Pestalozzi - Zalepovat díry je blbej kalkul
31.8.2007 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Západočeská skupina Pestalozzi představovala v první polovině 90. let příslovečnou dravou štičku v tehdy značně rozbouřených vodách české pop music. Chytrými hravými písničkami se slušivými melodiemi a zároveň zdravě rockovým základem měla našlápnuto pořádně prohnat i v té samé době se vynořivší opravdové velké ryby v čele s Lucií, Tichou dohodou a jinými představiteli “nového popu”. Jenže po debutu Zařiď to! z dvaadevadesátého stihla vydat už jen jedno jediné CD o dva roky později, které se jmenovalo Nebudu už na tebe nikdy zlej. (Pravda, do diskografie kapely by se dalo zařadit ještě album Becher Gardner Party z roku 1993 a EP Pusa na dobrou noc z roku 1997, ty však vyšly nikoliv pod hlavičkou Pestalozzi, ale jejich zpěváka Petra Gardnera.) Soubor sice až do začátku nového milénia dál normálně fungoval, byť se to neobešlo bez personálních změn, ovšem pozvolnému ústupu z povědomí posluchačské obce nedokázal zabránit.
Po neuvěřitelných třinácti letech se v červnu konečně objevilo regulérní třetí album Pestalozzi nazvané Český idiot part I. Symbolizuje opravdu povedený návrat, což ostatně měla naznačit i recenze v minulém čísle mGuidu. Nejen o nové desce hovořil frontman Petr Gardner.
O Pestalozzi bylo naposledy víc slyšet v souvislosti s vydáním EP Pusa na dobrou noc, které ovšem vyšlo jakožto tvoje sólová nahrávka. Co se v kapele dělo celých dalších deset let?
Pár let jsme normálně hráli a od roku 2003 jsme si dali asi dvouapůlroční pauzu. Vloni nás popadla chuť zase hrát, tak jsme si to na zhruba patnácti koncertech vyzkoušeli. Výsledkem bylo zjištění, že nás to baví, ale hlavně to bavilo i naše posluchače, takže jsme do toho naskočili naplno.
Nyní se pokoušíte to znovu pořádně a se vším všudy nastartovat. Jak se k tomu ve vašich letech – nic ve zlém! – hledá motivace?
Motivací je, že jsme toho plní, tak to z nás musí ven… Prostě to ze sebe vylijem. (smích)
Měli jste při vytváření nových Pestalozzi třeba i pocit, že existuje nějaká díra na trhu české pop music – například po zaniklé Lucii –, kterou máte šanci zaplnit?
Takhle bych to neviděl, kalkulovat se nevyplácí… Když jsme začínali a měli jsme dechy, tak nás srovnávali s Laurou, když jsme pak dechy neměli, tak nás srovnávali s Lucií… Ne, zalepovat díry je blbej kalkul a od toho tu rozhodně nejsme. Myslím, že máme svůj vlastní osobitej zvuk a že bychom měli být na první poslech čitelní jako Pestalozzi.
Vaše nová deska je postavena mj. na opravdu silných, chytlavých melodických nápadech – dalo by se říct, že je plná potenciálních hitů v tom nejlepším slova smyslu. Rádia ale Pestalozzi nikdy příliš nehrála. Věříte, že by se to konečně mohlo zlomit?
To se dobře poslouchá, že je to deska plná potencionálních hitů. Je ale také pravda, že “hit” Český idiot je zřejmě pro rádia kontroverzní – i když na některých stanicích se hraje, díky jim za odvahu! Další punkbluegrasový “hit” Elektrický cowboy je taky kontroverzní, protože je o robertkovi, něco je pro rádia tvrdý, něco zase moc dlouhý… To je těžký. Dělali jsme to pro lidi a zároveň jsme to nedělali natruc rádiím. Tak uvidíme.
V některých písních alba Pestalozzi znějí nebývale ostře, místy dokonce téměř neopunkově. Kde hledat příčinu téhle “rock’n’rollizace”?
Takhle jsme ale nastavení od začátku! Vždycky jsme měli jak vypalovačky, tak i romantický songy. Určité nakopnutí jsem pocítil po koncertě Green Day v Praze. Nadhled, nadsázka a show nás prostě baví.
Proč na desce nedostala více prostoru tříčlenná dechová sekce, která je regulérní součástí skupiny? Sami jistě dobře víte, že řada lidí s nostalgií vzpomíná na rané Pestalozzi ze začátku 90. let, kdy ve vašem zvuku dechy hrály podstatnou roli...
Ale stejně tak dobře víme, že řada lidí vzpomíná na naši éru bez dechů. Máme je tedy tam, kde cítíme, že by to bylo dobře. Možná jich mohlo být víc, ale možná taky míň...
Album je venku, ale co vše bude následovat? Předpokládám, že se především rozjede ve větším koncertní činnost – plánujete běžné klubové a festivalové hraní, nebo na to chcete jít trochu jinak?
Samozřejmě, že nejvíc ze všeho nás baví živý hraní, ale nepůjdeme cestou dvou set koncertů za rok. Na konci července hrajeme na festivalu Benátská noc v Malá Skále u Turnova a na podzim pak připravujeme turné zhruba dvaceti koncertů k Českému idiotovi.
Pokud jsem dobře informován, hodláte nejpozději “do roka a do dne” vydat album Český idiot part II. To už teď máte pohromadě repertoár na další desku?
Jak už jsem zmínil: přetlak, kterej v sobě máme, z nás musí ven… Takže jednoduchá odpověď: točit můžeme jít klidně zítra!
Vím, že do obnovených Pestalozzi vkládáte velké naděje, jdete do toho naplno a doufáte, že byste se časem mohli stát takzvaně stadiónovou kapelou. Ale co když to nevyjde? Nepřijde rozčarování, když zůstanete “jen” v pozici solidní klubové záležitosti, a následně další rozpad? Jste připraveni i na to, že můžete být “pop v undergroundu”?
Tak jedna věc jsou ty naděje. Samozřejmě, že do toho jdeme s tím, že chceme být nejlepší nebo alespoň být v první lize. Druhá věc je, že “popem v undergroundu” jsme celou dobu, a tak se kvůli tomu, když to nevyjde, nezastřelíme. A cos to říkal, “další rozpad”? Vždyť jsme se nikdy nerozpadli! Měli jsme jen takovou pauzu, ale to nebyl žádný rozpad. Jsme prostě zpátky. Ostatně další připravované CD má pracovní podtitul “Nahoru!”.
Zajímavosti:
Spousta lidí se dodnes ptá, podle čeho vznikl název Pestalozzi. Odpověď je však nadmíru prostá. Skupina se dala dohromady v roce 1989 na Pedagogické fakultě v Plzni a její členy v rámci studia zaujalo učení švýcarského pedagoga Johanna Heinricha Pestalozziho (1746 – 1827). “Pestalozzi mj. tvrdil, že děti by se měly řezat od malička. Ale jinak to byl dobrák, kterej nejdřív vymyslel ústavy pro výchovu chudých dětí, aby pak šéfoval exkluzivní královské škole pro vyvolené v anglickém Yverdonu,” vysvětluje zpěvák Petr Gardner, občanským příjmením Zahradníček. Ten také říká, že spojujícím tmelem kapely je kořalka Gottstein LOK, kterou on sám vymyslel a speciálně pro kapelu a město Loket, kde Gardner bydlí, vyrábí ji palírna U Zeleného stromu v Prostějově. Chutná prý jako jägermeister... Největší zábavou Petra Gardnera, který působí i v novinářské branži a také v politice (jako dlouholetý zastupitel i radní Lokte nebo asistent senátora Hadravy – sám před rokem do Senátu neúspěšně kandidoval), je kromě muziky archeologie. Věnuje se výzkumu tři tisíce let starého hradiště Vladař u Žlutic.
Fotogalerie:
fotogalerie
Západočeská skupina Pestalozzi představovala v první polovině 90. let příslovečnou dravou štičku v tehdy značně rozbouřených vodách české pop music. Chytrými hravými písničkami se slušivými melodiemi a zároveň zdravě rockovým základem měla našlápnuto pořádně prohnat i v té samé době se vynořivší opravdové velké ryby v čele s Lucií, Tichou dohodou a jinými představiteli “nového popu”. Jenže po debutu Zařiď to! z dvaadevadesátého stihla vydat už jen jedno jediné CD o dva roky později, které se jmenovalo Nebudu už na tebe nikdy zlej. (Pravda, do diskografie kapely by se dalo zařadit ještě album Becher Gardner Party z roku 1993 a EP Pusa na dobrou noc z roku 1997, ty však vyšly nikoliv pod hlavičkou Pestalozzi, ale jejich zpěváka Petra Gardnera.) Soubor sice až do začátku nového milénia dál normálně fungoval, byť se to neobešlo bez personálních změn, ovšem pozvolnému ústupu z povědomí posluchačské obce nedokázal zabránit.Po neuvěřitelných třinácti letech se v červnu konečně objevilo regulérní třetí album Pestalozzi nazvané Český idiot part I. Symbolizuje opravdu povedený návrat, což ostatně měla naznačit i recenze v minulém čísle mGuidu. Nejen o nové desce hovořil frontman Petr Gardner.
O Pestalozzi bylo naposledy víc slyšet v souvislosti s vydáním EP Pusa na dobrou noc, které ovšem vyšlo jakožto tvoje sólová nahrávka. Co se v kapele dělo celých dalších deset let?
Pár let jsme normálně hráli a od roku 2003 jsme si dali asi dvouapůlroční pauzu. Vloni nás popadla chuť zase hrát, tak jsme si to na zhruba patnácti koncertech vyzkoušeli. Výsledkem bylo zjištění, že nás to baví, ale hlavně to bavilo i naše posluchače, takže jsme do toho naskočili naplno.
Nyní se pokoušíte to znovu pořádně a se vším všudy nastartovat. Jak se k tomu ve vašich letech – nic ve zlém! – hledá motivace?
Motivací je, že jsme toho plní, tak to z nás musí ven… Prostě to ze sebe vylijem. (smích)
Měli jste při vytváření nových Pestalozzi třeba i pocit, že existuje nějaká díra na trhu české pop music – například po zaniklé Lucii –, kterou máte šanci zaplnit?
Takhle bych to neviděl, kalkulovat se nevyplácí… Když jsme začínali a měli jsme dechy, tak nás srovnávali s Laurou, když jsme pak dechy neměli, tak nás srovnávali s Lucií… Ne, zalepovat díry je blbej kalkul a od toho tu rozhodně nejsme. Myslím, že máme svůj vlastní osobitej zvuk a že bychom měli být na první poslech čitelní jako Pestalozzi.
Vaše nová deska je postavena mj. na opravdu silných, chytlavých melodických nápadech – dalo by se říct, že je plná potenciálních hitů v tom nejlepším slova smyslu. Rádia ale Pestalozzi nikdy příliš nehrála. Věříte, že by se to konečně mohlo zlomit?
To se dobře poslouchá, že je to deska plná potencionálních hitů. Je ale také pravda, že “hit” Český idiot je zřejmě pro rádia kontroverzní – i když na některých stanicích se hraje, díky jim za odvahu! Další punkbluegrasový “hit” Elektrický cowboy je taky kontroverzní, protože je o robertkovi, něco je pro rádia tvrdý, něco zase moc dlouhý… To je těžký. Dělali jsme to pro lidi a zároveň jsme to nedělali natruc rádiím. Tak uvidíme.
V některých písních alba Pestalozzi znějí nebývale ostře, místy dokonce téměř neopunkově. Kde hledat příčinu téhle “rock’n’rollizace”?
Takhle jsme ale nastavení od začátku! Vždycky jsme měli jak vypalovačky, tak i romantický songy. Určité nakopnutí jsem pocítil po koncertě Green Day v Praze. Nadhled, nadsázka a show nás prostě baví.
Proč na desce nedostala více prostoru tříčlenná dechová sekce, která je regulérní součástí skupiny? Sami jistě dobře víte, že řada lidí s nostalgií vzpomíná na rané Pestalozzi ze začátku 90. let, kdy ve vašem zvuku dechy hrály podstatnou roli...
Ale stejně tak dobře víme, že řada lidí vzpomíná na naši éru bez dechů. Máme je tedy tam, kde cítíme, že by to bylo dobře. Možná jich mohlo být víc, ale možná taky míň...
Album je venku, ale co vše bude následovat? Předpokládám, že se především rozjede ve větším koncertní činnost – plánujete běžné klubové a festivalové hraní, nebo na to chcete jít trochu jinak?
Samozřejmě, že nejvíc ze všeho nás baví živý hraní, ale nepůjdeme cestou dvou set koncertů za rok. Na konci července hrajeme na festivalu Benátská noc v Malá Skále u Turnova a na podzim pak připravujeme turné zhruba dvaceti koncertů k Českému idiotovi.
Pokud jsem dobře informován, hodláte nejpozději “do roka a do dne” vydat album Český idiot part II. To už teď máte pohromadě repertoár na další desku?
Jak už jsem zmínil: přetlak, kterej v sobě máme, z nás musí ven… Takže jednoduchá odpověď: točit můžeme jít klidně zítra!
Vím, že do obnovených Pestalozzi vkládáte velké naděje, jdete do toho naplno a doufáte, že byste se časem mohli stát takzvaně stadiónovou kapelou. Ale co když to nevyjde? Nepřijde rozčarování, když zůstanete “jen” v pozici solidní klubové záležitosti, a následně další rozpad? Jste připraveni i na to, že můžete být “pop v undergroundu”?
Tak jedna věc jsou ty naděje. Samozřejmě, že do toho jdeme s tím, že chceme být nejlepší nebo alespoň být v první lize. Druhá věc je, že “popem v undergroundu” jsme celou dobu, a tak se kvůli tomu, když to nevyjde, nezastřelíme. A cos to říkal, “další rozpad”? Vždyť jsme se nikdy nerozpadli! Měli jsme jen takovou pauzu, ale to nebyl žádný rozpad. Jsme prostě zpátky. Ostatně další připravované CD má pracovní podtitul “Nahoru!”.
Zajímavosti:
Spousta lidí se dodnes ptá, podle čeho vznikl název Pestalozzi. Odpověď je však nadmíru prostá. Skupina se dala dohromady v roce 1989 na Pedagogické fakultě v Plzni a její členy v rámci studia zaujalo učení švýcarského pedagoga Johanna Heinricha Pestalozziho (1746 – 1827). “Pestalozzi mj. tvrdil, že děti by se měly řezat od malička. Ale jinak to byl dobrák, kterej nejdřív vymyslel ústavy pro výchovu chudých dětí, aby pak šéfoval exkluzivní královské škole pro vyvolené v anglickém Yverdonu,” vysvětluje zpěvák Petr Gardner, občanským příjmením Zahradníček. Ten také říká, že spojujícím tmelem kapely je kořalka Gottstein LOK, kterou on sám vymyslel a speciálně pro kapelu a město Loket, kde Gardner bydlí, vyrábí ji palírna U Zeleného stromu v Prostějově. Chutná prý jako jägermeister... Největší zábavou Petra Gardnera, který působí i v novinářské branži a také v politice (jako dlouholetý zastupitel i radní Lokte nebo asistent senátora Hadravy – sám před rokem do Senátu neúspěšně kandidoval), je kromě muziky archeologie. Věnuje se výzkumu tři tisíce let starého hradiště Vladař u Žlutic.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/07
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Pestalozzi-Zalepovat-diry-je-blbej-kalkul~31~srpen~2007/
Komentáře
&;
