Pet Shop Boys - Ano, osmdesátá léta ještě neskončila
21.5.2009 | Autor: Jaroslav Riedel | sekce: publicistika
Novinka britského dua Pet Shop Boys silně evokuje jejich začátky v první polovině osmdesátých let. Pokud si kladete otázku, zda je stále třeba jednoduché hudby s jednoznačně tanečními rytmy a nakažlivými melodiemi, Pet Shop Boys odpovídají: Yes.
Začátky Pet Shop Boys spadají do srpna 1981, kdy se v obchodě s elektronikou sešel pětadvacetiletý zpěvák (a v té době také žurnalista, redaktor časopisu Smash Hits) Neil Tennant s o pět let mladším hráčem na klávesy Chrise Lowem (tehdy studentem architektury). Kapelu založili hned, ale rozjezd byl pozvolný. Dlouho si jen natáčeli demosnímky, první singl West End Girls vyšel až roku 1984 a cestu k publiku si nacházel nelehce; nakonec se ale stal jednou z nejhranějších diskotékových písniček desetiletí.
West End Girls najdeme i na debutovém albu Please z roku 1986, plném líbivých, přehledných melodií s výrazným Tennantovým zpěvem a nablýskaným syntezátorovým doprovodem. Byly tu i další hity: Opportunities a Suburbia. Ještě větší úspěch měla následující deska Actually s několika útoky na špičku hitparády - písničkami It's A Sin, Heart, a skladbou What Have I Done To Deserve This, na níž se podílela i hvězda šedesátých let Dusty Springfieldová. Pet Shop Boys pak ještě bodovali s písničkou Always On My Mind (kterou předtím proslavil Elvis Presley; ostatně duo ji poprvé hrálo v programu, připomínajícím desáté výročí Elvisovy smrti). Společně se skladbami Domino Dancing a Left To My Own Devices byla hlavním tahákem alba Introspective (1988).
Album Behaviour přineslo v roce 1990 různorodější kolekci nahrávek, vedle syntezátorů dostaly prostor i smyčce a několik hostujících hudebníků (kytarista Johnny Marr z The Smiths, Angelo Badalamenti). Ale pokud se tehdy někomu zdálo, že Tennant a Lowe směřují ke komplikovanější hudbě, byl to omyl. Nedlouho nato vydali singl s další překvapivou cover verzí, tanečním zpracováním písničky ere The Streets Have No Name od U2. Desáté výročí svého vzniku duo rekapitulovalo prvním výběrem hitů, nazvaným Discography: The Complete Singles Collection.
V roce 1993 Pet Shop Boys oživili starý diskotékový hit Go West (od Village People) a znovu ovládli první příčku britské hitparády s albem Very. Album Bilingual v roce 1996 potvrdilo, že skupina v podstatě zůstává pořád stejná. I když se už neomezuje výhradně na elektronická aranžmá, zůstávají především líbivé melodie, na které se dá dobře tančit. Konec desetiletí byl pro Pet Shop Boys ve znamení alba Nightlife, poctou nočním klubům a newyorským diskotékám.
Po práci na nepříliš úspěšném muzikál Closer To Heaven (2001) vydali Pet Shop Boys další úspěšnou desku Release (2002). Roku 2006 vyšlo již deváté řadové album, Fundamental.
Diskografie Pet Shop Boys je však daleko obsáhlejší: zahrnuje čtyři remixová aba, vydaná v rozmezí 1986-2007 (Disco 1-4), kolekci B stran a rarit Alternative (1995), kompilaci PopArt, která má i svou videoverzi (2003) a v neposlední řadě mnoho nahrávek, které vznikly ve spolupráci s dalšími hudebníky, od Davida Bowieho po Madonnu. Roku 2006 vyšlo koncertní dvojalbum Concrete.
Jak diskotékové hvězdy stárnou
Na koncertě jsme mohli Pet Shop Boys poprvé vidět v roce 1991, kdy hráli v pražské Sportovní hale v rámci svého prvního světového turné, navazujícího na vydání desky Behaviour. Osm a půl roku nato Pet Shop Boys potvrdili, že na úspěchy minulých let nevzpomínají se strnulou nostalgií. Většinu starších písní mohlo pražské publikum slyšet v nových aranžích s dosud neslyšenými nápady, prozrazujících snahu dvojice držet krok s novými trendy na taneční scéně. V první polovině stáli Tennant a Lowe na pódiu v blonďatých parukách a černých brýlích, na druhou část předstoupili „v civilu“. Ani vrásky či řidnoucí a šedivějící vlasový porost jim na charismatu neubraly.
O tvorbě Pet Shop Boys se nikdy nedalo říct, že by byla naivní nebo prvoplánová. Ale rafinovanost nikdy nedávali na odiv: všechny ty vedlejší významy vždy byly jaksi v pozadí, určeny jen těm, kdo skutečně mají chuť a schopnost je vnímat. Také samozřejmě záleží na národní mentalitě: jedním z důvodů, proč Pet Shop nikdy neměli ve Spojených státech takový úspěch jako ve Velké Británii, může být jemná ironie Tennantových textů, do zahraničí obtížně přenositelná.
Tennant a Lowe jsou dost inteligentní na to, aby si o hudebním průmyslu nedělali žádné iluze, ale zároveň si nikdy nekazili všeobecný úspěch (celkem už prodali přes 50 milionů desek a v první desítce hitparády měli 22 písniček) tím, že by svou hudbu chtěli nějak komplikovat. Stávalo se, že vydali desky, které zněly poněkud víc náročně, ale to jim nijak nebránilo, aby se vzápětí vraceli k jednoduché postatě své hudby, kterou vždy nejvíc oceňovali návštěvníci tanečních parketů. Album Yes je právě takovou ukázkou návratu k podstatě. Často působí, jako by vzniklo už před pětadvaceti lety: ostatně v řadě skladeb najdeme skryté odkazy k hitům, které Pet Shop Boys měli v 80. letech, aniž to však působí jako sebevykrádání.
Začátky Pet Shop Boys spadají do srpna 1981, kdy se v obchodě s elektronikou sešel pětadvacetiletý zpěvák (a v té době také žurnalista, redaktor časopisu Smash Hits) Neil Tennant s o pět let mladším hráčem na klávesy Chrise Lowem (tehdy studentem architektury). Kapelu založili hned, ale rozjezd byl pozvolný. Dlouho si jen natáčeli demosnímky, první singl West End Girls vyšel až roku 1984 a cestu k publiku si nacházel nelehce; nakonec se ale stal jednou z nejhranějších diskotékových písniček desetiletí.
West End Girls najdeme i na debutovém albu Please z roku 1986, plném líbivých, přehledných melodií s výrazným Tennantovým zpěvem a nablýskaným syntezátorovým doprovodem. Byly tu i další hity: Opportunities a Suburbia. Ještě větší úspěch měla následující deska Actually s několika útoky na špičku hitparády - písničkami It's A Sin, Heart, a skladbou What Have I Done To Deserve This, na níž se podílela i hvězda šedesátých let Dusty Springfieldová. Pet Shop Boys pak ještě bodovali s písničkou Always On My Mind (kterou předtím proslavil Elvis Presley; ostatně duo ji poprvé hrálo v programu, připomínajícím desáté výročí Elvisovy smrti). Společně se skladbami Domino Dancing a Left To My Own Devices byla hlavním tahákem alba Introspective (1988).
Album Behaviour přineslo v roce 1990 různorodější kolekci nahrávek, vedle syntezátorů dostaly prostor i smyčce a několik hostujících hudebníků (kytarista Johnny Marr z The Smiths, Angelo Badalamenti). Ale pokud se tehdy někomu zdálo, že Tennant a Lowe směřují ke komplikovanější hudbě, byl to omyl. Nedlouho nato vydali singl s další překvapivou cover verzí, tanečním zpracováním písničky ere The Streets Have No Name od U2. Desáté výročí svého vzniku duo rekapitulovalo prvním výběrem hitů, nazvaným Discography: The Complete Singles Collection.
V roce 1993 Pet Shop Boys oživili starý diskotékový hit Go West (od Village People) a znovu ovládli první příčku britské hitparády s albem Very. Album Bilingual v roce 1996 potvrdilo, že skupina v podstatě zůstává pořád stejná. I když se už neomezuje výhradně na elektronická aranžmá, zůstávají především líbivé melodie, na které se dá dobře tančit. Konec desetiletí byl pro Pet Shop Boys ve znamení alba Nightlife, poctou nočním klubům a newyorským diskotékám.
Po práci na nepříliš úspěšném muzikál Closer To Heaven (2001) vydali Pet Shop Boys další úspěšnou desku Release (2002). Roku 2006 vyšlo již deváté řadové album, Fundamental.
Diskografie Pet Shop Boys je však daleko obsáhlejší: zahrnuje čtyři remixová aba, vydaná v rozmezí 1986-2007 (Disco 1-4), kolekci B stran a rarit Alternative (1995), kompilaci PopArt, která má i svou videoverzi (2003) a v neposlední řadě mnoho nahrávek, které vznikly ve spolupráci s dalšími hudebníky, od Davida Bowieho po Madonnu. Roku 2006 vyšlo koncertní dvojalbum Concrete.
Jak diskotékové hvězdy stárnou
Na koncertě jsme mohli Pet Shop Boys poprvé vidět v roce 1991, kdy hráli v pražské Sportovní hale v rámci svého prvního světového turné, navazujícího na vydání desky Behaviour. Osm a půl roku nato Pet Shop Boys potvrdili, že na úspěchy minulých let nevzpomínají se strnulou nostalgií. Většinu starších písní mohlo pražské publikum slyšet v nových aranžích s dosud neslyšenými nápady, prozrazujících snahu dvojice držet krok s novými trendy na taneční scéně. V první polovině stáli Tennant a Lowe na pódiu v blonďatých parukách a černých brýlích, na druhou část předstoupili „v civilu“. Ani vrásky či řidnoucí a šedivějící vlasový porost jim na charismatu neubraly.
O tvorbě Pet Shop Boys se nikdy nedalo říct, že by byla naivní nebo prvoplánová. Ale rafinovanost nikdy nedávali na odiv: všechny ty vedlejší významy vždy byly jaksi v pozadí, určeny jen těm, kdo skutečně mají chuť a schopnost je vnímat. Také samozřejmě záleží na národní mentalitě: jedním z důvodů, proč Pet Shop nikdy neměli ve Spojených státech takový úspěch jako ve Velké Británii, může být jemná ironie Tennantových textů, do zahraničí obtížně přenositelná.
Tennant a Lowe jsou dost inteligentní na to, aby si o hudebním průmyslu nedělali žádné iluze, ale zároveň si nikdy nekazili všeobecný úspěch (celkem už prodali přes 50 milionů desek a v první desítce hitparády měli 22 písniček) tím, že by svou hudbu chtěli nějak komplikovat. Stávalo se, že vydali desky, které zněly poněkud víc náročně, ale to jim nijak nebránilo, aby se vzápětí vraceli k jednoduché postatě své hudby, kterou vždy nejvíc oceňovali návštěvníci tanečních parketů. Album Yes je právě takovou ukázkou návratu k podstatě. Často působí, jako by vzniklo už před pětadvaceti lety: ostatně v řadě skladeb najdeme skryté odkazy k hitům, které Pet Shop Boys měli v 80. letech, aniž to však působí jako sebevykrádání.
Zajímavost:
O Pet Shop Boys se už od osmdesátých letech mluví v souvislosti s gay komunitou. Svědčily o tom i některé rafinované narážky v textech a videoklipech, nicméně jasné vyjádření ke své sexuální orientaci sdělil Neil Tennant až roku 1994 v interview pro časopis britský gay časopis Attitude. Nick Lowe zůstal v tomto směru tajuplnější. Běžně - ovšem mylně - se předpokládalo, že Tennant a Lowe jsou životními partnery, což si dokonce jednu dobu myslel i manažer skupiny. Každopádně se Pet Shop Boys stali jednou z ikon homosexuální komunity a napomohly tomu i časté spolupráce s umělci, kteří se svou odlišnou sexuální orientací nijak netajili. Na druhé straně se o Pet Shop Boys nikdy nedalo mluvit jako typických představitelích gay kultury - na to je jejich publikum příliš široké.
O Pet Shop Boys se už od osmdesátých letech mluví v souvislosti s gay komunitou. Svědčily o tom i některé rafinované narážky v textech a videoklipech, nicméně jasné vyjádření ke své sexuální orientaci sdělil Neil Tennant až roku 1994 v interview pro časopis britský gay časopis Attitude. Nick Lowe zůstal v tomto směru tajuplnější. Běžně - ovšem mylně - se předpokládalo, že Tennant a Lowe jsou životními partnery, což si dokonce jednu dobu myslel i manažer skupiny. Každopádně se Pet Shop Boys stali jednou z ikon homosexuální komunity a napomohly tomu i časté spolupráce s umělci, kteří se svou odlišnou sexuální orientací nijak netajili. Na druhé straně se o Pet Shop Boys nikdy nedalo mluvit jako typických představitelích gay kultury - na to je jejich publikum příliš široké.
časopis mGuide 2009/05
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Pet-Shop-Boys-Ano-osmdesata-leta-jeste-neskoncila~21~kveten~2009/
