Phil Shöenfelt: Mám rád hudbu se zajímavými texty
24.4.2004 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika
Rockový písničkář, muzikant a spisovatel Phil Söenfelt se narodil ve Velké Británii, avšak od poloviny 90. let žije v Praze. Obklopil se několika českými muzikanty, kteří donedávna tvořili jeho kapelu Southern Cross. Kapelu sice tvoří stále, jen jméno se změnilo.
V následujícím rozhovoru doplňuje zpěváka a kytaristu Phila Sh"enfelta i jeho dlouholetý souputník, houslista, kytarista a mandolinista Pavel Cingl.
Zatím poslední album Ecstatic jste nahráli ještě jako Phil Söenfelt & Southern Cross. Ale prý se čeští fanoušci na tomto dlouhém jménu tak zasekávali, že jste se nakonec rozhodli pro změnu. Je to tak, Pavle?
Cingl: Je to tak. Dohodli jsme se, že název zkrátíme a že se budeme označovat jenom Shoenfelt, tedy Philovým příjmením (bez dvou teček nad o). Stejně většina lidí, když chodí na naše koncerty, říká: Jdeme na Sh"enfelta. A strašně moc lidí mělo problémy s tím Southe. Southern Cross (sám se přeřekne, pozn. aut.). Jedni to nemůžou vyslovit, jiní to neumějí napsat. A všichni dohromady měli problém zapamatovat si to. A tak jsme se dohodli, že už budeme jenom Shoenfelt.
Pojďme se teď vrátit do minulosti. Já jsem Phila představil jako rockového písničkáře, což je označení, za které se dá skrýt cokoli. Ale on začínal s punkem a vůbec s mnohem tvrdší hudbou, než jakou hrajete teď.
Cingl: Ano, my jsme vlastně oba začínali s punkovou hudbou.
Söenfelt: Ne, já jsem měl jedno hudební období ještě předtím. Začínal jsem zpívat folk a blues, když jsem byl ještě teenager.
Pak tedy přišlo to tvrdší období. A jak jste se postupně dostal ke svému současnému stylu?
Shöenfelt: Když jsem v roce 1979 poprvé přišel do New Yorku - bylo to jen na týden - seznámil jsem se s punkovou kapelou DC 10s , se kterou jsem si zahrál v populárním klubu Max's Kansas City. Až o něco později jsem tam založil postpunkovou kapelu Khmer Rouge. Žil jsem v New Yorku pět let a během té doby se skupina vyvíjela. Když jsem se v roce 1984 vrátil do Londýna, pokračoval jsem jako sólový muzikant. Na začátku 90. let jsem natočil jeden singl a dvě alba a potom se mi naskytla možnost hrát s českou skupinou Tichá dohoda, a tak jsem se v roce 1994 usadil tady.
Jaké jsou vaše inspirace, vzory? V jedné novinové recenzi srovnávali vaše písničky s tvorbou Lou Reeda nebo Toma Waitse. Jsou to vaši oblíbenci?
Söenfelt: Velkou inspirací jsou pro mne lidé jako Leonard Cohen. Ale našla by se spousta dalších: Jim Morrison z The Doors, Iggy Pop, určitě i ten Lou Reed a Velvet Underground, John Cale. Prostě tady ti klasikové rockové muziky. Ale ne komerční rock. Mám rád hudbu, která má hodně zajímavé texty. Takže k mým oblíbeným zpěvákům patří například Bob Dylan, Patti Smith apod. Jsou to básníci, vedle zpívání píšou knihy.
Dokladem toho, že i u vašich písní jsou texty důležité, je příloha s českými překlady textů vložená do bookletu zatím posledního alba Ecstatic. I posluchač, který nerozumí dobře anglicky, si tedy může vychutnat obsah skladeb. Může podle vás písňový text obstát i jako samostatná báseň, tedy bez hudebního doprovodu?
Shöenfelt: Já píšu i poezii, ale to je trošku něco jiného. Básně skládám v nepravidelných volných verších. Texty k rockové muzice musí být pravidelnější, musím používat tradiční metrum a strukturu. Ale myslím si, že v některých textech je možné zachovat poetické cítění.
Vy jste u nás vydal celkem úspěšný román Feťácká láska, ale přiznám se, že vaši poezii jsem zatím nečetl. Vyšly nějaké sbírky?
Söenfelt: Ano, Green Hotel (Zelený hotel).
Cingl: To je kniha, ve které jsou Philovy texty a básně. Jedná se o česko-anglické vydání, takže na jedné stránce je text česky a na protější straně anglicky.
Shöenfelt: Vyšla u vydavatelství Maťa.
Pojďme si aspoň jeden text rozebrat konkrétně. Co třeba píseň The Spirit And The Flesh (Duše a hmota)?
Söenfelt: To je skladba, která sahá trochu zpátky do mé minulosti. Já ve svých písních používám hodně náboženských obrazů. V mládí jsem měl velmi těžké období, byl jsem deset let závislý na heroinu. Naštěstí se mi povedlo s tím skončit a když jsem se dostával zpátky do života, cítil jsem to jako takové znovuzrození. Jako dítě jsem vyrůstal v nábožensky založené rodině. A po této zkušenosti s drogami jsem se na to jakoby rozvzpomněl a začal jsem v písních používat hodně obrazů především z Nového zákona.
Phile, pocházíte z Anglie. Co vás vlastně přimělo nejen usadit se v Praze, ale vůbec u nás tak dlouho zůstat?
Shöenfelt: Mně se nikdy, ale opravdu nikdy v Anglii nelíbilo. Vždycky jsem se odtud snažil nějak uniknout. Jezdíval jsem každý rok do Francie, žil jsem v Maroku, v Itálii, pak jsem odjel do New Yorku. A pokaždé, když jsem se vrátil do Anglie, necítil jsem se tam dobře. Naopak když jsem poprvé přijel do České republiky, bylo mi tu moc příjemně. Na posledním koncertě společné šňůry s Tichou dohodou jsem se seznámil se svou současnou ženou. Musel jsem se sice na rok vrátit do Anglie, avšak potom jsem znovu přijel do Česka a oženil jsem se tady.
Cingl: Velmi romantický příběh.
Co čeští muzikanti? Jsou lepší než angličtí?
Söenfelt: Po technické stránce pravděpodobně ano. Tady spousta lidí poslouchá jazz nebo muzikanty, jako jsou Frank Zappa nebo King Crimson. V Anglii se na tyto kapely po módě punkrocku zapomnělo. Mladí lidé tyto špičkové umělce neposlouchají. Znají jen ty tři akordy, které potřebují, aby mohli hrát punk. Tady Pavel třeba studoval konzervatoř. A všichni muzikanti z mé kapely poslouchají progresivní rock nebo jazzrock.
Představme si tedy kapelu. Pavle, vy hrajete na desce na housle, na elektrickou kytaru, na violu a na mandolínu. Jak to děláte na koncertech? Hrajete jenom na housle, nebo taky střídáte nástroje?
Cingl: Střídám je jako na cédéčku.
Včetně mandolíny a violy?
Cingl: Včetně mandolíny a kromě violy. Střídám housle, kytaru a mandolínu.
Takže zbývá už jen rytmika.
Cingl: Rytmika, to je basista Pavel Krtouš a bubeník Jaroslav Kvasnička.
Jak se vůbec vaše kapela dala dohromady? Pavle, kde vás Phil našel?
Cingl: Při své prvním turné po Čechách se Phil Shoenfelt seznámil s Jardou a Pavlem (bubeníkem a basistou), kteří tvořili páteř kapely Tichá dohoda, která Phila na tomhle turné doprovázela. Já jsem se s nimi znal, protože jsem se podílel na nahrávání tří alb Tiché dohody jako host. Když potom, už jako Southern Cross, natočili CD Blue Highway, obrátili se na mě, jestli bych s nimi tohle turné absolvoval. Já jsem souhlasil a nakonec jsem u nich zakotvil na trvalo.
Vedle základní sestavy na albu Ecstatic účinkují hosté.
Cingl: Petr Pištora nám v některých písničkách pomáhal na piano, Olin Nejezchleba na cello a ve dvou písničkách zpívala vokály Eva Turnová, což je basistka z Plastic People, nástupkyně Mejly Hlavsy. Původně jsme tam počítali s Lenkou Dusilovou. Ta však zrovna točila své album, a tak se nám nepodařilo časově se shodnout. S Evou to nakonec dopadlo výborně.
Jak je to s vaším kapelním životem? Fungujete jako regulérní kapela?
Cingl: Samozřejmě, jezdíme, koncertujeme. Informace o našich koncertech můžete najít na www.exupery.cz/shoenfelt.
Phile, jaké jsou vaše plány do budoucna?
Shöenfelt: Pracuji na nové knize. Je to první díl trilogie z období mého pobytu v New Yorku, tedy v období před Feťáckou láskou, v češtině vyjde pod názvem Až na kost.
A co nová deska? Připravujete něco?
Shöenfelt: Momentálně se plně koncentruji právě na dokončení své nové knihy. V únoru odlétáme na turné do Řecka a až se vrátíme a já dokončím knihu, což mi zabere ještě zhruba tři měsíce, vrhneme se s kapelou na nové věci. Už se na to těším a musím přiznat, že mi to chybí.
Diskografie Phila Shöenfelta:
Blackwoods Crucifixion (1990)
God Is The Other Face Of Devil (1993)
Live In Prague (1995)
Blue Highway (1997)
Dead Flowers For Alice (1999)
Ecstatic (2002)
The Spirit And The Flesh/Duše a hmota (text písně)
Světla září
Dnes večer v ulicích města
Jdeme k řece
A sedáme si pod bledým měsíčním světlem
Jsem všemu otevřen, cítím se tak daleko
Hlava se mi točí jako po jízdě na kolotoči
Nenacházím slova
A jako svaté zjevení
Odněkud hluboko uvnitř
Světlo září kolem tebe
Tak hluboko a tak dokořán
Tělo mi padá
Poli prázdnoty
A já jsem přistižen někde mezi
Duší a hmotou
Řekla: "Budu s tebou
A jestli je v tvém srdci pravda
Není na božím světě nic
Co bych pro tebe neudělala.
A když mě vezmeš za ruku
Ukážu ti zaslíbenou zemi
A postavím se tvým protivníkům
Spolu to zvládneme"
Vezmi mě k oceánu
Nech mě zmizet
Dívej se, jak můj stín míjí měsíc
Řekla: "Neboj se.
Protože budu s tebou
A jestli je v tvém srdci pravda."
A když všechny ty pokusy
Nakonec k ničemu nevedly
Nezůstalo nic, na čem by nám záleželo
No, snad bych se cítil lépe
S vědomím, že jsem to zkusil
Nebo jsem svým nejhorším nepřítelem
Navždy odmítnutým?
Řekla: "Budu s tebou
A jestli je v tvém srdci pravda."
Rockový písničkář, muzikant a spisovatel Phil Söenfelt se narodil ve Velké Británii, avšak od poloviny 90. let žije v Praze. Obklopil se několika českými muzikanty, kteří donedávna tvořili jeho kapelu Southern Cross. Kapelu sice tvoří stále, jen jméno se změnilo.
V následujícím rozhovoru doplňuje zpěváka a kytaristu Phila Sh"enfelta i jeho dlouholetý souputník, houslista, kytarista a mandolinista Pavel Cingl.
Zatím poslední album Ecstatic jste nahráli ještě jako Phil Söenfelt & Southern Cross. Ale prý se čeští fanoušci na tomto dlouhém jménu tak zasekávali, že jste se nakonec rozhodli pro změnu. Je to tak, Pavle?
Cingl: Je to tak. Dohodli jsme se, že název zkrátíme a že se budeme označovat jenom Shoenfelt, tedy Philovým příjmením (bez dvou teček nad o). Stejně většina lidí, když chodí na naše koncerty, říká: Jdeme na Sh"enfelta. A strašně moc lidí mělo problémy s tím Southe. Southern Cross (sám se přeřekne, pozn. aut.). Jedni to nemůžou vyslovit, jiní to neumějí napsat. A všichni dohromady měli problém zapamatovat si to. A tak jsme se dohodli, že už budeme jenom Shoenfelt.
Pojďme se teď vrátit do minulosti. Já jsem Phila představil jako rockového písničkáře, což je označení, za které se dá skrýt cokoli. Ale on začínal s punkem a vůbec s mnohem tvrdší hudbou, než jakou hrajete teď.
Cingl: Ano, my jsme vlastně oba začínali s punkovou hudbou.
Söenfelt: Ne, já jsem měl jedno hudební období ještě předtím. Začínal jsem zpívat folk a blues, když jsem byl ještě teenager.
Pak tedy přišlo to tvrdší období. A jak jste se postupně dostal ke svému současnému stylu?
Shöenfelt: Když jsem v roce 1979 poprvé přišel do New Yorku - bylo to jen na týden - seznámil jsem se s punkovou kapelou DC 10s , se kterou jsem si zahrál v populárním klubu Max's Kansas City. Až o něco později jsem tam založil postpunkovou kapelu Khmer Rouge. Žil jsem v New Yorku pět let a během té doby se skupina vyvíjela. Když jsem se v roce 1984 vrátil do Londýna, pokračoval jsem jako sólový muzikant. Na začátku 90. let jsem natočil jeden singl a dvě alba a potom se mi naskytla možnost hrát s českou skupinou Tichá dohoda, a tak jsem se v roce 1994 usadil tady.
Jaké jsou vaše inspirace, vzory? V jedné novinové recenzi srovnávali vaše písničky s tvorbou Lou Reeda nebo Toma Waitse. Jsou to vaši oblíbenci?
Söenfelt: Velkou inspirací jsou pro mne lidé jako Leonard Cohen. Ale našla by se spousta dalších: Jim Morrison z The Doors, Iggy Pop, určitě i ten Lou Reed a Velvet Underground, John Cale. Prostě tady ti klasikové rockové muziky. Ale ne komerční rock. Mám rád hudbu, která má hodně zajímavé texty. Takže k mým oblíbeným zpěvákům patří například Bob Dylan, Patti Smith apod. Jsou to básníci, vedle zpívání píšou knihy.
Dokladem toho, že i u vašich písní jsou texty důležité, je příloha s českými překlady textů vložená do bookletu zatím posledního alba Ecstatic. I posluchač, který nerozumí dobře anglicky, si tedy může vychutnat obsah skladeb. Může podle vás písňový text obstát i jako samostatná báseň, tedy bez hudebního doprovodu?
Shöenfelt: Já píšu i poezii, ale to je trošku něco jiného. Básně skládám v nepravidelných volných verších. Texty k rockové muzice musí být pravidelnější, musím používat tradiční metrum a strukturu. Ale myslím si, že v některých textech je možné zachovat poetické cítění.
Vy jste u nás vydal celkem úspěšný román Feťácká láska, ale přiznám se, že vaši poezii jsem zatím nečetl. Vyšly nějaké sbírky?
Söenfelt: Ano, Green Hotel (Zelený hotel).
Cingl: To je kniha, ve které jsou Philovy texty a básně. Jedná se o česko-anglické vydání, takže na jedné stránce je text česky a na protější straně anglicky.
Shöenfelt: Vyšla u vydavatelství Maťa.
Pojďme si aspoň jeden text rozebrat konkrétně. Co třeba píseň The Spirit And The Flesh (Duše a hmota)?
Söenfelt: To je skladba, která sahá trochu zpátky do mé minulosti. Já ve svých písních používám hodně náboženských obrazů. V mládí jsem měl velmi těžké období, byl jsem deset let závislý na heroinu. Naštěstí se mi povedlo s tím skončit a když jsem se dostával zpátky do života, cítil jsem to jako takové znovuzrození. Jako dítě jsem vyrůstal v nábožensky založené rodině. A po této zkušenosti s drogami jsem se na to jakoby rozvzpomněl a začal jsem v písních používat hodně obrazů především z Nového zákona.
Phile, pocházíte z Anglie. Co vás vlastně přimělo nejen usadit se v Praze, ale vůbec u nás tak dlouho zůstat?
Shöenfelt: Mně se nikdy, ale opravdu nikdy v Anglii nelíbilo. Vždycky jsem se odtud snažil nějak uniknout. Jezdíval jsem každý rok do Francie, žil jsem v Maroku, v Itálii, pak jsem odjel do New Yorku. A pokaždé, když jsem se vrátil do Anglie, necítil jsem se tam dobře. Naopak když jsem poprvé přijel do České republiky, bylo mi tu moc příjemně. Na posledním koncertě společné šňůry s Tichou dohodou jsem se seznámil se svou současnou ženou. Musel jsem se sice na rok vrátit do Anglie, avšak potom jsem znovu přijel do Česka a oženil jsem se tady.
Cingl: Velmi romantický příběh.
Co čeští muzikanti? Jsou lepší než angličtí?
Söenfelt: Po technické stránce pravděpodobně ano. Tady spousta lidí poslouchá jazz nebo muzikanty, jako jsou Frank Zappa nebo King Crimson. V Anglii se na tyto kapely po módě punkrocku zapomnělo. Mladí lidé tyto špičkové umělce neposlouchají. Znají jen ty tři akordy, které potřebují, aby mohli hrát punk. Tady Pavel třeba studoval konzervatoř. A všichni muzikanti z mé kapely poslouchají progresivní rock nebo jazzrock.
Představme si tedy kapelu. Pavle, vy hrajete na desce na housle, na elektrickou kytaru, na violu a na mandolínu. Jak to děláte na koncertech? Hrajete jenom na housle, nebo taky střídáte nástroje?
Cingl: Střídám je jako na cédéčku.
Včetně mandolíny a violy?
Cingl: Včetně mandolíny a kromě violy. Střídám housle, kytaru a mandolínu.
Takže zbývá už jen rytmika.
Cingl: Rytmika, to je basista Pavel Krtouš a bubeník Jaroslav Kvasnička.
Jak se vůbec vaše kapela dala dohromady? Pavle, kde vás Phil našel?
Cingl: Při své prvním turné po Čechách se Phil Shoenfelt seznámil s Jardou a Pavlem (bubeníkem a basistou), kteří tvořili páteř kapely Tichá dohoda, která Phila na tomhle turné doprovázela. Já jsem se s nimi znal, protože jsem se podílel na nahrávání tří alb Tiché dohody jako host. Když potom, už jako Southern Cross, natočili CD Blue Highway, obrátili se na mě, jestli bych s nimi tohle turné absolvoval. Já jsem souhlasil a nakonec jsem u nich zakotvil na trvalo.
Vedle základní sestavy na albu Ecstatic účinkují hosté.
Cingl: Petr Pištora nám v některých písničkách pomáhal na piano, Olin Nejezchleba na cello a ve dvou písničkách zpívala vokály Eva Turnová, což je basistka z Plastic People, nástupkyně Mejly Hlavsy. Původně jsme tam počítali s Lenkou Dusilovou. Ta však zrovna točila své album, a tak se nám nepodařilo časově se shodnout. S Evou to nakonec dopadlo výborně.
Jak je to s vaším kapelním životem? Fungujete jako regulérní kapela?
Cingl: Samozřejmě, jezdíme, koncertujeme. Informace o našich koncertech můžete najít na www.exupery.cz/shoenfelt.
Phile, jaké jsou vaše plány do budoucna?
Shöenfelt: Pracuji na nové knize. Je to první díl trilogie z období mého pobytu v New Yorku, tedy v období před Feťáckou láskou, v češtině vyjde pod názvem Až na kost.
A co nová deska? Připravujete něco?
Shöenfelt: Momentálně se plně koncentruji právě na dokončení své nové knihy. V únoru odlétáme na turné do Řecka a až se vrátíme a já dokončím knihu, což mi zabere ještě zhruba tři měsíce, vrhneme se s kapelou na nové věci. Už se na to těším a musím přiznat, že mi to chybí.
Diskografie Phila Shöenfelta:
Blackwoods Crucifixion (1990)
God Is The Other Face Of Devil (1993)
Live In Prague (1995)
Blue Highway (1997)
Dead Flowers For Alice (1999)
Ecstatic (2002)
The Spirit And The Flesh/Duše a hmota (text písně)
Světla září
Dnes večer v ulicích města
Jdeme k řece
A sedáme si pod bledým měsíčním světlem
Jsem všemu otevřen, cítím se tak daleko
Hlava se mi točí jako po jízdě na kolotoči
Nenacházím slova
A jako svaté zjevení
Odněkud hluboko uvnitř
Světlo září kolem tebe
Tak hluboko a tak dokořán
Tělo mi padá
Poli prázdnoty
A já jsem přistižen někde mezi
Duší a hmotou
Řekla: "Budu s tebou
A jestli je v tvém srdci pravda
Není na božím světě nic
Co bych pro tebe neudělala.
A když mě vezmeš za ruku
Ukážu ti zaslíbenou zemi
A postavím se tvým protivníkům
Spolu to zvládneme"
Vezmi mě k oceánu
Nech mě zmizet
Dívej se, jak můj stín míjí měsíc
Řekla: "Neboj se.
Protože budu s tebou
A jestli je v tvém srdci pravda."
A když všechny ty pokusy
Nakonec k ničemu nevedly
Nezůstalo nic, na čem by nám záleželo
No, snad bych se cítil lépe
S vědomím, že jsem to zkusil
Nebo jsem svým nejhorším nepřítelem
Navždy odmítnutým?
Řekla: "Budu s tebou
A jestli je v tvém srdci pravda."
časopis Rock&Pop 2004/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Phil-Shenfelt-Mam-rad-hudbu-se-zajimavymi-texty~24~duben~2004/
Komentáře
&;
