25.11.2004 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika "Svým nekonvenčním akustickým bigbeatem se přiřadila ke špičce brněnské alternativní scény," píše se o skupině Květy na internetových stránkách vydavatelství Indies Records, jehož péčí letos kapele vyšla novinka Jablko jejího peří. Květy mají v současné době tři členy. Kapelník Martin Evžen Kyšperský hraje především na kytaru, Aleš Pilgr na bicí a Martin Růžička na violoncello. Nicméně dohromady na novém CD tito tři pánové ovládají 16 různých nástrojů. S Evženem, Alešem a Martinem jsem se sešel ve studiu Radia Proglas. Povídat jsme si měli především o nové nahrávce, avšak začali jsme dávnou minulostí.



Vaše kapela vznikla v roce 1993. Evžene, podle tvého ročníku narození (1980) usuzuji, že Květy musely vzniknout jako školní kapela.
Evžen: Ano, byla to školní kapela "na poslední chvíli". Založili jsme ji s kamarádem Michalem Navrátilem v osmé třídě. My se však dnes nehlásíme k roku 1993, ale až k roku 1999. Abys pochopil proč, musel bys slyšet nahrávky z té doby. Byli jsme děti a neměli jsme vůbec žádnou odbornou průpravu. Vlastně jsme si jen tak hráli. Po letech jsme se s Michalem sešli a založili Květy znovu. Avšak tentokrát už jako opravdovou kapelu. Michal Navrátil později odešel a moji dva současní kolegové už původní sestavu nepamatují.

Prvnímu oficiálnímu CD Jablko jejího peří předcházelo několik nahrávek vydaných vlastním nákladem.
Evžen: V roce 2000 jsme udělali první cédéčko, které se jmenovalo O Červené Karkulce. Byly to zhudebněné diapozitivy - skoro ke každému okénku byl text. Příběh Červené Karkulky se ale v našem pojetí trošku posunul.

Koho tedy sežral vlk?
Evžen: Vlk nesežral nikoho. Všichni přežili, ale vlk vyjedl babičce spíž plnou jídla.

Co následovalo potom?
Evžen: Pak následoval další příběh na celé cédéčko, bajka s vlastním námětem Palouček. Šlo o příběh zvířat, která prožívají své šťastné lásky v lese a na poli. A potom bylo poslední album s naší tehdejší zpěvačkou Martou Svobodovou, jmenovalo se Daleko hle dům a obsahovalo už písničky, které dodnes hrajeme na koncertech.

Na novinku Jablko jejího peří jste si pozvali řadu zajímavých hostů. Na housle hraje Dorothea Kellerová, známá například z brněnského Quakvarteta. Dále určitě stojí za zmínku Dorota Barová z dua Tara Fuki. Proč jste si přizvali zrovna tyto dvě ženy?
Evžen: Chtěl jsem na desce mít ženy. Mám rád ženský zpěv a zrovna Dorotu jsme znali. Znali jsme i druhou Dorotu. A schválně neřeknu, která z nich byla ta první (smích).

Nebo je to tak, že od vás zpěvačka odešla a vy jste chtěli mít na desce ženy aspoň jako hosty?
Evžen: O desce jsme měli jasnou představu ještě předtím, než odešla Marta. Některé písně jsou přímo napsané v ženském rodě, proto jsme chtěli, aby je zpívaly ženy.

Když jsem si poslechl úvodní píseň Výroba nábytku, napadlo mě přirovnání k bývalé skupině Petra Váši Ošklid. Jiní vás přirovnávají k Trabandu nebo k Jablkoni. Kdo vás skutečně inspiruje?
Martin: U nás v kapele má každý svůj hudební zájem trošku jinde. Třeba já poslouchám hlavně zahraniční alternativní rockovou scénu. Mám rád především instrumentální skladby.
Aleš: Já jsem si teď jako poslední desku koupil Dark Side Of The Moon od Pink Floyd a hrozně se mi líbí.
Evžen: A já poslouchám třeba vlak. Prostě ta romantika zvuku pražců.

Vlak tě inspiruje při skládání písniček?
Evžen: Pohyb mě inspiruje. Ať už se pohybuji vlastní silou, nebo se vezu.

Jak tvoříte písničky?
Aleš: Je to různé. Většinou to ale funguje tak, že přineseme nápad a na zkoušce jej dokončíme. Například Evžen mi dá text, já ho zhudebním. Jindy zase já přinesu písničku a Evžen k ní napíše slova. A často si taky Evžen celou píseň skládá sám.

Jste spokojeni se současnou sestavou?
Aleš: Asi nikdo z nás v dohledné době nehodlá odejít. Ale dalšího člena bychom si klidně dali říct. Tři lidé se přece jen hodně nadřou, aby byl zvuk plný. Podle zatím poslední verze by onen nový člen měl být kytarista, který zvládne zahrát i na nějaký klávesový nástroj.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10