12.12.2007 | Autor: Pavel Uretšlégr | sekce: publicistika
 fotogalerie Přesně po roce se do České republiky vrací slovinští Laibach. Na svou poslední tuzemskou koncertní zastávku z prosince minulého roku naváže tato ikona industriální hudby 19. 12. koncertem v pražském Lucerna Music Baru (>>).

Laibach – Lublaň za vlády Německa, ale i industriální hluk

Slovo Laibach se poprvé objevilo v roce 1144 jako původní název slovinské Lublaně. Opět na scénu se vynořilo toto slovo po kapitulaci Itálie ve 2. světové válce, kdy Němci převzali vládu nad městem. A potřetí se s tímto názvem můžeme setkat v souvislosti se vznikem jedné z nejpodstatnějších industriálních skupin současnosti.

Kapelu založila v roce 1980 čtveřice Miran Mohar, Dejan Knez, Ivan Novak a Tomaš Hostnik. Od začátku v tvorbě skupiny hrají důležitou roli politická témata, problém ideologií, ať už politických či náboženských, totalita společnosti nad jedincem, pohrávání si se symboly lidstva, včetně těch nacionálních apod. V kombinaci z hutným industriálním maršem a zpěvem, jež má spíše formu určitého kostelního kazatelství nežli podobu klasického hudebního projevu, si skupina brzy vybudovala „kultovní“ postavení, a to nejen na jugoslávské hudební scéně. Zejména v uměleckých kruzích se skupina stala velmi populární. Také právě proto nemohla kapela v relativně liberální Jugoslávii krátce v polovině 80. let vystupovat. Důležitou složkou v tvorbě kapely se stala němčina, která je společně s angličtinou hlavním jazykem souboru. Zejména němčina pak vytváří s hudbou skupiny určité typické poznávací znamení kapely.

Z Jugoslávie do Evropy a dál

Debutové album vydávají Laibach v roce 1984. Ovšem ještě předtím skupina podniká své první evropské turné pod dost říkajícím názvem Occupied Europe tour. Diskografie kapely je až do roku 1988 velmi komplikovaná. Hlavní důvod je asi ten, že jednotlivé desky vycházejí u několika vydavatelství a někdy pouze jako magnetofonové kazety. Za zmínku z tohoto období stojí Nowa Akropola, Slovenska Akropola a album Krst pod Triglawom ze stejného roku, což byla scénická hudba ke stejnojmennému baletu.
Rok 1987 se pro kapelu stává přelomovým. Laibach přechází k londýnské vydavatelské společnosti Mute a vydávají zde desku Opus Dei, dosud, co se týče prodeje, nejúspěšnější v historii skupiny. Na tomto albu se také poprvé objevuje prvek, který se v další tvorbě skupiny stává základním kamenem „komerčního úspěchu“ Slovinců. Úpravy známých hitů cizích skupin, to je to, co povzneslo Laibach do nezávislých hitparád. Sladkobolné skladby rakouské diskotékové skupiny Opus Live is Live a One Vision od The Queen, se pod tvůrčí taktovkou Slovinců změnily ve vojenské pochody, při jejichž poslechu doslova mrazí v zádech. Ve stejném duchu jsou následující desky Let it Be (dříve Beatles) a Symphathy for the Devil (dříve Rolling Stones).
Na dalším albu Macbeth, což byla práce na zákazku pro divadlo v Hamburku, se skupina vrhla na klasika světového dramatu a opět přetavila k obrazu svému. Další desky Kapital, NATO, Jesus Christ Superstar a Watt se víceméně zabývají základními leitmotivy skupiny. Proroctví, zrada, politická, ekonomická, náboženská totalita, svoboda jedince, to vše postavené na moci jako základním kameni.
V roce 2004 se Slovinci připomněli bilančním albem Anthems. Pokud se někdy říká, že výběrové album předznamenává umělecký konec skupiny, u Laibach to rozhodně neplatí. Anthems, podpořeno skoro dvouletým turné po celém světě potvrdilo, že i po více než 25 letech má kapela co říci.
Posledním zásahem v diskografii skupiny je minuloroční album Volk. Deska představuje hymny předních světových velmocí, ovšem po zásahu poetiky skupiny Laibach, nabízí odosobněné a chladné pochody. I tento krok přesně zapadá do hudební strategie souboru. Významné místo zaujímají v kariéře skupiny živá vystoupení. Ty nelze považovat za běžné koncerty, díky propracované symbióze hudby, projekce a choreografie, předvádí kapela na pódiu úchvatnou show připomínající bohatou multimediální prezentaci.

NSK – druhý život Laibach

Samostatnou kapitolou v historii skupiny hraje Neue Slowenische Kunst (NSK). Pod tímto názvem se skrývájí různé mimohudební aktivity kapely (divadlo, film, umělecké performance), ale hlavně virtuální stát NSK. Sdružení vydává vlastní pasy, ambasády státu jsou po celém světě, kromě samotných hudebníků tvoří jádro NSK významní slovinští umělci, vědci, politici…I na této činnosti lze dokladovat, že Laibach dokáží fungovat v širších kulturních, společenských a politických souvislostech.


Fotogalerie: