Leonard Cohen, Kanadský bard hrabalovského ražení
20.1.2005 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
Mám pocit, že básník, zpěvák a spisovatel Leonard Cohen by si měl o čem povídat s Bohumilem Hrabalem. Nechávám se unést fantazií a vidím, jak štíhlý Kanaďan, svým způsobem typ Hrabalovského pábitele, sedí ve středočeském Kersku a s podobně naladěným spisovatelem si povídá o ženách. Nebo o tom, jak mohl jít ve stopách rodičů, majitelů montrealského obchodu s látkami, ale vydal se nelehkou cestou básníka. Případně poslouchá Hrabalovo vyprávění o strýci Pepinovi. K tomu se shovívavým úsměvem popíjí nymburské pivo, později bere kytaru a podobně jako kdysi svým sousedům na řeckém ostrově Hydra brnká písně z nového alba Dear Heather. Lesem se nese jeho typický baryton a v očích Bohumila Hrabala se objevují slzy.
Dobrovolný exil dědice textilní firmy
Jak už to bývá, všechno mohlo dopadnout úplně jinak. Cohenovi se dostalo řádného vzdělání na universitě Mac Gill v Montrealu, kde nejdříve studoval dějiny anglické literatury a posléze pod vlivem rodiny přešel na ekonomii. V New Yorku na Kolumbijské universitě se vrhnul na práva a zdálo se, že převezme firmu otce, který zemřel v jeho devíti letech. Jenže když jedno montrealské nakladatelství vydalo v roce 1956 Cohenovu první sbírku poezie Let Us Compare Mythologies, s kariérou ředitele obchodu s textilem byl konec.
Zadumaný mladík místo toho na konci padesátých let sbalil nejnutnější věci, dívku Marianne Jensonovou a odjel na řecký ostrov Hydra, kde strávil neuvěřitelných osm let. Po většinu té doby se zabýval především psaním a milováním (narodil se mu syn Axel). Vydal rozpačitě přijatou knihu The Favorite Game, částečně autobiografický příběh židovských obyvatel Montrealu, a ke konci jeho dobrovolného exilu v roce 1966 ještě Beautifull Losers. Opět dílo příznivěji přijaté kritikou než čtenáři a časopisem Melody Maker charakterizované jako "laciná pornografie zahalená do těžkého mysticismu".
Lépe než knihy je tradičně přijímána Cohenova poezie. V Řecku napsal sbírky Flowers for Hitler a Parasites Of Heaven, kde byla prvně otištěna Suzanne. Po zhudebnění první velký hit, který svého času zpíval i s převzatým textem Václav Neckář.
Sbohem Řecku i Marianne
Hudebně nadaný Cohen, který v sedmnácti založil první kapelu, country-westernové trio The Buckskin Boys, si během pobytu na Hydře pořizuje levnou kytaru a začíná své verše zhudebňovat. Když je hraje po nocích Marianne a svým řeckým sousedům, určitě netuší, že mu hudba zanedlouho převrátí na ruby celý svět.
V roce 1966 se na čas vrací na americký kontinent a poznává zpěvačku lidových písní Judie Collinsovou, která hned převzala několik jeho písní do svého repertoáru. O rok později už vystupuje v dopoledním kulturním pořadu v televizi a vydává první album The Songs of Leonard Cohen. Vše je jasné, brána k úspěchu je otevřena dokořán. Cohen definitivně opouští řecké ostrovy, své obětavé lásce zapěje So Long Marianne (její fotografii však použije na obalu druhého alba) a jako tajemný písničkář vyráží na první turné. "Nejdřív si ode mne nechtěli koupit mé romány a najednou tleskají všemu, co dělám," diví se nečekanému úspěchu své melancholické tvorby.
A citlivý muž milující ženy (jen si poslechněte skladby jako Suzanne či For Anne) a až bolestínsky zaznamenávající své úzkosti a pochyby, píše krásné verše, které obstojí i bez hudebního doprovodu. Jeho příznivci se o tom přesvědčují v roce 1968, kdy vydává antologii svých ranných básní Selected Poems: 1956 - 1968.
Legendou proti své vůli
Leonard Cohen v roce 1969 natáčí pro mnohé dodnes vrchol své tvorby, album Songs From a Room. Ovšem zmítán neustálými pochybami a otrávený odvrácenou tváří hudební scény, která se z něho z reklamních důvodů snažila udělat legendami opředenou osobnost, několikrát ohlašuje svůj odchod do ústraní. Přesto dál nahrává, miluje ženy, pitvá se ve svých vnitřních pocitech a pociťuje potřebu popisovat své dojmy z okolního světa. Často se zjevně cítí, jako "červ na háčku, který ještě žije" z písně Bird on the Wire. "Básník je stále v hlubokém rozporu a je to jeho práce, ve které se smiřuje s těmito hlubokými konflikty," vysvětluje Cohen.
Také album New Skin For The Old Ceremony z roku 1973 obsahuje velmi osobní skladby, jakou je například Chelsea Hotel No.2 popisující Cohenovo setkání s Janis Joplin.
Po delší hudební odmlce na začátku sedmdesátých let o sobě dává vědět podivným projektem Death of Ladies' Man, na kterém spolupracoval s slavným producentem Philem Spectorem. Nebyla to šťastná volba. Jejich vzájemné rozpory vyvrcholily Cohenovým vyloučením ze závěrečných prací na albu obsahujícím charakteristické Spectorovy "zvukové stěny".
V podobě, v jaké ho mají rádi citliví posluchači, se Cohen vrací v roce 1979 deskou Recent songs věnovanou jeho příteli, irskému básníkovi Irvingu Laytonovi
V polovině osmdesátých let vychází Cohenova kniha poetických meditací The Book Of Mercy a album Various Positions, na kterém řeší náboženské otázky. Filozoficky založený Cohen se v té době zajímá se o čínskou poezii, astrologii, vegetariánství, korán i bibli.
Nečekaný komerční úspěch alba I'm Your Man v roce 1988, kdy posluchači skousli odvážný syntezátorový zvuk a automatické bicí, potvrdil jeho sílu v textech o vztazích muže a ženy a po čtyřleté pauze přišlo potvrzení dobré formy i vyspělosti na The Future.
Umělec žijící několik let v Kalifornii, kde meditoval, vařil svému zenovému učiteli Sasaki Roshimu a stal se mnichem, se dostal do velké pohody. Je tak nad věcí, že na prvním albu v novém miléniu Ten New Songs spolupracuje s vokalistkou a skladatelkou Sharon Robinson, která se také postarala o hudební doprovod.
Když promluví Tichý člověk
V září sedmdesátiletý nositel nejvyššího kanadského civilního vyznamenání The Order of Canada a nejvyššího kanadského literárního ocenění Governor-General's Award o sobě dal po dvou letech vědět skvostným albem Dear Heather, na němž se jeho typický baryton míchá s průzračnými hlasy vokalistek Anjani Thomas a Sharon Robinson. Nenápadné, ale krásné album plné cohenovského smutku, který šedovlasého básníka charakterizuje stejně jako jeho budhistické jméno Jikan - Tichý člověk.
"Podat věc takovou, jakou opravdu je, je tím nejobtížnějším úkolem. Proto obdivujeme Cezanneova zátiší nebo malý červený trakař v básni Williama Carlose Williamse," napsal po poslechu nového Cohenova alba americký publicista Pici Lyer.
Texty na desce jsou opět z velké části o vztazích k ženám. V jeho případě se však sluší hovořit spíše o básních, které začal psát už v pubertě "Spíše to byly takové pastičky na holky," přiznává s nahořklým úsměvem běžnou inspiraci v tomto věku hudebník a spisovatel,
který své rodné město proslavil možná méně než slavný hokejový klub Montreal Canadiens, ale prokazuje stálejší formu.
Diskografie:
The Songs Of Leonard Cohen - 1967
Songs From The Room - 1969
Songs Of Love and Hate - 1971
Live Songs - 1972
New Skin For The Old Ceremony - 1973
Best Of Leonard Cohen - 1975
Death of a Ladies' Man - 1977
Recent Songs - 1979
Various Positions - 1984
I'm Your Man - 1988
The Future - 1992
Cohen Live - 1994
Ten New Songs - 2002
Dear Heather - 2004
Dobrovolný exil dědice textilní firmy
Jak už to bývá, všechno mohlo dopadnout úplně jinak. Cohenovi se dostalo řádného vzdělání na universitě Mac Gill v Montrealu, kde nejdříve studoval dějiny anglické literatury a posléze pod vlivem rodiny přešel na ekonomii. V New Yorku na Kolumbijské universitě se vrhnul na práva a zdálo se, že převezme firmu otce, který zemřel v jeho devíti letech. Jenže když jedno montrealské nakladatelství vydalo v roce 1956 Cohenovu první sbírku poezie Let Us Compare Mythologies, s kariérou ředitele obchodu s textilem byl konec.
Zadumaný mladík místo toho na konci padesátých let sbalil nejnutnější věci, dívku Marianne Jensonovou a odjel na řecký ostrov Hydra, kde strávil neuvěřitelných osm let. Po většinu té doby se zabýval především psaním a milováním (narodil se mu syn Axel). Vydal rozpačitě přijatou knihu The Favorite Game, částečně autobiografický příběh židovských obyvatel Montrealu, a ke konci jeho dobrovolného exilu v roce 1966 ještě Beautifull Losers. Opět dílo příznivěji přijaté kritikou než čtenáři a časopisem Melody Maker charakterizované jako "laciná pornografie zahalená do těžkého mysticismu".
Lépe než knihy je tradičně přijímána Cohenova poezie. V Řecku napsal sbírky Flowers for Hitler a Parasites Of Heaven, kde byla prvně otištěna Suzanne. Po zhudebnění první velký hit, který svého času zpíval i s převzatým textem Václav Neckář.
Sbohem Řecku i Marianne
Hudebně nadaný Cohen, který v sedmnácti založil první kapelu, country-westernové trio The Buckskin Boys, si během pobytu na Hydře pořizuje levnou kytaru a začíná své verše zhudebňovat. Když je hraje po nocích Marianne a svým řeckým sousedům, určitě netuší, že mu hudba zanedlouho převrátí na ruby celý svět.
V roce 1966 se na čas vrací na americký kontinent a poznává zpěvačku lidových písní Judie Collinsovou, která hned převzala několik jeho písní do svého repertoáru. O rok později už vystupuje v dopoledním kulturním pořadu v televizi a vydává první album The Songs of Leonard Cohen. Vše je jasné, brána k úspěchu je otevřena dokořán. Cohen definitivně opouští řecké ostrovy, své obětavé lásce zapěje So Long Marianne (její fotografii však použije na obalu druhého alba) a jako tajemný písničkář vyráží na první turné. "Nejdřív si ode mne nechtěli koupit mé romány a najednou tleskají všemu, co dělám," diví se nečekanému úspěchu své melancholické tvorby.
A citlivý muž milující ženy (jen si poslechněte skladby jako Suzanne či For Anne) a až bolestínsky zaznamenávající své úzkosti a pochyby, píše krásné verše, které obstojí i bez hudebního doprovodu. Jeho příznivci se o tom přesvědčují v roce 1968, kdy vydává antologii svých ranných básní Selected Poems: 1956 - 1968.
Legendou proti své vůli
Leonard Cohen v roce 1969 natáčí pro mnohé dodnes vrchol své tvorby, album Songs From a Room. Ovšem zmítán neustálými pochybami a otrávený odvrácenou tváří hudební scény, která se z něho z reklamních důvodů snažila udělat legendami opředenou osobnost, několikrát ohlašuje svůj odchod do ústraní. Přesto dál nahrává, miluje ženy, pitvá se ve svých vnitřních pocitech a pociťuje potřebu popisovat své dojmy z okolního světa. Často se zjevně cítí, jako "červ na háčku, který ještě žije" z písně Bird on the Wire. "Básník je stále v hlubokém rozporu a je to jeho práce, ve které se smiřuje s těmito hlubokými konflikty," vysvětluje Cohen.
Také album New Skin For The Old Ceremony z roku 1973 obsahuje velmi osobní skladby, jakou je například Chelsea Hotel No.2 popisující Cohenovo setkání s Janis Joplin.
Po delší hudební odmlce na začátku sedmdesátých let o sobě dává vědět podivným projektem Death of Ladies' Man, na kterém spolupracoval s slavným producentem Philem Spectorem. Nebyla to šťastná volba. Jejich vzájemné rozpory vyvrcholily Cohenovým vyloučením ze závěrečných prací na albu obsahujícím charakteristické Spectorovy "zvukové stěny".
V podobě, v jaké ho mají rádi citliví posluchači, se Cohen vrací v roce 1979 deskou Recent songs věnovanou jeho příteli, irskému básníkovi Irvingu Laytonovi
V polovině osmdesátých let vychází Cohenova kniha poetických meditací The Book Of Mercy a album Various Positions, na kterém řeší náboženské otázky. Filozoficky založený Cohen se v té době zajímá se o čínskou poezii, astrologii, vegetariánství, korán i bibli.
Nečekaný komerční úspěch alba I'm Your Man v roce 1988, kdy posluchači skousli odvážný syntezátorový zvuk a automatické bicí, potvrdil jeho sílu v textech o vztazích muže a ženy a po čtyřleté pauze přišlo potvrzení dobré formy i vyspělosti na The Future.
Umělec žijící několik let v Kalifornii, kde meditoval, vařil svému zenovému učiteli Sasaki Roshimu a stal se mnichem, se dostal do velké pohody. Je tak nad věcí, že na prvním albu v novém miléniu Ten New Songs spolupracuje s vokalistkou a skladatelkou Sharon Robinson, která se také postarala o hudební doprovod.
Když promluví Tichý člověk
V září sedmdesátiletý nositel nejvyššího kanadského civilního vyznamenání The Order of Canada a nejvyššího kanadského literárního ocenění Governor-General's Award o sobě dal po dvou letech vědět skvostným albem Dear Heather, na němž se jeho typický baryton míchá s průzračnými hlasy vokalistek Anjani Thomas a Sharon Robinson. Nenápadné, ale krásné album plné cohenovského smutku, který šedovlasého básníka charakterizuje stejně jako jeho budhistické jméno Jikan - Tichý člověk.
"Podat věc takovou, jakou opravdu je, je tím nejobtížnějším úkolem. Proto obdivujeme Cezanneova zátiší nebo malý červený trakař v básni Williama Carlose Williamse," napsal po poslechu nového Cohenova alba americký publicista Pici Lyer.
Texty na desce jsou opět z velké části o vztazích k ženám. V jeho případě se však sluší hovořit spíše o básních, které začal psát už v pubertě "Spíše to byly takové pastičky na holky," přiznává s nahořklým úsměvem běžnou inspiraci v tomto věku hudebník a spisovatel,
který své rodné město proslavil možná méně než slavný hokejový klub Montreal Canadiens, ale prokazuje stálejší formu.
Diskografie:
The Songs Of Leonard Cohen - 1967
Songs From The Room - 1969
Songs Of Love and Hate - 1971
Live Songs - 1972
New Skin For The Old Ceremony - 1973
Best Of Leonard Cohen - 1975
Death of a Ladies' Man - 1977
Recent Songs - 1979
Various Positions - 1984
I'm Your Man - 1988
The Future - 1992
Cohen Live - 1994
Ten New Songs - 2002
Dear Heather - 2004
časopis Rock&Pop 2004/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Leonard-Cohen-Kanadsky-bard-hrabalovskeho-razeni~20~leden~2005/
Komentáře
&;
