"Už jsou tady," ozve se za mými zády a do hotelové restaurace vkráčí dvě postavy v černém. Marně pátrám pohledem po Markovi zvaném Markee Substance, na kterého tu už hodinu čekám. Rozpoznávám jen Sian Evans, oblečenou do šatů Madonnovského střihu s hlubokým výstřihem a Darrena Decodera s punkerským křivákem.


Po třetím absolvovaném interview zvedne Darren ruce nad hlavu a vítězoslavně zvolá: "A mám to za sebou!" V tom na něj zamávám a s cynickým úsměvem mu sděluji: "Ještě ne." Posadí se a rezignovaně uchopí mikrofon.


Měl jsem mluvit s Markem, co s ním je?
Zůstal v posteli a nechal mě v tom, simulant jeden (smích).


Před dvěma lety jste doprovázeli Faithless na jejich turné, což vás značně proslavilo. Proč s sebou nyní nevozíte nějakou méně známou kapelu, abyste jí pomohli prosadit se?
Od té doby jsme tu hráli jen na samých festivalech, jako byl Creamfields v roce 2002, kde jsme ani nebyli jako hlavní hvězdy. Nikdy jsme tu vlastně neměli náš vlastní koncert. Příště snad někoho vezmeme.

Doprovodnou kapelu jsme měli na turné v Německu a Británii. Jmenovali se Staircase a pocházeli z Bristolu. Vybrali jsme si je, protože se dobře znám s jejich zpěvákem a líbí se nám to, co dělají.


Kdybyste si mohli vybrat kohokoliv jako doprovodnou kapelu, kdo by to byl?
(zamyšlení) Tak to já bych chtěl hned dvě. Na začátek Massive Attack, po nich bychom hráli my a na konec by přišli Sex Pistols. To by bylo skvělý, ne? (smích)


Drum'n'bass, který se narodil v undergroundu, je dnes hojně komerčně využíván. Zdá se ti, že se tím degeneruje?
Myslím, že stále část z něj zůstává i nadále v undergroundu, přestože jeho komerční verze zřejmě v úpadku je. Jeho popularizace má ale i tu výhodu, že se dostane k více lidem. A naštěstí jsou tu stále tací, kteří ho chtějí tvořit jako umění a hrát jako DJs, takže ta popularita ho snad nikdy neodfoukne.


Změnila Sian svými názory váš pohled na svět, nebo jste se o ochranu životního prostředí a kulturu severoamerických indiánů zajímali už předtím?
Ale jo. Sian sice v některých oblastech prohloubila naše povědomí, ale my jsme se vždy zajímali o vše možné. Mark se třeba zajímá hodně o historii, což se na našich albech taky určitým způsobem projevilo. Hodně z naší společné tvorby vzešlo s konverzace mezi námi. Třeba o historii a kulturu amerických indiánů jsme se zajímali už předtím. Pak přišla Sian s historkou o jednom indiánském šamanovi jménem Kokopelli, který putoval po rezervacích, žehnal plodnosti, zpíval a tančil. A tak vznikl název nového alba.
Jediné, o čem spolu moc nediskutujeme, jsou texty. V tom je Sian jedno veliké tajemství. Je to pro ní velmi osobní záležitost.


Není pro Sian, která žila v komunitě travellerů v horách, poněkud proti srsti spát v nóbl hotelech a vozit se luxusními auty?
Je to divný, viď? (smích) Myslím, že zkrátka dělá to, co potřebuje. Ani jí moc nesejde na tom, jestli spí ve stanu, nebo v hotelu. Jen ty záchody jsou tu čistší (smích).


Kam až vás turné zavede?
Kromě Evropy už jsme byli v Asii a Austrálii. V únoru a březnu se chystáme do Spojených států. Mezi tím se nám doufám podaří napsat nějaký nový materiál.


Souhlasíš s tím, že kopírování zabíjí hudbu?
Myslím, že momentálně se v téhle oblasti blíží veliká změna. Kopírování zabíjí hlavně obří labely, které podle mě nemají šanci na přežití. Tyhle veliké společnosti si ještě donedávna vedly slušně, pak ale přišel internet a vypalování. Začaly se jim podlamovat nohy a náhle dostali strach z budoucnosti. Zoufale se snaží uchovat si své pozice v tomhle masivním byznysu, ale nemají na to dost sil. Proto všechny ty fúze. Bývalo tu šest, nebo sedm hlavních labelů a nyní jsou z nich asi dva. Je to celé směšné. Myslím, že se toho ujmou menší společnosti, vedené lidmi, kteří své práci opravdu rozumí. Bude pro ně i daleko jednodušší se v téhle nové situaci prosadit a zviditelnit.


A ty se na tuhle novou éru těšíš?
No jasně. Mimochodem mám taky svůj vlastní label, takže se na ně na všechny klidně můžu vykašlat (smích).

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03