20.12.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika Slavná pražská kavárna Slavia naproti Národnímu divadlu. Venku je sychravo, uvnitř příjemně. V jednom z méně nápadných výklenků velkého lokálu telefonuje zpěvák a herec Jiří Macháček, naproti němu sedí bubeník Jan Hladík a kolem nich se motají jejich dobré duše, ideologové podílející se na propagačních záležitostech: Pavlína Fechterová a Pavel Turner.

Mig 21, Macháčkova, Hladíkova (a také Tomáše Poláka, Pavla Hrdličky a Tomáše Kurfürsta) skupina, vydala už třetí album Pop Pop Pop. Na stole před nimi ještě neleží. Je polovina října a jeho příchod na horké předvánoční pulty má nastat až 27. října.



Splněný pubertální sen
Objednáváme jsme si kávu, někteří něco malého k snědku, zdravíme se, Macháček ukončuje hovor a soustředěně, tak jak je zvyklý coby herec, aktuálně například představitel hlavní role v Hřebejkově filmu Horem pádem, se věnuje povídání o desce.
Že je to jejich nejlepší počin označují sice on i Hladík za frázi, nicméně v tomto případě vcelku místnou. Žádná nejistota.
"Abych se zbavil nejistoty," začíná Macháček, "tak to, co dělám, dělám tak, jak jsem v danou chvíli schopen a líp to nejde. Současně vím, že všechno jde udělat líp. To je můj mustr k tomu, abych byl klidný. Ale s tím, jestli je to objektivně dobré nebo špatné, to vlastně nemá nic společného."
Subjektivně působí více jako herec než zpěvák. Souhlasí s tím a srkne si kávy. Hovoříme o jeho vokálním stropu, o místu, za které se není schopen v současné době dostat.
"Ten strop neznám, ale samozřejmě na něj neustále narážím," říká trochu tajemně. "O tom to celé je, to je to, co mě na tom přitahuje a baví. Nezajímá mě dělat věci jen do určitého stropu, který jsem si už osahal a vím, že se za něj nedostanu. Tu laťku někdy můžu přeskočit a pak si říct, že jsem si nikdy nemyslel, že něco takového kdy zapívám."
Desky prý nedělá proto, aby světu dokazoval, jak šikovný je zpěvák. Chce cosi sdělit, to ho nejvíce baví. Fascinuje ho, když se posléze od někoho dozví, že pochopil, o co mu v textech šlo. Pokud je to naopak, považuje to za neúspěch.
"Být dobrý zpěvák jen proto, abych byl dobrý zpěvák, mi přijde úchylné," zakončuje zpěvák, který ty ambice vlastně ani nemá. Pokud ano, jsou mistrovsky skryté pod jeho neodolatelně šibalským úsměvem a radostí, se kterou písničky divákům z desky i pódia podává.
Málokdo před třemi lety, když Mig 21 vydával debutové album Snadné je žít, tušil, že mu vítr napne plachtu a on dopluje až k albu třetímu. Stalo se ale, a k té skutečnosti mají muzikanti velkou úctu.
"Když jsme se sešli, nedokázali jsme si ani představit, že dojdeme k první desce," přiznává Hladík. "Teď, kdy jsme se dočkali třetí a stále se z nás víc a víc stává rodina, jsme velmi překvapeni, že to funguje. S kytaristou a skladatelem Tomášem Polákem a trumpetistou Pavlem Hrdličkou hrajeme už deset let."
"Pro mě je důležité, že jsme pořád ve stejné sestavě, že pokračujeme dál, neustále nás to baví, máme jeden druhého a jsme kamarádi," shrnuje svůj dojem Macháček. "Splnil se nám pubertální sen mít kapelu, vydávat desky a nemuset chodit do práce."

Hrátky s čímkoliv
"Při práci na nové desce jsme věděli, co to obnáší, protože jsme už předtím dvě nahráli. Na tuhle jsme měli dvakrát více času než na předešlou, dokázali jsme si to lépe zorganizovat a zbytečně jsme nebazírovali na věcech, které jsme dříve považovali za důležité, ovšem teď už víme, že to jsou detaily. Pořád je to pro nás hra," tvrdí Macháček.
Je to cítit, více než cokoliv jiného je tvorba Migu 21 hra s melodií, hudebními nápady a především texty. Nebýt toho, těžko by se dostala do tak širokého povědomí. Síla frontmana a všeobecně známé persony Macháčka je sice nepřehlédnutelná, ale kdyby skupina vytvářela póvl, sotva by k třetímu počinu došla.


"Pop Pop Pop je pop-ěvek," tvrdí Macháček o sloganu titulní písničky alba, z něhož se nakonec vyklubali "pop-eláři".
"Dívky ó dívky je vlastně taková píseň středověkého rytíře, který stojí pod balkónem. Ovšem na tom balkónu není pouze jedna princezna, je jich plný a vypadá to, že asi spadnou. Je to vlastně takové romantické vyznání panice."
Takhle by prý mohl vyprávět o každé skladbě na desce, ke všem se váže nějaký příběh. Bude ale prý rád, když si jej odkryjí sami posluchači. Za zcela zásadní přitom považuje text k písni Na světě rád, neboť bez tajemství odkrývá smysl jeho života.
"Nevím jak jsem to pochopil, důležité je, že jsem tu informaci dostal. Nebyla to záležitost okamžiku. Spíš je to takový dlouhodobější prorůst formy s obsahem, objektivního se subjektivním a racionálního s iracionálním. Kdo ví?"
Pak si Macháček bere k ruce papírek s poznámkami a čte z něho, co všechno Mig 21 v dohledné době čeká a co by měli příznivci a ostatně i čtenáři hudebního magazínu vědět.
V televizích již rotuje na jaře nahraný videoklip Vlajky vlají. Singl se jmenuje Pop Pop Pop a v době od 17. února do 20. března příštího roku proběhne propagační Pop Pop Pop Tour. V plánu je i březnový koncert ve velkém sále pražské Lucerny. Vše ostatní je na stránkách www.mig21.cz.
"Jak bude pódiová podoba turné vypadat, bychom chtěli nechat pod pokličkou. Víme jen, že bude mít společný vizuální tvar s obalem desky. Anebo možná vůbec ne," zpravuje ještě Hladík.
Na letošních letních festivalech, které Mig 21 zhusta navštěvoval, se mezi fanoušky objevil názor, že hudba téhle skupiny má léčivé účinky. Macháček souhlasí.
"To je velká satisfakce. Jedna z největších pochval, kterou jsem slyšel. Myslím si, že nepadá jen na mou hlavu, ale také na hlavy autora hudby Tomáše Poláka a lidi v kapele. Tomáš je člověk, který umí napsat písničku, pokud tím myslíme skladbu s velkými parametry."
"Současně nepoužívá tak jednoduchých obratů a harmonií. Myslím si, že je u nás v republice jediný, kdo to takhle dělá," přidává se Hladík.
"Já bych se nebál jej postavit vedle Jaroslava Ježka, Jiřího Šlitra nebo Wolfganga Amadea Mozarta," zakončil Macháček.
Za pět minut přišel do Slavie i Tomáš Polák.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11