Pet Shop Boys - Kdyby Oscar Wilde poslouchal pop…
6.6.2006 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
Pet Shop Boys na festivalu Love Planet, 11. srpen, Praha - Výstaviště
Neuvěřitelných dvacet let dává dvojka Pet Shop Boys lekce v tom, jak má vypadat inteligentní pop. Baští jí to i ti, kteří by to na veřejnosti nikdy nepřiznali. Pet Shop Boys totiž v určitém stádiu objevování hudby poslouchal každý. A kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dodnes.
Chris Lowe a Neil Tennant se ocitli v situaci, kterou již dobře znají. V roce 1990 se jim podařilo sáhnout si na vrchol tvůrčích možností úchvatným křehkým albem Behaviour, prostým prvoplánových tanečních hitů, ovšem nabitým nostalgickou atmosférou, jakou jejich příznivci na deskách dosud nezaregistrovali. Mnohým album zprvu nešlo pod nos: není divu, na první poslech chytne pouze hitovka So Hard, zbytek si žádá podrobnější průzkum. Pak ovšem deska rozkvete do netušené krásy. Kdyby Oscar Wilde poslouchal pop, musel by Behaviour zbožňovat.
Není divu, že následující album Very znamenalo jakýsi krok zpět k tomu, co od Pet Shop Boys dobře známe: velkolepé taneční hymny s notnou dávkou sarkasmu a melancholie. Liberation, Go West, Yesterday, When I Was Mad a další. Zabralo to opět bezchybně, ale kouzlo předešlé nahrávky se neopakovalo. Milovníci introvertní stránky petšopáckého popu si museli počkat rovných dvanáct let na druhé mistrovské dílo Release. Za pomoci geniálního kytaristy a skladatele Johnnyho Marra si Lowe a Tennant střihli neuvěřitelně procítěnou a intimní nahrávku, na kterou jste si (opět) moc nezatrsali, ale která vás rozebrala podobně jako Behaviour. Pet Shop Boys navíc opět popustili uzdu své vášni pro sarkasticky posmutnělý humor a prostřednictvím skladby The Night I Fell In Love si po svém vyřídili účty s homofobním Eminemem. K již zmíněnému Johnnymu Marrovi a Pet Shop Boys se váže zajímavý paradox. V dobách The Smiths se tento kytarista velmi zásadně vymezoval proti “syntezátorovým duům s několikaslabičnými názvy”. Dopadl tak, že s jedním takovým duem natáčel alba Behaviour, Very, Release a ještě s ním spolupracoval na debutovém albu svého projektu Electronic.
Blbec na singlu
S novou nahrávkou si dvojka dávala na čas. Nejdříve zrealizovala best of kolekci PopArt, kterou vyšperkovala dvěma novými písničkami. Pak si pro radost střihla fiktivní soundtrack k němé klasice Křižník Potěmkin. Poté začaly tiskem probleskovat zprávy o nové řadovce.
Pet Shop Boys povolali producenta Trevora Horna, s nímž pracovali naposledy na skladbě Left To My Own Devices a skoro jako by zapomněli na svůj někdejší sarkasmus a odtažitost vůči hudebnímu průmyslu, rozprášili kolem sebe hrst promohlášek: “Myslíme, že je to opravdu skvělé album Pet Shop Boys a rovněž výborná práce Trevora Horna,” odpálil míček Neil Tennant. “Vždycky jsem chtěl s Pet Shop Boys udělat celé album a tohle je jednak skvělá ukázka jejich smyslu pro skládání, jednak je to album, které jsme mohli udělat jen my tři pohromadě,” vrátil úder Trevor Horn.
Druhdy k šoubyzovým pravidlům a stanovám skeptičtí PSB vzali dokonce za své i další úzus – pokud chce dnes kapela uspět, měla by trošku šlápnout do politiky. Nejlépe, naveze-li se do nějakého snadného terče. Pet Shop Boys na to šli od lesa a vzali si na paškál rovnou dva politiky, Tonyho Blaira a – samozřejmě – George Bushe. Text pilotního singlu I’m With Stupid pojednává o vztahu těchto nepřehlédnutelných osobností. Chris a Neil zabili dvě mouchy jednou ranou, jednak jsou aktuální, jednak mají novináři o čem psát. Vsaďte se, že tuhle informaci si přečtete v každé recenzi či zmínce o novém albu. mGuide samozřejmě není výjimkou.
Druhým zhusta propíraným faktem je ten, že Pet Shop Boys na novinku umístili jednu písničku od skladatelky Diane Warren, která je zodpovědná například za hit Un-Break My Heart zpěvačky Toni Braxton.
Warren se nejdříve snažili vnutit naší dvojici skladbu Kisses On The Wind, ale ta se Chrisovi a Neilovi nelíbila už díky příliš plakátovému názvu. Diane se nevzdávala a dodala druhou věc Numb. Na té se už Pet Shop Boys se skladatelkou dohodli a skladbu zpracovali. Výsledek sice nedopadl nic moc, a to měli petšopáci na věci od jiných autorů vždycky nos, viz například jejich bravurní covery Go West, Always On My Mind či Where The Streets Have No Name. Mimochodem, posledně jmenovaná věc pochází samozřejmě z repertoáru U2, na které mají Pet Shop Boys odjakživa pifku. Je jenom náhoda, že od Diane Warren vzali skladbu právě s názvem Numb? Moc dobře museli vědět, že kus tohoto jména najdeme i ve zpěvníku irské čtyřky. Náhoda? Sofistikovaný humor? Možná obojí, u Pet Shop Boys člověk nikdy pořádně neví, na čem vlastně je.
Na podzim chystají Pet Shop Boys další lahůdku pro své fanoušky: podle všeho výpravnou publikaci Pet Shop Boys Catalogue, v níž najdou kompletní vizuální historii kapely v letech 1984 – 2004- Postarali se o ni Philip Hoare a Chris Heath a nabídne mimo jiné práce dvorního tvůrce obalů Marka Farrowa, komentáře Chrise a Neila. Pokud si vybavíte vysokou úroveň grafického zpracování všeho, co se kolem značky Pet Shop Boys motá, můžete si být jisti, že půjde o skvostnou chuťovku pro všechny milovníky stylově čistého designu.
Celebrity naruby
Pet Shop Boys jsou mistry paradoxů. Pod pojmem chlapecká popová kapela si představíme spíše partu vymydlených usměvavých hošíků než dva proplešlé zasmušilé chlápky.
Mnoho celebrit se, když se rozhodne vydat se do ulic, maskuje čepicí a černými brýlemi. Ne tak Chris Lowe, který to dělá přesně naopak: když jde po ulici jen tak, nikdo ho nepozná. Když si vezme jednu ze svých proslulých huček a sluneční brýle, je to Chris Lowe z Pet Shop Boys.
Neuvěřitelných dvacet let dává dvojka Pet Shop Boys lekce v tom, jak má vypadat inteligentní pop. Baští jí to i ti, kteří by to na veřejnosti nikdy nepřiznali. Pet Shop Boys totiž v určitém stádiu objevování hudby poslouchal každý. A kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dodnes.
Chris Lowe a Neil Tennant se ocitli v situaci, kterou již dobře znají. V roce 1990 se jim podařilo sáhnout si na vrchol tvůrčích možností úchvatným křehkým albem Behaviour, prostým prvoplánových tanečních hitů, ovšem nabitým nostalgickou atmosférou, jakou jejich příznivci na deskách dosud nezaregistrovali. Mnohým album zprvu nešlo pod nos: není divu, na první poslech chytne pouze hitovka So Hard, zbytek si žádá podrobnější průzkum. Pak ovšem deska rozkvete do netušené krásy. Kdyby Oscar Wilde poslouchal pop, musel by Behaviour zbožňovat.
Není divu, že následující album Very znamenalo jakýsi krok zpět k tomu, co od Pet Shop Boys dobře známe: velkolepé taneční hymny s notnou dávkou sarkasmu a melancholie. Liberation, Go West, Yesterday, When I Was Mad a další. Zabralo to opět bezchybně, ale kouzlo předešlé nahrávky se neopakovalo. Milovníci introvertní stránky petšopáckého popu si museli počkat rovných dvanáct let na druhé mistrovské dílo Release. Za pomoci geniálního kytaristy a skladatele Johnnyho Marra si Lowe a Tennant střihli neuvěřitelně procítěnou a intimní nahrávku, na kterou jste si (opět) moc nezatrsali, ale která vás rozebrala podobně jako Behaviour. Pet Shop Boys navíc opět popustili uzdu své vášni pro sarkasticky posmutnělý humor a prostřednictvím skladby The Night I Fell In Love si po svém vyřídili účty s homofobním Eminemem. K již zmíněnému Johnnymu Marrovi a Pet Shop Boys se váže zajímavý paradox. V dobách The Smiths se tento kytarista velmi zásadně vymezoval proti “syntezátorovým duům s několikaslabičnými názvy”. Dopadl tak, že s jedním takovým duem natáčel alba Behaviour, Very, Release a ještě s ním spolupracoval na debutovém albu svého projektu Electronic.
Blbec na singlu
S novou nahrávkou si dvojka dávala na čas. Nejdříve zrealizovala best of kolekci PopArt, kterou vyšperkovala dvěma novými písničkami. Pak si pro radost střihla fiktivní soundtrack k němé klasice Křižník Potěmkin. Poté začaly tiskem probleskovat zprávy o nové řadovce.
Pet Shop Boys povolali producenta Trevora Horna, s nímž pracovali naposledy na skladbě Left To My Own Devices a skoro jako by zapomněli na svůj někdejší sarkasmus a odtažitost vůči hudebnímu průmyslu, rozprášili kolem sebe hrst promohlášek: “Myslíme, že je to opravdu skvělé album Pet Shop Boys a rovněž výborná práce Trevora Horna,” odpálil míček Neil Tennant. “Vždycky jsem chtěl s Pet Shop Boys udělat celé album a tohle je jednak skvělá ukázka jejich smyslu pro skládání, jednak je to album, které jsme mohli udělat jen my tři pohromadě,” vrátil úder Trevor Horn.
Druhdy k šoubyzovým pravidlům a stanovám skeptičtí PSB vzali dokonce za své i další úzus – pokud chce dnes kapela uspět, měla by trošku šlápnout do politiky. Nejlépe, naveze-li se do nějakého snadného terče. Pet Shop Boys na to šli od lesa a vzali si na paškál rovnou dva politiky, Tonyho Blaira a – samozřejmě – George Bushe. Text pilotního singlu I’m With Stupid pojednává o vztahu těchto nepřehlédnutelných osobností. Chris a Neil zabili dvě mouchy jednou ranou, jednak jsou aktuální, jednak mají novináři o čem psát. Vsaďte se, že tuhle informaci si přečtete v každé recenzi či zmínce o novém albu. mGuide samozřejmě není výjimkou.
Druhým zhusta propíraným faktem je ten, že Pet Shop Boys na novinku umístili jednu písničku od skladatelky Diane Warren, která je zodpovědná například za hit Un-Break My Heart zpěvačky Toni Braxton.
Warren se nejdříve snažili vnutit naší dvojici skladbu Kisses On The Wind, ale ta se Chrisovi a Neilovi nelíbila už díky příliš plakátovému názvu. Diane se nevzdávala a dodala druhou věc Numb. Na té se už Pet Shop Boys se skladatelkou dohodli a skladbu zpracovali. Výsledek sice nedopadl nic moc, a to měli petšopáci na věci od jiných autorů vždycky nos, viz například jejich bravurní covery Go West, Always On My Mind či Where The Streets Have No Name. Mimochodem, posledně jmenovaná věc pochází samozřejmě z repertoáru U2, na které mají Pet Shop Boys odjakživa pifku. Je jenom náhoda, že od Diane Warren vzali skladbu právě s názvem Numb? Moc dobře museli vědět, že kus tohoto jména najdeme i ve zpěvníku irské čtyřky. Náhoda? Sofistikovaný humor? Možná obojí, u Pet Shop Boys člověk nikdy pořádně neví, na čem vlastně je.
Na podzim chystají Pet Shop Boys další lahůdku pro své fanoušky: podle všeho výpravnou publikaci Pet Shop Boys Catalogue, v níž najdou kompletní vizuální historii kapely v letech 1984 – 2004- Postarali se o ni Philip Hoare a Chris Heath a nabídne mimo jiné práce dvorního tvůrce obalů Marka Farrowa, komentáře Chrise a Neila. Pokud si vybavíte vysokou úroveň grafického zpracování všeho, co se kolem značky Pet Shop Boys motá, můžete si být jisti, že půjde o skvostnou chuťovku pro všechny milovníky stylově čistého designu.
Celebrity naruby
Pet Shop Boys jsou mistry paradoxů. Pod pojmem chlapecká popová kapela si představíme spíše partu vymydlených usměvavých hošíků než dva proplešlé zasmušilé chlápky.
Mnoho celebrit se, když se rozhodne vydat se do ulic, maskuje čepicí a černými brýlemi. Ne tak Chris Lowe, který to dělá přesně naopak: když jde po ulici jen tak, nikdo ho nepozná. Když si vezme jednu ze svých proslulých huček a sluneční brýle, je to Chris Lowe z Pet Shop Boys.
časopis mGuide 2006/05
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Pet-Shop-Boys-Kdyby-Oscar-Wilde-poslouchal-pop8230~06~cerven~2006/
