Ladytron temnější, melancholičtější a rockovější
23.12.2005 | Autor: Ivana Veselková | sekce: publicistika
Je škoda, že v záplavě popového balastu unikli Ladytron pozornosti českých médií i rádiových stanic. Jejich zatím poslední album nazvané Witching Hour sice vyšlo již v srpnu, ale pokud zatím uniklo i vaší pozornosti, určitě byste to měli napravit.
Oproti předchozím deskám je nové album mnohem propracovanější, zvukově pestřejší a mnoho hudební kritiků ho považuje za jejich zatím nejlepší počin. Sami tvůrci ho označují za své nejtemnější, nejmelancholičtější a nejrockovější album, ale i když se deska na povrchu tváří temně, pokud se trochu zaposloucháte odhalíte i druhou mnohem citlivější a přívětivější tvář Ladytron, která se v nitru skladeb skrývá.
Hudba, kterou Ladytron skládají, se dá jen těžko někam zaškatulkovat a tak je tomu i s celým tímto albem. Mísí se na něm electro s rockovou hudbou, to vše se značným retro nádechem. Protože jsou všichni čtyři členové kapely zároveň aktivními DJi, vliv taneční hudby se tak v jejich tvorbě rovněž nezapře. Jejich texty pak trochu připomínají styl psaní Ernesta Hemingwaye. Jenom špička ledovce ční na povrch a velkou část příběhu si posluchač musí domyslet sám. “Jakmile přesně víte, o čem určitá písnička nebo třeba film je, ztratí pro vás své kouzlo. Musí tam zůstat nějaké neodkryté tajemství, aby na vás daná věc zapůsobila. Necháváme našim posluchačům prostor,” vysvětlují. Na skládání hudby se podílejí všichni čtyři členové stejnou měrou, nebo to alespoň tvrdí. Tradičně silnou stránkou jsou vokály zpěvačky Helen Marnie, která na Witching Hour s výjimkou dvou skladeb nazpívala celé album. Ve zbývajících dvou skladbách (amTV a Fighting in Built Up Areas ) uslyšíte o poznání drsnější hlas druhé slečny z Ladytron – bulharské rodačky Myry Aroyo, na novém albu ale patří zrovna tyhle skladby spíše k těm slabším.
Pilotní singl Sugar je asi tou vůbec nejrockovější věcí, jakou kdy Ladytron nahráli. Oproti tomu druhý singl Destroy Everything You Touch patří díky houseovým beatům mezi ty tanečnější. Pravděpodobně největší “hitovkou” je ale skladba Last One Standing, jejíž nostalgický refrén vám zůstane znít v uších ještě hodně dlouho. Vyloženě špatnou skladbu na tomhle album nenajdete, za poslech stojí všechny.
Witching Hour ale není zdaleka prvním úspěšným albem, které Ladytron vydali. První singl, kterým se ihned zapsali do povědomí hudební veřejnosti, jim vyšel roku 1999 a jmenoval se He Took Her To a Movie. Objevil se pak i na jejich debutovém albu 604, jež spatřilo světla světa o dva roky později. V roce 2003 následovala deska Light & Magic. V rekordním tempu pak Ladytron vydali další album, tentokrát ovšem multižánrovou kompilaci nazvanou Softcore Jukebox. A jak vidíte nezaháleli ani letos. Rychlost s jakou chrlí svá alba jim ovšem vůbec neubírá na kvalitě, zatím je tomu spíš naopak.
Oproti předchozím deskám je nové album mnohem propracovanější, zvukově pestřejší a mnoho hudební kritiků ho považuje za jejich zatím nejlepší počin. Sami tvůrci ho označují za své nejtemnější, nejmelancholičtější a nejrockovější album, ale i když se deska na povrchu tváří temně, pokud se trochu zaposloucháte odhalíte i druhou mnohem citlivější a přívětivější tvář Ladytron, která se v nitru skladeb skrývá.
Hudba, kterou Ladytron skládají, se dá jen těžko někam zaškatulkovat a tak je tomu i s celým tímto albem. Mísí se na něm electro s rockovou hudbou, to vše se značným retro nádechem. Protože jsou všichni čtyři členové kapely zároveň aktivními DJi, vliv taneční hudby se tak v jejich tvorbě rovněž nezapře. Jejich texty pak trochu připomínají styl psaní Ernesta Hemingwaye. Jenom špička ledovce ční na povrch a velkou část příběhu si posluchač musí domyslet sám. “Jakmile přesně víte, o čem určitá písnička nebo třeba film je, ztratí pro vás své kouzlo. Musí tam zůstat nějaké neodkryté tajemství, aby na vás daná věc zapůsobila. Necháváme našim posluchačům prostor,” vysvětlují. Na skládání hudby se podílejí všichni čtyři členové stejnou měrou, nebo to alespoň tvrdí. Tradičně silnou stránkou jsou vokály zpěvačky Helen Marnie, která na Witching Hour s výjimkou dvou skladeb nazpívala celé album. Ve zbývajících dvou skladbách (amTV a Fighting in Built Up Areas ) uslyšíte o poznání drsnější hlas druhé slečny z Ladytron – bulharské rodačky Myry Aroyo, na novém albu ale patří zrovna tyhle skladby spíše k těm slabším.
Pilotní singl Sugar je asi tou vůbec nejrockovější věcí, jakou kdy Ladytron nahráli. Oproti tomu druhý singl Destroy Everything You Touch patří díky houseovým beatům mezi ty tanečnější. Pravděpodobně největší “hitovkou” je ale skladba Last One Standing, jejíž nostalgický refrén vám zůstane znít v uších ještě hodně dlouho. Vyloženě špatnou skladbu na tomhle album nenajdete, za poslech stojí všechny.
Witching Hour ale není zdaleka prvním úspěšným albem, které Ladytron vydali. První singl, kterým se ihned zapsali do povědomí hudební veřejnosti, jim vyšel roku 1999 a jmenoval se He Took Her To a Movie. Objevil se pak i na jejich debutovém albu 604, jež spatřilo světla světa o dva roky později. V roce 2003 následovala deska Light & Magic. V rekordním tempu pak Ladytron vydali další album, tentokrát ovšem multižánrovou kompilaci nazvanou Softcore Jukebox. A jak vidíte nezaháleli ani letos. Rychlost s jakou chrlí svá alba jim ovšem vůbec neubírá na kvalitě, zatím je tomu spíš naopak.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Ladytron-temnejsi-melancholictejsi-rockovejsi~23~prosinec~2005/
Komentáře
&;