Pet Shop Boys
16.2.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
Inteligence, vkus, sžíravá ironie a bolestná melancholie v tříminutových diskotékových dupárnách. PopArt. Andy Warhol na tanečním parketu. Nesmlouvavá zášť vůči rocku. Geniální melodie a nezřídka filozofující texty. Fuck Off U2. Prosím? Dámy a pánové - Pet Shop Boys.
"Nikdy jsme neměli rádi rockovou nabubřelost, falešnost a skrývání hamižnosti za sociální zájmy. Jen to nekonečné přetřásání sociálních otázek pouze kvůli zvýšení publicity. Tak jsme v roce 1985 měli dost příležitostí jak vydělat dost peněz zpěvem našeho záhadného dua," pravil zpěvák Neil Tennant na adresu jednoho z prvních hitů Pet Shop Boys Opportunities (Let's make lots of money), kterou naleznete i na aktuální best of kompilaci PopArt. Skvělá příležitost podívat se zase jednou těmto věčným ironikům a nesmiřitelným kritikům všeho falešného v pop music na zoubek, nemyslíte?
"Přímo to vedlo k tomu, že jsme předělali jednu písničku U2, konkrétně Where the streets have no name (I can't take my eyes off you). Chtěli jsme propíchnout tu bublinu mýtické prezentace rockové kapely. Naším záměrem bylo předělat tuto skladbu jako disco písničku, mimochodem jsme ji tak hráli i živě. A když ji tak podáte, je to jen normální pop-song," vysvětluje Tennant.
Pop místo zpráv
U Pet Shop Boys zkrátka se stadiónovou rockovou kapelou nepochodíte, jejich víra v pop-music je neotřesitelná.
"V polovině osmdesátých let zavládly ve Velké Británii nepokoje, tak jsme o tom složili písničku Suburbia. Je to báječné, když může hudba fungovat jako noviny. Něco se stane a hned o tom máte skladbu, která okamžitě vstoupí do vašeho povědomí. Jedna z největších námitek, které jsme vždycky měli proti rocku, je,že oni skládají pro budoucnost. Vydají desku a říkají si: 'Tak tohle bude jednou klasické album, to se bude v budoucnu hodně hrát'. Jenže ono se to samozřejmě jako hlavní hit hrát nebude. Zatímco dobrá popová písnička vám i po letech připomene atmosféru doby, v níž vznikla," horuje Tennant.
Souhra protikladů
V čem vlastně spočívá genialita skladeb Pet Shop Boys. Je to neobyčejným smyslem pro klenuté a křišťálově čisté melodie? Nepochybně, i když Neil Tennant je přesvědčen, že hlavní kouzlo jejich hudby spočívá v tom, že oba členové mají naprosto opačný přístup k hudbě.
"Chris (Lowe - klávesista, pozn. aut.) má rád jednoduché akordy. Paninaro stojí na pouhých třech, které se vůbec nemění. V hlavní a prostřední části hraje dokonce jenom jeden akord a sedí to tam dokonale. Ale já mám z určitých důvodů rád to, čemu Chris říká složité akordy."
K hudebnímu podkladu si ještě přidejte rozhodně netriviální texty a dostanete kapelu, která sice celou svou podstatou patřído mainstreamového proudu pop-music, ale zároveň jeho pravidla porušuje na každém kroku a de fakto se z něj vymyká.
"Když jsme složili písničku It's a sin, byla to ohromná taneční nahrávka. Poprvé se vlastně do popu dostal katolicismus, skladba vyšla tři roky před Like a prayer od Madonny," říká Tennant a Lowe jej doplňuje:
"Je to ve své podstatě povzbudivá extatická taneční věc, ale Neilův hlas zní hrozně sklíčeně, až smutně. Kdyby to zpíval kdokoliv jiný, byla by to náramně veselá písnička. Takhle má v sobě určitý prvek pochybnosti."
Emoce bez citu
Stín pochyb, melancholie a smutku byl v písničkách Pet Shop Boys již od začátku, ovšem na pozdějších albech, zejména na vrcholných deskách Behaviour a Release, nabýval stále zřetelnějších kontur.
"Písnička Being boring - mimochodem podle mě jedna z našich nejlepších - pojednává o jednom večírku, který jsem pořádal ještě když jsem bydlel v New Castle. Měl motto od Selby Fitzgerald, která prohlásila, že se nikdy nenudila, protože nikdy sama nudná nebyla. Je to takový žalozpěv za všechny večírky a za jednoho mého kamaráda, který umřel na AIDS," vysvětluje Tennant a moc dobře ví, o čem hovoří.
"Nevím, jestli slova skladby Domino dancing pojednávají přímo o homosexuálech. Vždycky jsme se snažili dávat přednost náznakům, než abychom něco přímo definovali. Cítili jsme totiž, že by to značně omezilo naši tvorbu," dodává Neil Tennant, jehož stoicky klidný a nezúčastněný projev patří asi k největším trumfům Pet Shop Boys.
"Moc se mi líbí, jak zpívá, hlavně kvalita jeho hlasu. Není to jako od nějakého řadového zpěváka, zní to spíš, jako kdyby normálně mluvil. Podařilo se mu přitom odstranit z hlasu všechny emoce, což je zajímavé. Oni složí tyhle věci plné citu, a pak je zpívají naprosto bez jakýchkoliv emocí," prohlásila na adresu této neobyčejně obyčejné kapely zpěvačka a herečka Liza Minelli, která s dvojicí nazpívala skladbu Losing my mind. Výstižněji užto říci nelze.
Od jiných a s jinými
Pet Shop Boys si tu a tam dopřejí nějakou tu coververzi či účastna projektu spřátelených muzikantů. Mezi jejich nejproslulejší aktivity na tomto poli patří slavná předělávka Go west z repertoáru Village People, dále Always on my mind ze zpěvníku Elvise Presleyho či diskotékový remix Hallo spaceboy od Davida Bowieho.
Dále se Neil Tennant a Chris Lowe podíleli na bezejmenném debutovém albu dvojice Electronic, kterou tvořili zpěvák Bernard Sumner (New Order) a kytarista Johnny Marr (exThe Smiths). Druhý jmenovaný rovněž hostoval na albech Pet Shop Boys Behaviour, Bilingual a Release.
"Nikdy jsme neměli rádi rockovou nabubřelost, falešnost a skrývání hamižnosti za sociální zájmy. Jen to nekonečné přetřásání sociálních otázek pouze kvůli zvýšení publicity. Tak jsme v roce 1985 měli dost příležitostí jak vydělat dost peněz zpěvem našeho záhadného dua," pravil zpěvák Neil Tennant na adresu jednoho z prvních hitů Pet Shop Boys Opportunities (Let's make lots of money), kterou naleznete i na aktuální best of kompilaci PopArt. Skvělá příležitost podívat se zase jednou těmto věčným ironikům a nesmiřitelným kritikům všeho falešného v pop music na zoubek, nemyslíte?
"Přímo to vedlo k tomu, že jsme předělali jednu písničku U2, konkrétně Where the streets have no name (I can't take my eyes off you). Chtěli jsme propíchnout tu bublinu mýtické prezentace rockové kapely. Naším záměrem bylo předělat tuto skladbu jako disco písničku, mimochodem jsme ji tak hráli i živě. A když ji tak podáte, je to jen normální pop-song," vysvětluje Tennant.
Pop místo zpráv
U Pet Shop Boys zkrátka se stadiónovou rockovou kapelou nepochodíte, jejich víra v pop-music je neotřesitelná.
"V polovině osmdesátých let zavládly ve Velké Británii nepokoje, tak jsme o tom složili písničku Suburbia. Je to báječné, když může hudba fungovat jako noviny. Něco se stane a hned o tom máte skladbu, která okamžitě vstoupí do vašeho povědomí. Jedna z největších námitek, které jsme vždycky měli proti rocku, je,že oni skládají pro budoucnost. Vydají desku a říkají si: 'Tak tohle bude jednou klasické album, to se bude v budoucnu hodně hrát'. Jenže ono se to samozřejmě jako hlavní hit hrát nebude. Zatímco dobrá popová písnička vám i po letech připomene atmosféru doby, v níž vznikla," horuje Tennant.
Souhra protikladů
V čem vlastně spočívá genialita skladeb Pet Shop Boys. Je to neobyčejným smyslem pro klenuté a křišťálově čisté melodie? Nepochybně, i když Neil Tennant je přesvědčen, že hlavní kouzlo jejich hudby spočívá v tom, že oba členové mají naprosto opačný přístup k hudbě.
"Chris (Lowe - klávesista, pozn. aut.) má rád jednoduché akordy. Paninaro stojí na pouhých třech, které se vůbec nemění. V hlavní a prostřední části hraje dokonce jenom jeden akord a sedí to tam dokonale. Ale já mám z určitých důvodů rád to, čemu Chris říká složité akordy."
K hudebnímu podkladu si ještě přidejte rozhodně netriviální texty a dostanete kapelu, která sice celou svou podstatou patřído mainstreamového proudu pop-music, ale zároveň jeho pravidla porušuje na každém kroku a de fakto se z něj vymyká.
"Když jsme složili písničku It's a sin, byla to ohromná taneční nahrávka. Poprvé se vlastně do popu dostal katolicismus, skladba vyšla tři roky před Like a prayer od Madonny," říká Tennant a Lowe jej doplňuje:
"Je to ve své podstatě povzbudivá extatická taneční věc, ale Neilův hlas zní hrozně sklíčeně, až smutně. Kdyby to zpíval kdokoliv jiný, byla by to náramně veselá písnička. Takhle má v sobě určitý prvek pochybnosti."
Emoce bez citu
Stín pochyb, melancholie a smutku byl v písničkách Pet Shop Boys již od začátku, ovšem na pozdějších albech, zejména na vrcholných deskách Behaviour a Release, nabýval stále zřetelnějších kontur.
"Písnička Being boring - mimochodem podle mě jedna z našich nejlepších - pojednává o jednom večírku, který jsem pořádal ještě když jsem bydlel v New Castle. Měl motto od Selby Fitzgerald, která prohlásila, že se nikdy nenudila, protože nikdy sama nudná nebyla. Je to takový žalozpěv za všechny večírky a za jednoho mého kamaráda, který umřel na AIDS," vysvětluje Tennant a moc dobře ví, o čem hovoří.
"Nevím, jestli slova skladby Domino dancing pojednávají přímo o homosexuálech. Vždycky jsme se snažili dávat přednost náznakům, než abychom něco přímo definovali. Cítili jsme totiž, že by to značně omezilo naši tvorbu," dodává Neil Tennant, jehož stoicky klidný a nezúčastněný projev patří asi k největším trumfům Pet Shop Boys.
"Moc se mi líbí, jak zpívá, hlavně kvalita jeho hlasu. Není to jako od nějakého řadového zpěváka, zní to spíš, jako kdyby normálně mluvil. Podařilo se mu přitom odstranit z hlasu všechny emoce, což je zajímavé. Oni složí tyhle věci plné citu, a pak je zpívají naprosto bez jakýchkoliv emocí," prohlásila na adresu této neobyčejně obyčejné kapely zpěvačka a herečka Liza Minelli, která s dvojicí nazpívala skladbu Losing my mind. Výstižněji užto říci nelze.
Od jiných a s jinými
Pet Shop Boys si tu a tam dopřejí nějakou tu coververzi či účastna projektu spřátelených muzikantů. Mezi jejich nejproslulejší aktivity na tomto poli patří slavná předělávka Go west z repertoáru Village People, dále Always on my mind ze zpěvníku Elvise Presleyho či diskotékový remix Hallo spaceboy od Davida Bowieho.
Dále se Neil Tennant a Chris Lowe podíleli na bezejmenném debutovém albu dvojice Electronic, kterou tvořili zpěvák Bernard Sumner (New Order) a kytarista Johnny Marr (exThe Smiths). Druhý jmenovaný rovněž hostoval na albech Pet Shop Boys Behaviour, Bilingual a Release.
časopis Rock&Pop 2003/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Pet-Shop-Boys~16~unor~2004/
Komentáře
&;
