9.4.2008 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika
 fotogalerie Jen se podívejte, kdo všechno v něm před rokem viděl českou mutaci Jamese Blunta. Hle, vedle… Písničkář Michal Motyčka alias NiceLand zdárně překonává svůj stín i předsudky.

Ale popořádku, začněme u základních faktů: nejprve si psal písničky do šuplíku, pak ale loni vyhrál soutěž Coca-Cola Popstar a vydal se na cestu, během které už odehrál koncert na německém festivalu Highfield, absolvoval turné s Kryštof a taky vydal svoje první album Little Black Book, produkované někdejší členem Support Lesbiens Yardou Helešicem. A dlužno podotknout, jeho kytarový pop-folk mnohé příjemně překvapil.

To nás nenechalo to chladnými a za celou tou cestou jsme se s Michalem poohlédli…


Úvodem se nám pokus udělat pořádek v tom, jestli Niceland je kapela, projekt, nebo jestli jsi to ty jako písničkář...
Původně jsem to pro soutěž avizoval jako projekt, ale je fakt, že to slovo zní trochu podivně. Někdo si myslí, že by název mohl fungovat, kdybych hrál já sám, i kdybych hrál s kapelou. Nakonec to ale asi budu já, protože sestava kapely se mění.

Tvojí kariéru nastartovala soutěž Coca-Cola Popstar. Zatímco ostatní kapely si na finále přivezly svoje fanoušky, kteří na ně pařili, ty jsi hrál v hluku, skoro nikdo Tě neposlouchal… Přišlo mi že ani nevnímáš, co se kolem Tebe děje...
Já jsem se to finále hlavně snažil nějak přežít. Bylo to první veřejný vystoupení, takže jsem byl docela nervózní. To vítězství mi ještě pořádně nedošlo a asi už ani nedojde.

Nedlouho potom následoval koncert na festivalu Highfield v Německu, celkem rychlej postup. Mimochodem jak lidi reagovali?
Na Highfieldu reagovali skvěle, což jsem vůbec nečekal. Sice jsme festival otevírali, ale bylo už narváno. Údajně tam lidi parkovali a stanovali už dva dny předem. To se tady nestává. Highfield byl super, strávili jsme tam celý ty tři dny.

Vezmi si, co všechno jsi za poslední rok stihl: vyhrát soutěž, hrát na Highfieldu, odjet turné s Kryštof a natočit desku. V čem byl pro člověka, kterej si do tý doby psal písničky do šuplíku, největší zlom a co ti to dalo?
Dalo mi to nepočítaně zkušeností, nejvíc ale asi určitý sebevědomí před lidma. Nikdy jsem tu muziku zvlášť netlačil, ale každej muzikant má svý ego a je pro něj fajn, když má na hudbu pozitivní reakce. I když se to strhlo takhle naráz...

Připadá mi, že jsi se etabloval do český indie scény a že Tě ostatní muzikanti berou...
Mě to taky celkem překvapilo, protože moje muzika není zas tolik indie. Možná to byla náhoda, protože jsem chvilku hrál s klukama z Roe-Deer. Přes ně jsem se poznal s hromadou dalších lidí, třeba s Destroyerem z Prostitutes. Nějak to berou, prostě je to asi baví.

Právě vydáváš svoje první album, pojďme se chvíli bavit o něm. Já jsem měl zprvu předtuchu, že ztroskotá na produkci, protože výběr producentů je u nás celkem omezený. Kdo všechno byl vůbec ve hře? S Yardou Helešicem to dopadlo dobře, ačkoliv to možná byl risk: jeho žánrový rozptyl je širší a tím pádem nemá tak čitelný rukopis. Sice to mohla být jeho výhoda, na druhou stranu jsi ale nemohl vědět, co čekat.
Taky jsem z toho měl obavu, protože jsem sám nevěděl, kterým směrem se ubírat. Yarda Helešic bylo první jméno, který padlo. Byl to první člověk, se kterým jsem se setkal. Dlouho jsem to řešil i s Destroyerem z Prostitutes, ale s tím, že by na albu dělalo víc producentů. To by ale asi byla neudržitelná situace, protože by deska nedržela pohromadě, což by nešlo... A taky byl ve hře Muchow.

Čím víc tu desku poslouchám, tím víc mi ta hudba přijde jako pop…
Jo, to je pop...

Byl jsi při natáčení producentem vedenej?
Navzájem jsme se doplňovali. Bylo to půl na půl – ne že by vedl on mě nebo já jeho. Už při první schůzce jsme si řekli, co by tam mělo a co naopak nemělo být. On byl otevřenej všemu, ale shodli jsme se, že chceme aranžema podpořit základy písniček, což potom bylo to hlavní na celém nahrávání.

Stavíš písničky na pocitech a emocích. Myslíš, že jste je na desku dokázali dostat tak, jak jsi chtěl?
Myslím, že určitě. A některý věci, který jenom čistě s akustikou tolik nefungujou, vyšly dokonce ještě silněji.

Na kytaru jsi samouk, kdy jsi začal skládat?
Na kytaru jsem začal hrát v šestnácti a se skládáním jsem začal možná už v tý době. Sice jsem samouk, ale ke skládání, což je moje priorita, mi to stačí. Jestli mám být písničkář, tak nemůžu hrát bezvadně (smích)…

Četl jsem skládáš, jakoby, pro celou kapelu. Znamená to, že hraješ i na další nástroje?
Spíš ty nástroje při skládání slyším v hlavě – slyším druhou kytaru, slyším bicí a další věci, co by tam měly bejt. Kdysi jsem ale hrál na piano.

Takže si doma neděláš skladiště nástrojů, na který by se prášilo…
To nedělám, naštěstí na to nemám peníze. Ale kdybych měl peníze a čas, tak by to tak asi dopadlo.

Kdy se ti nejlíp skládá? Mnohdy to u muzikantů bývá po probdělý noci…
Já taky píšu hlavně v noci.

…všichni, co píšou v noci, k tomu dodávají recept na nějakej koktejl…
(smích) Až takhle? Já se věčně držím svého bílého vína, čemuž tady ještě odolávám (pozn: láhev stojí na stole), ale... už je po dvanáctý...

Je podle Tebe lepší se uzavřít a dělat si věci po svým, než se nechat inpirovat?
Inspirace jsou vždycky. Některý kapely mám naposlouchaný tak, že jejich vlivy v mojí hudbě zákonitě musí být cítit. Třeba R.E.M., Radiohead a Placebo – to jsou kapely, na kterejch jsem vyrůstal. K tomu všemu jsem se dostal přes bratra, kterej mě hudebně vychovával. Původně jsme spolu i skládali a tři písničky se dostaly i na album.

Ostatně na albu je víc starších věcí. Která je nejstarší?
Nejstarší bude Shining, ta může být tak pět let stará. To je písnička, kterou původně s českým textem napsal bratr pro svoji přítelkyni. Je to jedinej čistej lovesong, ale to proto, že jsem to nepsal já pro nějakou slečnu.

Mimochodem co český texty? Je tam jazyková bariéra, nebo spíš myslíš, že by to těm písničkám nesedělo?
Ne že bych to nezkoušel, ale myslím, že na dobrý český texty nemám, nikdy mi nešly. Málokdo píše fakt dobrý texty. Mimo Nohavicu, kterej píše v češtine úžasně, Fialu (pozn.: Mňága a Žďorp), kterej má taky skvělý a přitom jednoduchý texty...

Nebo taky priessnitz, Tata bojs...
K Priessnitz jsem se nikdy pořádně nedostal, ale Tata bojs maj taky dobrý texty, na to jsem zapomněl, vidíš... Říkám, ta česká muzika jde nějak mimo mě. Proto jsem nikdy nepsal česky, nešlo mi to.

A anglicky ses učil...
...od nějakejch desíti. Pracuju v anglickým knihkupectví, měl jsem i americký přítelkyně, spoustu americkejch kamarádů... Pro mě to je takovej druhej přirozenej jazyk.

Ono vůbec koluje, že jsi vyhraněnej vůči český scéně. Nevím, co je na tom pravdy, protože jsem to neslyšel od Tebe, ale…
Ne že bych byl vyhraněnej, ale nikdy jsem nějak zvlášť neposlouchal český kapely. Snad kromě Mňágy a Žďorp, od který jsem poslouchal první alba, který nosil domů brácha...

No a co Kryštof, když jsi s nima jel turné?
Od Kryštof mám první album, znám je, pochytil jsem to...

Fajn, a jinak?
Málokdy se pro něco nadchnu, ale když už se nadchnu, tak mi to zůstane. To se stává tak jednou do roka...

... co jsi objevil naposled?
Naposled? To už mám sice trochu dýl, ale Tegan & Sara. Shodou okolností jsem je viděl i na tom Highfieldu, kde hrály na stejný stage, ale později. Universal konečně vydal jejich poslední CDčko i tady. Tehdy tam ale říkaly: „Tady nás nikdo nevydává, tak si to klidně stáhněte.“ Ale ještě loni jsem dělal DJe v jednom klubu, kde jsem hrál právě indie, takže jsem díky tomu objevil hromadu kapel…

Stavíš si i na image, jak je podle Tebe v hudbě důležitá?
Já na ní nestavím. Kdybych na ní stavěl, tak bych vypadal jako ten James Blunt, když už teda mám bejt písničkář... Já jsem takhle vypadal i předtím. Léta se takhle oblíkám, léta se maluju...

V čem byl impuls, že jsi s tím začal?
Jedna moje ex-přítelkyně mě v opilosti z legrace zmalovala (smích)... Ale když jsem si pak nechal všechny ty šminky, říkal jsem si, že to vypadá dobře...

To ještě nebylo v tý emo době...
... ale jo, bylo to v tý době. Ale spojení s emo není úplně na místě. Když už, tak Placebo...

Takže se nepodřezáváš?
Občas do sebe říznu, ale nepodřezávám se (smích, ukazuje ruku)...

Vydáváš na velkým labelu, byly z jeho strany ohledně image nějaký požadavky?
Já myslím, že se to spíš líbilo. Ale kdybych bydlel třeba v Los Angeles nebo kdekoliv jinde ve větším městě v Americe, asi bych zapadl…

A Máš ambice jít i za hranice? Ta deska je fakt nad český poměry...
To by bylo fajn, rád bych. Nevím ale, jaký jsou možnosti labelu dotlačit to tam. Komu se to tady podařilo...

No, nakročeno měly kapely, který desku venku vydaly v licenci...
Sehnat licenci by neměl být takovej problém, ale jde spíš o promo. Asi bych musel bydlet někde jinde. Ale třeba se odstěhuju. Už loni, ještě před soutěží, jsem měl v plánu utýct na chvilku do Ameriky…

Proč zrovna do Ameriky?
Hlavně protože tam mám známý; taky mám hromadu kamarádů mezi Američanama, co žijou tady... Nemyslím sice, že by to bylo ideální místo na život, ale zkušenost by to byla dobrá. I když asi ne napořád...

Je pro Tebe česko malý?
Česko ne, Praha mi ale přijde malá. I když má to i svoje výhody, třeba v New Yorku bych žít nechtěl. (zamyslí se) Nevím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda, ale každej se tady zná. A muzikanti, jak každej zná každýho... (smích) Praha je taková velká vesnice...


Fotogalerie: