9.3.2006 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Placebo...
... nové album Meds vychází v pondělí 13. března
... živě na festivalu United Islands Of Prague 24. června (více zde)

Androgynní Brian Molko se svými druhy je zpět s novou deskou. Ponechme stranou nezbytné promo chvalozpěvy o tom, že právě tohle a ne jiné CD je tím nejlepším v kariéře Placebo a soustřeďme se na to opravdu důležité. Totiž že tahle trojka zraje každým výliskem. A že Molko má už zase nový účes. A nenechte se mýlit, o tahle informace může být pro skalní fanoušky životně důležitá.

Placebo je dnes definitivně velká kapela. Z někdejší bisexuální “svěženky” je akt, jehož nahrávky si gramofirma hýčká a jen nerada vidí, že jako každé velké kapele uniklo i nové album této trojky na síť. Co naplat, druhdy spíše jedna z mnoha kapel se zpěvákem, který si zřejmě pořád ještě neujasnil některé věci, je dnes bezmála kultovní kapela s houfem oddaných, kteří na nové album čekají jako na smilování.
Čím si vlastně trojka Brian Molko, Stefan Olsdal a Steve Hewitt vydobyla takový ohlas? Především proto, že byla vždycky jiná. Tak jiná, jako byli v například Suede ve svých zlatých časech. Stejně jako si parta kolem Bretta Andersona dovolila přijít do boomu shoegazerských skupin s roztančenou hudbou, provokativní image a zženštile vystupujícím zpěvákem, tak výlučně dnes působí i Placebo. O vzhledu Briana Molka už byly napsány téměř romány, ale i jeho kňouravý a tvárný vokál je z úplně jiného těsta než “typické” civilní projevy Kapranosů a dalších. Placebo dnes tvoří vítanou alternativu k neutuchajícímu boomu kytarovek, které pomalu nerozeznáte jednu od druhé a jejichž jediným štěstím je, že jim to publikum stále baští. Desky Molka a spol. poznáte okamžitě. Placebo totiž mají dar jedinečnosti, která je odděluje od zástupu bezejmenných. A beztak to vlastně nikdy typická kytarovka nebyla. Jen považte, v době, kdy ve třech působí snad jenom Depeche Mode (kteréžto jméno samozřejmě nebylo zvoleno náhodou), si kytarově-popová skupina dovolí hrát v takto okleštěné sestavě? A přesto. Nebo snad právě proto.

Nahrajte znovu debut

Na první poslech je nové album Meds typickým dítkem svých rodičů: řízná tempa, nezaměnitelný Molkův projev a lahodně se proplétající melodie, které nejsou vystaveny jako houska na krámě. Introvertní nálada, ani stopa po buranské stadiónové vlezlosti a někde vzadu stále opar s nádechem dekadentna. Toť model, který úspěšně prodal alba Black Market Music či předposlední Sleeping With Ghosts. A přesto je Meds na několik poslechů něčím výjimečná: s největší pravděpodobností jde totiž o nejucelenější nahrávku, s jakou kdy kapela přišla. Zatímco předchozí výlisky místy trpěly určitou nevyvážeností, Meds drží pohromadě a nedrolí se na kousky pozoruhodné a spíše postradatelné.
“Ocitli jsme se v situaci, kdy jsme složili velké množství materiálu, tudíž bylo na album z čeho vybírat,” vysvětluje Brian Molko. “Na předchozích deskách tomu tak nebylo, takže bývaly trochu nevyvážené. Ale na Meds je podle mě tak šest až sedm singlových kousků” dodává sebevědomě.
Na novém albu kapela pracovala s francouzským producentem Dimitri Tikovoiem, jehož idea byla jasná: přiměl trojici pracovat s takovým nasazením, jako by šlo o jejich debutové album.
“Dimitri se rozhodl zbavit nás komfortu přepychového studia a vrátit do naší hudby vzrušující odér nebezpečí. Vybavení ve studiu Rak, kde jsme natáčeli, se od sedmdesátých a osmdesátých let příliš nezměnilo. Takže když v něm nahráváte, nepřipadáte si jako ve vesmírné lodi, všechno je velmi ryzí a dřevní. Do pasáží, v nichž bychom dříve použili syntezátor, jsme nyní nahráli klasické piano a podobně. V minulosti jsme se dostali do fáze, kdy byla naše hudba snad až příliš překomplikovaná, takže jsme si návrat ke kořenům vychutnali,” říká Molko.

Temná romantika v Brazílii

Určitá lákavá a vzrušující nejednoznačnost však v hudbě Placebo zůstala, neboť jak říká Brian Molko, “věci ve světě Placebo nejsou nikdy jednoduché.” Příkladem za všechny budiž skladba Space Monkey, kterou nikdo z kapely nedokáže uspokojivě vysvětlit.
“Poslouchal jsem ji a vůbec jsem nevnímal, že to vlastně hrajeme my, nevybavoval jsem si okamžik, kdy jsme ji natáčeli. Měl jsem pocit, jako když poslouchám úplně cizí kapelu a hrozně silně to na mě zapůsobilo. Nikdy předtím jsem s našimi písničkami nic podobného nezažil,” svěřuje se Stefan Olsdal.
Kolekci Meds na atraktivitě přidává účast dvou hvězdných hostů. V titulní skladbě Meds slyšíme zpěv VV z dvojice The Kills a písničku Broken Promise svým vokálem vyšperkoval samotný Michael Stipe, frontman R.E.M.
“S Michaelem jsme se znali od doby, co jsme pracovali na filmu Sametová extáze. Broken Promise je píseň o dospívání a nás napadlo, že by získala na přitažlivosti, kdyby v ní zpívaly dva hlasy. Nejdřív jsme pomýšleli na zpěvačku, ale pak nás napadlo oslovit Michaela,” vzpomíná Brian Molko.
Placebo zkrátka lákají nečekaná spojení. Koneckonců, před časem odehráli velmi dobře přijaté vystoupení v Chile a v Brazílii. Řeklo by se – země kytarovému popu nijak nezaslíbené, ještě tak Sepultura, ale opak byl pravdou.
“V Čile jsme odehráli dva vyprodané koncerty pro devět tisíc lidí a v Buenos Aires pro sedm tisíc. Bylo to fantastické, lidi tam jsou skvělí s podobnou muziku mají hrozně rádi. Například v Mexiku je strašně populární Morrissey a v Brazílii zase The Cure. Téhle potemnělé romantice se tam velmi dobře daří,” pochvaluje si Molko.
Placebo zkrátka “jedou”, o tom není pochyb. Zdá se, že předchozí výběr singlů v žádném případě neznamenal – jak už to bývá – konec jedné, zpravidla té nejúspěšnější, kariéry. Meds představuje Molka a jeho kumpány možná v životní síle, tak je nezmeškejte.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/02