Marilyn Manson, Dálnice do pekel
1.10.2004 | Autor: Milan Slezák | sekce: publicistika
Je pravou a nefalšovanou rockovou hvězdou. Zakládá si na image Mefista - našeptavače. Jeho uměleckou dráhu lemují excesy, skandály a konflikty. Stylizuje se do pozice antikrista, dráždí rodiče, církevní hodnostáře i "normální" občany. Pečlivě buduje mediální tvář padlého anděla, propagátora drog i ničitele morálky mládeže. Velice dobře jako bývalý novinář ví, že negativní reklama prodá zboží téměř sama. Zakázané ovoce koneckonců vždy chutná nejlíp.
Jednou se Mansona ptali, jestli je pravda, že prodal duši ďáblu. Marilyn neztratil glanc a s naprostým klidem opáčil: "Ne, ďábel ji prodal mně!!!" V tomhle právě tkví jeho kouzlo. Dokáže s noblesou přehrabovat tuny sraček a vždycky z nich vytáhne nějakou tu perlu. Je snad lotos méně krásný proto, že vyrůstá z bahna?
Aristokrat zla
Na sklonku září vyšlo novinkové výběrové album Lest We Forget. Je na něm opravdu to nejlepší, co kdy Manson se svými hochy udělal. Nechybí samozřejmě hity jako Rock Is Dead, Lunchbox nebo The Beautiful People. Třešinkou na dortu je bezpochyby další jejich kousek - coververze Personal Jesus od Depeche Mode. Deska je venku, ale na mysl se vtírá myšlenka, co bude dál. Podpoří album kapela zase nějakým excesem a dá razantně najevo - pořád jsme tady? Nebo si už svět na persónu Marilyna zvykl a čeká na někoho dalšího, ještě úchylnějšího? Kola pop-music se točí dál, ale je rajcovní do nich občas nasypat písek.
To Marilyn Manson intuitivně pochopil prakticky okamžitě. Proto už od začátku vsadil kromě šokantní hudby také na neméně šokantní image. Už jen ten ďábelský nápad vytvořit přezdívky pro muzikanty z kombinace jména sexuálního symbolu a masového vraha. Pěkně děkujeme za takovou image. Pro soubor Marilyn Manson & The Spooky Kids, jak se celý ten tyjátr jmenoval, byl zásadní rok 1990, kdy předskakoval na Floridě Nine Inch Nails v čele s Trentem Reznorem. Tento talentovaný hudebník kapele velice pomohl a mimo jiné produkoval její debut (vydaný již pod zkráceným jménem Marilyn Manson) Portrait Of An American Family, který vyšel roku 1994. Kapela vyrazila dobývat svět a propagovat album koncertní šňůrou, mimo jiné s Nine Inch Nails či Danzig. Manson se v té době také setkal s Antonem Szandorem La Veyem, který ho jmenoval reverendem Satanovy církve.
Při tour stihli Mansonovi boys zrealizovat poněkud nastavované album Smells Like Children (1995) s výtečným coverem Sweet Dreams. To následující počin, Antichrist Superstar z roku 1996, je naopak velmi povedený. Skupina vyrazila na koncertní turné a začala intenzivně škádlit církevní aktivisty, občanská i rodičovská sdružení. Protesty a snahy o zákazy se hrnuly jako voda. Voda na Mansonův mlýn. Album se okamžitě dostalo na třetí místo hudebního žebříčku a klip na The Beautiful People rotoval velice často na MTV. Koncerty v Evropě museli pořadatelé pro velký zájem překládat do větších hal. Kromě rozličných remixů či účasti na soundtracích k filmům (např. Lost Highway Davida Lynche) stihl Manson napsat vlastní, bezpochyby pikantní, biografii The Long Hard Road Out Of Hell.
Album Mechanical Animals (1998) není už tak zběsilé jako desky před tím. Dá se říci, že je v jistém smyslu komerčnější, a díky tomu získala kapela i fanoušky odjinud. Kromě toho se posunula k modernějšímu střihu také hudebně. To se však určitě nedá říci o další desce z roku 2000 Holy Wood. Jako by skupině došla tvůrčí invence, začala drobet vykrádat sama sebe. Kdekdo už Mansona odepsal jako zdechlinu showbussinesu, parazitující na vlastní slávě. Předčasně. The Golden Age Of Grotesque (2003) ukazuje, že Marilyn Manson chytil druhý dech. Následující novinkové Best Of berme tedy jen jako dárek pro věrné příznivce a příslib do budoucna. Na to, co přijde dál, si musíme ještě chvíli počkat. Ale coververze Personal Jesus jasně ukazuje, že tento noblesní aristokrat zla má stále ještě co nabídnout. On sám na toto téma jednou podotkl: "Umění musí být zlé, protože umělec, za kterého se já považuji, musí neustále zpochybňovat všechno, co lidé považují za ideální. Takové je poslání umění v celé jeho historii. Je důležité vyčnívat jako někdo, kdo přispívá k nabourávání zidealizovaného obrazu světa." To se má tedy zidealizovaný svět skutečně nač těšit.
Dvě česká zastaveníčka
Poprvé poctil velký manipulátor svým vystoupením naši domovinu 11. února 2001. Zaplněná pražská Paegas Arena čekala pekelnou show plnou skandálů. Nedočkala se. Naštěstí. Maestro se svým bandem kladl důraz spíše na hudební složku. Vlastně byl k tomu tak trochu donucen. Brzy totiž zjistil, že pálení americké vlajky či portréty různých diktátorů vedle pódia našince nijak nerozvášňuje. Češi jsou už zkrátka otrlí. Ne jako v Itálii, kde obnaženého frontmana ihned obklopili karabiniéři a zahalili jej dekami. U nás je každému všechno jedno. A tak John 5, Twiggy Ramirez, Ginger Fish, Madonna Wayne Gacy a Marilyn Manson pálili od boku The Dope Show, Valentine's Day či Disposable Teens a dokázali také českému publiku, že jsou opravdu hudebníci, a ne jen laciní teatrální kašpaři, jak si leckdo myslel.
Podruhé a zatím naposled k nám dorazil Mansonův létající cirkus na festival Go Planet Roxy (červen 2003), který probíhal na letišti u Tábora. Kapela si díky technickým problémům dala trochu na čas, ale své věrné nezklamala. Byť celé vystoupení trvalo jen slabou hodinku. Osu playlistu tvořily hlavně kousky z tehdejší novinky The Golden Age Of Grotesque. Set kapela zahájila jako na albu - tedy Theater a pak This is The New Shit. Manson předvedl dobrou show, na které se kromě muzikantů podílely také dvě tančící "sado-maso dominy".
Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina
Pro mnohé je Marilyn Manson bezpochyby persona non grata. Pro druhé zase hlásná trouba svobody projevu a slova. On sám stojí rozkročen mezi oběma krajními polohami. Je to součást jeho hry. Manson je asi nejlepším příkladem pro tradované tvrzení, že svět je divadlo a my jsme jeho herci. Tento velký mystifikátor sice říká, že odmala slýchal náboženská dogmata s nechutí a že svou tvorbu tedy pojal jako určitou formu pomsty, nicméně berme ho s rezervou. Stejně jako když lidi utvrzuje o své víře v Krista. Dokonce se holedbá velkou znalostí Bible. Ovšem na druhé straně je schopen tu mormonskou přede všemi rozškubat na kousky. Manson je výrazná individualita, překračující obvyklé meze. Nesnáší autoritativní organizace, proto ta jeho nenávist k církevní mašinérii. Je však dobrým obchodníkem. Ví, že v mnoha směrech frustrovaná Amerika (hlavně v oblasti víry a sexu) na jeho divadlo zareaguje. Ať už negativně či pozitivně - důležité je obojí. Jen z jedné věci musí mít obrovský strach - že si na něj lidi zvyknou. V jednom rozhovoru říkal: "Ďábel je nejlepším přítelem církví. Kdyby všude nečíhal Satan, církve by byly bez práce." Platí to i pro Mansona. Právě jeho odpůrci jsou jeho nejlepšími přáteli. Víří svými útoky proti němu stojaté vody a dělají mu obrovskou reklamu. Lákají tak do jeho náruče stále více lidí. Něco tak "božsky zlého" přece musí člověk vidět a slyšet. Skvělý marketingový tah. V momentě, kdy ho populace bude brát jako trochu pomatenou, ale v podstatě neškodnou figurku, stane se z Marilyna Mansona zase Brian Warner a skončí stejně jako Salieri v Amadeovi polozapomenutý někde v chudobinci. Nebyl by první ani poslední.
Rámečky:
Současná sestava
Brian Warner
(Marilyn Manson)
složeno ze jmen:
Marilyn Monroe - blonďatý sexy symbol Ameriky. Zpěvačka a herečka, známá svými románky se členy rodiny Kennedyů. Zemřela na předávkování barbituráty.
Charles Manson - v 60. letech 20. století vedl sektu The Family. S ní začal likvidovat nepřátele světa - lidi z showbussinesu. Jeho nejznámější obětí byla těhotná manželka režiséra Polanského Sharon Tate. Vrah byl odsouzen na doživotí.
narozen: 5. ledna 1969
post: vokalista
Pochází z rodiny zdravotní sestry a prodavače nábytku. Už odmala utíkal do světa své fantazie. Stával se těžko zvladatelným dítětem, neměl téměř žádné kamarády (kromě bratrance), neposlouchal a nezvládal svou agresivitu. Dle tradované legendy nachytal svého dědečka u sebeukájení nad zoofilními pornomagazíny, což na něm zanechalo své stopy. Pro jeho hudební vývoj měl význam poslech Alice Coopera a kapel Kiss nebo Black Sabbath. Z literárních autorů ho oslovili Freud, Nietzsche a De Sade. Kapelu Marilyn Manson & The Spooky Kids založil v roce 1989.
Tim Skold
(Tim 6)
narozen: 14. prosince 1966
post: baskytarista
Než ho zlanařil Manson, působil tento Švéd mj. v kapele KMFDM. Nahradil letitého Mistrova kumpána Twiggy Ramireze. Číslo šest v jeho přezdívce značí, že je šestým členem, kterého principál přivedl do kapely. Původně s kapelou spolupracoval jako producent na albu The Golden Age Of Grotesque, ale pak byl přijat za právoplatného člena.
John Lowery
(John 5)
narozen: 31. července 1971
post: kytarista
Do kapely přišel jako pátý. Na kytaru hraje od šesti let a dodnes tyto nástroje sbírá. Hudebně ho ovlivnil šestistrunný mág Hendrix, z kapel Van Halen a Kiss. Působil ve skupině Red Square Black. Kromě toho skládal hudbu do všemožných televizních show a filmů.
FRANK KENNY WILSON
(Ginger Fish)
složeno ze jmen:
Ginger Rogers - zpěvačka a herečka, umělecká partnerka stepujícího tanečníka Freda Astaira.
Albert Fish - pedofilní sadistický kanibal, který mimo jiné ve 30. letech minulého století zavraždil a snědl dvanáctiletou holčičku přímo na její narozeninové party. Počet jeho obětí je patnáct.
narozen: 28. září 1966
post: bubeník
Jeho rodiče koupili v Las Vegas divadlo. Frank hrál už od mládí na bicí a účinkoval v mnoha místních partičkách, dokonce i v muzikálech, které uváděl rodinný tým. U Mansonových boys je od roku 1995 a chvíli trvalo, než naskočil na jejich vlnu. Má dost rizikové povolání. Při jedné show ho vůdce smečky při své pódiové exhibici omylem trefil stojanem od mikrofonu.
Stephen Gregory Bier Jr.
(Madonna Wayne Gacy - Pogo)
složeno ze jmen:
Madonna - známá americká zpěvačka a další sex symbol Ameriky. Proslula nejen hudbou, ale také výstřední koncertní show a sexuálními provokacemi.
John Wayne Gacy alias Pogo - vraždil a mučil děti v převleku za klauna Pogo. Jeho konto čítá třiatřicet zářezů na pažbě. Do pekla ho poslala smrtící injekce.
narozen: 6. března 1964
post: klávesista
Původně neuměl hrát vůbec na nic. Ale na jednom večírku v klubu si s Mansonem padli do oka. Sympatie byly tak oboustranné, že se sám aktivně naučil na klávesy. Připomíná šíleného vědce - génia. Do mansonovského soundu dokáže implantovat všemožné zkreslené pazvuky. Má vysokoškolské vzdělání a jeho rodiče jsou učitelé.
Doporučená alba:
Portrait Of An American Family (1994)
Mansonova oficiální řadová prvotina. Člověk ani nemusí umět extra dobře anglicky, aby pochopil, kolik uhodilo: nazvat desku "portrét americké rodiny" a pak na ni nahrát písně plné slov jako fuck, sodomy nebo libido chce opravdu silný žaludek. Kapela debutní deskou dává jasně najevo, že bude vždy a všude znesvěcovat všechno, co jí přijde pod ruku. Právě odtud pochází jeden z prvních hitů Lunchbox.
4
Smells Like Children (1995)
Jako by neměli Mansonovci dost materiálu na regulérní album a museli něco vydat. Vykroutili se z toho šalamounsky. Jednotlivé kousky proložili zvukovými impresemi a performancemi. Přesto dokázali na těch pár skladbách ukázat svou invenci. Překročili tak stín kapely jednoho hitu a jasně dali najevo, že s nimi musí svět začít počítat. Po hudební stránce je album experimentální - psychedelicky nervní skladby jako Diary Of A Dope Fiend střídají přímočaré věci typu Rock'n' Roll Nigger. Deska stojí za poslech nejen kvůli skvělému coveru Sweet Dreams (původně Eurythmics).
4
Antichrist Superstar (1996)
Zásadní počin fenoménu Marilyn Manson. Kdo tohle neslyšel, neví o Mansonovi nic. Hutný a agresivní materiál. V první skladbě Irresponsibile Hate Anthem frontman hystericky ječí "feuer" a připravuje tak vlastně posluchače na věci příští. Plameny šlehají z téhle desky po celou dobu. A vše zahaluje těžký, černý dusivý dým. The Beautiful People, Tourniquet, Mister Superstar jsou zásadní milníky celé kolekce. Tímhle albem Manson razantně upozornil na to, že je nejen antikristem (v očích laické veřejnosti), ale také superhvězdou (pro odbornou kritiku a fanoušky).
6
Mechanical Animals (1998)
Na adresu tohoto alba zpěvák někde řekl, že to byla vlastně satira, kterou leckdo nepochopil. A protože původní rebelie už zdevalvovala, bylo třeba objevovat nová území,což se mu podařilo. Změnil image (androgynní mimozemšťan) a také hudební střih. Především ho oživil invenčními elektronickými plochami. Díky tomu celá deska působí chladně až odtažitě, ale i tajemně. Kromě titulní skladby jsou skvělé The Dope Show, Rock Is Dead, I Don't Like The Drugs (But The Drugs Like Me) a především proslulá Coma White.
6
The Last Tour On Earth (1999)
Manson v live provedení. Dobré pro představu v jaké fazóně kapelu můžete slyšet na koncertních pódiích. Je to vlastně takové Best of naživo. Jednotlivé skladby vyznívají hodně tvrdě, čímž kolekce upomíná na pojetí prvních alb. Hezké panorama konce světa. A ten hořící kříž na obalu? Chytrák Marilyn přece dobře ví, že v USA jsou na hořící kříže extra hákliví.
5
The Golden Age Of Grotesque (2003)
Famózní album. Po neslaném nemastném Holy Woodu (nezmiňujeme ho, neboť je z uměleckého hlediska nejméně zajímavé) vstala kapela z hrobu. Vrátila se k průraznému agresivnímu zvuku svých počátků, ovšem takříkajíc na vyšší úrovni. Sound vyzrál a dospěl. Sňatek tvrdé rockové kytary s trendem elektronických kouzel posvětil Manson vahou své osobnosti opravdu skvěle. Asi nejvíce patrné je to u skladby mOBCENE, kde rachotu rockové mašiny přizvukují dětské hlásky (vzpomínáte na Be Aggressive od Faith No More?). Při Mistrově svérázném smyslu pro humor to klidně může být nějaký církevní, nejlépe mormonský, sbor. Dobrá je i titulní píseň - rozkřapaná, mírně hysterická etuda, stejně jako mrtvolně zahnívající makabrózní Para - noir. Posledním diamantem na šperku je pak coververze Tainted Love.
Mansonovy cover majstrštyky (výběr)
Sweet Dreams - předělávka od Eurythmics se opravdu vydařila a získala Mansonovi a spol. velkou popularitu. Oproti originálu jezpomalená a potemnělá, jed z ní doslova kape. Celkový výraz korunuje i Marilynův zlověstný vokál.
Tainted Love - píseň převzatá od Soft Cell. Coververze je na první poslech jiná hlavně odstínem vokálu. Oproti projevu Marka Almonda je Mansonův výraz mnohem cyničtější.
Highway To Hell - notoricky známou hitovku australských AC/DC překopal Manson podle svého osvědčeného mustru. Posloucháte-li ji v podzimním pošmourném podvečeru, připadáte si opravdu jako na dálnici, která vás doveze do horoucích pekel.
Personal Jesus - tentokrát skončili na pranýři Depeche Mode. V pojetí MM ještě více ztmavli a zdepresivněli. Manson pojal svůj vokální part více gahanovsky než mansonovsky. Text písně odříkává sametově vemlouvavým hlasem a doslova posluchači rozdrásává duši na dřeň.
Je pravou a nefalšovanou rockovou hvězdou. Zakládá si na image Mefista - našeptavače. Jeho uměleckou dráhu lemují excesy, skandály a konflikty. Stylizuje se do pozice antikrista, dráždí rodiče, církevní hodnostáře i "normální" občany. Pečlivě buduje mediální tvář padlého anděla, propagátora drog i ničitele morálky mládeže. Velice dobře jako bývalý novinář ví, že negativní reklama prodá zboží téměř sama. Zakázané ovoce koneckonců vždy chutná nejlíp.
Jednou se Mansona ptali, jestli je pravda, že prodal duši ďáblu. Marilyn neztratil glanc a s naprostým klidem opáčil: "Ne, ďábel ji prodal mně!!!" V tomhle právě tkví jeho kouzlo. Dokáže s noblesou přehrabovat tuny sraček a vždycky z nich vytáhne nějakou tu perlu. Je snad lotos méně krásný proto, že vyrůstá z bahna?
Aristokrat zla
Na sklonku září vyšlo novinkové výběrové album Lest We Forget. Je na něm opravdu to nejlepší, co kdy Manson se svými hochy udělal. Nechybí samozřejmě hity jako Rock Is Dead, Lunchbox nebo The Beautiful People. Třešinkou na dortu je bezpochyby další jejich kousek - coververze Personal Jesus od Depeche Mode. Deska je venku, ale na mysl se vtírá myšlenka, co bude dál. Podpoří album kapela zase nějakým excesem a dá razantně najevo - pořád jsme tady? Nebo si už svět na persónu Marilyna zvykl a čeká na někoho dalšího, ještě úchylnějšího? Kola pop-music se točí dál, ale je rajcovní do nich občas nasypat písek.
To Marilyn Manson intuitivně pochopil prakticky okamžitě. Proto už od začátku vsadil kromě šokantní hudby také na neméně šokantní image. Už jen ten ďábelský nápad vytvořit přezdívky pro muzikanty z kombinace jména sexuálního symbolu a masového vraha. Pěkně děkujeme za takovou image. Pro soubor Marilyn Manson & The Spooky Kids, jak se celý ten tyjátr jmenoval, byl zásadní rok 1990, kdy předskakoval na Floridě Nine Inch Nails v čele s Trentem Reznorem. Tento talentovaný hudebník kapele velice pomohl a mimo jiné produkoval její debut (vydaný již pod zkráceným jménem Marilyn Manson) Portrait Of An American Family, který vyšel roku 1994. Kapela vyrazila dobývat svět a propagovat album koncertní šňůrou, mimo jiné s Nine Inch Nails či Danzig. Manson se v té době také setkal s Antonem Szandorem La Veyem, který ho jmenoval reverendem Satanovy církve.
Při tour stihli Mansonovi boys zrealizovat poněkud nastavované album Smells Like Children (1995) s výtečným coverem Sweet Dreams. To následující počin, Antichrist Superstar z roku 1996, je naopak velmi povedený. Skupina vyrazila na koncertní turné a začala intenzivně škádlit církevní aktivisty, občanská i rodičovská sdružení. Protesty a snahy o zákazy se hrnuly jako voda. Voda na Mansonův mlýn. Album se okamžitě dostalo na třetí místo hudebního žebříčku a klip na The Beautiful People rotoval velice často na MTV. Koncerty v Evropě museli pořadatelé pro velký zájem překládat do větších hal. Kromě rozličných remixů či účasti na soundtracích k filmům (např. Lost Highway Davida Lynche) stihl Manson napsat vlastní, bezpochyby pikantní, biografii The Long Hard Road Out Of Hell.
Album Mechanical Animals (1998) není už tak zběsilé jako desky před tím. Dá se říci, že je v jistém smyslu komerčnější, a díky tomu získala kapela i fanoušky odjinud. Kromě toho se posunula k modernějšímu střihu také hudebně. To se však určitě nedá říci o další desce z roku 2000 Holy Wood. Jako by skupině došla tvůrčí invence, začala drobet vykrádat sama sebe. Kdekdo už Mansona odepsal jako zdechlinu showbussinesu, parazitující na vlastní slávě. Předčasně. The Golden Age Of Grotesque (2003) ukazuje, že Marilyn Manson chytil druhý dech. Následující novinkové Best Of berme tedy jen jako dárek pro věrné příznivce a příslib do budoucna. Na to, co přijde dál, si musíme ještě chvíli počkat. Ale coververze Personal Jesus jasně ukazuje, že tento noblesní aristokrat zla má stále ještě co nabídnout. On sám na toto téma jednou podotkl: "Umění musí být zlé, protože umělec, za kterého se já považuji, musí neustále zpochybňovat všechno, co lidé považují za ideální. Takové je poslání umění v celé jeho historii. Je důležité vyčnívat jako někdo, kdo přispívá k nabourávání zidealizovaného obrazu světa." To se má tedy zidealizovaný svět skutečně nač těšit.
Dvě česká zastaveníčka
Poprvé poctil velký manipulátor svým vystoupením naši domovinu 11. února 2001. Zaplněná pražská Paegas Arena čekala pekelnou show plnou skandálů. Nedočkala se. Naštěstí. Maestro se svým bandem kladl důraz spíše na hudební složku. Vlastně byl k tomu tak trochu donucen. Brzy totiž zjistil, že pálení americké vlajky či portréty různých diktátorů vedle pódia našince nijak nerozvášňuje. Češi jsou už zkrátka otrlí. Ne jako v Itálii, kde obnaženého frontmana ihned obklopili karabiniéři a zahalili jej dekami. U nás je každému všechno jedno. A tak John 5, Twiggy Ramirez, Ginger Fish, Madonna Wayne Gacy a Marilyn Manson pálili od boku The Dope Show, Valentine's Day či Disposable Teens a dokázali také českému publiku, že jsou opravdu hudebníci, a ne jen laciní teatrální kašpaři, jak si leckdo myslel.
Podruhé a zatím naposled k nám dorazil Mansonův létající cirkus na festival Go Planet Roxy (červen 2003), který probíhal na letišti u Tábora. Kapela si díky technickým problémům dala trochu na čas, ale své věrné nezklamala. Byť celé vystoupení trvalo jen slabou hodinku. Osu playlistu tvořily hlavně kousky z tehdejší novinky The Golden Age Of Grotesque. Set kapela zahájila jako na albu - tedy Theater a pak This is The New Shit. Manson předvedl dobrou show, na které se kromě muzikantů podílely také dvě tančící "sado-maso dominy".
Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina
Pro mnohé je Marilyn Manson bezpochyby persona non grata. Pro druhé zase hlásná trouba svobody projevu a slova. On sám stojí rozkročen mezi oběma krajními polohami. Je to součást jeho hry. Manson je asi nejlepším příkladem pro tradované tvrzení, že svět je divadlo a my jsme jeho herci. Tento velký mystifikátor sice říká, že odmala slýchal náboženská dogmata s nechutí a že svou tvorbu tedy pojal jako určitou formu pomsty, nicméně berme ho s rezervou. Stejně jako když lidi utvrzuje o své víře v Krista. Dokonce se holedbá velkou znalostí Bible. Ovšem na druhé straně je schopen tu mormonskou přede všemi rozškubat na kousky. Manson je výrazná individualita, překračující obvyklé meze. Nesnáší autoritativní organizace, proto ta jeho nenávist k církevní mašinérii. Je však dobrým obchodníkem. Ví, že v mnoha směrech frustrovaná Amerika (hlavně v oblasti víry a sexu) na jeho divadlo zareaguje. Ať už negativně či pozitivně - důležité je obojí. Jen z jedné věci musí mít obrovský strach - že si na něj lidi zvyknou. V jednom rozhovoru říkal: "Ďábel je nejlepším přítelem církví. Kdyby všude nečíhal Satan, církve by byly bez práce." Platí to i pro Mansona. Právě jeho odpůrci jsou jeho nejlepšími přáteli. Víří svými útoky proti němu stojaté vody a dělají mu obrovskou reklamu. Lákají tak do jeho náruče stále více lidí. Něco tak "božsky zlého" přece musí člověk vidět a slyšet. Skvělý marketingový tah. V momentě, kdy ho populace bude brát jako trochu pomatenou, ale v podstatě neškodnou figurku, stane se z Marilyna Mansona zase Brian Warner a skončí stejně jako Salieri v Amadeovi polozapomenutý někde v chudobinci. Nebyl by první ani poslední.
Rámečky:
Současná sestava
Brian Warner
(Marilyn Manson)
složeno ze jmen:
Marilyn Monroe - blonďatý sexy symbol Ameriky. Zpěvačka a herečka, známá svými románky se členy rodiny Kennedyů. Zemřela na předávkování barbituráty.
Charles Manson - v 60. letech 20. století vedl sektu The Family. S ní začal likvidovat nepřátele světa - lidi z showbussinesu. Jeho nejznámější obětí byla těhotná manželka režiséra Polanského Sharon Tate. Vrah byl odsouzen na doživotí.
narozen: 5. ledna 1969
post: vokalista
Pochází z rodiny zdravotní sestry a prodavače nábytku. Už odmala utíkal do světa své fantazie. Stával se těžko zvladatelným dítětem, neměl téměř žádné kamarády (kromě bratrance), neposlouchal a nezvládal svou agresivitu. Dle tradované legendy nachytal svého dědečka u sebeukájení nad zoofilními pornomagazíny, což na něm zanechalo své stopy. Pro jeho hudební vývoj měl význam poslech Alice Coopera a kapel Kiss nebo Black Sabbath. Z literárních autorů ho oslovili Freud, Nietzsche a De Sade. Kapelu Marilyn Manson & The Spooky Kids založil v roce 1989.
Tim Skold
(Tim 6)
narozen: 14. prosince 1966
post: baskytarista
Než ho zlanařil Manson, působil tento Švéd mj. v kapele KMFDM. Nahradil letitého Mistrova kumpána Twiggy Ramireze. Číslo šest v jeho přezdívce značí, že je šestým členem, kterého principál přivedl do kapely. Původně s kapelou spolupracoval jako producent na albu The Golden Age Of Grotesque, ale pak byl přijat za právoplatného člena.
John Lowery
(John 5)
narozen: 31. července 1971
post: kytarista
Do kapely přišel jako pátý. Na kytaru hraje od šesti let a dodnes tyto nástroje sbírá. Hudebně ho ovlivnil šestistrunný mág Hendrix, z kapel Van Halen a Kiss. Působil ve skupině Red Square Black. Kromě toho skládal hudbu do všemožných televizních show a filmů.
FRANK KENNY WILSON
(Ginger Fish)
složeno ze jmen:
Ginger Rogers - zpěvačka a herečka, umělecká partnerka stepujícího tanečníka Freda Astaira.
Albert Fish - pedofilní sadistický kanibal, který mimo jiné ve 30. letech minulého století zavraždil a snědl dvanáctiletou holčičku přímo na její narozeninové party. Počet jeho obětí je patnáct.
narozen: 28. září 1966
post: bubeník
Jeho rodiče koupili v Las Vegas divadlo. Frank hrál už od mládí na bicí a účinkoval v mnoha místních partičkách, dokonce i v muzikálech, které uváděl rodinný tým. U Mansonových boys je od roku 1995 a chvíli trvalo, než naskočil na jejich vlnu. Má dost rizikové povolání. Při jedné show ho vůdce smečky při své pódiové exhibici omylem trefil stojanem od mikrofonu.
Stephen Gregory Bier Jr.
(Madonna Wayne Gacy - Pogo)
složeno ze jmen:
Madonna - známá americká zpěvačka a další sex symbol Ameriky. Proslula nejen hudbou, ale také výstřední koncertní show a sexuálními provokacemi.
John Wayne Gacy alias Pogo - vraždil a mučil děti v převleku za klauna Pogo. Jeho konto čítá třiatřicet zářezů na pažbě. Do pekla ho poslala smrtící injekce.
narozen: 6. března 1964
post: klávesista
Původně neuměl hrát vůbec na nic. Ale na jednom večírku v klubu si s Mansonem padli do oka. Sympatie byly tak oboustranné, že se sám aktivně naučil na klávesy. Připomíná šíleného vědce - génia. Do mansonovského soundu dokáže implantovat všemožné zkreslené pazvuky. Má vysokoškolské vzdělání a jeho rodiče jsou učitelé.
Doporučená alba:
Portrait Of An American Family (1994)
Mansonova oficiální řadová prvotina. Člověk ani nemusí umět extra dobře anglicky, aby pochopil, kolik uhodilo: nazvat desku "portrét americké rodiny" a pak na ni nahrát písně plné slov jako fuck, sodomy nebo libido chce opravdu silný žaludek. Kapela debutní deskou dává jasně najevo, že bude vždy a všude znesvěcovat všechno, co jí přijde pod ruku. Právě odtud pochází jeden z prvních hitů Lunchbox.
4
Smells Like Children (1995)
Jako by neměli Mansonovci dost materiálu na regulérní album a museli něco vydat. Vykroutili se z toho šalamounsky. Jednotlivé kousky proložili zvukovými impresemi a performancemi. Přesto dokázali na těch pár skladbách ukázat svou invenci. Překročili tak stín kapely jednoho hitu a jasně dali najevo, že s nimi musí svět začít počítat. Po hudební stránce je album experimentální - psychedelicky nervní skladby jako Diary Of A Dope Fiend střídají přímočaré věci typu Rock'n' Roll Nigger. Deska stojí za poslech nejen kvůli skvělému coveru Sweet Dreams (původně Eurythmics).
4
Antichrist Superstar (1996)
Zásadní počin fenoménu Marilyn Manson. Kdo tohle neslyšel, neví o Mansonovi nic. Hutný a agresivní materiál. V první skladbě Irresponsibile Hate Anthem frontman hystericky ječí "feuer" a připravuje tak vlastně posluchače na věci příští. Plameny šlehají z téhle desky po celou dobu. A vše zahaluje těžký, černý dusivý dým. The Beautiful People, Tourniquet, Mister Superstar jsou zásadní milníky celé kolekce. Tímhle albem Manson razantně upozornil na to, že je nejen antikristem (v očích laické veřejnosti), ale také superhvězdou (pro odbornou kritiku a fanoušky).
6
Mechanical Animals (1998)
Na adresu tohoto alba zpěvák někde řekl, že to byla vlastně satira, kterou leckdo nepochopil. A protože původní rebelie už zdevalvovala, bylo třeba objevovat nová území,což se mu podařilo. Změnil image (androgynní mimozemšťan) a také hudební střih. Především ho oživil invenčními elektronickými plochami. Díky tomu celá deska působí chladně až odtažitě, ale i tajemně. Kromě titulní skladby jsou skvělé The Dope Show, Rock Is Dead, I Don't Like The Drugs (But The Drugs Like Me) a především proslulá Coma White.
6
The Last Tour On Earth (1999)
Manson v live provedení. Dobré pro představu v jaké fazóně kapelu můžete slyšet na koncertních pódiích. Je to vlastně takové Best of naživo. Jednotlivé skladby vyznívají hodně tvrdě, čímž kolekce upomíná na pojetí prvních alb. Hezké panorama konce světa. A ten hořící kříž na obalu? Chytrák Marilyn přece dobře ví, že v USA jsou na hořící kříže extra hákliví.
5
The Golden Age Of Grotesque (2003)
Famózní album. Po neslaném nemastném Holy Woodu (nezmiňujeme ho, neboť je z uměleckého hlediska nejméně zajímavé) vstala kapela z hrobu. Vrátila se k průraznému agresivnímu zvuku svých počátků, ovšem takříkajíc na vyšší úrovni. Sound vyzrál a dospěl. Sňatek tvrdé rockové kytary s trendem elektronických kouzel posvětil Manson vahou své osobnosti opravdu skvěle. Asi nejvíce patrné je to u skladby mOBCENE, kde rachotu rockové mašiny přizvukují dětské hlásky (vzpomínáte na Be Aggressive od Faith No More?). Při Mistrově svérázném smyslu pro humor to klidně může být nějaký církevní, nejlépe mormonský, sbor. Dobrá je i titulní píseň - rozkřapaná, mírně hysterická etuda, stejně jako mrtvolně zahnívající makabrózní Para - noir. Posledním diamantem na šperku je pak coververze Tainted Love.
Mansonovy cover majstrštyky (výběr)
Sweet Dreams - předělávka od Eurythmics se opravdu vydařila a získala Mansonovi a spol. velkou popularitu. Oproti originálu jezpomalená a potemnělá, jed z ní doslova kape. Celkový výraz korunuje i Marilynův zlověstný vokál.
Tainted Love - píseň převzatá od Soft Cell. Coververze je na první poslech jiná hlavně odstínem vokálu. Oproti projevu Marka Almonda je Mansonův výraz mnohem cyničtější.
Highway To Hell - notoricky známou hitovku australských AC/DC překopal Manson podle svého osvědčeného mustru. Posloucháte-li ji v podzimním pošmourném podvečeru, připadáte si opravdu jako na dálnici, která vás doveze do horoucích pekel.
Personal Jesus - tentokrát skončili na pranýři Depeche Mode. V pojetí MM ještě více ztmavli a zdepresivněli. Manson pojal svůj vokální part více gahanovsky než mansonovsky. Text písně odříkává sametově vemlouvavým hlasem a doslova posluchači rozdrásává duši na dřeň.
časopis Rock&Pop 2004/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Marilyn-Manson-Dalnice-do-pekel~01~rijen~2004/
Komentáře
&;
