5.2.2003 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika Čísla za loňský rok hovoří jasně. Robbie Williams, anglický buldoček s olbřímí vůlí, pokořil hitparády, cenové rekordy a všechny své kamarády i soupeře. Výslednicí je možnost jej pasovat do pozice nejúspěšnějšího ostrovního interpreta loňského roku. To by jednomu malinkatému pěvci ze srdce Evropy bohatě stačilo, Williams má ale ambice vyšší. Dobyl Velkou Británii a Evropu, teď se chystá na Ameriku.
Pokud ještě existují tendence zarovnat prsklouna Robbieho k vyumělkovaným popovým celebritám, je třeba se jich rychle zbavit. Byl to on, komu nikdo z dobových recenzentů a hudebních vizionářů nedával po rozpadu boybandu Take That šanci.
Hoši prodali sedmnáct miliónů desek a měli devět singlů, které se umístily na prvním hitparádovém schůdku. Vyrovnejme tu informaci faktem, že se všechno semlelo v době exploze krátkodechých chlapeckých skupin.
Když se Take That v pětadevadesátém rozpadli, všeobecně se soudilo, že ten roztomilý, Mark Owen, by mohl být v budoucnu sólově úspěšný. Ten hlasově schopný a obchodnicky nadaný, Gary Barlow, se měl prosadit ještě jasněji, jeho kvality byly často srovnávány se sílou George Michaela. Williams měl naději pramalou; z trucu se uchýlil k vyprávění historek o Barlowovi médiím, aby za to sem tam utržil nějakou libru. Nadto se ničil na V.I.P. večírcích, absolutně se neomezoval v konzumaci drog a alkoholu, vypadalo to, že ho hudba moc nezajímá.
V srpnu 1996 ale vyšel Freedom, první Williamsův singl, jenž byl přezpívaným hitem právě George Michaela. Hupsnul záhy na nejvyšší příčku a Williams se rozhodl podrobit odvykací léčbě. Cítil, že jeho chvíle přicházejí...

A jaká byla další dráha bouřlivákova? Přečtěte si v novém čísle &musiQ.

Psáno pro: &musiQ 2003/02