Neúnavný Neil Young se částečně ohlíží
12.2.2008 | Autor: Jaroslav Riedel | sekce: publicistika
fotogalerie
Nebývá úplně běžné, aby rocker, který nedávno oslavil dvaašedesáté narozeniny, stále chrlil jednu desku za druhou a novinky navíc střídal množstvím archivních záznamů. Neil Young ale takový je. V březnu mu vyšla koncertní deska Live At Massey Hall 1971, krátce předtím koncertní album z Fillmore East, teď vydává Chrome Dreams II, své třicáté studiové album.
Folkař i drsný rocker
Americký písničkář Neil Young vede svou kariéru po dvou liniích, které spolu příliš nesouvisejí a on sám se je taky nesnaží příliš míchat. Některé Youngovy desky jsou plné drsného kytarového rocku. S ním přišel už v roce 1969 na proslulém albu Everybody Knows This Is Nowhere a pokračoval na mnoha dalších deskách. Youngova syrovost si získala mnoho obdivovatelů u kapel, které se jinak inspirovaly spíš punkem. Tato linie jeho tvorby vedla například ke spolupráci se souborem Pearl Jam, ale přinesla i těžko stravitelné desky, na nichž bylo víc kytarových zpětných vazeb než písniček.
Širšímu publiku je Neil Young známější - a taky ovšem příjemnější - jako folkový písničkář. Tak ho znali posluchači jeho první kapely Buffalo Springfield, obdivovatelé výjimečného alba Déjà Vu, které roku 1970 natočil s Davidem Crosbym, Stevem Stillsem a Grahamem Nashem. Cituplné folkrockové balady zaplnily i album Harvest, které počátkem sedmdesátých let stvrdilo pevné Youngovo místo ve folkové historii. Na tuto část své tvorby Neil Young pravidelně navazuje - z posledních let jmenujme třeba alba Harvest Moon nebo Silver & Gold. K prazákladním folkovým a countryovým inspiracím se Young vrací i při občasně obnovované spolupráci s Crosbym, Stillsem a Nashem - a je přitom víc než zřejmé, že z té legendární čtveřice zůstává jako jediný stále schopným skladatelem a osobitým interpretem.
Rozsáhlá diskografie
Jakkoli je obdivuhodné, že Youngovy písně často znějí i po více než čtyřiceti letech velmi plodné kariéry stále svěže a vitálně - silou a přesvědčivostí je tenhle člověk ve svém oboru srovnatelný jen s Bobem Dylanem - neznamená to, že by se Neil Young nedopouštěl omylů. Při rozsahu jeho tvorby je to logické. Young střídá silná a slabší období pravidelně a vedle neobyčejných skvostů má v diskografii taky hodně průměrných či vůbec postradatelných nahrávek. Asi tedy není důvod myslet si, že by byl autorsky vyčerpán. Rozhodně však někdy zcela ztrácel soudnost a hlavně živých nahrávek je v jeho katalogu víc než by opravdu stálo za vydání.
Loňským aktivistickým albem Living With War se Young vrátil k roli protestního písničkáře a tvořil skutečně z přetlaku: písně nahrával bezprostředně poté, co vznikly, na svých webových stránkách je dával k dispozici ještě před vydáním alba. Z podobné naštvanosti v roce 1970 vznikl slavný singl Ohio, ale celkově vzato to jistě není recept na tvorbu, která by byla zajímavá i po letech.
Když tedy Neil Young každoročně vydává nové desky, není prostě v jeho silách ubránit se stereotypu: sám prostě nepatří k interpretům s bůhvíjak širokými výrazovými prostředky, u nových skladeb posluchač nutně musí mít pocit, že už je někdy slyšel a natahování některých písniček bývá neúměrné (Ordinary People z čerstvého alba Chrome Dreams II má přes osmnáct minut). Tento pocit jednotvárnosti příliš nezachraňují ani koncepční či tématická pojetí některých alb – spíše naopak.
Probírka archivů
Chrome Dreams II je povedeným albem možná právě proto, že zde Young rezignoval na nějaké promyšlené koncepce a dal dohromady desku, která si evidentně nestaví velké a nesplnitelné ambice – a přesto nakonec zní pestře a vitálně. Svým názvem odkazuje na nikdy nevydané (a mezitím údajně zničené) album z roku 1977, některé písničky vznikaly v průběhu řady let. To albu dává žádoucí pestrost, byť samozřejmě ve známých mantinelech: doby, kdy Young zkoušel experimentovat se skladatelskými a aranžérskými postupy, které zrovna letěly, ale jemu prostě byly zcela cizí, jsou naštěstí dávno pryč.
Nejstarší písničky na Chrome Dreams II jsou hned ty tři první. Beautiful Bluebird nahrál Young pro původní verzi alba Old Ways, které nakonec bylo podstatně přepracováno. Skladba Boxcar původně měla být na albu Times Square, které se nedočkalo vydání a bylo nahrazeno deskou Freedom. Epická píseň Ordinary People byla natočena v roce 1988 na desku This Note's for You a Young ji v té době často hrával na koncertech. Proto také existuje řada pirátsky vydaných verzí a skladba za ta léta získala pověst nejzajímavější z nevydaných Youngových písní.
Zajímavost:
Co řekl Neil Young o svém novém albu: „Je to deska založená spíše na široké škále písní než na jednom určitém druhu skladeb. Zatímco Living With War nebo Everybody's Rockin' byly desky soustředěné na jedno téma nebo styl, Chrome Dreams II je spíše jako After The Gold Rush či Freedom, s různými druhy písní, které dohromady dávají nějaký pocit. Když teď rádio už není tak důležité, jako kdysi bývalo, je jednodušší vydat album, které přesahuje všechny formáty, desku s poselstvím, které jí celou prostupuje, bez ohledu na typ písně a její zvuk. Některé písně, například Ordinary People si musely počkat, až na jejich vydání přijde správný čas. Myslím, že nastal právě teď a že zní dobře ve společnosti skladeb, které jsem napsal v nedávných měsících. Někteří posluchači mi řekli, že to je pozitivní a duchovní deska.“
Fotogalerie:
fotogalerie
Nebývá úplně běžné, aby rocker, který nedávno oslavil dvaašedesáté narozeniny, stále chrlil jednu desku za druhou a novinky navíc střídal množstvím archivních záznamů. Neil Young ale takový je. V březnu mu vyšla koncertní deska Live At Massey Hall 1971, krátce předtím koncertní album z Fillmore East, teď vydává Chrome Dreams II, své třicáté studiové album.Folkař i drsný rocker
Americký písničkář Neil Young vede svou kariéru po dvou liniích, které spolu příliš nesouvisejí a on sám se je taky nesnaží příliš míchat. Některé Youngovy desky jsou plné drsného kytarového rocku. S ním přišel už v roce 1969 na proslulém albu Everybody Knows This Is Nowhere a pokračoval na mnoha dalších deskách. Youngova syrovost si získala mnoho obdivovatelů u kapel, které se jinak inspirovaly spíš punkem. Tato linie jeho tvorby vedla například ke spolupráci se souborem Pearl Jam, ale přinesla i těžko stravitelné desky, na nichž bylo víc kytarových zpětných vazeb než písniček.
Širšímu publiku je Neil Young známější - a taky ovšem příjemnější - jako folkový písničkář. Tak ho znali posluchači jeho první kapely Buffalo Springfield, obdivovatelé výjimečného alba Déjà Vu, které roku 1970 natočil s Davidem Crosbym, Stevem Stillsem a Grahamem Nashem. Cituplné folkrockové balady zaplnily i album Harvest, které počátkem sedmdesátých let stvrdilo pevné Youngovo místo ve folkové historii. Na tuto část své tvorby Neil Young pravidelně navazuje - z posledních let jmenujme třeba alba Harvest Moon nebo Silver & Gold. K prazákladním folkovým a countryovým inspiracím se Young vrací i při občasně obnovované spolupráci s Crosbym, Stillsem a Nashem - a je přitom víc než zřejmé, že z té legendární čtveřice zůstává jako jediný stále schopným skladatelem a osobitým interpretem.
Rozsáhlá diskografie
Jakkoli je obdivuhodné, že Youngovy písně často znějí i po více než čtyřiceti letech velmi plodné kariéry stále svěže a vitálně - silou a přesvědčivostí je tenhle člověk ve svém oboru srovnatelný jen s Bobem Dylanem - neznamená to, že by se Neil Young nedopouštěl omylů. Při rozsahu jeho tvorby je to logické. Young střídá silná a slabší období pravidelně a vedle neobyčejných skvostů má v diskografii taky hodně průměrných či vůbec postradatelných nahrávek. Asi tedy není důvod myslet si, že by byl autorsky vyčerpán. Rozhodně však někdy zcela ztrácel soudnost a hlavně živých nahrávek je v jeho katalogu víc než by opravdu stálo za vydání.
Loňským aktivistickým albem Living With War se Young vrátil k roli protestního písničkáře a tvořil skutečně z přetlaku: písně nahrával bezprostředně poté, co vznikly, na svých webových stránkách je dával k dispozici ještě před vydáním alba. Z podobné naštvanosti v roce 1970 vznikl slavný singl Ohio, ale celkově vzato to jistě není recept na tvorbu, která by byla zajímavá i po letech.
Když tedy Neil Young každoročně vydává nové desky, není prostě v jeho silách ubránit se stereotypu: sám prostě nepatří k interpretům s bůhvíjak širokými výrazovými prostředky, u nových skladeb posluchač nutně musí mít pocit, že už je někdy slyšel a natahování některých písniček bývá neúměrné (Ordinary People z čerstvého alba Chrome Dreams II má přes osmnáct minut). Tento pocit jednotvárnosti příliš nezachraňují ani koncepční či tématická pojetí některých alb – spíše naopak.
Probírka archivů
Chrome Dreams II je povedeným albem možná právě proto, že zde Young rezignoval na nějaké promyšlené koncepce a dal dohromady desku, která si evidentně nestaví velké a nesplnitelné ambice – a přesto nakonec zní pestře a vitálně. Svým názvem odkazuje na nikdy nevydané (a mezitím údajně zničené) album z roku 1977, některé písničky vznikaly v průběhu řady let. To albu dává žádoucí pestrost, byť samozřejmě ve známých mantinelech: doby, kdy Young zkoušel experimentovat se skladatelskými a aranžérskými postupy, které zrovna letěly, ale jemu prostě byly zcela cizí, jsou naštěstí dávno pryč.
Nejstarší písničky na Chrome Dreams II jsou hned ty tři první. Beautiful Bluebird nahrál Young pro původní verzi alba Old Ways, které nakonec bylo podstatně přepracováno. Skladba Boxcar původně měla být na albu Times Square, které se nedočkalo vydání a bylo nahrazeno deskou Freedom. Epická píseň Ordinary People byla natočena v roce 1988 na desku This Note's for You a Young ji v té době často hrával na koncertech. Proto také existuje řada pirátsky vydaných verzí a skladba za ta léta získala pověst nejzajímavější z nevydaných Youngových písní.
Zajímavost:
Co řekl Neil Young o svém novém albu: „Je to deska založená spíše na široké škále písní než na jednom určitém druhu skladeb. Zatímco Living With War nebo Everybody's Rockin' byly desky soustředěné na jedno téma nebo styl, Chrome Dreams II je spíše jako After The Gold Rush či Freedom, s různými druhy písní, které dohromady dávají nějaký pocit. Když teď rádio už není tak důležité, jako kdysi bývalo, je jednodušší vydat album, které přesahuje všechny formáty, desku s poselstvím, které jí celou prostupuje, bez ohledu na typ písně a její zvuk. Některé písně, například Ordinary People si musely počkat, až na jejich vydání přijde správný čas. Myslím, že nastal právě teď a že zní dobře ve společnosti skladeb, které jsem napsal v nedávných měsících. Někteří posluchači mi řekli, že to je pozitivní a duchovní deska.“
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Neunavny-Neil-Young-se-castecne-ohlizi~12~unor~2008/
Komentáře
&;
