Lila Diwns: Zlato z Oaxaky
31.3.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka | sekce: publicistika
Ne, tím zlatem tentokrát není myšlen mescal, jak se v mexickém státě Oaxaca říká tequile, ale zlato v hrdélku temperamentní míšenky Lily Downs.
Na sklonku loňského roku se do mezinárodní distribuce dostala reedice vskutku žhavého debutu Lily Downs La Sandunga (1997), opatřená třemi o pár let mladšími bonusy, a konečně slaví zasloužený úspěch. Lila navíc dokončila album nové, které zatím nese pracovní název Una Sangre a světlo pultů a výkladů obchodů s muzikou by mělo spatřit v březnu.
Lila je svrchovanou interpretkou tradičních boleras a rancheras z oblasti Oaxaky, písní středoamerických indiánů - Mixteků, Zapoteků, Nahuatlů či Mayů a navíc píše v tradičním duchu i skladby vlastní. Dnes spolupracuje s hudebníky nejen z Mexika, ale i z Kanady, USA, Kuby, Peru nebo Argentiny a s úspěchem koncertuje v obou Amerikách i v Evropě.
Lila Downs vyrůstala na jihu Mexika, ve státě Oaxaca, v pohoří Sierra Madre, a v severoamerické Minnesotě. Jejím otcem je skotsko-americký filmař a malíř, který se během natáčení jednoho dokumentu v Mexiku zamiloval do mladé zpěvačky mixteckého původu. Indiánská a galská krev v žilách jejich dcerky Lily, umělecky zaměřená rodina - nemohlo to zřejmě dopadnout jinak, než že malá Lila začala už v osmi zpívat. Ve čtrnácti začala studovat zpěv v Los Angeles, ve studiích pokračovala v Oaxace a nakonec studovala antropologii a zpěv na University of Minnesota. Což vypadá jako pečlivě nalinkovaný život dívky z uměleckých kruhů. Tak jednoduchý ovšem životopis temperamentní Lily Downs nebyl. Naplánovaná kariéra operní pěvkyně Lilu nijak nenadchla, a tak raději vypadla z domu, živila se prodáváním cetek na ulici, učila se vyrábět tradiční oděvy v horách kolem Oaxaky, kde se učila i jazykům izolovaných indiánských skupin, prodávala v obchodě s autodíly, jezdila po Mexiku jako zpěvačka "folklórních" kapel Cadetes de Yodoyuxi a La Trova Serrana. Nakonec začala zpívat po klubech se saxofonistou a pianistou (a také cirkusovým klaunem a kejklířem) Paulem Cohenem, který je členem její kapely dodnes. Během angažmá v oaxackém baru s poetickým názvem El Sol y La Luna začal krystalizovat mexickým sluncem i měsícem prozářený repertoár, následovala angažmá v klubech od Oaxaky po Philadelphii a již zmíněné debutové album. Z divokého děvčete z mexických hor se stává mezinárodně uznávaná hvězda world music.
Domeček Etty Scollo
Zpěvačka a písničkářka Etta Scollo je skutečná kosmopolitka a její muzika se pohybuje na hranici sicilských tradic a popové avantgardy. Žila v Turíně, ve Vídni, v New Yorku a nakonec zakotvila v Hamburku. Vyrůstala však v sicilské Catanii, na úpatí Etny, a odmala ji ovlivňovala jednak tamní lidová muzika, jednak jazz, který miloval její táta. V začátcích své kariéry propadla právě jazzu, který ji také ve věku osmnácti let odvedl z domu. Koncertovala s jazzovými a bluesovými kapelami doma v Itálii i v sousedním Rakousku, dokonce v roce 1983 vyhrála první cenu na Diano-Marina-Jazzfestival a natočila bluesovou desku s americkým saxofonistou Eddiem "Lockjaw" Davisem a absolvovala americké turné se Sunnyland Slimem a "Champion" Jackem Dupree. V osmdesátém osmém dobývala italské a rakouské popové hitparády s italskou verzí písně Beatles Oh Darling.
Mohla dodnes zůstat u popu a jazzu, kdyby její otec vážně neonemocněl. Etta se za ním vrátila na Sicílii a znovu objevila svoje kořeny. Když se nakonec usadila v Hamburku, na sicilskou hudbu už nezanevřela. Jak je ostatně patrno z alb blu: (1999), Il bianco del tempo (2001), In concerto (2002) i zatím posledního Casa (2003). "Casa znamená dům, ale může to také znamenat vlast, domov, kůži či ulitu. Mě to slovo evokuje vzpomínky na rodnou Sicílii," vysvětluje Etta název novinky, plné křehkých, osobních výpovědí. Samotná hudba je pak těžko popsatelným, jemňoučkým předivem motivků středomořského folklóru, protkaných aranžemi odkazujícími na minimalismus, moderní jazz i hudbu renesance. A co o albu Casa napsal třeba takový Focus? "Melancholičtější než Gianna Nannini, lepší než Paolo Conte." Možná přehnané, ale...
Na sklonku loňského roku se do mezinárodní distribuce dostala reedice vskutku žhavého debutu Lily Downs La Sandunga (1997), opatřená třemi o pár let mladšími bonusy, a konečně slaví zasloužený úspěch. Lila navíc dokončila album nové, které zatím nese pracovní název Una Sangre a světlo pultů a výkladů obchodů s muzikou by mělo spatřit v březnu.
Lila je svrchovanou interpretkou tradičních boleras a rancheras z oblasti Oaxaky, písní středoamerických indiánů - Mixteků, Zapoteků, Nahuatlů či Mayů a navíc píše v tradičním duchu i skladby vlastní. Dnes spolupracuje s hudebníky nejen z Mexika, ale i z Kanady, USA, Kuby, Peru nebo Argentiny a s úspěchem koncertuje v obou Amerikách i v Evropě.
Lila Downs vyrůstala na jihu Mexika, ve státě Oaxaca, v pohoří Sierra Madre, a v severoamerické Minnesotě. Jejím otcem je skotsko-americký filmař a malíř, který se během natáčení jednoho dokumentu v Mexiku zamiloval do mladé zpěvačky mixteckého původu. Indiánská a galská krev v žilách jejich dcerky Lily, umělecky zaměřená rodina - nemohlo to zřejmě dopadnout jinak, než že malá Lila začala už v osmi zpívat. Ve čtrnácti začala studovat zpěv v Los Angeles, ve studiích pokračovala v Oaxace a nakonec studovala antropologii a zpěv na University of Minnesota. Což vypadá jako pečlivě nalinkovaný život dívky z uměleckých kruhů. Tak jednoduchý ovšem životopis temperamentní Lily Downs nebyl. Naplánovaná kariéra operní pěvkyně Lilu nijak nenadchla, a tak raději vypadla z domu, živila se prodáváním cetek na ulici, učila se vyrábět tradiční oděvy v horách kolem Oaxaky, kde se učila i jazykům izolovaných indiánských skupin, prodávala v obchodě s autodíly, jezdila po Mexiku jako zpěvačka "folklórních" kapel Cadetes de Yodoyuxi a La Trova Serrana. Nakonec začala zpívat po klubech se saxofonistou a pianistou (a také cirkusovým klaunem a kejklířem) Paulem Cohenem, který je členem její kapely dodnes. Během angažmá v oaxackém baru s poetickým názvem El Sol y La Luna začal krystalizovat mexickým sluncem i měsícem prozářený repertoár, následovala angažmá v klubech od Oaxaky po Philadelphii a již zmíněné debutové album. Z divokého děvčete z mexických hor se stává mezinárodně uznávaná hvězda world music.
Domeček Etty Scollo
Zpěvačka a písničkářka Etta Scollo je skutečná kosmopolitka a její muzika se pohybuje na hranici sicilských tradic a popové avantgardy. Žila v Turíně, ve Vídni, v New Yorku a nakonec zakotvila v Hamburku. Vyrůstala však v sicilské Catanii, na úpatí Etny, a odmala ji ovlivňovala jednak tamní lidová muzika, jednak jazz, který miloval její táta. V začátcích své kariéry propadla právě jazzu, který ji také ve věku osmnácti let odvedl z domu. Koncertovala s jazzovými a bluesovými kapelami doma v Itálii i v sousedním Rakousku, dokonce v roce 1983 vyhrála první cenu na Diano-Marina-Jazzfestival a natočila bluesovou desku s americkým saxofonistou Eddiem "Lockjaw" Davisem a absolvovala americké turné se Sunnyland Slimem a "Champion" Jackem Dupree. V osmdesátém osmém dobývala italské a rakouské popové hitparády s italskou verzí písně Beatles Oh Darling.
Mohla dodnes zůstat u popu a jazzu, kdyby její otec vážně neonemocněl. Etta se za ním vrátila na Sicílii a znovu objevila svoje kořeny. Když se nakonec usadila v Hamburku, na sicilskou hudbu už nezanevřela. Jak je ostatně patrno z alb blu: (1999), Il bianco del tempo (2001), In concerto (2002) i zatím posledního Casa (2003). "Casa znamená dům, ale může to také znamenat vlast, domov, kůži či ulitu. Mě to slovo evokuje vzpomínky na rodnou Sicílii," vysvětluje Etta název novinky, plné křehkých, osobních výpovědí. Samotná hudba je pak těžko popsatelným, jemňoučkým předivem motivků středomořského folklóru, protkaných aranžemi odkazujícími na minimalismus, moderní jazz i hudbu renesance. A co o albu Casa napsal třeba takový Focus? "Melancholičtější než Gianna Nannini, lepší než Paolo Conte." Možná přehnané, ale...
časopis Rock&Pop 2004/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Lila-Diwns-Zlato-z-Oaxaky~31~brezen~2004/
Komentáře
&;
