Norah Jones: Jako v bavlnce
26.4.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka | sekce: publicistika
Žádné skandály, žádné výtržnosti, žádná prostořeká prohlášení. Ukázněná mladá dáma, která nadevše miluje muziku a na nic jiného nemá čas ani náladu. Prostě jen hraje na klavír a báječně zpívá. Lze ještě vůbec v dnešním "šoubyz" takhle prorazit až na samotnou špičku? Zaplaťpánbu ano. Zde je živoucí důkaz.
Samozřejmě, Norah pomáhá v kariéře i její půvabný vzhled. Ona ovšem svoje vnady nijak okatě nevyužívá. Dobrým reklamním tahem je spíše zdůraznění kontrastu mezi jejím mládím (debutovala ve dvaadvaceti) a vyzrálostí hudby, kterou hraje. Hudby velmi decentní, jemné a půvabné. Norah obratně balancuje na pomezí lehkého jazzu, popu i country a do každé písně dokáže vdechnout hluboký prožitek a cit. Žádné třeštění nad důraznými rytmy, jen poklid a krása. Hned první album Come Away With Me (2002), hned interpretačně velmi náročné a dokonale zvládnuté, hned jásot kritiků a hned trefa do černého i ve sféře komerčního úspěchu. Takových raketových startů, nevyvolaných pouhým přeháněním médií, nemá ani rychlý svět pop music mnoho. Zato má spoustu pádů. Jenže vypadá to, že Norah si pohodlně krouží po orbitě a pád jí nehrozí ani náhodou. Novinka Feels Like Home se prvotině se ctí vyrovná. Jediné, co pochopitelně chybí, je pel novosti.
Curriculum vitae
Norah Jones přišla na svět 30. března 1979 v New Yorku. Všeobecně se tvrdí, že jejím otcem byl fenomenální indický hudebník Ravi Shankar, guru George Harrisona a člověk, který v 60. letech zpopularizoval hudbu své země po celém světě. Ovšem ve zpěvaččiných oficiálních biografiích o tom nenajdete ani zmínku. Příliš by to zavánělo oháněním se slavným jménem a to by poctivka Norah nikdy nedopustila. Úspěch prý musí být pouze výsledkem jejího talentu a píle.
Když byly Norah čtyři roky, přestěhovala se máma Sue Jones do Texasu, konkrétně do dalasského předměstí Grapevine. Dcerka pochopitelně putovala s máti. Už od nejútlejšího věku jevila zájem o máminu velkou sbírku gramofonových desek. Ovšem nepoužívala je jako plácačky, hračky, které se pěkně kutálí nebo předměty vhodné k hodu do dálky. Trpělivě je poslouchala. "Mamka měla osmialbový komplet elpíček Billie Holiday. Vždycky jsem si vybrala jednu desku, která se mi obzvlášť líbila, a tu jsem přehrávala pořád dokola. You Go To My Head, to byla ta moje oblíbená," nadšeně vzpomíná Norah na svoje první okouzlení hudbou. Už v pěti letech začala zpívat andělským hláskem v místním kostelním sboru. V sedmi statečně bušila do klavíru. Aby toho neměla málo, přibrala si o něco později lekce hry na saxofon. Měla o svém budoucím životě naprosto jasno. Bude nová Billie Holiday nebo Etta James!
Když dosáhla Norah patnácti let věku, nebylo o jejím talentu, potenciálu a odhodlání prosadit se v hudbě ani pochyby. Přestěhovala se s mámou do centra Dallasu a začala studovat na zavedené Booker T. Washington High School for the Performing and Visual Arts. Mimochodem, absolventkou téhle umělecké střední školy je i Erykah Badu. V šestnácti si odbyla první veřejné vystoupení v jedné hudební kavárně, kde v rámci "open-mic night" (tj. oblíbená akce typu "vylez na pódium, kdo si myslíš, že něco umíš") s úspěchem předvedla písneň I'll Be Seeing You, odposlouchanou od Etty James. A v roce 1996 už získala na Student Music Awards, vypisovaných časopisem Down Beat, hned dvě ceny. Vyhrála v kategoriích "Nejlepší jazzová zpěvačka" a "Nejlepší původní skladba". Vedle interpretace jazzových trvalek totiž začala Norah komponovat i vlastní písně. Další studentskou cenu Down Beatu pro nejlepší jazzovou zpěvačku si odnesla o rok později. Úspěšně odmaturovala a začala studovat jazzové piano na Severotexasské universitě. Také začala aktivně vystupovat s místní kapelou zvanou Laszlo, jejíž repertoár popsala jako "temný, zjazzovaný rock". V létě roku 1999 ale neodolala pozvání svého kamaráda na prázdninový pobyt ve vyhlášené newyorské umělecké čtvrti Greenwich Village. Plánovaný výlet se ovšem poněkud protáhl. Norah už se do Texasu nevrátila.
Kolmý start z Manhattanu
"Manhattan mě dostal. Drží mě tady muzika. Hudební scéna je tady tak rozsáhlá, pestrá a mohutná - a to mě zvrušuje! Užívám si poslechu skvělých písničkářů v malých klubech. Všechno se tu pro mě otevírá!" Norah zkrátka pobyt mezi uměleckou bohémou nadchl. Koncem roku 1999 už pravidelně vystupovala s funky-jazzrockovou kapelou Wax Poetic, ovšem to jí záhy přestalo stačit. Postavila si doprovodnou kapelu a od podzima 2000 začala vymetat klubová pódia pod vlastním jménem. Sekundovali jí kytarista Jesse Harris, basista Lee Alexander a bubeník Dan Rieser. První dva jmenovaní pomohli zkomponovat i pár písní a v její kapele figurují dodnes, byť Harris už jen v roli hosta. Zbytek repertoáru dopsala Norah sama a doplnila ho svými oblíbenými kousky např. z pera Hanka Williamse nebo bluesmana J. D. Loudermilka. A už v lednu 2001 měla podepsanou smlouvu na album u renomovaného jazzového labelu Blue Note. Rychlost, co? Štěstí přeje připraveným. A to si mezitím Norah ještě stihla zazpívat dvě písničky na desce kytaristy Charlieho Huntera a pohostinsky odehrát slušnou řádku koncertů s jeho kapelou.
Pečlivá příprava albového debutu přinesla ovoce na začátku roku ĺ2002, kdy CD Come Away With Me, sotva vypadlo z výrobních linek, doslova šokovalo hudební publicisty i fanoušky. Tohle a prvotina? A nahrávala to ve dvaadvaceti a TAKHLE zpívá? Leckterá zkušená jazzwomanka by mohla závidět. Pochybovači se samozřejmě najdou vždy: Když už si Norah prvním albem troufla skočit proklatě vysoko, kam půjde příště? Dokáže svůj pěvecký výraz posunout ještě dál, nebo bude tak nanejvýš stagnovat? Odpověď nazvaná Feels Like Home se objevila v přehrávačích těch nejnedočkavějších 9. února.
Trauma z úspěchu?
Tíha zástupu plastik zpodobňujících gramofónek, tíha multiplatinového prodeje debutu neboli tíha velkých očekávání hozená na jedna křehká ramínka. Dalo by se oprávněně předpokládat, že sběratelku Grammy Norah Jones bude při nahrávání druhého alba svazovat pocit zodpovědnosti. Nebyla by prvním ani posledním umělcem, kterého zaskočil vlastní úspěch. (Vzpomeňme třeba Stingův autorský blok po majstrštyku "...nothing like the sun" nebo "výpadek" Alanis Morissette po Jagged Little Pill.) Zvláště když sama Norah přiznává: "No... upřímně... vůbec jsem nedoufala, že budu mít až takový debut. Myslela jsem si, že bude trvat ještě minimálně pět let, než dosáhnu téhle úrovně. Jo, Come Away With Me je opravdu přesně taková deska, jakou jsem vždycky chtěla natočit..." Jenže Norah si žádné vnější tlaky nepřipouštěla a stejně jako v případě prvotiny neměla žádná přehnaná očekávání. "Je lepší nepočítat s úspěchem - a když to pak vyjde, jste vždycky příjemně překvapeni," konstatovala pragmaticky. A nějaké trauma z toho, že se jí nepodaří dosáhnout kvality či úspěchu prvotiny? Ani náhodou: "Jsem samozřejmě ráda, že se lidem líbilo moje první album. Ale to bylo o tom, jaká jsem byla tehdy. Teď jsem zase jinde. Nahrávání je pro mě prostě taková fotografie, záznam určitého okamžiku. A během nahrávání téhle desky jsme si užili spoustu legrace." Howgh.
Příprava novinky proběhla ve dvou kolech. V dubnu 2003 nahrála Norah s kapelou první verze nových písní a pak se vydala na rozsáhlé turné po Americe. Nově nacvičené kompozice byly zařazeny do setlistu koncertů a pomalu dozrávaly. Po návratu z turné se Norah s muzikanty znovu zavřela do studia a upravila aranžmá podle toho, jak fungovala na koncertech.
Na desce se objevilo i několik zajímavých hostů, včetně country divy Dolly Parton. Norah vysvětluje, jak k nazpívání duetu s legendární zpěvačkou došlo: "Byla jsem pozvána do Nashvillu, abych s Dolly Parton zazpívala na 2003 Country Music Awards. Zeptali jsme se Dolly, jestli by se mnou nechtěla nazpívat duet na moji desku (píseň se jmenuje Creepin' In - pozn. aut.) a ona souhlasila. Když skutečně přišla do studia, byli jsme z ní pěkně nervózní." Dolly Parton však soupiska hostujících celebrit nekončí. S Norah si s chutí zahrály i instrumentální hvězdy Levon Helm a Garth Hudson, jinak bubeník a varhaník The Band. Jejich hráčský rukopis, tolik oceňovaný i Bobem Dylanem, rozpoznáte v písni What Am I To You?, Hudson navíc připojil akordeon ke skladbě Be Here To Love Me.
A srovnávání "dvojky" s debutem, hledání interpretačního a autorského vývoje či momentů stagnace? Naprostá zbytečnost. Důležitý je feeling a důvěryhodnost umělkyně. A pohodová nálada alba, které je příslovečným balzámem na podrážděné nervy obyvatelů uspěchaného světa. Norah si vybrala ten druh poctivé muziky, se kterým, bude-li chtít, může klidně vystačit po celý svůj umělecký život.
Pár slov o producentovi
Obě alba Norah Jones (Come Away With Me sám, Feels Like Home s poradním hlasem samotné Norah) produkoval Arif Mardin. Ostřílený mistr svého řemesla, který v minulosti spolupracoval s takovými legendárními zpěvačkami jako Aretha Franklin, Dusty Springfield nebo Roberta Flack. Nešlo ovšem o klasický popový recepis "vybereme mladou nadějnou a zkusíme, co by jí mohlo sedět". Naopak. Z nebe spadla téměr hotová muzikantská osobnost a hledal se citlivý a vhodný producent, který by jí pouze pomohl dopilovat album. Co si o výběru producenta myslela samotná Norah? "Napřed jsem byla strašně nervózní! Nechtěla jsem tak úžasného producenta, který natočil všechny ty slavné desky - a který by mě vystrašil natolik, že bych mu nebyla vůbec schopna říct, co chci točit a co si vlastně myslím. Jenže Arif je naprosté zlatíčko. Pohodář. Byl ve studiu proto, aby dal dohromady moje vlastní nápady a aby zajistil, že natočím dobrou desku."
A jak si gigantický úspěch debutu s odstupem času vysvětluje samotný Arif Mardin? "Lidé byli připraveni na muziku tryskající přímo ze srdce. Norah je předvojem úplně nového druhu umělců, po kterém posluchači toužili. Dostáváme se do časů, kdy fanoušci hledají opravdové umělce." Kéž by měl pravdu.
Oficiální internetové stránky:
www.norahjones.com
Samozřejmě, Norah pomáhá v kariéře i její půvabný vzhled. Ona ovšem svoje vnady nijak okatě nevyužívá. Dobrým reklamním tahem je spíše zdůraznění kontrastu mezi jejím mládím (debutovala ve dvaadvaceti) a vyzrálostí hudby, kterou hraje. Hudby velmi decentní, jemné a půvabné. Norah obratně balancuje na pomezí lehkého jazzu, popu i country a do každé písně dokáže vdechnout hluboký prožitek a cit. Žádné třeštění nad důraznými rytmy, jen poklid a krása. Hned první album Come Away With Me (2002), hned interpretačně velmi náročné a dokonale zvládnuté, hned jásot kritiků a hned trefa do černého i ve sféře komerčního úspěchu. Takových raketových startů, nevyvolaných pouhým přeháněním médií, nemá ani rychlý svět pop music mnoho. Zato má spoustu pádů. Jenže vypadá to, že Norah si pohodlně krouží po orbitě a pád jí nehrozí ani náhodou. Novinka Feels Like Home se prvotině se ctí vyrovná. Jediné, co pochopitelně chybí, je pel novosti.
Curriculum vitae
Norah Jones přišla na svět 30. března 1979 v New Yorku. Všeobecně se tvrdí, že jejím otcem byl fenomenální indický hudebník Ravi Shankar, guru George Harrisona a člověk, který v 60. letech zpopularizoval hudbu své země po celém světě. Ovšem ve zpěvaččiných oficiálních biografiích o tom nenajdete ani zmínku. Příliš by to zavánělo oháněním se slavným jménem a to by poctivka Norah nikdy nedopustila. Úspěch prý musí být pouze výsledkem jejího talentu a píle.
Když byly Norah čtyři roky, přestěhovala se máma Sue Jones do Texasu, konkrétně do dalasského předměstí Grapevine. Dcerka pochopitelně putovala s máti. Už od nejútlejšího věku jevila zájem o máminu velkou sbírku gramofonových desek. Ovšem nepoužívala je jako plácačky, hračky, které se pěkně kutálí nebo předměty vhodné k hodu do dálky. Trpělivě je poslouchala. "Mamka měla osmialbový komplet elpíček Billie Holiday. Vždycky jsem si vybrala jednu desku, která se mi obzvlášť líbila, a tu jsem přehrávala pořád dokola. You Go To My Head, to byla ta moje oblíbená," nadšeně vzpomíná Norah na svoje první okouzlení hudbou. Už v pěti letech začala zpívat andělským hláskem v místním kostelním sboru. V sedmi statečně bušila do klavíru. Aby toho neměla málo, přibrala si o něco později lekce hry na saxofon. Měla o svém budoucím životě naprosto jasno. Bude nová Billie Holiday nebo Etta James!
Když dosáhla Norah patnácti let věku, nebylo o jejím talentu, potenciálu a odhodlání prosadit se v hudbě ani pochyby. Přestěhovala se s mámou do centra Dallasu a začala studovat na zavedené Booker T. Washington High School for the Performing and Visual Arts. Mimochodem, absolventkou téhle umělecké střední školy je i Erykah Badu. V šestnácti si odbyla první veřejné vystoupení v jedné hudební kavárně, kde v rámci "open-mic night" (tj. oblíbená akce typu "vylez na pódium, kdo si myslíš, že něco umíš") s úspěchem předvedla písneň I'll Be Seeing You, odposlouchanou od Etty James. A v roce 1996 už získala na Student Music Awards, vypisovaných časopisem Down Beat, hned dvě ceny. Vyhrála v kategoriích "Nejlepší jazzová zpěvačka" a "Nejlepší původní skladba". Vedle interpretace jazzových trvalek totiž začala Norah komponovat i vlastní písně. Další studentskou cenu Down Beatu pro nejlepší jazzovou zpěvačku si odnesla o rok později. Úspěšně odmaturovala a začala studovat jazzové piano na Severotexasské universitě. Také začala aktivně vystupovat s místní kapelou zvanou Laszlo, jejíž repertoár popsala jako "temný, zjazzovaný rock". V létě roku 1999 ale neodolala pozvání svého kamaráda na prázdninový pobyt ve vyhlášené newyorské umělecké čtvrti Greenwich Village. Plánovaný výlet se ovšem poněkud protáhl. Norah už se do Texasu nevrátila.
Kolmý start z Manhattanu
"Manhattan mě dostal. Drží mě tady muzika. Hudební scéna je tady tak rozsáhlá, pestrá a mohutná - a to mě zvrušuje! Užívám si poslechu skvělých písničkářů v malých klubech. Všechno se tu pro mě otevírá!" Norah zkrátka pobyt mezi uměleckou bohémou nadchl. Koncem roku 1999 už pravidelně vystupovala s funky-jazzrockovou kapelou Wax Poetic, ovšem to jí záhy přestalo stačit. Postavila si doprovodnou kapelu a od podzima 2000 začala vymetat klubová pódia pod vlastním jménem. Sekundovali jí kytarista Jesse Harris, basista Lee Alexander a bubeník Dan Rieser. První dva jmenovaní pomohli zkomponovat i pár písní a v její kapele figurují dodnes, byť Harris už jen v roli hosta. Zbytek repertoáru dopsala Norah sama a doplnila ho svými oblíbenými kousky např. z pera Hanka Williamse nebo bluesmana J. D. Loudermilka. A už v lednu 2001 měla podepsanou smlouvu na album u renomovaného jazzového labelu Blue Note. Rychlost, co? Štěstí přeje připraveným. A to si mezitím Norah ještě stihla zazpívat dvě písničky na desce kytaristy Charlieho Huntera a pohostinsky odehrát slušnou řádku koncertů s jeho kapelou.
Pečlivá příprava albového debutu přinesla ovoce na začátku roku ĺ2002, kdy CD Come Away With Me, sotva vypadlo z výrobních linek, doslova šokovalo hudební publicisty i fanoušky. Tohle a prvotina? A nahrávala to ve dvaadvaceti a TAKHLE zpívá? Leckterá zkušená jazzwomanka by mohla závidět. Pochybovači se samozřejmě najdou vždy: Když už si Norah prvním albem troufla skočit proklatě vysoko, kam půjde příště? Dokáže svůj pěvecký výraz posunout ještě dál, nebo bude tak nanejvýš stagnovat? Odpověď nazvaná Feels Like Home se objevila v přehrávačích těch nejnedočkavějších 9. února.
Trauma z úspěchu?
Tíha zástupu plastik zpodobňujících gramofónek, tíha multiplatinového prodeje debutu neboli tíha velkých očekávání hozená na jedna křehká ramínka. Dalo by se oprávněně předpokládat, že sběratelku Grammy Norah Jones bude při nahrávání druhého alba svazovat pocit zodpovědnosti. Nebyla by prvním ani posledním umělcem, kterého zaskočil vlastní úspěch. (Vzpomeňme třeba Stingův autorský blok po majstrštyku "...nothing like the sun" nebo "výpadek" Alanis Morissette po Jagged Little Pill.) Zvláště když sama Norah přiznává: "No... upřímně... vůbec jsem nedoufala, že budu mít až takový debut. Myslela jsem si, že bude trvat ještě minimálně pět let, než dosáhnu téhle úrovně. Jo, Come Away With Me je opravdu přesně taková deska, jakou jsem vždycky chtěla natočit..." Jenže Norah si žádné vnější tlaky nepřipouštěla a stejně jako v případě prvotiny neměla žádná přehnaná očekávání. "Je lepší nepočítat s úspěchem - a když to pak vyjde, jste vždycky příjemně překvapeni," konstatovala pragmaticky. A nějaké trauma z toho, že se jí nepodaří dosáhnout kvality či úspěchu prvotiny? Ani náhodou: "Jsem samozřejmě ráda, že se lidem líbilo moje první album. Ale to bylo o tom, jaká jsem byla tehdy. Teď jsem zase jinde. Nahrávání je pro mě prostě taková fotografie, záznam určitého okamžiku. A během nahrávání téhle desky jsme si užili spoustu legrace." Howgh.
Příprava novinky proběhla ve dvou kolech. V dubnu 2003 nahrála Norah s kapelou první verze nových písní a pak se vydala na rozsáhlé turné po Americe. Nově nacvičené kompozice byly zařazeny do setlistu koncertů a pomalu dozrávaly. Po návratu z turné se Norah s muzikanty znovu zavřela do studia a upravila aranžmá podle toho, jak fungovala na koncertech.
Na desce se objevilo i několik zajímavých hostů, včetně country divy Dolly Parton. Norah vysvětluje, jak k nazpívání duetu s legendární zpěvačkou došlo: "Byla jsem pozvána do Nashvillu, abych s Dolly Parton zazpívala na 2003 Country Music Awards. Zeptali jsme se Dolly, jestli by se mnou nechtěla nazpívat duet na moji desku (píseň se jmenuje Creepin' In - pozn. aut.) a ona souhlasila. Když skutečně přišla do studia, byli jsme z ní pěkně nervózní." Dolly Parton však soupiska hostujících celebrit nekončí. S Norah si s chutí zahrály i instrumentální hvězdy Levon Helm a Garth Hudson, jinak bubeník a varhaník The Band. Jejich hráčský rukopis, tolik oceňovaný i Bobem Dylanem, rozpoznáte v písni What Am I To You?, Hudson navíc připojil akordeon ke skladbě Be Here To Love Me.
A srovnávání "dvojky" s debutem, hledání interpretačního a autorského vývoje či momentů stagnace? Naprostá zbytečnost. Důležitý je feeling a důvěryhodnost umělkyně. A pohodová nálada alba, které je příslovečným balzámem na podrážděné nervy obyvatelů uspěchaného světa. Norah si vybrala ten druh poctivé muziky, se kterým, bude-li chtít, může klidně vystačit po celý svůj umělecký život.
Pár slov o producentovi
Obě alba Norah Jones (Come Away With Me sám, Feels Like Home s poradním hlasem samotné Norah) produkoval Arif Mardin. Ostřílený mistr svého řemesla, který v minulosti spolupracoval s takovými legendárními zpěvačkami jako Aretha Franklin, Dusty Springfield nebo Roberta Flack. Nešlo ovšem o klasický popový recepis "vybereme mladou nadějnou a zkusíme, co by jí mohlo sedět". Naopak. Z nebe spadla téměr hotová muzikantská osobnost a hledal se citlivý a vhodný producent, který by jí pouze pomohl dopilovat album. Co si o výběru producenta myslela samotná Norah? "Napřed jsem byla strašně nervózní! Nechtěla jsem tak úžasného producenta, který natočil všechny ty slavné desky - a který by mě vystrašil natolik, že bych mu nebyla vůbec schopna říct, co chci točit a co si vlastně myslím. Jenže Arif je naprosté zlatíčko. Pohodář. Byl ve studiu proto, aby dal dohromady moje vlastní nápady a aby zajistil, že natočím dobrou desku."
A jak si gigantický úspěch debutu s odstupem času vysvětluje samotný Arif Mardin? "Lidé byli připraveni na muziku tryskající přímo ze srdce. Norah je předvojem úplně nového druhu umělců, po kterém posluchači toužili. Dostáváme se do časů, kdy fanoušci hledají opravdové umělce." Kéž by měl pravdu.
Oficiální internetové stránky:
www.norahjones.com
časopis Rock&Pop 2004/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Norah-Jones-Jako-v-bavlnce~26~duben~2004/
Komentáře
&;
