14.2.2005 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Jistě jste zaregistrovali, jak nebývale bouřlivá a vyhrocená diskuse se strhla kolem recenze alba Sunrise kapely Lakeside Chruch. Mnozí z vás si po přečtení zřejmě položili logickou otázku: Co jsou vlastně tihle tři zač? Odpověď hledejte v následujících řádcích.

Můžete v krátkosti popsat vznik Lakeside Church?
Janne: Je to trochu delší historie, ale stručně by se to dalo říct asi takhle: Známe se od dětství, později jsme zjistili, že máme rádi podobnou muziku a že by nás dokonce bavilo nějakou vlastní tvořit. V 90. letech jsme vyprodukovali pár demosnímků, ale nepodařilo se najít vydavatele. Pak se dlouho nedělo nic, až jsme se znovu sešli na začátku roku 2003. Začali jsme pracovat na novém materiálu a také živě hrát. Jsme deset let stará kapela, nebo dva roky stará kapela, jak se to vezme.
Robbie: Osobně to cítím tak, že jsme deset let stará kapela, která aktivně pracuje poslední dva roky.

Věnujete se synthipopu s odérem 80. let. Jak byste oponovali člověku, který by vám vyčetl anachronismus? Nemáte pocit, že tahle hudba už je dnes přece jenom trošku passé?
Janne: S tvrzením, že se věnujeme synthipopu s odérem 80. let, musím rozhodně nesouhlasit. Co jsou to 80. léta? Pro nás je to Peter´s Pop Show, Sandra, Europe, Modern Talking, starý Duran Duran, Boy George, ujeté kostýmy a účesy. My jsme ročník, který si léta, kdy si muziku nejvíc užíváte, odbyl v první polovině 90. let. Poslouchali jsme Jesus Jones, EMF, Shamen, Garbage, Portishead, KLF, Leftfield, tenkrát začínali Apollo 440, Prodigy, Underworld... i ti Depeche Mode, kteří nám jsou tak často předhazováni, vydali svá nejlepší alba v této době. Dnes posloucháme Placebo, Mobyho, Massive Attack, Coldplay, což jsou kapely, které mají s 80. léty pramálo společného. Když jsme začali tvořit první skladby, chtěli jsme písničky, ale současně do nich dát sound, atmosféru.
Máme pocit, že u nás je tendence všechno škatulkovat. My se nesnažíme zařadit do nějaké přihrádky. Hrajeme to, co se nám líbí, hudbu, kterou bychom sami chtěli poslouchat. Přemýšlet o tom, zdali je naše hudba anachronická, je asi scestné. V dnešní době, kdy se mixují různé styly, rockové kapely používají počítače a elektronické kapely živé nástroje, v módě jsou jak progresivní styly, tak retro, je passé spíš škatulkování. Důležité pro nás je, jaký pocit máme z toho, co děláme, jak se vyvíjíme, jak hledáme nové cesty. Pro mě osobně je při poslechu hudbu důležité, jak na mě působí, jestli v ní najdu nějaký zajímavý nápad. Neuvažuji nad tím, jestli je to "trendy", nebo ne. Umělci, kteří se snaží být poplatní době, nikdy nikam daleko nedošli.

Vím, že je ještě brzy, ale jistě už uvažujete o dalším albu. Kam byste chtěli svůj sound posunout?
Janne: Určitě se chceme dál vyvíjet, nechceme se držet zajetých kolejí. Zatím je asi brzy říkat, jakým směrem se náš sound bude ubírat. Začíná se pomalu tvořit nový materiál, ale určitě můžeme říct, že se nenecháme svazovat žádnými mantinely. V dnešní době má člověk daleko víc možností, než tomu bylo před lety. Snažíme se spojit melodii, atmosféru, sound, technologie i živé hraní, takže se budeme i nadále ubírat tímto směrem.

Syntezátorové kapely vždy trošku obtížněji přenášejí svůj zvuk na pódia a dělají vše pro to, aby se posluchači nenudili při pohledu na zadumané muzikanty za klávesami. Co nabízíte na koncertech vy?
Robbie: CD má dobré ohlasy, za což jsme rádi a snažíme se na našich vystoupeních zapracovat. Každý koncert je určitá zkušenost, která nám dává nový rozměr. Snažíme se stále zlepšovat. Na koncertech s námi hraje kamarád kytarista a od března by naše vystoupení měla být obohacena o bubeníka.

Janne: Myslím, že pojem "syntezátorová kapela" je už překonaný. Jsou kapely, které lze označit jako rockové, a přitom používají spoustu elektroniky. Jsou kapely, které dělají svojí hudbu na počítači, ale na koncertech používají živé nástroje. Cesta pro nás je někde tady. Nechceme, aby naše koncerty byly nudné. Kromě živých bicích a kytar plánujeme obohatit naší hudbu o vizuální rozměr, i když ne všechny kluby jsou vhodné pro videoprojekce.

Co si myslíte o současném stavu domácí hudební scény? Je něco, co vás opravdu vytáčí a naopak?
Janne: Myslím, že se situace na domácí scéně pomalu ale jistě zlepšuje, ale bude ještě dlouho trvat, než odsud zmizí ten "socialistický duch". Poslední dobou se díky zlevnění digitálních technologií a internetu oslabil monopol oficiálních struktur a velkých firem, což je určitě dobré pro hudbu a hudebníky.

Robbie: Rozhodně je to lepší než před několika málo lety. Osobně musím říct, že mě nic extra nevytáčí. Spíš některé "hudebníky" ignoruji. Jsem spokojen s tím, že se konečně v Čechách začínají prosazovat anglicky zpívané skladby, což bylo do nedávna absolutní tabu. Třeba na Slovensku byla půda pro anglicky zpívající umělce mnohem pevnější.

Sledovali jste diskusi, která se rozpoutala po zveřejnění recenze na vaše album? Jak vám připadala?
Janne: Diskusi sleduji, samozřejmě se díváme, co se o nás na internetu píše. Je těžké zavděčit se všem, nemůžeme ovlivnit to, jestli nás někdo nekriticky obdivuje, nebo naopak nenávidí. To, že naše hudba vyvolává tak kontroverzní reakce, samo o sobě něco znamená. My se jen snažíme dělat svoji hudbu nejlíp, jak
umíme a dostat ji mezi lidi. Co se recenze týká, osobně se mi nelíbí. Nemyslím, že by na naší desce nebylo co kritizovat, ale argumenty typu "chybí cit pro nosné melodické linky" jsou nicneříkající klišé a najdeš je v každé druhé recenzi. Nechtěl bych se přít o to, co je na naší hudbě dobré a co špatné. Myslím si, že co posluchač, to názor, a tak by to koneckonců mělo být.

Robbie: Ano, sleduji a nyní se zajímavě vyvíjí. Osobně si myslím, že hodnocení desky (4* ze 7*) není špatný. Na druhé straně věty typu: "Depeche Mode jim z toho občas trčí jako sláma z bot" se mi nelíbí. Stále mám pocit, že se u nás "elektro, synthi,..." srovnávají s DM a to ne v pozitivním slova smyslu.
Zpočátku mi diskuse skutečně smysl dávala, ale pak už to nebylo tolik o nás. Ale jak se říká, každá reklama dobrá a to i ta špatná. Vlastně díky diskusi vznikl i tento rozhovor, je to tak?