14.1.2004 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
"Já jsem vždycky k takové muzice inklinovala, líbila se mi, ráda jsem ji poslouchala, a tak mě moc potěšilo, že jsem v takovém duchu mohla natočit i svou desku," říká zpěvačka a svébytná písničkářka Kateřina Šarközi o svém novém albu Magorie. Velmi niternou a současně naprosto současnou desku na pomezí poetického folku, elektroniky a moderního popu, připravila v průběhu dvou let společně s všestranným muzikantem Alexejem Charvátem a dlouhou řadou nejrůznějších hudebních hostů. Prácena albu dala vzniknout také zbrusu nové sestavě kapely, která nese zpěvaččino příjmení a v  příštích měsících se začne stále častěji objevovat na koncertních a klubových pódiích. O novém albu Katka Šarközi a Aleš Charvát vyprávěli přímo v útrobách studia Svengali, které, jak se záhy ukáže, stálo u jeho zrodu hned v několika ohledech.



Jak vlastně začala vaše spolupráce, která vyústila aktuálním albem Magorie?

Katka: Seběhlo se to tak, že jsme v roce 2000 u Aleše ve studiu Svengali nahrávali mou první desku Naklání se čas. Aleš jí natáčel, zahostoval si v ní na basu.

Aleš: .ale vlastní spolupráce vznikla asi půl roku poté. Katka umě začala ve studiu pracovat, což znamená, že při práci na různých, třeba televizních projektech, tady posloucháme obrovskou spoustu archivní muziky, kterou do takových projektů nasazujeme. Postupně jsme začali zjišťovat, že nás oslovuje obdobná muzika, že se nám obdobná muzika líbí. A tak jsme dostali nápad, připravit společně desku, aniž bychom se ohlíželina folkovou minulost, kterou Katka má, aniž bychom vycházeli z jejího předchozího alba. Desku, která bude muzikantsky kooperovat se všemi styly co známe a co se nám líbí.



Jak vlastně konkrétně probíhala vaše spolupráce, jak se jednotlivé písničky rodily a dostávaly výslednou podobu?



Katka: V případě některých věcí jsem s textem přinesla už hotovou melodii, se kterou jsme pak společně pracovali a aranžovali ji. U jiných si Aleš vybral texty, které ho zaujaly a přinesl k nim své melodie. A do třetice tu byly takové, kdy jsmesi společně sedli ve studiu nad hotovým textem a začali dávat dohromady hudbu. Bylo to asi tak na třetiny.



Aleš: Například u titulní písničky Magorie to bylo tak, že jsem nejdřív přinesl text Alexandry Berkové. Znám Sašu už dlouho jako spisovatelku, líbí se mi její knihy, tak jsem text předložil Katce, aby se na něj podívala. Pak jsme si zhruba řekli jak by písnička měla vypadat, u computeru jsme vymysleli formu, groovy a harmonii a Katka jí ve studiu nazpívala. V tom tkví naše společná práce a myslím, že to tak dělají všechny kapely na světě. Sejdou se ve studiu, každý něco přinese, každý něco vymyslí. Autorská hudba typu - já jsem něco vymyslel a vymi to zahrajte, v tomhle žánru moc nefunguje. A když, tak zřídka.



Vznikaly všechny písničky na albu na základě už hotových textů, a nebo vás v některých případech inspirovala třeba práce se zvuky, smyčkami, rytmy nebo atmosférou natolik, že vznikl nápad, který Katka dodatečně otextovala?



Katka: Ne, vždycky byl první text a druhá hudba. Nikdy to nebylo opačně, že bych dodatečně na nějakou muziku, kterou jsme udělali, psala text.



Aleš: U Katky to tak dokonce musí být. To co píše nejsou běžné písňové texty. Nemají klasickou písňovou formu, někdy je jedna sloka rytmicky jiná než druhá, takže hudba se musí textu přizpůsobit. Opačně to není možné.



Na desce s vámi hraje velká spousta hostů, jak jste je vybírali?



Katka: Vzhledem k tomu, že jsme desku připravovali s Alešem sami, už při aranžování jsme uvažovali, jaký by se kam hodil další nástroj a kdo by nám mohl zahrát to, co bychom si představovali. Tak jsme vždycky přemýšleli, na někoho si vzpomněli a pozvali ho.



Aleš: Měli jsme představu o tom, co bychom konkrétně chtěli a vybírali vhodné muzikanty tak, aby zapadli do naší představy, ale aby to bylo zajímavé i pro ně, aby se v ní mohli po svém projevit.



V průběhu natáčení se ovšem zformovala i stabilní kapela, jak vypadá?



Katka: Aleš hraje na basu, Jakub Zítko na hammondky, Pepa Štěpánek na elektrickou kytaru a Roman Vícha na bicí. Jsou to především jazzoví muzikanti a vyjma Aleše, společně také hrají v kapele Ondřeje Konráda.



Deska Magorie je nepřehlédnutelná i díky svému velmi originálnímu obalu.



Aleš: Dělala ho velmi mladá fotografka Marie Brousilová a byl to její úplně první obal na desku. Zajímám se o fotografii a objevil jsem její fotky v jednom časopise. Poslali jsme jí email, ona za dvě hodiny odpověděla a byli jsme domluveni.



Katka: Ty pomalované detaily obličeje byl Alešův nápad. Marieza námi přijela poprvé do studia, bez foťáku, jen tak se domluvit. Aleš na ní rovnou vychrlil co vymyslel, zajel s jejím přítelem nakoupit barvy, dal jí fotoaparát, aby se nemusela vracet pro svůj a řekl - Foť. No, a tak vznikly stylizované obrázky, které jsou na obalu. Mariiny fotografie, které jsem pečlivě vybírala, promlouvají svou náladou a s texty v bookletuse navzájem podporují. Jako bonus jsme ještě navíc několik přidali na kompakt a dají se prohlédnout na počítači.



Mluvíme stále o Magorii, ale co to vlastně Magorie je?



Katka: Shodli jsme se na tom, že Magorie je určité imaginární slovo, které si každý sám naplňuje svým významem. Zároveň je to ale i svět kolem nás, který občas působí opravdu jako Magorie.



Aleš: Magorie může být taky rozpor. Rozpor, kvůli kterému si člověk připadá sám jako magor. Rozpor mezi racionálním světem ve kterém žijeme, konzumujeme zboží z reklamy, používáme mobily, čteme o něm v časopisech. Rozpor mezi komerční prací, kterou dělám, i když tady musím přiznat, že mě opravdu baví, a mezi niterným světem, který mi vyhovuje, který mám rád, který jsme, myslím, prokázali s Katkou na téhle desce. Tenhle rozpor se dá pojmenovat Magorie.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11