16.7.2004 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika "Nemohu promlouvat k průměrným Američanům, protože jsem sama nikdy průměrným Američanem nebyla," říká se smíchem sedmapadesátiletá rocková zpěvačka, básnířka, fotografka a malířka Patti Smith.Na sklonku letošního dubna vyslala do světa album Trampin' a nezbývá než přitakat, album má opět ke spotřebnímu průměru počertech daleko.



Chvála improvizace


Svou albovou novinku Trampin' připravila a natočila Patti Smith s dnes už stabilizovanou a pevnou sestavou své doprovodné kapely. Tu tvoří dávní kolegové, kytarista Lenny Keye a bubeník Jay Dee Daugherty, na basu a klávesy hraje Tony Shanahan a dalším kytaristou je Oliver Ray. Tatáž sestava se už od roku 1996 podepsala pod čtveřici alb Patti Smith. Zpěvačka vysvětluje: "Je to v tom, že všichni přispíváme svým dílem ke společné věci. Každý přináší svou muziku a já si vybírám to co je pro mne vhodné. Tak například písnička Gandhi, z nové desky, je založena na improvizaci jednoho večera. Byli jsme myslím v Roxy v Los Angeles, nebo tak nějak. Uprostřed skladby Rock N'Roll Nigger, kde často improvizujeme, a já dostala tenhle nápad. V duchu jsem si ho uložila a začala číst Gándhího knihy a knihy o něm. Ale současně jsem chtěla, aby píseň vznikla studiovou improvizací, a tak jsme jí nikdy nezkoušeli. Gandhi je tak vlastně pouhý shluk akordů, které se ovšem takhle sešly tím, že jsme jeden druhému naslouchali. Demo jsme připravili ve studiu Phila Glasse. Pracovali jsme v průběhu tří dnů, a když přišel ten poslední, bylo to o půlnoci, povídám - Pojďme zkusit pár verzí Gándhího. Měla jsem prvních pár veršů, dvakrát jsme to sjeli a druhá verze je na desce. Není dokonalá, zato je ale živá a bezprostřední."

Jakkoli zní album Trampin' kompaktně a uceleně, jakkoli jsou písničky na něm jasné a hmatatelné, nelze popřít, že práce s bezprostředními nápady a improvizací je důležitou součástí tvorby jak zpěvačky samotné, tak její muzikantské družiny. Dodává: "Totálně a naprosto improvizovanou skladbou na nové desce je Radio Baghdad. Jak improvizovat jsem se učila poslechem desek Johna Coltranea. Vím co to je odpovědnost improvizátora. Vzdálíte se jak nejdál můžete, abyste se zase mohli vrátit. Coltrane se vzdaluje a hovoří k Bohu, ale ví, že lidé čekají, a tak se zase vrátí. Nejsem komediant. Znám noci, kdy přichází nicota. V takové chvíli začínám hrát na elektrickou kytaru, protože tak to všechno můžu zvukově vyjádřit. Neznám akordy, ale v podstatě mě ani nezajímají. Když mi prostě nejde vyjádřit se prostřednictvím řeči, vyjádřím se prostřednictvím zvuku. A takhle může vyjádřit určité věci i kapela. Já v té chvíli ustoupím krok zpátky, naslouchám jejich improvizaci, radostná z toho, jak převzali vedení."



Den, kdy zemřel Johnny Cash


S výjimkou titulní skladby Trampin' je celé album, tedy deset zbývajících skladeb, z autorské dílny kapely. Patti Smith sama napsala píseň ovlivněnou četbou Williama Blakea My Blakean Year, ostatní písně otextovala. Do procesu zrodu písniček na albu nechává nahlédnout třeba prostřednictvím skladby Stride of The Mind. "Základní riff je od Olivera Raye. Hned jak ho poprvé začal hrát, naprosto jsem se do toho riffu zamilovala. Hned jsem také napsala první verzi písničky. Ale některé věci bývají pracnější a já o nich musím hodně přemýšlet a leccos měnit. Když Oliver napsal hudbu ke skladbě Cash, měla jsem původně jiný text, ale nebyla s ním úplně spokojená. A potom, v den, kdy zemřel Johnny Cash, jsem seděla na gauči, vedle mě ležely noviny a v nich jeho fotografie v dlouhém černém plášti. Dívala jsem se na tu fotografii, Oliverova hudba hrála a já přemýšlela. Ale ne přímo o Johnnym Cashovi, prostě o nějakém muži, muži jako byl třeba můj manžel Fred, dobrém člověku, jehož cesta byla tvrdá a těžká. O tom všem jsem přemýšlela a text se mi začal sám vynořovat."

Značná část textů, ale i vlastní poezie, kreseb, maleb a fotografií se rodí v ateliéru Patti Smith na newyorském Lower Manhattanu. Je svým způsobem renesanční umělkyní mnoha uměleckých profesí. Ale i ty zdánlivě blízké jako psaní textů a poezie jsou pro ni v lecčems rozdílné. "Psaní poesie je něco docela jiného než psaní písňových textů. Poezie má svůj vlastní rytmus sama v sobě i bez hudby. Poezie se mi píše mnohem přirozeněji než písňové texty. Navíc jsem za poezii odpovědná jenom sama sobě a ne nikomu druhému. Napíšu báseň a je to moje báseň. Může to být špatná báseň, ale přesto je to moje báseň. Když ovšem píšete text na něčí hudbu, máte odpovědnost vůči autorovi té hudby a je to odpovědnost, kterou já velice silně pociťuji."



Odmítám být nešťastná


Jedinou nepůvodní, lépe řečeno převzatou skladbou na nové desce Patti Smith, je titulní píseň Trampin'. Gospel, který proslavila Marian Anderson, tu zpěvačka podává ve velmi působivé intimní podobě, jen za doprovodu klavíru své dcery Jessie. "Marianu Anderson jsem občas poslouchala, když jsem psala texty pro tuhle desku. Ale poslouchat jsem jí začala už po smrti svého muže. Když jsem slyšela tuhle písničku, vyvolala ve mě moc hezké vzpomínky na něj. Stala se z ní pro mě velice osobní věc. Napadlo mě, zařadit ji jako coververzi na album, protože je to písnička s piánem a má dcera Jessie právě na piáno hraje. Zeptala jsem se jí, jestli se do toho chce se mnou pustit a ona to vzala velmi vážně. Je to jedna z takových písniček, které mě přivádějí k přesvědčení, že všechno se v dobré promění. Mám za sebou tak nešťastné období jako málokdo. Ale tvrdošíjně překonávám dny, kdy se nedokážu radovat z toho, že tu jsem, být šťastná ze svých dětí, ze své práce, ze svých knih. Jsem od základu optimista, odmítám být nešťastná."





C.V.


Patti Smith narozena 30.prosince 1946 v Chicagu, USA. Se svými rodiči postupně žije v New Jersey, Paříži, Londýně , New Yorku. Na sklonku šedesátých let vydává malé lokální noviny, pracuje pro hudební časopis Rock. Píše poezii. V r. 1970 se seznamuje s prodavačem gramodesek Lenny Kayem, který jí poté doprovází na kytaru při recitaci jejích básní. Svou poezii v následujících letech vydává i knižně. V roce 1974 vychází její první singl, do formující se kapely přichází český emigrant Ivan Král. V roce 1975 debutuje albem Horses. Ve druhé polovině sedmdesátých let je jednou z nejvýraznějších představitelek americké rockové alternativy. Svou kariéru přeruší, když se 1. března 1980 provdá za kytaristu skupiny MC5 Freda "Sonic" Smitha. Odchází ze scény, žije v Detroitu a vychovává své dvě děti. V roce 1988 se na čas vrátí albem Dream of Life. Její život je ale poznamenán řetězem tragických událostí. V roce 1989 ztrácí dlouholetého přítele a albového fotografa Roberta Mapplethoprea, o rok později umírá její dlouholetý spoluhráč Richard Sohl, v roce 1994 se musí rozloučit s bratrem Toddem a manželem Fredem 'Sonic' Smithem. V roce 1996 se rozhodne přijmout hudbu jako terapii, vrací se na scénu albem Gone Again s renovovanou sestavou kapely, s níž natáčí a koncertuje podnes.







Co poslouchá Patti Smith?


"Když se mě ptáte, jaká hudba se mi líbí, jakou poslouchám a jaká mě inspiruje. miluji Mariu Callas, Strausse a Bacha. Moc se mi líbí Charley Patton. V muzice hledám něco co ke mně promlouvá, něco co dokáže, abych se cítila lépe. Třeba, hlas Michaela Stipea na mě působí tak, že se cítím dobře. Má tu zvláštní kvalitu, při které si řeknete - Och, Bože, to je tahák. Ale všechno bude OK. Jerry Garcia má také tenhle druh hlasu. A pak jsou tu krásné hebké hlasy jako má třeba Skip James. Když pociťuji nějaké trápení, utíkám se k Chucku Jacksnovi. Taky se vracívám ke stejné hudbě, kterou jsem poslouchala jako dítě, k Bobu Dylanovi, Johnu Coltraneovi, Jimimu Hendrixovi. Muzika je, všeobecně vzato, něco jako můj zachránce, pomáhá mi necítit se osaměle."



Diskografie:

Horses (1975)

Radio Ethiopia (1976)

Easter (1978)

Wave (1979)

Dream of Life (1988)

Gone Again (1996)

Peace and Noise (1997)

Gung Ho (2000)

Land 1975-2002 (2CD výběr+rarity, 2002)

Trampin' (2004)

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06