Oasis - Definitivně velikány?
29.10.2008 | Autor: Nikola Ivanov | sekce: publicistika
fotogalerie
Oasis, kteří tento měsíc vydávají už sedmou řadovou desku s názvem Dig Out Your Soul, jsou v mnoha ohledech ojedinělým fenoménem. Po více než patnácti letech od třeskavého debutu se nabízí otázka, zda- li jsou opravdu tak významnou kapelou v dějinách populární hudby, která se řadí hned po bok jejich vzorů Beatles, jak se nám snaží neustále tvrdit britská média. Jejich hudební originalitu a novátorství zatím nechme stranou, ale jedna věc se jim nedá upřít: Oasis vrátili v devadesátých letech do hry kytary a mládež měla na čas opět pár skladeb, které se daly drhnout na španělu při mejdanu a důvod podívat se zpět do hudební historie. Pravda, počátkem tisíciletí jim tu možnost vzali, ale pak ji znovu vrátili. Snad už definitivně. Nebo jen možná…?
Úspěch Oasis musíme hledat v hudebním kontextu roku 1994, kdy britské kytarové nadšení z počátku 90.let a skupin jako Stone Roses a Happy Mondays bylo již na ústupu. Kapely Pulp a Blur byly sice v té době celkem úspěšné, ale to co hrály, bylo ve své podstatě čistý pop, kterému scházela rocková přímočarost. Do toho vstoupili dva bráchové z manchesterského předměstí - Noel a Liam Gallagherovi a svým debutem Definitely Maybe všem doslova vytřeli zrak. Za jejím úspěchem nestálo žádné velké novátorství, ale neuvěřitelná autenticita, melodičnost a jednoduchost rockové písničky, kterou má autor všech pecek Noel očividně v krvi. Svoji roli sehrála i neuvěřitelná drzost, neboť se ihned na začátku prohlásili za rock and roll stars současnosti a všichni jim to prostě museli sežrat.
Kritici jásali nad kvalitou desky a začali je pasovat do role spasitelů ostrovní hudby a rádia se zase předháněla hrát singly Live Forever, Supersonic a Shakermaker, které zněly jako kdyby je už všichni dávno někdy slyšeli. Britská dělnická třída se zase jednou plácala
po ramenou ve stylu ,,vždyť ti kluci jsou jedni z nás“. A když se k tomu přidaly alkoholové excesy kapely, zničené hotelové pokoje a výroky Noela Gallaghera typu, že by byl rád, kdyby Blur umřeli na AIDS, což bylo pro tisk sousto z těch nejžádanějších, úspěch Oasis byl přímo zabetonován.
Výsadní postavení a špatná léta
O něco popovější druhé album (What's the Story) Morning Glory?, které obsahuje jejich největší hit Wonderwall, jen potvrzuje výsadní postavení kapely na britské scéně. Oasis jsou na vrcholu, myslí si, že si můžou dovolit naprosto cokoliv a pouštějí se do nabubřelé a přeprodukované desky Be Here Now z roku 1997. Až devítiminutové kompozice, utápějící se ve spoustě kytar a orchestrálních pasážích, jsou přijaty rozporuplně. Pro to mluví i fakt, že se album nejprve stalo nejrychleji prodávanou britskou deskou všech dob, aby poté drželo méně lichotivý rekord nejčastěji se vyskytující desky v hudebních bazarech. Pro Oasis pomalu nastávají špatné časy a neustále se hádající bratři Gallagherovi vyhazují celou kapelu a nahrazují je novými hráči. Napjatou atmosféru v kapele odráží album Standing on the Shoulder of Giants (2000), kde se snaží vystoupit z vlastního britpopového stínu směrem k progresivnějším hudebním sférám, ale bohužel se jim to moc nedaří. Další deska Heathen Chemistry je ještě slabší a v roce 2003 to vypadá , že kapela stojí před rozpadem. Z jejich předčasného zavrhování se stává stejná móda jako kdysi z nekritického obdivování v době prvních dvou desek.
Nejlepší, co v novém tisíciletí natočili?
Křivka se začíná pomalu obracet deskou Don't Believe the Truth (2005), která se dobře trefuje i do duchu tehdy vrcholící kytarové retro vlny a sklízí vesměs dobré ohlasy. Oasis se vrací ve výborné formě a hrají dokonce více koncertů než v době Definitely Maybe.
Následuje odmlka, ze které fanoušci začínají být netrpěliví, ale Noel Gallagher je typicky velkohubě uklidňuje slovy, že natáčí novou desku a ,,že půjde o opravdu kolosální album, doslova se dvěma orchestry“.
Nové album Dig Out Your Soul se natáčelo v studiích Abbey Road a nahrávaní prý tentokrát proběhlo bezbolestně. Gallagher a spol. začali šířit zvěsti, že album bude méně komerční a britpopové a že nebude stavět na rádiových hitech, což je u kapely, která tak dosud činila, docela překvapivé. Navíc kdykoliv Oasis dělali něco trochu jinak, mělo to většinou špatné následky. V případě nové desky, která spíše odkazuje k začátkům kapely, vše okořeněné o množství dalších vlivů, od psychydelie po orientální hudbu, to naštěstí neplatí. Většina kritiky se shoduje, že to je to vůbec to nejlepší, co Oasis v novém tisíciletí natočili. Jestliže Be Here Now mělo být jejich Sgt.Pepper, pak současné album je jednoznačně jejich Revolver.
Fotogalerie:
fotogalerie
Oasis, kteří tento měsíc vydávají už sedmou řadovou desku s názvem Dig Out Your Soul, jsou v mnoha ohledech ojedinělým fenoménem. Po více než patnácti letech od třeskavého debutu se nabízí otázka, zda- li jsou opravdu tak významnou kapelou v dějinách populární hudby, která se řadí hned po bok jejich vzorů Beatles, jak se nám snaží neustále tvrdit britská média. Jejich hudební originalitu a novátorství zatím nechme stranou, ale jedna věc se jim nedá upřít: Oasis vrátili v devadesátých letech do hry kytary a mládež měla na čas opět pár skladeb, které se daly drhnout na španělu při mejdanu a důvod podívat se zpět do hudební historie. Pravda, počátkem tisíciletí jim tu možnost vzali, ale pak ji znovu vrátili. Snad už definitivně. Nebo jen možná…?Úspěch Oasis musíme hledat v hudebním kontextu roku 1994, kdy britské kytarové nadšení z počátku 90.let a skupin jako Stone Roses a Happy Mondays bylo již na ústupu. Kapely Pulp a Blur byly sice v té době celkem úspěšné, ale to co hrály, bylo ve své podstatě čistý pop, kterému scházela rocková přímočarost. Do toho vstoupili dva bráchové z manchesterského předměstí - Noel a Liam Gallagherovi a svým debutem Definitely Maybe všem doslova vytřeli zrak. Za jejím úspěchem nestálo žádné velké novátorství, ale neuvěřitelná autenticita, melodičnost a jednoduchost rockové písničky, kterou má autor všech pecek Noel očividně v krvi. Svoji roli sehrála i neuvěřitelná drzost, neboť se ihned na začátku prohlásili za rock and roll stars současnosti a všichni jim to prostě museli sežrat.
Kritici jásali nad kvalitou desky a začali je pasovat do role spasitelů ostrovní hudby a rádia se zase předháněla hrát singly Live Forever, Supersonic a Shakermaker, které zněly jako kdyby je už všichni dávno někdy slyšeli. Britská dělnická třída se zase jednou plácala
po ramenou ve stylu ,,vždyť ti kluci jsou jedni z nás“. A když se k tomu přidaly alkoholové excesy kapely, zničené hotelové pokoje a výroky Noela Gallaghera typu, že by byl rád, kdyby Blur umřeli na AIDS, což bylo pro tisk sousto z těch nejžádanějších, úspěch Oasis byl přímo zabetonován.
Výsadní postavení a špatná léta
O něco popovější druhé album (What's the Story) Morning Glory?, které obsahuje jejich největší hit Wonderwall, jen potvrzuje výsadní postavení kapely na britské scéně. Oasis jsou na vrcholu, myslí si, že si můžou dovolit naprosto cokoliv a pouštějí se do nabubřelé a přeprodukované desky Be Here Now z roku 1997. Až devítiminutové kompozice, utápějící se ve spoustě kytar a orchestrálních pasážích, jsou přijaty rozporuplně. Pro to mluví i fakt, že se album nejprve stalo nejrychleji prodávanou britskou deskou všech dob, aby poté drželo méně lichotivý rekord nejčastěji se vyskytující desky v hudebních bazarech. Pro Oasis pomalu nastávají špatné časy a neustále se hádající bratři Gallagherovi vyhazují celou kapelu a nahrazují je novými hráči. Napjatou atmosféru v kapele odráží album Standing on the Shoulder of Giants (2000), kde se snaží vystoupit z vlastního britpopového stínu směrem k progresivnějším hudebním sférám, ale bohužel se jim to moc nedaří. Další deska Heathen Chemistry je ještě slabší a v roce 2003 to vypadá , že kapela stojí před rozpadem. Z jejich předčasného zavrhování se stává stejná móda jako kdysi z nekritického obdivování v době prvních dvou desek.
Nejlepší, co v novém tisíciletí natočili?
Křivka se začíná pomalu obracet deskou Don't Believe the Truth (2005), která se dobře trefuje i do duchu tehdy vrcholící kytarové retro vlny a sklízí vesměs dobré ohlasy. Oasis se vrací ve výborné formě a hrají dokonce více koncertů než v době Definitely Maybe.
Následuje odmlka, ze které fanoušci začínají být netrpěliví, ale Noel Gallagher je typicky velkohubě uklidňuje slovy, že natáčí novou desku a ,,že půjde o opravdu kolosální album, doslova se dvěma orchestry“.
Nové album Dig Out Your Soul se natáčelo v studiích Abbey Road a nahrávaní prý tentokrát proběhlo bezbolestně. Gallagher a spol. začali šířit zvěsti, že album bude méně komerční a britpopové a že nebude stavět na rádiových hitech, což je u kapely, která tak dosud činila, docela překvapivé. Navíc kdykoliv Oasis dělali něco trochu jinak, mělo to většinou špatné následky. V případě nové desky, která spíše odkazuje k začátkům kapely, vše okořeněné o množství dalších vlivů, od psychydelie po orientální hudbu, to naštěstí neplatí. Většina kritiky se shoduje, že to je to vůbec to nejlepší, co Oasis v novém tisíciletí natočili. Jestliže Be Here Now mělo být jejich Sgt.Pepper, pak současné album je jednoznačně jejich Revolver.
Zajímavosti:
Hledáme bubeníka. Zn.: Jen na krátkou dobu.
I tak by mohl znít inzerát od Oasis. Bratři Gallagherovi jsou totiž pověstní svojí zálibou ve vyhazování členů kapely, z původní sestavy zbyli už jen oni dva. Nejméně stabilní je však post bubeníka. Po Tonym McCarrollovi a Alanu Whiteovi odešel ze skupiny po nahrání nové desky i Zak Starkey, prý kvůli neshodám s Noelem Gallagherem. Za bicí místo něj usedl paradoxně Chris Sharrock, který byl v roce 1988 naopak vystřídán Zakem Starkeym ve skupině Icicle Works. Chris Sharrock si prošel pěknou řádkou britských kapel, mezi které patří i dnes již téměř zapomenutí The La's. Liam Gallagher má však s novým bubeníkem problém už teď, protože Chris stále hraje na bicí v doprovodné kapele Robbieho Williamse, se kterým měl Liam v minulosti několik ostrých slovních výměn, a jejich vztahy jsou dodnes napjaté. Vsadíte si na to, jak dlouho nový bubeník v kapele vydrží?
Hledáme bubeníka. Zn.: Jen na krátkou dobu.
I tak by mohl znít inzerát od Oasis. Bratři Gallagherovi jsou totiž pověstní svojí zálibou ve vyhazování členů kapely, z původní sestavy zbyli už jen oni dva. Nejméně stabilní je však post bubeníka. Po Tonym McCarrollovi a Alanu Whiteovi odešel ze skupiny po nahrání nové desky i Zak Starkey, prý kvůli neshodám s Noelem Gallagherem. Za bicí místo něj usedl paradoxně Chris Sharrock, který byl v roce 1988 naopak vystřídán Zakem Starkeym ve skupině Icicle Works. Chris Sharrock si prošel pěknou řádkou britských kapel, mezi které patří i dnes již téměř zapomenutí The La's. Liam Gallagher má však s novým bubeníkem problém už teď, protože Chris stále hraje na bicí v doprovodné kapele Robbieho Williamse, se kterým měl Liam v minulosti několik ostrých slovních výměn, a jejich vztahy jsou dodnes napjaté. Vsadíte si na to, jak dlouho nový bubeník v kapele vydrží?
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Oasis-Definitivne-velikany~29~rijen~2008/
Komentáře
&;
