Pat Martino: Kytara je jenom nářadí, inspiraci hledejte u lidí
29.3.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka | sekce: publicistika
Velikán jazzové kytary, Pat Martino, vydal u labelu Blue Note novinku Think Tank. Vynikající album si již vysloužilo dvojí nominaci na Grammy. Jedna nominace je na titul "Nejlepší jazzové instrumentální album", druhá na "Nejlepší jazzové instrumentální sólo" za interpretaci Coltraneovy skladby Africa.
Patovými spoluhráči na albu jsou vyhlášení střelci Joe Lovano (tenor saxofon), Gonzalo Rubalcaba (klavír), Christian McBride (kontrabas) a Lewis Nash (bicí). Sleeve-note napsal Bela Fleck a hned v úvodu utrousil, že ač je velmi kritický, Patova nahrávka předčila všechna jeho očekávání. Hm, nejen jeho. Lehkost souhry pětice mistrů nutí zatajit dech a nechat se fascinovaně vtáhnout do zázračného světa mezi notičkami. Tohle není nahrávka zestárlé legendy, pouze opakující jazzové stereotypy. Tohle je sama Radost. Do rozsáhlé Martinovy diskografie přibyl další skvost.
Pohnutý géniův život by vydal na román, leč více prostoru než na encyklopedické heslo samozřejmě nemáme. Budoucí kytarový velikán se narodil jako Pat Azzara v roce 1944 v Philadelphii. Se světem jazzu ho seznámil otec Carmen "Mickey" Azzara, který zpíval po klubech a bral synka i na koncerty slavných kolegů. "Obdivoval jsem svého otce a chtěl jsem na něj zapůsobit," vzpomíná Pat Martino na svoji první motivaci ke hře na kytaru. "A tak mi nezbylo než mobilizovat všechny tvořivé síly, které jsem měl." Brzy se zapojil do hudebního dění v rodném městě a nevyhýbal se ani účinkování s hvězdami rodící se rock'n'rollové resp. twistové scény jako s Cubbym Checkerem či Bobbym Darinem. Se svým přítelem Johnem Coltranem prokecal mnoho hodin o muzice a první turné absolvoval s přítelem ze střední školy, s jazzovým varhaníkem Charlesem Earlandem. Brzy si ho všiml Lloyd Price a přizval ho do svého orchestru. A pak už následovala úspěšná sólová kariéra opentlená dnes již klasickými alby jako El Hombre, Strings! nebo Desperado. Zvláštní postavení má na svou dobu velmi odvážné album Baiyina (The Clear Evidence), označované jako jeden z prvních úspěšných průniků jazzu a psychedelie.
Patova kariéra mohla pokračovat bez přerušení do současnosti, zasáhl však osud v podobě vážné choroby. Kytaristu trápily úporné bolesti hlavy, které byly diagnostikovány jako projev mozkového aneurysmu. V roce 1976 musel Martino podstoupit chirurgický zákrok, po kterém ztratil paměť. Ztěží poznával rodiče, o své kariéře a o kytaře nevěděl vůbec nic. Několik měsíců po operaci se mu naštěstí začala paměť zázračně vracet. Martino začal studovat své vlastní desky. "Ty nahrávky byly jako staří přátelé. Jako duchovní zkušenost, která znamenala krásu a potěšení." Nakonec se rozehrál natolik, že se mohl vrátit na pódia. Jeho newyorský comeback je zaznamenán na albu s jednoznačným názvem The Return. Další pauzu v uměleckém životě však způsobilo onemocnění obou jeho rodičů.
Od svých padesáti let však Martino opět pravidelně nahrává. Neváhá experimentovat s novými vymoženostmi jako s kytarovým syntezátorem (viz album Seven Sketches) či s orchestrálními aranžemi (aktuální Think Tank ovšem stojí opět na klasickém masívním zvuku pololubového, elektroakustického Gibsona), pořádá přednášky a semináře a poskytuje i soukromé lekce jazzové omladině i zkušeným borcům. Protože, jak se můžeme dočíst na jeho internetových stránkách, "ne samotná kytara, ale lidé jsou důležití, protože jsou živí - kytara je jenom takové zařízení". Dodejme však, že v Patových rukách toto "pouhé zařízení" ožívá a čaruje.
Sólová diskografie:
Pat Martino (1966)
El Hombre (1967)
Strings! (1967)
East! (1968)
Baiyina (The Clear Evidence) (1968)
Desperado (1970)
The Visit! (1972)
Live! (1972)
Consciousness (1974)
We'll Be Together Again (1976)
Joyous Lake (1976)
Exit (1976)
Starbright (1976)
The Return (1987)
Interchange (1994)
The Maker (1995)
Nightwings (1996)
All Sides Now (1997)
Stone Blue (1998)
Seven Sketches (1998)
Live at Yoshi's (2001)
Think Tank (2003)
Pozn. Krom zmíněných alb se Pat Martino podílel na množství dalších alb jako "řadový" muzikant či člen různých příležitostných "summitů" s mistry jako John Patitucci, Randy Brecker, Woody Herman, Willis Jackson, Joe Pesci, Chick Corea...
Patovými spoluhráči na albu jsou vyhlášení střelci Joe Lovano (tenor saxofon), Gonzalo Rubalcaba (klavír), Christian McBride (kontrabas) a Lewis Nash (bicí). Sleeve-note napsal Bela Fleck a hned v úvodu utrousil, že ač je velmi kritický, Patova nahrávka předčila všechna jeho očekávání. Hm, nejen jeho. Lehkost souhry pětice mistrů nutí zatajit dech a nechat se fascinovaně vtáhnout do zázračného světa mezi notičkami. Tohle není nahrávka zestárlé legendy, pouze opakující jazzové stereotypy. Tohle je sama Radost. Do rozsáhlé Martinovy diskografie přibyl další skvost.
Pohnutý géniův život by vydal na román, leč více prostoru než na encyklopedické heslo samozřejmě nemáme. Budoucí kytarový velikán se narodil jako Pat Azzara v roce 1944 v Philadelphii. Se světem jazzu ho seznámil otec Carmen "Mickey" Azzara, který zpíval po klubech a bral synka i na koncerty slavných kolegů. "Obdivoval jsem svého otce a chtěl jsem na něj zapůsobit," vzpomíná Pat Martino na svoji první motivaci ke hře na kytaru. "A tak mi nezbylo než mobilizovat všechny tvořivé síly, které jsem měl." Brzy se zapojil do hudebního dění v rodném městě a nevyhýbal se ani účinkování s hvězdami rodící se rock'n'rollové resp. twistové scény jako s Cubbym Checkerem či Bobbym Darinem. Se svým přítelem Johnem Coltranem prokecal mnoho hodin o muzice a první turné absolvoval s přítelem ze střední školy, s jazzovým varhaníkem Charlesem Earlandem. Brzy si ho všiml Lloyd Price a přizval ho do svého orchestru. A pak už následovala úspěšná sólová kariéra opentlená dnes již klasickými alby jako El Hombre, Strings! nebo Desperado. Zvláštní postavení má na svou dobu velmi odvážné album Baiyina (The Clear Evidence), označované jako jeden z prvních úspěšných průniků jazzu a psychedelie.
Patova kariéra mohla pokračovat bez přerušení do současnosti, zasáhl však osud v podobě vážné choroby. Kytaristu trápily úporné bolesti hlavy, které byly diagnostikovány jako projev mozkového aneurysmu. V roce 1976 musel Martino podstoupit chirurgický zákrok, po kterém ztratil paměť. Ztěží poznával rodiče, o své kariéře a o kytaře nevěděl vůbec nic. Několik měsíců po operaci se mu naštěstí začala paměť zázračně vracet. Martino začal studovat své vlastní desky. "Ty nahrávky byly jako staří přátelé. Jako duchovní zkušenost, která znamenala krásu a potěšení." Nakonec se rozehrál natolik, že se mohl vrátit na pódia. Jeho newyorský comeback je zaznamenán na albu s jednoznačným názvem The Return. Další pauzu v uměleckém životě však způsobilo onemocnění obou jeho rodičů.
Od svých padesáti let však Martino opět pravidelně nahrává. Neváhá experimentovat s novými vymoženostmi jako s kytarovým syntezátorem (viz album Seven Sketches) či s orchestrálními aranžemi (aktuální Think Tank ovšem stojí opět na klasickém masívním zvuku pololubového, elektroakustického Gibsona), pořádá přednášky a semináře a poskytuje i soukromé lekce jazzové omladině i zkušeným borcům. Protože, jak se můžeme dočíst na jeho internetových stránkách, "ne samotná kytara, ale lidé jsou důležití, protože jsou živí - kytara je jenom takové zařízení". Dodejme však, že v Patových rukách toto "pouhé zařízení" ožívá a čaruje.
Sólová diskografie:
Pat Martino (1966)
El Hombre (1967)
Strings! (1967)
East! (1968)
Baiyina (The Clear Evidence) (1968)
Desperado (1970)
The Visit! (1972)
Live! (1972)
Consciousness (1974)
We'll Be Together Again (1976)
Joyous Lake (1976)
Exit (1976)
Starbright (1976)
The Return (1987)
Interchange (1994)
The Maker (1995)
Nightwings (1996)
All Sides Now (1997)
Stone Blue (1998)
Seven Sketches (1998)
Live at Yoshi's (2001)
Think Tank (2003)
Pozn. Krom zmíněných alb se Pat Martino podílel na množství dalších alb jako "řadový" muzikant či člen různých příležitostných "summitů" s mistry jako John Patitucci, Randy Brecker, Woody Herman, Willis Jackson, Joe Pesci, Chick Corea...
časopis Rock&Pop 2004/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Pat-Martino-Kytara-je-jenom-naradi-inspiraci-hledejte-u-lidi~29~brezen~2004/
