Moduretik: Vždy se snažím o určitý řád
1.1.2009 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika
fotogalerie
Moduretik se minulý rok vyloupl na domácí elektronické scéně jako zjevení. Pardubický muzikant ale není žádným nováčkem. Hovořili jsme s ním o hudebních začátcích, stejně jako současných plánech.
V červnu ti vyšlo první album Omak. Jak dlouho trvala práce na něm? Objevují se tam i starší kousky?
Dalo by se říci, že Omak je něco jako shrnutí mé zhruba roční práce. Tvořil jsem si jen tak do šuplíku a když už jsem cítil, že se to začíná hromadit, vybral jsem koncepčně nejpodobnější skladby a položil tak hrubý základ celému albu. Určitě se tam objevuje i dost starých kusů. Řekl bych tak padesát na padesát. Vždycky jsem se ale snažil těm starým skladbám vdechnout něco nového a obléct je do lepšího kabátu.
Koncepčně jsou ty skladby blízko, ale v tvém procesu tvorby jistě hraje významnou roli i náhoda.
Myslím, že náhoda nebo spíše jistá improvizace hrála u mě hlavní roli dříve, v dobách Moon Projektu a tak... Teď už se myslím o něco takového nesnažím a když, tak jen v malé míře. Spíš mi jde o to, aby to vždy mělo určitý řád. Improvizaci, nebo něco jako náhodu, nechávám spíše na živé hraní, kde je pro tohle dostatek prostoru. Snažím se jít trošku jiným směrem než kdysi.
Když si poslechnu rané skladby Moduretika, které, pokud vím, vznikly ještě před rozpadem Moon Projektu, je tam znát dost odlišný přístup, jak vzhledem k Moon Projektu, tak k tvé současné tvorbě. Vzpomeneš si ještě na skladbu Hide Valentine? Má dost smutnou atmosféru. Váže se k tomu nějaký příběh?
Máš pravdu, první skladbu pod jménem Moduretik jsem udělal ještě v dobách, kdy Moon Projekt měli na světě sotva pár skladeb. Ještě teď to mám doma. Zní to hodně minimalisticky, ale použít by se to dneska už asi nedalo. Pro mě spíše taková nostalgie.
Hide Valentine je skladba, které jsem si hodně cenil. V podstatě si ji vážím doteď. Je to o naivitě. O tom, co se stane když někdo myslí jako dítě. O tom, když jste sami na Valentýna.
Mně přijde hodně dětská, správně naivní a reprezentující svět dětské nezkaženosti skladba How tall are you?
How tall are you? je pozitivní skladba. Ale nevím, zda zrovna dětská je ten správný výraz. Spíše je to věc názoru a vkusu.
A ty jako dítě ve spojení s hudbou? Chodil jsi do Lidušky?
(smích) Jo, jo, do Lidušky jsem chodil. Nejdříve z donucení mých rodičů, jelikož ze mě vždy chtěli mít muzikanta, a později ze své vlastní iniciativy. První přišla na řadu zobcová flétna a potom housle. Jenže to už bylo skoro v pubertě, kdy jsem radši než hraní na housle měl lítání po venku s kámošema. Ale na tohle období moc rád vzpomínám a myslím, že k houslím se ještě někdy vrátím.
Někdy v období puberty jsi taky začal skládat vlastní věci. Spojení s Ondrou (spoluhráč v Moon Projekt, pozn. red.) přišlo hned nebo sis nejprve prosekával cestu sám?
Myslím, že to přišlo tak nějak zároveň. Objevil jsem první program, na kterém se daly tvořit melodie a beaty a pochlubil se s tím Ondrovi. No a pak už to tak nějak šlo samo. Koupili jsme si každý klávesy a začali společně skládat.
Popíšeš mi svůj postup při skládání? Čím se nejvíc necháváš ovlivňovat?
Nemám daný nějaký určitý postup, kterým se řídím při tvorbě. Je to vždycky trošku odlišné. Záleží hodně na rozpoložení v jakém jsem, když usedám ke klávesám. Ale většinou nejdříve udělám smyčku bicích, kterou později nahraju, potom melodie, které rozvrstvím, pak efekty a konečně aranžmá. Ale to je opravdu jen hodně všeobecný popis mé práce.
Nevím konkrétně co mě ovlivňuje. Poslouchám spousty hudby, a tak asi od každého trochu.
Docela zajímavé jsou u tebe názvy. Swan 5, Koton, Foriel, Hmat...
Většinou jsou to názvy, které spontánně vzniknou v mé hlavě a často třeba ani nic neznamenají. Anebo jde třeba o spojení dvou slov... To je různé.
Ale někdy se třeba k názvu může vázat nějaký příběh či myšlenka... Je to opravdu různé.
Chystáš něco uvolnit v dohledné době? EP, remix?
Určitě. Teď bylo pár koncertů a přes zimu chci konečně začít tvořit ze všech sil, abych na jaře mohl představit další výtvor. EP nebo album. Každopádně to bude zase o něčem jiném.
Fotogalerie:
fotogalerie
Moduretik se minulý rok vyloupl na domácí elektronické scéně jako zjevení. Pardubický muzikant ale není žádným nováčkem. Hovořili jsme s ním o hudebních začátcích, stejně jako současných plánech.V červnu ti vyšlo první album Omak. Jak dlouho trvala práce na něm? Objevují se tam i starší kousky?
Dalo by se říci, že Omak je něco jako shrnutí mé zhruba roční práce. Tvořil jsem si jen tak do šuplíku a když už jsem cítil, že se to začíná hromadit, vybral jsem koncepčně nejpodobnější skladby a položil tak hrubý základ celému albu. Určitě se tam objevuje i dost starých kusů. Řekl bych tak padesát na padesát. Vždycky jsem se ale snažil těm starým skladbám vdechnout něco nového a obléct je do lepšího kabátu.
Koncepčně jsou ty skladby blízko, ale v tvém procesu tvorby jistě hraje významnou roli i náhoda.
Myslím, že náhoda nebo spíše jistá improvizace hrála u mě hlavní roli dříve, v dobách Moon Projektu a tak... Teď už se myslím o něco takového nesnažím a když, tak jen v malé míře. Spíš mi jde o to, aby to vždy mělo určitý řád. Improvizaci, nebo něco jako náhodu, nechávám spíše na živé hraní, kde je pro tohle dostatek prostoru. Snažím se jít trošku jiným směrem než kdysi.
Když si poslechnu rané skladby Moduretika, které, pokud vím, vznikly ještě před rozpadem Moon Projektu, je tam znát dost odlišný přístup, jak vzhledem k Moon Projektu, tak k tvé současné tvorbě. Vzpomeneš si ještě na skladbu Hide Valentine? Má dost smutnou atmosféru. Váže se k tomu nějaký příběh?
Máš pravdu, první skladbu pod jménem Moduretik jsem udělal ještě v dobách, kdy Moon Projekt měli na světě sotva pár skladeb. Ještě teď to mám doma. Zní to hodně minimalisticky, ale použít by se to dneska už asi nedalo. Pro mě spíše taková nostalgie.
Hide Valentine je skladba, které jsem si hodně cenil. V podstatě si ji vážím doteď. Je to o naivitě. O tom, co se stane když někdo myslí jako dítě. O tom, když jste sami na Valentýna.
Mně přijde hodně dětská, správně naivní a reprezentující svět dětské nezkaženosti skladba How tall are you?
How tall are you? je pozitivní skladba. Ale nevím, zda zrovna dětská je ten správný výraz. Spíše je to věc názoru a vkusu.
A ty jako dítě ve spojení s hudbou? Chodil jsi do Lidušky?
(smích) Jo, jo, do Lidušky jsem chodil. Nejdříve z donucení mých rodičů, jelikož ze mě vždy chtěli mít muzikanta, a později ze své vlastní iniciativy. První přišla na řadu zobcová flétna a potom housle. Jenže to už bylo skoro v pubertě, kdy jsem radši než hraní na housle měl lítání po venku s kámošema. Ale na tohle období moc rád vzpomínám a myslím, že k houslím se ještě někdy vrátím.
Někdy v období puberty jsi taky začal skládat vlastní věci. Spojení s Ondrou (spoluhráč v Moon Projekt, pozn. red.) přišlo hned nebo sis nejprve prosekával cestu sám?
Myslím, že to přišlo tak nějak zároveň. Objevil jsem první program, na kterém se daly tvořit melodie a beaty a pochlubil se s tím Ondrovi. No a pak už to tak nějak šlo samo. Koupili jsme si každý klávesy a začali společně skládat.
Popíšeš mi svůj postup při skládání? Čím se nejvíc necháváš ovlivňovat?
Nemám daný nějaký určitý postup, kterým se řídím při tvorbě. Je to vždycky trošku odlišné. Záleží hodně na rozpoložení v jakém jsem, když usedám ke klávesám. Ale většinou nejdříve udělám smyčku bicích, kterou později nahraju, potom melodie, které rozvrstvím, pak efekty a konečně aranžmá. Ale to je opravdu jen hodně všeobecný popis mé práce.
Nevím konkrétně co mě ovlivňuje. Poslouchám spousty hudby, a tak asi od každého trochu.
Docela zajímavé jsou u tebe názvy. Swan 5, Koton, Foriel, Hmat...
Většinou jsou to názvy, které spontánně vzniknou v mé hlavě a často třeba ani nic neznamenají. Anebo jde třeba o spojení dvou slov... To je různé.
Ale někdy se třeba k názvu může vázat nějaký příběh či myšlenka... Je to opravdu různé.
Chystáš něco uvolnit v dohledné době? EP, remix?
Určitě. Teď bylo pár koncertů a přes zimu chci konečně začít tvořit ze všech sil, abych na jaře mohl představit další výtvor. EP nebo album. Každopádně to bude zase o něčem jiném.
Moduretik
Za pseudonymem Moduretik se ukrývá mladý hudebník Jan Jiskra z Pardubic. Jan Jiskra začínal se skládáním vlastních písní zhruba v roce 2000, a to pod jménem Reworker. Od roku 2002 produkoval jako Sinius syrové skladby na pomezí industrialu a techna. Od roku 2004 do září 2007 byl polovinou dua Moon Projekt, v letech 2005-2007 působil jako klávesák kapely Kill! Kill! Kids! Jako Moduretik se snaží prorazit od poloviny roku 2005. A daří se mu to. Koncertoval v několika klubech v Praze, Brně, Pardubicích nebo Hradci Králové a v polovině tohoto roku vydal své první album Omak na nezávislém vydavatelství Bleeding Ear. V osobitém pojetí kombinuje prvky všech elektronických žánrů, ponejvíce pak idm, 8-bitu a electra. Charakteristický je pro něj amatérský zvuk v kontrastu s gradací, která ve své důmyslnosti odmítá podbízivost.
Za pseudonymem Moduretik se ukrývá mladý hudebník Jan Jiskra z Pardubic. Jan Jiskra začínal se skládáním vlastních písní zhruba v roce 2000, a to pod jménem Reworker. Od roku 2002 produkoval jako Sinius syrové skladby na pomezí industrialu a techna. Od roku 2004 do září 2007 byl polovinou dua Moon Projekt, v letech 2005-2007 působil jako klávesák kapely Kill! Kill! Kids! Jako Moduretik se snaží prorazit od poloviny roku 2005. A daří se mu to. Koncertoval v několika klubech v Praze, Brně, Pardubicích nebo Hradci Králové a v polovině tohoto roku vydal své první album Omak na nezávislém vydavatelství Bleeding Ear. V osobitém pojetí kombinuje prvky všech elektronických žánrů, ponejvíce pak idm, 8-bitu a electra. Charakteristický je pro něj amatérský zvuk v kontrastu s gradací, která ve své důmyslnosti odmítá podbízivost.
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Moduretik-Vzdy-se-snazim-o-urcity-rad~01~leden~2009/
Komentáře
&;
