8.9.2009 | Autor: Michal Husák | sekce: publicistika
 fotogalerie V polovině září vychází pátá deska Muse nazvaná The Resistance. Znovu bude pompéznější a střelenější než všechno, co tahle ostrovní trojice dosud natočila. A přestože do doby vzniku tohoto článku byly ke slyšení jen útržky nahrávky, podle dostupných indicií bude znovu téměř nemožné desce nakonec nepodlehnout.

Před časem prosákly náznaky, že novinka Muse bude stát na klasických nástrojích a na kytary vůbec nedojde. Ukázalo se, že šlo buď o škodolibé vtipkování nebo spíš o momentální hnutí mysli, které nakonec neopanovalo celou stopáž. Jak to mohlo vypadat, dokumentuje skladba Undisclosed Desire stojící na samplovaných smyčcích nebo závěrečný trojdílný opus Exogenesis: Symphony.

Album jako celek nakonec pokračuje v logické rockové evoluční linii kapely, ale znovu posouvá obzory způsobem, který dokáže vylekat i nadchnout. Natáčelo se v čarokrásné přírodní scenérii v blízkosti Komského jezera na severu Itálie, zapomeňte ale na nějakou éterickou romantiku s vůní horských lesů a říček stékajících k blyštivé hladině. The Resistance má být temná, místy téměř negativistická deska a její název odkazuje k politickým myšlenkám, které poslední dobou plní hlavu šéfa kapely - zpěváka, kytaristy, hlavního skladatele a výhradního textaře Matta Bellamyho.

Demokracie umírá?

Zjevně nejen v Česku se často skloňuje nespokojenost s politickou situací. “Po obsahové stránce nový materiál nejvíc ovlivnilo koukání na televizní zprávy. V Anglii sílí pocit, že by se měly změnit společenské poměry a přitom všechno víc a víc zabředá do starých kolejí. Naše demokracie už v podstatě neexistuje, lidi si připadají bezmocní. Řekl bych, že je to u nás horší než v jiných zemích - finanční krize nás zasáhla velice silně, do toho aféra se zneužíváním finančních náhrad v parlamentu, navíc jsme se kvůli Americe dali vtáhnout do války, kterou lidi nechtěli.”

Dal se snad Bellamy na mesiášskou dráhu a je přesvědčen, že popová, potažmo rocková hvězda je zavázána šířit mezi obecným lidem osvětné myšlenky? “To rozhodně ne, ale hodně o těchto věcech přemýšlím a hudba samozřejmě odráží svého tvůrce. Kdybych žil jinak a zabýval se jinými věcmi, také naše hudba by určitě zněla jinak. Ale i za stávající situace najdete na desce spoustu ‚lehčích‘ rovin, které tvoří protiváhu hutným polohám, abychom lidi neubíjeli a naopak udrželi jejich vzrušení a pozornost. Pokaždé se málem potrhám smíchy, když nastoupí vokály v United States Of Eurasia (suita nápadně podobná queenovské operetní klasice Bohemian Rhapsody - pozn. aut.), v singlu Uprising najdete glamrockový rytmus, jinde zase prvky r‘n‘b... To jsou všechno věci, které celkovou náladu posouvají veselejším a dobrodružnějším směrem.”

Více je někdy více

Finální podoba písní je mnohdy podobným překvapením jako pro fanoušky i pro zbylé členy kapely - basáka Chrise Wolstenholma a bubeníka Dominika Howarda. “O všem samozřejmě obecně diskutujeme, ale co se týká textů, slyšíme je poprvé až z hotové desky. Totéž vlastně platí pro zpěv - za těch šestnáct let, co fungujeme jako kapela, jsme snad nezažili jedinou zkoušku, na které by Matt zpíval,” podotýká s naprostým klidem Dom.
O to víc si ale společně užívají samotnou hudbu. Jedno z hlavních kouzel Muse odjakživa spočívalo v tom, že dokázali natáčet znovu a znovu desky utržené ze řetězu, výstřednické a bláznivé. A přece brilantní, dokonale dotažené. Žádná nabubřelost pro ně nikdy nebyla dost velká, velikášství u jiných dávno nesnesitelné vždy dokázali přetavit ve svůj triumf. Dá se důvodně přepokládat, že The Resistance bude hudebně nejvíc ‚přestřelená‘ nahrávka, jakou kdy udělali. “Připomíná mi v jistém směru desku Origin Of Symmetry, protože tehdy jsme taky nechali věci rozvinout zcela svobodně,” zdůrazňuje Matt s nadšením. “Právě tohle jsme prostě potřebovali a i když to nebylo bez zádrhelů a spousty dohadů, už dlouho se nám nad písničkami nedařilo tak úspěšně dělat ve správný okamžik ta správná rozhodnutí.”



Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2009/09