13.10.2009 | Autor: Michal Husák | sekce: publicistika
 fotogalerie Může to působit na první pohled paradoxně. Ve chvíli, kdy Amerika rozpoutala všeobecné finanční a hospodářské propady a ze všech stran se valí výkřiky o neradostné budoucnosti světa v rovině politické, ekologické, demografické, materiální, duchovní a kdo ví jaké ještě… V tu chvíli přicházejí věčně skeptičtí melancholici ze Seattlu s nahrávkou, z níž vystupuje neobvykle zřetelný nádech optimismu a naděje. Vypadá to, že celá krize a všeobecná nepohoda je tentokrát na Pearl Jam krátká.

Deváté řadové album v diskografii kapely se jmenuje se Backspacer. Producentskou taktovku uchopil po zhruba desetileté odluce Brendan O´Brien, který participoval na slavných deskách z 90. let (Vs., Vitalogy, No Code, Yield). Už tehdy platil za význačnou osobnost, v poslední době je ale téměř u všeho, co se v mainstreamovém rocku šustne - jen za poslední rok mj. desky AC/DC, Mastodon, Billy Talent, chystaná novinka My Chemical Romance… Nahrávání nové řadovky Pearl Jam ve skutečnosti předcházela spolupráce na nedávné reedici Ten, když O´Brien vyslyšel letité výzvy kapely, aby veleúspěšný debut obdařil novým zvukem. K natáčení písniček pro Backspacer pak Brendan pozval kapelu na jih, do Los Angeles. Aby těch neobvyklostí nebylo dost, Pearl Jam tentokrát nechali nové songy zrát – dávno prý neměli materiál tak dobře připravený a promyšlený už před nástupem do studia.

"Chtěli jsme, aby z těch songů tentokrát někdo dostal opravdu to nejlepší. A navázat na spolupráci s Brendanem se ukázalo jako nejlepší možnost," podotýká frontman Vedder. "Časy se změnily. Tehdy před deseti lety by Brendan řekl – je to dobrá skladba, ale tohle a tohle udělejte jinak. A my bychom řekli NE! Ale když jsme teď viděli, že ho může poslouchat Bruce Springsteen, tak proč bychom nemohli my…" Bubeník Cameron dodává: "Brendan vaše nápady nejdřív vstřebá jako muzikant a pak se na to celé podívá s odstupem jako producent. To jen tak někdo nedokáže."

Když byla řeč o Sprinsteenovi – také Pearl Jam patří do party nadšeně podporující Obamu. Právě od jeho nástupu na scénu se prý odvíjí pozitivní a optimistická nálada kolekce. Jisté je, že novinka má jakoby vstřícnější, hřejivější, "oblejší" sound. Tentokrát se nekoná štěkavě naježená, pseudonezávislá folkrocková ošuntělost, jež byla charakteristická pro několik předchozích alb. Přitom místy Backspacer pořádně bigbítově zarachotí a nouze není ani o obligátní retro esenci. Nedlouhá deska ale ukázkově odsýpá a ze všech stran se valí komplimenty, že takhle už to Pearl Jam dlouho nesedlo. Co víc si od dvacetileté kapely přát?

A propos - Backspacer. Název odkazující ke zpětnému tlačíku na klávesnici má na svědomí Eddie Vedder, vášnivý zastánce dnes již anachronických klasických psacích strojů. Dodnes na nich sepisuje všechny své písemnosti včetně textů k písním – ostatně charakteristický strojopisný projev udává již léta tón i obalům desek Pearl Jam. Není tedy divu, že Eddieho velice rozlítilo, když se doslechl o snobské módě vyrábět přívěšky a užitnou bižuterii právě z tlačítek starožitných psacích strojů. Neváhal podobné praktiky přirovnat k vybíjení slonů kvůli slonovině z klů či zabíjení žraloků kvůli ploutvím na polévku. "Zabíjejí vznešené staré stroje kvůli náramkům," ulevil si…

Po vzoru různých průkopníků moderního marketingu v hudebním průmyslu vyráží deska do světa bez klasického vydavatele v zádech. Pearl Jam nejsou tak radikální jako Nine Inch Nails a Radiohead, kteří se primárně spolehli na virtuální distribuci po internetu, nebo už snad z podstaty rebelující Prince. A vzhledem k barvité historii kolem sporů s distribucí vstupenek na koncerty od nich nelze čekat ani pevný svazek s promotérskou agenturou typu Live Nation po vzoru Madonny nebo U2. Spíše se inspirovali u veteránů formátu AC/DC či Eagles, kteří se rozhodli prodávat svoje nahrávky přes maloobchodní řetězec Walmart, Paul McCartney dokonce prostřednictvím "kafárny" Starbucks. Pearl Jam po vypršení kontraktu se Sony Music (resp. v poslední době J Records) vydávají nové album sami. V USA zkoušejí distribuci přes řetězec Target, ve zbytku světa se jej přece jen konvenčnějším způsobem ujme Universal Music.

Psáno pro: časopis mGuide 2009/10