15.2.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Pokuste se shrnout v pár větách vaši dosavadní pěveckou kariéru.

Zpívám už od čtrnácti let, v Brně jsem prošla několika nepříliš významnými kapelami, nejznámější byla The Street. Potom si mě na konkurs do Prahy pozvala Laura a její tygři. Tam jsem působila devět let. Ale pokud jde o mou sólovou dráhu, není to tak, že bych se zničehonic rozhodla a dala Lauře sbohem. Na sólovou desku jsem dostala nabídku od tehdejšího Polygramu v době, kdy jsme s Laurou pracovali na muzikálu, který se ale nepodařilo zrealizovat. Takže moje deska byla plánovaná jako projekt souběžný s Laurou. Jenomže se pak situace v kapele poněkud zašmodrchala a vlastně mi zbyla jen ta sólovka.



Znamená to tedy, že momentálně je pro vás sólová dráha prioritní?

Co se týče muziky, určitě.



Co se týče muziky. Vy máte ještě nějaké další aktivity?

Práce na desce se docela táhla a dospěla až do bodu, kdy mě hudba začala vysávat a vlastně mi nic nepřinášela. Takže jsem se vrhla na film, přesněji řečeno na produkci. Pracovala jsem na Želarech a byla jsem asistentkou produkce nového filmu Jana Hřebejka Horem pádem.



Nicméně album už vám konečně vyšlo. Kdo se na něm kromě vás ještě podepsal?

Musím říct, že jsem byla docela naivní. Do práce na desce jsem se vrhla s takovým zdravým nadšením, a pak jsem měla problém sehnat lidi, kteří by moje nadšení sdíleli. Ale nakonec se to podařilo. Asi největší podíl na konečném vyznění má kytarista a spoluautor několika písniček Jiří Janouch, s kterým se znám už z Laury. Coby supervizor se na desce podílel Michal Dvořák a taky Milan Cimfe. Společně jsme vytvořili takovou producentskou partičku. Z autorů bych ještě jmenovala Bradleyho Strattona, Ivana Táslera, Andreje Šebana. Pokud jde o texty, kromě mých vlastních na album přispěli Tomáš Belko, Martin Mařan a Viktor Dyk.



Máte mezi písničkami nějakou obzvlášť oblíbenou?

Momentálně se mi asi nejvíc líbí závěrečné tři skladby. Jsou takové intimní, určitým způsobem se mě dotýkají.



V jakém časovém rozmezí vznikal materiál na desku?

Jsou na ní věci jednak staré šest let, jednak úplně nové, které vznikly až ve studiu.



Pokud byste měla vaše album zařadit do kontextu zdejší hudební scény, kde vidíte jeho místo?

Těžko říct. V mém okolí se líbí na jedné straně mojí babičce, na straně druhé devítileté dceři jednoho kamaráda. Je to z valné většiny kytarová deska, snad by se dala zařadit do středního proudu, ale vnímám ji tak, že vlastně až tak nesplňuje kritéria jednoho určitého žánru. Možná by se to zjednodušeně dalo nazvat kytarovým popem. Jedno je ale jisté - je to skvělá deska do auta.



Album je venku, nutno ho zpropagovat. Kam až jste ochotna zajít?

Určitě bych nešla někam, kde bych se cítila trapně.



To znamená?

To znamená, že bych se musela převlíkat za Karkulku a vykládat nějaké humory. Pro mě je přijatelné jít někam s kapelou, odzpívat písničku a sbohem.



Z playbacku.

Samozřejmě. To už jsem absolvovala. Bohužel, v televizi nemáte moc možností hrát živě. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem na desce pracovala, nemám chuť potopit její propagaci jen tím, že nebudu ochotná hrát z playbacku.



Mluvila jste o kapele. Kdo ji tvoří?

Jirka Janouch, z Laury ještě bubeník Jarda Drápala. Pak tam mám dva členy, které jsem předtím neznala a které mi doporučili známí. Konkrétně baskytaristu Tomáše Uhlíka a kytaristu Davida Pavlíka.



Jak bude vypadat váš repertoár na koncertech?

Budeme používat i samply, ale jen v omezené míře. Jinak chceme naživo trošku přitvrdit. Koneckonců, přijďte se podívat 10. prosince do pražského Lucerna Music Baru, kde budeme debut křtít.



Čistě hypoteticky - jak byste si představovala vaše další album?

Chtěla bych, aby ho složili lidi z kapely. Takže jestli k tomu dojde, bude mít trochu jiný rukopis než debut. Možná bude jednodušší v aranžích a osobnější. Ale o tom je předčasné mluvit, kdo ví, jestli se k tomu dostanu a jestli nebudu dělat třeba něco úplně jinýho.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/12