31.12.2011 | Autor: Lukáš Janičík | sekce: publicistika
 fotogalerie Maxímús Músíkús, nepochybně nejslavnější myš celého Islandu, je nejen úžasně roztomilý, za což ho místní děti naprosto zbožňují, ale navíc jeho odkaz inspiruje nejmladší generace k zájmu o vážnou hudbu. Jeho úsměvné i humorné životní příběhy jsou zachyceny ve dvou překrásně ilustrovaných knihách a hravou formou nepřímo učí dětské publikum tomu, jak takový orchestr vlastně funguje a kolik dobrodružství se v něm dá zažít. Jedno předvánoční odpoledne jsme se s Maxímem sešli a povídali si o jeho příbězích, o jeho životě v koncertní hale Harpa, ale také o jeho českých předcích.

Je ti znám tvůj rodokmen? Nebyli například tvoji předci nějakým způsobem spojeni s Čechami?

Ano, můj pra-pra-pra-pra-pra(...)pradědeček pocházel z Prahy a byl Smetanovým věrným společníkem. Cestoval s ním všude po světě v jeho příručním kufříku. Jak jistě víš, Smetana žil nějaký čas také ve Švédsku a můj pra-pra-pra-pra-pra(...)pradědeček tam byl s ním. Jeho syn, který se narodil právě ve Švédsku, a který zdědil stejně dobrodružné sklony po svém otci, se jednoho dne zatoulal, hupsnul na loď a ta ho dopravila až sem na Island.

Kdyby sis měl vybrat jednoho islandského hudebníka, se kterým bys spolupracoval, kdo by to byl?

To je těžké, každá hudba je krásná a rád poslouchám nové i staré věci, ale musím přiznat, že úplně nejraději mám zvuk velkého orchestru. Snad tedy s nějakým orchestrem.

Jaký hudební nástroj nejvíce ladí tvému myšímu oušku?

Mám rád zvuky všech hudebních nástrojů, ale obzvláště příjemné jsou pro mě vysoké tóny – například mám tedy velmi rád housle. Snažím se jejich zvuk napodobit, když hraju se svým ocáskem na mé vousky. Mimo to mám ale také velmi rád harfu, protože vydává takový krásný, magický zvuk.

Jak snášíš skutečnost, že ulice Reykjavíku jsou plné potulujících se koček?

Musím být velmi, velmi ostražitý, když se procházím po Reykjavíku. Naštěstí ale tady v Harpě mají kočky vstup zakázán, a tak se alespoň tady můžu cítit plně v bezpečí. Jednou se mi ale zdálo, že jsem tu slyšel kočičí prskání. Dostal jsem ohromný strach a rychle se běžel schovat do nory. Naštěstí se ale ukázalo, že to byla pouze rozcvička dechové sekce a ty strašlivé zvuky vydávali hráči ze svých nátrubků.



Jak se vůbec přihodilo, že ses usadil zrovna v Harpě? Co tě sem přivedlo?

Když jsem poprvé přišel do města, vál zrovna velmi chladný severský vítr a poměrně snadno jsem se v ulicích Reykjavíku ztratil. Hledal jsem nějaký úkryt, kde bych se mohl zahřát, a povedlo se mi proklouznout do jedné velké budovy, kde jsem poté v teploučku usnul. Když jsem se ráno probudil, všude kolem mě hrála hudba, probudil jsem se přímo do ní. Určitě si dokážeš představit, jak nesmírně šťastný jsem byl, když jsem zjistil, že jsem vlastně v koncertní hale. Můj pradědeček mi často vyprávěl příběhy o hudbě dvounožců, jelikož i on sám byl domácí myší jednoho slavného místního skladatele.

Jaké jsou plány do budoucna?

Procestovat celý svět a přinášet dětem krásnou hudbu a radost. Příští rok máme naplánované koncerty mojí kompozice v Nizozemí, Austrálii, Velké Británii a USA – a snad v blízké budoucnosti dorazíme také do České republiky.
Mimo to Hallfríður Ólafsdóttir o mě píše třetí knihu, která má vyjít v květnu příštího roku, a při té příležitosti budeme opět spolupracovat s Islandským symfonickým orchestrem na živém hudebním převyprávění a nově se k nám připojí také Státní baletní škola. Na to se skutečně moc těším.

To zní skutečně zajímavě. Mimochodem v Čechách máme o poznání méně koček, než v Reykjavíku. Určitě by se ti tam líbilo.

Tím jsem si jist, můj tatínek mi často povídal příběhy mého pra-pra-pra-pra-pra(...)pradědečka, v nichž Praha zněla skutečně velmi krásně.

A na závěr, jaký je tvůj oblíbený skyr? (původem islandský produkt velmi podobný tvarohu, pozn. red.)

Z těch, které vyrábějí, je nepochybně můj nejoblíbenější borůvkový. V létě rád chodím sbírat islandské borůvky, které se tu rozprostírají, kam se jen podíváš a od těch klasických, které znáš ty, se liší tím, že jsou o něco menší a sladší. Říkáme jim bláber a je to obrovská dobrůtka.
Také si ale myslím, že by měli začít vyrábět sýrový skyr. Určitě by byl vynikající.