20.9.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika "Už v okamžiku, kdy jsem dokončil 69 Love Songs jsem věděl, že bude prakticky nemožné někdy v budoucnu natočit následovníka." "Největší skladatel své generace," prohlašuje nadšeně list Time Out New York. "Pop neměl takového textaře od dob Cole Portera," kontruje SPIN. O kom je řeč? O Stephinu Merrittovi, mozku hned několika pozoruhodných projektů. Když v roce 1999 vydala kapela Magnetic Fields trojalbum 69 Love Songs, kritika se mohla zbláznit. Zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Stephin Merritt byl okamžitě prohlášen za génia a album prakticky v každém, důležitějším hudebním magazínu obdrželo plný počet bodů. Náplň zmíněného alba oscilovala mezi jazzem, funkem, popem, reggae, folkem, indie rockem a country, přičemž se nejednalo o žádnou splácaninu. Vše drželo perfektně pohromadě. Pojícím prvkem přitom byly výhradně texty, pojednávající, jak už sám název napovídá, o lásce. "Původně jsem prohlásil, že složím sto skladeb. Pak mi ale došlo, že bude přece jen lepší, když jich bude o něco méně. Nakonec jsem se zastavil na číslu 69," vysvětluje Merritt. Dá se říci, že 69 Love Songs představovalo v kontextu Merrittovy tvorby logické vyvrcholení. Pokud jde o rozmanitost a aranžérskou pestrost, dále už zřejmě jít nešlo. Není tedy divu, že v případě aktuálního alba i jde o jakýsi návrat k intimnějším písním. "Už v okamžiku, kdy jsem dokončil 69 Love Songs jsem věděl, že bude prakticky nemožné někdy v budoucnu natočit následovníka. Takže jsem i koncipoval jako určitou parodii na Love Songs. Skladby na něm nemají v podstatě nic společného, až na to, že všechny jejich názvy začínají písmenem i," říká Merritt. Stephin původně plánoval vystavět i jako softrockovou koláž, což však podle jeho vlastních slov příliš nefungovalo. "Měl jsem pocit, že jsem na téma soft rock ještě zdaleka neřekl vše. Potíž je ale v tom, že v hudbě upřednostňuji pestrost a všechny mé softrockové skladby zněly úplně stejně." Album i je tedy v duchu decentního a vkusného popu s důrazem na melodii a akustická aranžmá. Merritt se oproti předešlým albům Magnetic Fields rozhodl rezignovat na elektroniku (v bookletu čteme rezolutní prohlášení "no synths") a hlavní důraz kladl na piano, violoncello, banjo a ukulele. Hodný kritik a netalentovaný filmař Stephina Merritta můžeme v kontextu pop music považovat za fenomén srovnatelný s Morrisseyem či Neilem Hannonem (Divine Comedy). Přemýšlivý literát se sklonem k sžíravé ironii, dekadenci a narcismu. Probírat se Merritovými texty je jako číst si osobitou poezii, která měla tu čest být zhudebněna. "Vždycky, když se snažím psát nějakou báseň, mi v hlavě okamžitě začne znít odpovídající hudba. Víte .pop se zkrátka vyplatí víc než psaní románů nebo poezie," vysvětluje. Šíře Merrittova talentu a zároveň jeho nestálost - kromě Magnetic Fields udržuje v chodu projekty Future Bible Heroes, The 6ths a The Gothic Archies - má podle všeho původ v jeho dětství. Otec, folkový zpěvák Scott Fagan, od rodiny odešel když byl Stephinovi rok. Společně s matkou se mladý Merritt neustále stěhoval z místa na místo, křižoval Ameriku a to, čemu říkáme domov, prakticky nepoznal. Tulák bez kořenů, zjevně už od mládí citlivější a přemýšlivější než jeho blízké okolí. Lze se potom divit, že se vrhl na uměleckou dráhu? Nutno ovšem podotknout, že hudba nebyla první múzou, s níž se Stephin rozhodl obcovat. Svého času se, podobně jako například Morrissey či Neil Tennant z Pet Shop Boys, zabýval hudební publicistikou. Přispíval do listu Time Out New York. "Nechal jsem toho velmi brzy. Zjistil jsem totiž, že nejsem schopen kritizovat něčí alba. Prostě jsem nedokázal být tak krutý a nemilosrdný, jak se ode mě očekávalo," vzpomíná Merritt na svou žurnalistickou kariéru. Kromě psaného slova se Stephin rovněž zajímal o pohyblivé obrázky. "Když jsem byl mladý, měl jsem pocit, že bych se mohl stát filmařem. Začal jsem tedy studovat film, ale brzy mi došlo, že jsem v tomto oboru absolutně netalentovaný. V současnosti dělám to, co umím nejlépe. I s vědomím, že někteří lidé prostě neví, o čem mluvím. Už jsem si zvykl na to, že nikdo příliš nerozumí mým textům," stěžuje si Merritt, pro nějž je slovní náplň velmi důležitá. "Vždycky jsem měl za to, že většina textů v populární hudbě je příšerná. Poslouchal jsem proto Toma Waitse, Joni Mitchell, Kate Bush a hlavně Stephena Sondhaima. Tihle lidé se ve svých skladbách snažili něco sdělit. Nešlo jim jen o to roztančit co nejvíc lidí. O totéž se ostatně snažím i já." Gay bary jako inspirace Merritt je samorost, do značné míry solitér, který své spoluhráče používá čistě jako nástroj, jehož prostřednictvím vdechuje život svým vizím. Inspirace přitom nachází kdekoliv. Třeba i v gay barech, kde zní laciné disco. "Podle mě je to příšerná hudba, levou zadní vám složím něco mnohem lepšího. Ale, mám-li být upřímný, svého času jsem pár diskotékovek taky složil," uculuje se. Jeho cílem je však vrátit hudbě pestrost a rozmanitost, která jí byla před lety vlastní. "Desky jsem si začal kupovat v sedmdesátých letech. V té době se od každé kapely očekávalo, že natočí něco na způsob Sgt. Peppera. Pokud jste nepřišli s dvanácti zcela odlišnými žánry v rámci jednoho alba, prohlásili o vás, že nemáte dostatek představivosti. Snažím se o to, aby se tento přístup opět vrátil." Recenzi alba i najdete na příslušných stránkách v tomto čísle. Internet: www.houseoftomorrow.com Box:
Projekty páně Merrittovy Magnetic Fields Kromě Merritta kapelu tvoří hráč na cello Sam Devol, banjista a kytarista John Woo a perkusionistka/pianistka Claudia Gonson. Na prvních albech Magnetic Fields zpívala Susan Anway, bývalá členka bostonské punkové formace V. Merrittův vokál se objevil až na albu Holiday z roku 1993. Diskografie: Distant Plastic Trees (1990) The Wayward Bus (1991) The Charm Of The Highway Strip (1994) Holiday (1994) Get Lost (1995) 69 Love Songs (1999) i (2004) Future Bible Heroes Na projektu Future Bible Heroes kromě Merritta spolupracuje instrumentalista Chris Ewen, někdejší člen kapely Figures On a Beach. V porovnání s Magnetic Fields produkují Future Bible Heroes tanečnější a elektroničtější hudbu. Svou roli v tom hraje Ewenova záliba v lounge music padesátých let a elektropopu let devadesátých. Kromě působení ve Future Bible Heroes je Ewen známý coby DJ a skladatel filmové hudby. Má rovněž vlastní projekt The Hidden Variable. Diskografie: Memories Of Love (1997) Eternal Youth (2002) The 6ths Znatelná inspirace hudbou Serge Gainsbourga, Jacquese Brella a šansony obecně. S The 6th spolupracovali Neil Hannon, Momus, Sarah Cracknell, Gary Numan či Mark Almond. Diskografie: Wasp's Nests (1995) Hyacints And Thistles (2000) The Gothic Archies Jednočlenný projekt, přičemž Merritt doufá, že jej v budoucnu bude tvořit více lidí. Hudebně jde o kombinaci gothic rocku a bubblegumového popu. New Despair EP (1997) Kromě toho vydal Stephin Merrit v roce 2002 sólové album Eban & Charley.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08