Muzikus.cz homepage
přihlášení uživatele
PŘIHLÁŠENÍ UŽIVATELE JE ZRUŠENÉ
vyhledávaní

ostatníManic Street Preachers
Čerstvé kapky krve na bílém plátně

26.10.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
Rozmazané oční stíny, fotka Marilyn Monroe, vlasy natužené kolou. Střih. Bible zmáčená krví. 4 Real. Střih. Automobil Vauxhall Cavalier na mostě Severn. Střih. Nejlepší kapela roku. Střih. Aplaudující Fidel Castro. Střih. Zamilovaný Richard Nixon. Stmívačka. O téhle kapele jednou bude muset někdo natočit film. Kariéra Velšanů Manic Street Preachers nabízí tak silný dramatický oblouk, že by bylo učiněným hříchem jej nevyužít.
Pozornost na sebe upoutali už debutovým dvojalbem Generation Terrorists, kolem kterého rozházeli hrsti sebevědomých prohlášení: "Chceme prodat třináct miliónů desek a rozpadnout se. Máme dost potenciálu na to, abychom se stali nejlepší kapelou na světě." K tomu přihodili něco politických prohlášení, dandyovsky zženštilou image, depresivní a sebelítostivé texty obalili do jásavě chytlavých melodických refrénů a objev byl na světě.
V jejich tehdejším projevu se mladický elán snoubil se sebezničující touhou být upřímný, vyzpívat a vykřičet ze sebe všechnu frustraci, všechen strach ze zítřka, z pozítřka a depresi ze včerejška. Nejpatrnější to bylo u druhého kytaristy a textaře Richeyho Jamese, jedné z nejtragičtějších postav rockové scény devadesátých let. Jeho zmučená duše, zmítaná běsy, alkoholismem, anorexií a bůhvíčím ještě se naposledy vzepjala k životnímu dílu v podobě monstralba The Holy Bible a kapitulovala. Dohola ostříhaný a psychicky zcela zdeptaný James zmizel beze stopy 1. února 1995. Posledním místem, kde se nacházel, byl Hotel Embassy v Londýně, kde byl společně se zpěvákem a kytaristou Jamesem Deanem Bradfieldem na propagačním turné. O šestnáct dnů později byl na mostě Severn nalezen a identifikován jeho stříbrný automobil Vauxhall Cavalier. Richeyho pas se našel v jeho bytě v Cardiffu. Od té doby o něm nejsou zprávy a neví se, zda je vůbec ještě mezi živými.



Méně je někdy více
Richeyho zmizením se trojice Bradfield, Nicky Wire (baskytara, texty) a Sean Moore ještě více semkla a zvážněla. A také zpopovatěla (snad kromě přiostřeného, byť poněkud roztříštěného Know Your Enemy). Čerstvá kolekce Lifeblood je, v souladu s prohlášením Nickyho Wirea, opravdu tím nejodlehčenějším, co kdy kapela nabídla.
"Je to čistý, moderní, elegický pop," charakterizoval album ještě před vydáním Wire a nemýlil se. Už pilotní singl The Love Of Richard Nixon, zpěvná, uvolněná a vzdušná melodie, naznačil, že depresím odzvonilo. Album také zní mnohem spontánněji, na čemž má podle slov Jamese Deana Bradfielda značný podíl producent Tony Visconti, který s kapelou pracoval na skladbách Solitude Sometimes Is, Cardiff Afterlife a Emily.
"Naučil nás znovu věřit svým instinktům. Nechtěl, abychom o každé skladbě donekonečna přemýšleli a nahrávali ji znovu a znovu. Stále dokola nám opakoval, abychom se spoléhali na první dojem, který z písničky máme. Když to selže, zkuste to jinak, říkal nám. Vždycky jsem si myslel, že skladba je hotová ve chvíli, kdy ji dotáhneme k absolutní dokonalosti, ale to Tony nechtěl. Jemu šlo spíše o spontánnost. Nechtěl, abychom nahrávku 'přeintelektualizovali'."
Další prvek, který Lifeblood charakterizuje, je razantní sbohem ostrým kytarovým riffům, které byly signifikantní hlavně pro raná alba.
"Ještě před nahráváním jsem všechny písničky skládal na kytaru, ale pak jsem si o tom kterém riffu říkal, že by zněl lépe hraný na klavír. Takže jsem hodně kytarových partů obětoval ve prospěch kláves. Když si poslechnete některé naše starší věci, je v nich snad až příliš kytar. I na místech, kam se příliš nehodí. Takže na nové desce hraju jen tam, kde to je skutečně potřeba. Inspiroval jsem se přístupem kytaristy Magazine a PIL (kapela Johna Lydona po rozpadu Sex Pistols - pozn. aut.) Johnem McGeochem. Jeho hra byla účelná, neměl potřebu všude cpát svoje sóla."


Milujeme Ameriku, nenávidíme USA
Jak už je u Manics zvykem, v krutém protikladu k čistě znějící hudbě stojí texty o smrti, sebeobětování, boji za svoje ideály, za svou pravdu. Například text skladby Emily je inspirován osudem Emily Pankhurst, sufražetky, která svůj život zasvětila a vlastně i obětovala boji za volební právo žen. Angažovanost kapely mnohdy hraničí až s tíhnutím k levičáctví, byť členové vždy spíše zdůrazňují sounáležitost s dělnickou třídou, věrnost svým kořenům a odpor k všeobecné amerikanizaci. Ale, upřímně řečeno, poměrně kontroverzně přijaté gesto v podobně koncertu na Kubě v rámci propagace alba Know Your Enemy jen málokdo neokomentoval patřičně jízlivě. Iniciátor této akce, Nicky Wire, je navíc po Richeyho zmizení téměř výhradním autorem textů, takže se Manic Street Preachers této nálepky už zřejmě nezbaví, byť frontman Bradfield je ve svých úsudcích zdrženlivější. Koneckonců, část Lifeblood vznikala právě v USA, ve studiu zmíněného Tonyho Viscontiho.

"Hodně lidí si myslí, že máme striktně antiamerické postoje a když si pročtete některé naše texty, musím jim částečně dát za pravdu. Ale náš vztah k USA je spíše na pomezí obliby a nenávisti. Vždyť právě odsud pochází hodně mých oblíbených muzikantů, filmařů a spisovatelů, například Walt Whitman nebo Allen Ginsberg," vysvětluje James a myslí to upřímně. Stejně jako kompletní Manic Street Preachers. Jedna z mála kapel na současné scéně, které lze skutečně věřit. Nemusíte ji milovat, můžete ji nenávidět, ale vyčítat jí faleš, pokrytectví a snahu se za každou cenu zalíbit prostě a jednoduše nelze.


www.manics.co.uk


Recenzi na album Lifeblood naleznete v příštím čísle

Komentovaná diskografie
Generation Terrorists (1992)
Razantní vstup na scénu. Přímočará, úderná a hitová kolekce. Jejím problémem je určitá nevyrovnanost, oproti zničující první polovině je druhá místy dýchavičná (což se bude ve větší či menší míře opakovat i na následujících albech). Chvílemi zní poněkud naivně, ale obsahuje momenty, které Manics už nikdy nepřekonali: Motorcycle Emptiness, You Love Us, Love's Sweet Exile a hlavně Little Baby Nothing.
5
Gold Against The Soul (1993)
Vyrovnanější a usazenější než debut. Kapela ubrala na stopáži a výsledkem je soudržná kolekce, mnohými označovaná jako vůbec nejlepší album Manic Street Preachers. Mezi nejzářnější momenty patří From Despair To Where, Life Becoming A Landslide, Drug Drug Druggy a Roses In The Hospital.
6
The Holy Bible (1994)
Bolavé, temné a dunivé album. Manics znějí jako v nejhorší kocovině. Texty Richeyho Jamese pojednávají o sebepoškozování (Faster), o anorexii (4st7lb) a mnohdy jim nerozumí ani sama kapela. James se propadá do hlubin šílenství, vyřezává si do paže nápis 4 real, aby sebe i okolí ujistil, že to není jenom hra. Velmi osobní nahrávka.
7
Everything Must Go (1996)
Manics ve třech. První album "po Richeym". Prostřednictvím singlu A Design For Life kapelu objevuje širší veřejnost. Mnozí se dokonce domnívají, že jde o jejich první singl. Nahrávka je v Británii vyhlášena deskou roku, což je poněkud paradoxní, neboť v kontextu diskografie jde o zápis spíše slabší.
4
This Is My Truth Tell Me Yours (1998)
Prvních pět skladeb je excelentních, zbytek je velmi dobrý. Kapela zvolnila tempo, přidala na klávesách a smyčcích a výsledkem je kvalitní a vkusná popová deska.
5
Know Your Enemy (2001)
Stará známá písnička, první polovina výtečná, druhá pokulhává. Manics slibovali návrat ke kořenům, což splnili pouze částečně, punkovky typu Found That Soul jsou vyváženy odlehčenějšími kousky, například diskotékovkou Miss Europa Disco Dancer.
5
Forever Delayed (2002)
První disk obsahuje výběr největších hitů plus novinky a na řadových deskách nevydané skladby. Na druhém najdeme remixy. Historie Manics v kostce.
6
Lipstick Traces - A Secret History Of Manic Street Preachers (2003)
Lahůdka pro sběratele - coververze, živáky, rarity, béčka singlů a nikdy nevydané kousky.
5
Lifeblood (2004)
Klidné a průzračné album, plné hitových melodií. Zároveň jde o nejpopovější desku v historii kapely. Tolik první dojmy, více si povíme v recenzi.



Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11

Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Manic-Street-Preachers-Cerstve-kapky-krve-na-bilem-platne~26~rijen~2004/

Komentáře

celkový počet: 4

Otto  msp-životní styl?
kanibal  richey si pořezal ruku
Petra  Re: richey si pořezal ruku
Jindřich Göth  Re: richey si pořezal ruku

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.