6.12.2004 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika Trio Michal Prokop, Jan Hrubý a Luboš Andršt má v repertoáru písně ze starších Prokopových desek, bluesové standardy i různé skladby aranžované Lubošem Andrštem (například lidovou Dobrú noc, má milá). Se všemi třemi muzikanty jsem se sešel ve studiu Radia Proglas mezi jejich dvěma brněnskými koncerty. Za sebou měli televizní natáčení, ten večer je čekalo nahrávání živého alba. I když půjde o vůbec první desku tria, společného hraní už pánové mají za sebou poměrně dost.
Prokop: Hráli jsme spolu vždycky dva v různých sestavách už někdy od konce 60. let. Luboš například se mnou kdysi natáčel Město Er, s Honzou jsem od roku 1983 postupně pracoval na Koleji Yesterday a na třech dalších deskách a s Lubošem jsem se znovu sešel na poslední desce Framusu Snad nám naše děti... A těsně předtím jsme se sešli všichni tři při nějakém letním koncertě. Chtěli jsme si zahrát společně v nějaké volnější formě - jen tak pro kluby, blízko lidem, nesvázáni aranží a styly. A tak tehdy - někdy v roce 1987 - vzniklo toto seskupení, které si původně říkalo Nu-Trio. Vznikl tak model volného hraní tří víceméně rovnocenných partnerů. Po 13 letech jsme jej obnovili nahráváním písně Miss July na moji desku Odněkud někam a od té doby občas zase vystupujeme.
Jak došlo k tomu, že se nejednalo o jednorázovou spolupráci, ale že jste spolu začali opět i koncertovat?
Prokop: Já jsem v té době začal pracovat s kapelou, která se jmenuje Friends a ve které Luboš hostoval. V té době jsem také začal dostávat různé další nabídky na vystupování. Řekli jsme si tedy, že by stálo za to zkusit znovu obnovit i tuto věc. Ocitli jsme se na nějakém jazzovém festivalu a zjistili, že to ještě funguje a hlavně že jsem já ještě nezapomněl úplně hrát. Předtím jsem totiž těch 13 let na kytaru prakticky ani nesáhl.
Hrajete ve složení dvě akustické kytary, housle, zpěv, případně harmonika. Na rozdíl od už zmíněné kapely Friends chybějí především dechy. Nescházejí vám na pódiu?
Prokop: Toto trio a Friends jsou dva úplně rozdílné projekty. Mimochodem Honzu i Luboše si beru na koncerty Friends jako své hosty - každého do jedné poloviny. Tam se ovšem jedná o aranžovanou muziku, i když v druhé polovině (s Lubošem) je o něco více bluesového a improvizovaného hraní. Při vystoupení s triem se občas objeví tytéž písně, ale pojímáme je úplně jinak. Jde tam o momentální inspiraci vším možným, co zrovna kolegy napadne a čím to obohatí. My sami nikdy nevíme, jak to dopadne.
Na jednom festivalu jsem vás slyšel hrát Hoochie Coochie Man celých osmnáct minut. Mně se to líbilo, ale někteří posluchači se očividně nudili. Zajímají vás reakce publika, nebo si hrajete především sami pro sebe?
Andršt: Hrajeme samozřejmě pro lidi. Ale když vás to unese, může se skladba někdy natáhnout.
Prokop: Já jsem jednou četl v nějaké kritice, že je to neúnosně dlouhé. To je bohužel riziko každé takové improvizované hudby - jednou je to silnější a podruhé slabší.
Andršt: Pro mě je ale úplně normální, že skladba trvá deset minut. Nechápu, jak se někdo může vejít do tří minut.
Sešli jsme se tu pár hodin před natáčením vaší desky. Jak bude vypadat?
Prokop: Neměla by se příliš lišit od našich koncertů, proto nahráváme živou desku. Tato sestava totiž vznikla právě pro koncertní hraní. Ale jsme si vědomi, že tentokrát musíme délku sól trochu upravit.
Jak to vypadá s vašimi dalšími projekty? Začneme třeba od Jana Hrubého. Skupině Kukulín vyšla před rokem deska Silmarillion, co je nového teď?
Hrubý: U Kukulínu není kromě Silmarillionu nového nic. Uvidíme, jestli od nás zase bude něco chtít vydavatelství Indies. To by pak mohlo zase něco nového vzniknout.
Prokop: Honza zapomněl, že letos vyšla nová deska ETC..., na které se také podílel.
Hrubý: Když už jsme u toho, tak já řeknu, kde všude hraju: s mistrem Prokopem v tomto triu a v jeho velké kapele, pak v Mišíkově ETC..., v Mišíkově Čundrgruntu, potom máme s ním taky trio s Radimem Hladíkem, Kukulín a občas hraju v duu s harmonikářem Rudou Hálkem.


Pánové, trumfnete ho někdo?
Prokop: Já určitě ne, ani nemám tu ambici. Já od roku 1990 k hudbě přistupuju jako ke svému koníčku. Je to něco, co mě udržuje v duševní rovnováze, co mě baví. Hraju v první řadě pro radost, takže mě ty dva zmíněné projekty úplně stačí. Jinak mé hlavní působiště je dnes v televizním pořadu Krásný ztráty, kterému se věnuju naplno. Teď během prázdnin jsme dokončili knížku, se kterou bychom se chtěli dostat na předvánoční trh. Je to výběr 21 rozhovorů z Krásných ztrát. Kromě toho jsem se v létě stal předsedou Rady Českého rozhlasu, což je další řekněme půlúvazek úřadování, kterému jsem sice před časem unikl, ale zdá se, že ne nadlouho. I to je ale práce, která mě zajímá, protože navazuje na řadu věcí, kterým jsem se věnoval v 90. letech, když jsem byl profesionálním politikem. Ale vrátím se ještě k hudbě. Stojím před klíčovou volbou, protože se pokouším dospět k jedné nové studiové desce. Možná bude v mém životě i poslední, protože návraty do téhle branže jsou riskantní a laťka je nastavená nesmírně vysoko. Ale já bych to riziko ještě jednou na sebe rád vzal a zkusil představit něco nového. Takže jsem požádal o spolupráci své zde přítomné kolegy, dostali jsme zásilku asi jedenácti textů Pavla Šruta, a tak zkoušíme něco vymyslet. Já sám jsem od roku 1989 nenapsal ani notu, takže nevím, jestli mi to ještě půjde. Kdy to bude a jak to bude vypadat, v tuto chvíli ještě nevím.
Uzavřeme kolečko. Co dělá kromě tohoto tria Luboš Andršt? Jak funguje Blues Band?
Andršt: Blues Band funguje. Máme novou americkou zpěvačku Reesie Davis, se kterou bychom teď měli udělat cédéčko. Hrajeme s ní už rok a už to potřebujeme. Dále mám svůj jazzový kvartet, který ale nehraje tak často, protože jazz je - jak známo - mrtev. Občas ale lidi chodí na hrob, takže se nějaké desky dají prodat. Chci tedy jedno jazzové album natočit - materiál na ně mám, ale ještě nevím, u koho je vydám. No a potom máme ještě jedno trio. Jde o tři kytaristy z různých oblastí: Lubomír Brabec za klasiku, Petr Janda jako rocker a já tam dělám jazz a blues.


Já čtenářům připomenu, že tomuto vašemu triu nedávno vyšlo CD s názvem 3 Guitars

Andršt: Ano, a ještě mám jeden projekt. Vloni jsme se sešli s basistou Jirkou Kozlem, bubeníkem Erno Šedivým a nahráli jsme pod názvem Together u Best I.A. vysloveně staré bluesrockové věci, které jsme nemohli natočit před 30 lety, kdy nás komunisti rozehnali. Ještě je tam britský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Ron Mortland.
S vaším Blues Bandem krátce vystupovala i současná zpěvačka Monkey Business Tonya Graves. Jak se vám líbí to, co teď dělá?
Andršt: Ona se mnou zpívala asi rok a i teď ji občas zavolám na nějaký záskok. Chtěla zkusit působit také v jiné oblasti, říkala, že chce zpívat pop. Blues sice zpívá výborně, ale pro Američany je blues něco úplně všedního a ona se chtěla věnovat něčemu "zajímavějšímu". Pro mě je naopak zvláštní a zajímavý ten, kdo dobře zpívá blues.
Teď se opět zeptám všech tří naráz. Stíháte při všech svých projektech sledovat mladou scénu, objevovat sami pro sebe někoho nového?
Hrubý: Dost těžko. Ale občas vidím něco zajímavého na festivalech. Já si samozřejmě skoro nic nepamatuju, ale tuhle se mi v Boskovicích líbila kapela Frank Zappa Revival.
Michal Prokop má nějaké festivalové objevy?
Prokop: Já vůbec ne. Vzhledem k tomu, že jsem z toho hudebního trhu vypadl, nemám moc přehled. Vím, že je tu spousta docela zajímavé muziky, tu a tam něco vidím třeba v Noci s Andělem nebo taky na nějakém tom festivalu, kde se občas i já ocitnu. Mám ale dnes tu obrovskou výhodu, že si můžu poslouchat jen to, co chci, a většinou je to také to, co znám. Přesto jsem ale přesvědčen, že dnes je scéna bohatá. Jiná věc je, že rádia tu muziku nevysílají.
A názor Luboše Andršta na současnou scénu?
Andršt: Já mám takovou teorii, že když je někdo dobrý a zajímavý, objeví se sám. Na superstar nevěřím. Věřím na to, že když je někdo dobrý, začne se o něm vědět a já na něj narazím. Takhle jsem narazil na Honzu Kořínka, kterému je tuším 29 a teď se mnou hraje bezvadně na hammondky. Tak jako jsme se kdysi potkali tady my tři, tak já teď potkávám ty mladé kluky.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/