendra Banhart.
Dead Oceans
I když v katalogu nemají, jak už bylo zmíněno, moc nahrávek (zatím snad jen pět), vešla se mezi ně jedna, která dost vybočuje:
Dirty Projectors – Rise Above (2007) MySpace
Jejich frontmana Davea Longstrethyho mnozí považují za blázna. Tentokrát, na nové desce, svému podivínství nasadil korunu: vzal debut Damaged od kalifornských punk/HC legend Black Flag z roku 1981 a předělal si ho k obrazu svému. Vznikla tak zvukově odvážná deska, originálu na míle vzdálená. Smyčce, elektrické beaty a kapela, z níž vystupuje hlavně kytara, zpěv a ženské dvojhlasy, to všechno zabaleno do hodně mlhavých a vrstevnatých aranží.
Jagjaguwar a Secretly Canadian vznikly shodně v roce 1996, ovšem naprosto nezávisle na sobě a nesídlily tehdy ještě ani ve stejném městě. Společné pro ně bylo jen to, že zakladatelé obou měli co dočinění s univerzitními rádii a k tomu i hudební vkus, směřující k alternativnějšímu rocku a folku.
Jagjaguwar původně vyrostl z popela pokusného vydavatelství Sentimental, vedeného dvěma kamarády. To do světa, nebo spíš regionu, pustilo všehovšudy jednu sedmipalcovou desku, než se rozpadlo. První participující Dawson Prater pak odjel do Chicaga, aby zde později založil Locust, a ten druhý Darius Van Arman dal vzniknout Jagjaguwaru. Podporoval lokální scénu, navíc zařizoval koncerty kapel v tamním hudebním klubu, ale už od začátku věřil tomu, že bude pokrývat oblast celých Států a že se postupně propracuje i k zahraničním kapelám.
Oproti tomu, na začátku Secretly Canadian nestáli dva, ale hned čtyři lidé: jeden majitel kavárny, dva univerzitní studenti a bratr jednoho ze studentů. Založit si vydavatelství jim znělo jako zábava a pro onoho majitele Jonathana Cargilla, hlavního investora, to byl už od mládí velký sen. Jeden ze studentů sice rok po založení odešel za vlastním podnikáním,vytvořit experimentálněji laděnou značku Family Vineyard, jinak se ale nic nezměnilo a od té doby se na vedení podílejí zbylí tři.
Krátce po zalběhnutí labelu se Cargill a spol. začali zajímat o to, co dělají jiní, speciálně o vydavatelskou činnost Jagjaguwaru, který měl podobnou filosofii a věnoval se i podobné hudbě. Vzájemné kontakty se postupně utvrzovaly a došlo to až tak daleko, že se v roce 1999 Darius Van Arman přestěhoval do Bloominghtonu, prodal majitelům „Tajně kanadských“ půlku Jagjaguwaru a obě firmy spojily své kanceláře do jedné. Začala společná historie, která dost úspěšně trvá dodnes. Ovšem s jednou malou změnou. Letos v únoru totiž oznámily další přírustek do své vydavatelské rodiny - Dead Oceans. Podle oficiální tiskové zprávy, kterou vypustily při oficiálním uvedení na trh, se má snažit hledat zajímavé zvukotvůrce napříč celým hudebním spektrem namísto zaměřování se na jakýkoliv žánr. Konkrétní podobu ale tahle snaha dostala zatím jen na pár deskách a zdá se, že Dead Oceans má všechno teprve před sebou.
Zato dva hlavní aktéři Jagjaguwar a Secretly Canadian toho mají v katalogu už dost. SC nedávno vydali stou nahrávku, Jagjaguwar jich má podobně. S ohledem na jednotné vedení se dnes logicky dost ovlivňují i v oblasti dramaturgie. Hudbu vždy vybírají kolektivně, stojí si ale za tím, že každá ze značek je specifická a má své konkrétní směřování. Lapidárně řečeno: Jagjaguwar je víc nakloněný psychedelii, zatímco Secretly Canadian je přímočařejší: takže větší rock’n’roll, popřípadě větší pop.
Jagjaguwar
Dnes by se dal rozdělit na dvě větve. První z nich je folková, či snad folkrocková: z těch nejvýraznějších sem patří lehce countryoví Skygreen Leopards a Okkervil River nebo zvukově odvážnější Odawas. Ta druhá je víc experimentální a zastupují ji třeba elektroničtí Alex Delivery a Pink Mountaintops, nezařaditelný Richard Youngs nebo newyorský kvartet Oneida, který si dokonce už vydobyl tak silnou pozici, že pod hlavičkou Jagjaguwaru vede vlastní minivydavatelství Brah.
Oneida – Secret Wars (2004) MySpace
Co čekat od kapely, která je schopná natočit čtvrthodinovou instrumentální písničku spočívající v opakovaní jediného akordu? Skoro všechno nebo taky vůbec nic. Vydali zatím osm alb, některé přístupnější, některé méně, některé povedenější, některé méně. Nejpestřejší z nich, Secret Wars patří v jejich diskografii k těm písničkovějším.
Richard Youngs - Naive Shaman (2005) MySpace
Experimentátor Youngs má za sebou už skoro dvacetiletou kariéru. Během ní nahrával s bezpočtem umělců a dnes ho s klidem můžeme řadit po bok ikon žánru outsider music jako je Jandek nebo Daniel Johnston. Z mnohých nahrávek je nejpůsobivější na kost ohlodaná Naive Shaman – syrový zpěv s bublající elektronikou v pozadí a naprosto unikátní atmosférou. Kdo snad zná album Blemish Davida Sylviana, ví naprosto přesně, co mám na mysli.
Besnard Lakes – The Dark Horse (2007) MySpace
Rozhodně jeden z největších objevů letoška. Prapodivná skupinka vousatých Kanaďanů, kteří se zhlédli ve vokálních harmoniích Beach Boys, v uklidňující atmosféře ambientu a v psychedelickém pinkfloydovském rocku. Nedávné EP navíc jen potvrdilo to, co únorový debut naznačil - že o Besnard Lakes bude ještě hodně slyšet.
Secretly Canadian
„Tajně kanadští“ mají v současnosti v záloze jeden dost velký komerční tahák: Antonyho, vítěze Mercury Prize, který tak rád zpívá o transexualitě a podobných věcech, a z těch známějších ještě písničkáře Jasona Molinu, vystupujícího ještě donedávna pod pseudonymem Songs: Ohia a dnes už zase jako Magnolia Electric Co.. Kromě nich stojí za zmínku celkem tradiční kytarový folk Damiena Jurada, do něhož jsou ale zakomponovávány jím pořízené terénní nahrávky, nebo zběsilý spolek Danielson, čerstvě posílený o nového hvězdného člena, Sufjana Stevense.
June Panic – Baby’s Breadth (2002) MySpace
Jeden z nejpodceňovanějších písničkářů dneška, hlásají stránky labelu a mnohé recenze jim dávají za pravdu. Hlasem dost připomíná raného Boba Dylana, jinak je ale one-man projekt June Panic z rodu toho nejsoučasnějšího písničkářství. Začínal jako dost lo-fi zpěvák s naboosterovanou kytarou, dnes už zklidněl a posunul se trochu ke country. Občas s kapelou, občas bez ní.
Jens Lekman – When I Said I Wanted To Be Your Dog (2004) Virb
Nekorunovaný král švédského indie popu dělá tři nové písničky každý týden. Nemá rád alba, jenom jednotlivé skladby, ale vždy když přijde čas, tak sesbírá to nejlepší za několik posledních let a vydá to. Naposledy to bylo před několika dny, kdy šla na pulty deska Night Falls Over Kortedala, nabitá kolekce hitů, která dosahuje i na jeho prozatím nejpřesvědčivější album z roku 2004. Orchestrální aranže střídají strožejší kousky, základ se ale vždy točí okolo jeho hlasu a kytary. A občas primitivní texty působí spíš roztomile, než natvrdle.
Antony And The Johnsons – I Am Bird Now (2005) MySpace
Poslední a suverénně nejúspěšnější deska Antonyho Hegartyho. Klavírní skladby, které dokážou dojmout svou neobyčejnou upřímností v textech a naléhavostí a uvěřitelností v projevu. A k tomu hostující Lou Reed, Rufus Wainwright nebo Devendra Banhart.
Dead Oceans
I když v katalogu nemají, jak už bylo zmíněno, moc nahrávek (zatím snad jen pět), vešla se mezi ně jedna, která dost vybočuje:
Dirty Projectors – Rise Above (2007) MySpace
Jejich frontmana Davea Longstrethyho mnozí považují za blázna. Tentokrát, na nové desce, svému podivínství nasadil korunu: vzal debut Damaged od kalifornských punk/HC legend Black Flag z roku 1981 a předělal si ho k obrazu svému. Vznikla tak zvukově odvážná deska, originálu na míle vzdálená. Smyčce, elektrické beaty a kapela, z níž vystupuje hlavně kytara, zpěv a ženské dvojhlasy, to všechno zabaleno do hodně mlhavých a vrstevnatých aranží.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Po-nezavislych-labelech-Jagjaguwar-Secretly-Canadian-Dead-Ocean~05~listopad~2007/
Komentáře
&;
