Petr Janda - Ještě drží pohromadě
12.11.2008 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
fotogalerie
Sólové album Petra Jandy Jednou jó, jednou né se může brát jako jasná zpráva o aktuálním stavu šestašedesátileté legendy tuzemské rockové hudby. Je to zpráva příznivá, protože lídr slavného Olympiku zcela oprávněně na desce zpívá svižný rock´n´roll Ještě držím pohromadě. K následujícímu rozhovoru si odběhl od kulečníku v jedné průhonické restauraci, kde vyučoval ve "šťouchu" i Petra Koláře. Poslech alba a pohled na Jandu, který vypadá, že je v dobré fyzické i psychické formě, napovídá, že nám možná ještě ukáže, "jak se lítá vzhůru".
Jaké jsou tvé čerstvé dojmy nad ohlasy na desku?
Spíše jsem zaznamenal příznivé ohlasy. Lidé si na albu většinou našli nějakou písničku, která se jim líbí a nikdo mi to zásadně nezkritizoval. Obecně jsou chválené i texty. Je to materiál, který jsme sbíral během dvou až tří let a písničky, které nebyly vhodné pro Olympik. Je to deska, která je obrazem toho, v jakém stavu se teď nacházím. Takže pro mé je to celkem dobrá zpráva, že pořád držím pohromadě.
Skládal jsi písničky s tím, že budou pro vedlejší projekt, nebo jsi až později uvážil, že se nehodí do repertoáru Olympiku?
Většinu jsem napsal tak, aby byly jiné než pro Olympic, ale některé mi různě zbyly. Ale já moc do zásoby neskládám. Někdo tvrdí, že má plný šuplík písniček, to není můj případ. Když pak těm lidem řekneš, ať ti něco ze šuplíku přinesou, tak najednou nic nemají. To já jsem v klidu, a pak přinesu celou desku. S producentem Frantou Fialou jsme na Jednou jó, jednou né vybírali ze sedmnácti písniček.
Franta mi říkal, že asi nejvíce dohadů jste měli kolem skladby Hořím.
To je pravda. Teď mě mrzí, že jsem na konci neřekl něco jako "Kurva, kdo tady zase zapomněl típnout to cigáro", aby se to trochu odlehčilo. Napadlo mě to až pozdě, mohlo to dostat jinou dimenzi.
Desku si celkem logicky nahrál bez kluků z Olympiku. Jaké jsi měl požadavky na muzikanty?
Potřeboval jsem, aby se nahrávalo rychle a přesně, aby ten člověk dal do hraní alespoň částečně něco svého vkladu. Nechtěl jsem profesionály, kteří to odehrajou s prstem v nose a zase půjdou. Některé z těch kluků znám u léta. Například klávesák Aleš Háva se mnou spolupracoval na X Faktoru. Použíl jsem i fagot, což v bigbítu asi nikoho ještě nenapadlo. Když jsem volal panu Davidu Bidlovi, aby mi to nahrál, nejdřív si myslel, že si dělám legraci. Ale zní to zajímavě.
Při porovnávání novinky s tvou první sólovou deskou, deset let starou nahrávkou Co je dobrý a co zlý, se všichni shodují v tom, že nová je lepší... Z mého pohledu zejména díky textům, které jsou intimnější a přirozenější.
Já jsme se to snažil nějak odlehčit, aby se textaři dokázali oprostit od témat jako věk a vztahy, která se nabízejí. Intimita, o které mluvíš, mi nevadí. Jsem dost otevřený člověk a nemám s tím problém. Ale měl jsem pocit, že celá ta deska bude ještě odlehčenější a bude na ní ještě více legrace. Některé texty jsou nakonec dost vážný, ale myslím, že hezký.
Některá těžká témata jste nakonec vybalancovali se ctí, například duet s dcerou Martou.
Trochu jsem Alešovi Brichtovi do jeho textu sáhnul, což dělám skoro všem textařům. Jinak tuhle píseň jsme poprvé zahráli před dvěma lety s Die Happy na festivalu ve Vizovicích, kde se to kluci naučili v šatně a strašně se jim to líbilo. Martě se do duetu původně moc nechtělo, ale říká, že ji přesvědčila ta melodie.
Jaký je ohlas na desku mezi kluky z Olympiku?
Popravdě řečeno jsme se o tom ještě nebavili. Pokud o tom nezačnou sami, tak tohle téma neotevřu. Mám pocit, že se jim to moc nelíbí, ale na druhou stranu jsme v pohodě, na křest desky přišli všichni.
Nechtěl si vyrazit na sólovou turné jako před lety s Alešem Brichtou?
Ne, my máme s Olympikem hraní dost. A dávat dohromady novou kapelu a zkoušet repertoár, na to jsem už trochu líný. Ale mám dva adepty, Ještě držím pohromadě a Starej flák, které bychom mohli zařadit do koncertního programu Olympiku. Jinak svou sólovku s repertoárem kapely nechci slučovat. Co se týká koncertů Olympiku, teď jsem hodně spokojenej. Myslím, že máme dobře postavený koncert, udělali jsme dobře, že jsme se vrátili k těm složitějším věcem, kde si více zahrajeme jako muzikanti, a do toho pak šoupneme nějaké hity.
A co další deska Olympiku?
Už jsem nahlásil, že příští deska Olympiku bude nekompromisní hard rock. Snad bude dost nápadů, tenhle hudební styl už je hodně přebraný. Inspiroval mě Jirka Hrubeš se skladbou Starej flák. Takhle nekompromisní bych chtěl mít celou desku. Prostě nařvaný kytary hammondy, bicí a žádní hosti. Žádná snaha o šlágry, prostě to tam nasypeme a hotovo!
Fotogalerie:
fotogalerie
Sólové album Petra Jandy Jednou jó, jednou né se může brát jako jasná zpráva o aktuálním stavu šestašedesátileté legendy tuzemské rockové hudby. Je to zpráva příznivá, protože lídr slavného Olympiku zcela oprávněně na desce zpívá svižný rock´n´roll Ještě držím pohromadě. K následujícímu rozhovoru si odběhl od kulečníku v jedné průhonické restauraci, kde vyučoval ve "šťouchu" i Petra Koláře. Poslech alba a pohled na Jandu, který vypadá, že je v dobré fyzické i psychické formě, napovídá, že nám možná ještě ukáže, "jak se lítá vzhůru".Jaké jsou tvé čerstvé dojmy nad ohlasy na desku?
Spíše jsem zaznamenal příznivé ohlasy. Lidé si na albu většinou našli nějakou písničku, která se jim líbí a nikdo mi to zásadně nezkritizoval. Obecně jsou chválené i texty. Je to materiál, který jsme sbíral během dvou až tří let a písničky, které nebyly vhodné pro Olympik. Je to deska, která je obrazem toho, v jakém stavu se teď nacházím. Takže pro mé je to celkem dobrá zpráva, že pořád držím pohromadě.
Skládal jsi písničky s tím, že budou pro vedlejší projekt, nebo jsi až později uvážil, že se nehodí do repertoáru Olympiku?
Většinu jsem napsal tak, aby byly jiné než pro Olympic, ale některé mi různě zbyly. Ale já moc do zásoby neskládám. Někdo tvrdí, že má plný šuplík písniček, to není můj případ. Když pak těm lidem řekneš, ať ti něco ze šuplíku přinesou, tak najednou nic nemají. To já jsem v klidu, a pak přinesu celou desku. S producentem Frantou Fialou jsme na Jednou jó, jednou né vybírali ze sedmnácti písniček.
Franta mi říkal, že asi nejvíce dohadů jste měli kolem skladby Hořím.
To je pravda. Teď mě mrzí, že jsem na konci neřekl něco jako "Kurva, kdo tady zase zapomněl típnout to cigáro", aby se to trochu odlehčilo. Napadlo mě to až pozdě, mohlo to dostat jinou dimenzi.
Desku si celkem logicky nahrál bez kluků z Olympiku. Jaké jsi měl požadavky na muzikanty?
Potřeboval jsem, aby se nahrávalo rychle a přesně, aby ten člověk dal do hraní alespoň částečně něco svého vkladu. Nechtěl jsem profesionály, kteří to odehrajou s prstem v nose a zase půjdou. Některé z těch kluků znám u léta. Například klávesák Aleš Háva se mnou spolupracoval na X Faktoru. Použíl jsem i fagot, což v bigbítu asi nikoho ještě nenapadlo. Když jsem volal panu Davidu Bidlovi, aby mi to nahrál, nejdřív si myslel, že si dělám legraci. Ale zní to zajímavě.
Při porovnávání novinky s tvou první sólovou deskou, deset let starou nahrávkou Co je dobrý a co zlý, se všichni shodují v tom, že nová je lepší... Z mého pohledu zejména díky textům, které jsou intimnější a přirozenější.
Já jsme se to snažil nějak odlehčit, aby se textaři dokázali oprostit od témat jako věk a vztahy, která se nabízejí. Intimita, o které mluvíš, mi nevadí. Jsem dost otevřený člověk a nemám s tím problém. Ale měl jsem pocit, že celá ta deska bude ještě odlehčenější a bude na ní ještě více legrace. Některé texty jsou nakonec dost vážný, ale myslím, že hezký.
Některá těžká témata jste nakonec vybalancovali se ctí, například duet s dcerou Martou.
Trochu jsem Alešovi Brichtovi do jeho textu sáhnul, což dělám skoro všem textařům. Jinak tuhle píseň jsme poprvé zahráli před dvěma lety s Die Happy na festivalu ve Vizovicích, kde se to kluci naučili v šatně a strašně se jim to líbilo. Martě se do duetu původně moc nechtělo, ale říká, že ji přesvědčila ta melodie.
Jaký je ohlas na desku mezi kluky z Olympiku?
Popravdě řečeno jsme se o tom ještě nebavili. Pokud o tom nezačnou sami, tak tohle téma neotevřu. Mám pocit, že se jim to moc nelíbí, ale na druhou stranu jsme v pohodě, na křest desky přišli všichni.
Nechtěl si vyrazit na sólovou turné jako před lety s Alešem Brichtou?
Ne, my máme s Olympikem hraní dost. A dávat dohromady novou kapelu a zkoušet repertoár, na to jsem už trochu líný. Ale mám dva adepty, Ještě držím pohromadě a Starej flák, které bychom mohli zařadit do koncertního programu Olympiku. Jinak svou sólovku s repertoárem kapely nechci slučovat. Co se týká koncertů Olympiku, teď jsem hodně spokojenej. Myslím, že máme dobře postavený koncert, udělali jsme dobře, že jsme se vrátili k těm složitějším věcem, kde si více zahrajeme jako muzikanti, a do toho pak šoupneme nějaké hity.
A co další deska Olympiku?
Už jsem nahlásil, že příští deska Olympiku bude nekompromisní hard rock. Snad bude dost nápadů, tenhle hudební styl už je hodně přebraný. Inspiroval mě Jirka Hrubeš se skladbou Starej flák. Takhle nekompromisní bych chtěl mít celou desku. Prostě nařvaný kytary hammondy, bicí a žádní hosti. Žádná snaha o šlágry, prostě to tam nasypeme a hotovo!
Zajímavosti:
Dle vlastních odhadů Petr Janda pro Olympic i řadu dalších interpretů složil zhruba šest set písní, z toho taková pětistovka se jich natočila. Jednou z nich je také Jandova skladba Vánoce, která byla s textem Michaela Prostějovského natočena už v roce 1970, poprvé ale vyšla až o pětatřicet let později jako součást bonusu reedice alba Jedeme, jedeme. Kladný vztah kapely k období Vánoc je všeobecně známý a vánoční koncerty Olympiku tradičně patřily k těm nejzdařilejším. Loni v listopadu vyjela skupina na turné s názvem Vánoční nadílka největších hitů a o vánoční koncert nepřijdou fanoušci ani letos, i když v trochu netradičním termínu 14. listopadu. "Všechny prosincové termíny byly plné, takže jsme nakonec vybrali polovinu listopadu ve velkém sále Lucerny, kde zároveň pokřtíme naše album rockových koled," sdělil Janda.
Dle vlastních odhadů Petr Janda pro Olympic i řadu dalších interpretů složil zhruba šest set písní, z toho taková pětistovka se jich natočila. Jednou z nich je také Jandova skladba Vánoce, která byla s textem Michaela Prostějovského natočena už v roce 1970, poprvé ale vyšla až o pětatřicet let později jako součást bonusu reedice alba Jedeme, jedeme. Kladný vztah kapely k období Vánoc je všeobecně známý a vánoční koncerty Olympiku tradičně patřily k těm nejzdařilejším. Loni v listopadu vyjela skupina na turné s názvem Vánoční nadílka největších hitů a o vánoční koncert nepřijdou fanoušci ani letos, i když v trochu netradičním termínu 14. listopadu. "Všechny prosincové termíny byly plné, takže jsme nakonec vybrali polovinu listopadu ve velkém sále Lucerny, kde zároveň pokřtíme naše album rockových koled," sdělil Janda.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Petr-Janda-Jeste-drzi-pohromade~12~listopad~2008/
