27.6.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika Na sklonku května 2002 přijela na pražský ostrov Štvanice karavana punkrockového cirku Deconstruction Tour. Měla problémy na hranicích a dorazila na poslední chvíli. Vzhledem k nutnosti dodržet "policejní hodinu" i tak vyšla pořadatelům vstříc a každá její složka se uskromnila. Velští Lostprophets vystoupili jako druzí, zahráli šest skladeb a odporoučeli se. Za pár týdnů už hráli na ostrovech v programu Ozzfestu.

V diskografii tehdy měli jen jeden albový zápis Thefakesoundofprogress, se kterým začínali být středem pozornosti. Alespoň v Británii. Měli v sobě něco zvláštního, co zdobí kapely z Walesu. Tak zvláštního, že Osbournův tým ani na chvíli nezaváhal. Ozzy prohlásil: "Posláním Ozzfestu jsou byznys a osvěta. Chceme představovat kapely, kterým věříme, i když se mezi nimi najdou i takové, o nichž už nikdy nepůjde řeč. Lostprophets jsou ale jiná kategorie. Za pár let jich bude všude plno."

Rána za kecy

Tenkrát už měli ve sbírce ocenění ostrovního rockového týdeníku Kerrang! pro Objev a Skupinu roku 2001. Debutové album ukutané z moderních rockových vlivů a opentlené punkovým cítěním z minulosti získalo záhy skvělé renomé.

Zpěvák Ian Watkins řekl: "Nebylo třeba dlouho promýšlet, jak by mělo znít. Chtěli jsme, aby to byl koncert v klubu."

Pocházejí z Pontypriddu, městečka severně od Cardiffu, a na jejich kapele není nic zvláštního. Znají se od dětství, sešli se pak ve škole a když přišli do jinošských let, spojila je hudba. Podivný název Lostprophets "ukradli" z pirátského záznamu koncertu Duran Duran. Bootleg se jmenoval samozřejmě dvojslovně.

"Nechceme, aby náš název někdo hláskoval. Navíc si myslíme, že mezery jsou pro blbce," zaznělo trochu arogantně z úst zpěváka Watkinse. Myslel to ale vážně, název prvního alba toho byl dokladem.

Před vznikem Lostprophets prošli jeho členové nejrůznějšími, většinou hardcoreovými soubory (předtím byla většina v Public Disturbance). Našli se v sedmadevadesátém, dva roky poté přišel Richardson se čtyřmi strunami, jako poslední přibyl sampler Jamie Oliver.

"Je až neuvěřitelné, jak se máme v kapele rádi. Jednou jsem potkal chlapíka, se kterým jsem se dal do řeči. Najednou mi u pivka říká: 'Hele, ten váš basák vypadá jako bezdomovec.' Zamžilo se mi před očima a jednu jsem mu vytankoval. Stuart není žádný bezdomovec..., i když tak vypadá," zavzpomínal kytarista Lee Gaze.

Vedle něho a zpěváka Watkinse jsou v sestavě ještě druhý kytarista Mike Lewis, baskytarista Stuart Richardson, bubeník Mike Chiplin a sampler Jamie Oliver.

Mnoho hudby

Za oceánem je označují prostě: alternativní metal. Aby si je dokázali představit i tamní fandové, napsali o nich také, že jsou post grunge. Tomu se ale Watkins brání: "Na nové desce jsme udělali obrovský kus práce. Strašně dlouho jsme hledali správný zvuk, piplali jsme se s maličkostmi a šlo nám o to, aby si posluchač byl jist, že v následující skladbě uslyší ještě něco, co k nám třeba tolik nedává. Objevili jsme mnoho hudby, možná žádná moderní cesta na desce nechybí."

A Watkinsův vokální výraz je cosi, co skladby na Start Something neomylně spojuje.

"To je v pořádku, ne? Makal jsem na sobě, řekl bych, že teď už mám zpěv pod kontrolou," glosuje informaci, která by mohla být považována za dvojsečnou.

Američanům to všechno jeli vysvětlit sami. Jestliže po únorové emisi kodrcali Evropou, v dubnu si to zamířili za oceán a pokusili se uspět ve středně velkých klubech. Jenže nic moc.

"Je to těžké. Nejsme zdrcení z toho, že nás Time nedal na titulní stránku. Myslíme, že jsme spoustu lidí ve Spojených státech oslovili a jsem přesvědčen, že si nás budou pamatovat," tvářil se na začátku dubna trochu tajemně kytarista Mike Lewis a nechtěl prozradit, jak vypadaly večery na hotelích. "Normálně, rock'n'roll!"

"Tahle deska je pro nás důležitá hlavně proto, že jsme si na ní vyzkoušeli, jak se dokážeme sunout dál. Pravda, její úspěch bude dost klíčový, ale osobně věřím, že vrcholem našeho snažení bude třetí deska. Moc se na ni těším, když už vím, že jsme schopni vyvíjet se podle tepu doby," uzavřel baskytarista - bezdomovec Richardson.

Na konci května vyrazí na další velmi zajímavé turné. V mnoha evropských městech se zastaví spolu s Metallikou. Prahu zatím v první červencový den v plánu nemají, ale věci se mohou změnit.

"Tak zrovna Prahu bychom rádi dostali, protože jsme tam hráli jedinkrát a strašně krátce. Dokonce bych si asi vybavil obličeje všech lidí, kteří na tom koncertu byli," usmál se Richardson.

Myslel květnové Deconstruction Tour před dvěma lety. Pod pódiem bylo tak dvacet diváků, dalších pět tančilo a zbytek přicházel.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05