Kamil Střihavka - Oslava místo bilancování
22.2.2010 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
V závěru loňského roku se dvojalbem se všeříkajícím názvem Best Of Kamil Střihavka – 20 let na scéně připomněl populární „kovboj z Teplic“. Zpěvák jeho prostřednictvím mapuje téměř celou svoji kariéru, od heavymetalového Motorbandu přes projekty BSP a No Guitars! až po nahrávky pořízené s vlastními doprovodnými formacemi Woo-Doo Band a Leaders!; přidal však i ledacos navíc. Turné k této kompilaci je naplánováno od konce února až do května, přičemž 3. března proběhne speciální narozeninový koncert v pražském klubu Retro za účasti celé řady zajímavých hostí.
Podtitul tvé výběrové kompilace zní 20 let na scéně. Znamená to, že za skutečný start své kariéry považuješ až vydání prvních singlů s Motorbandem v roce 1989?
Především bych rád zdůraznil, že se nejedná o klasickou bestofku. Jsou tam sice všechny zásadní hity, ale celkově je to pojato spíš jako taková moje story. Muziku samozřejmě dělám déle než dvacet let, nicméně první profesionální nosič s mým zpěvem opravdu vyšel před těmi dvaceti roky.
Asi nejpočetněji jsou na albu zastoupeny nahrávky projektu No Guitars! – znamená to, že si této kapely považuješ asi nejvíc?
Nejvíc věcí je tam z mé první opravdu sólové desky Woo-Doo! Ale protože s No Guitars! jsme natočili desky dvě, opticky to vypadá, že jich je tam hodně... Nemohu říct, že ta či ona deska nebo ten či onen projekt pro mě znamenaly víc než jiné. Konkrétně nahrávek No Guitars! je tam tolik i z toho důvodu, že obě CD už jsou nesehnatelné a chtěl jsem je tím pádem přiblížit i mladší posluchačské generaci. Ale jinak pro mě vše z toho, co jsem kdy dělal, bylo stejně důležité.
O zařazení nějaké ukázky z nikdy nevydané anglické verze debutu Motorbandu, která je ke slyšení jen na tvých webových stránkách, jsi neuvažoval?
Udělal bych to rád, ale nebylo to možné. Já tam – k překvapení pamětníků – od Motorbandu dal jen tři singlovky a z debutové desky vůbec nic. Na české verzi Made In Germany je totiž příliš utopenej zpěv a dodnes to nemůžu moc poslouchat. Anglická verze je mnohem lepší, jenže tu mám jen na kazetě. Pro web to stačí, ovšem pro potřeby vydání na CD to je technicky nedostačující.
Naznačují dvě zbrusu nové písničky, kam se bude ubírat tvoje další tvorba?
Paradoxně ne. Ty dvě písně byly cíleně zamýšlené jako „rádioformátové“, abych docílil nějaké propagace pro tu kompilaci přes komerční rádia – jenže samozřejmě jsem zjistil, že to je neprůstřelné. Jsou to sice v podstatě poprockové balady s klenutými melodiemi, ale opět je to asi, jak už je mým zvykem, až moc přearanžované. (smích) Směřování další tvorby však určitě naznačovat nemají. Spíš bych se chtěl vrátit ke svým kořenům – k hard rocku a vůbec tvrdší hudební poloze.
Retrospektivní dvojalbum zákonitě vybízí k bilancování. Máš pocit, že za ty dvě desítky let na profiscéně jsi dosáhl takzvaně maxima možného?
Myslím si, že v rámci svých vlastních sil, okolností a prostředí, v jakém se pohybuju, určitě ano. Ovšem pořád chci dělat něco nového a doufám, že přede mnou stojí další výzvy. To dvojalbum není bilancování, ale oslava uplynulých dvaceti let – a pevně věřím, že ještě minimálně tolik věcí teprve vznikne!
A nepřijde ti, že některý z projektů, na nichž jsi participoval, toho za sebou mohl přece jen zanechat víc?
V případě BSP, kam asi tvoje otázka směřuje, jsme se netajili tím, že s prvním albem jsme měli ambice prorazit do zahraničí. Bylo to naivní, ale hezký... A musím říct, že BSP byla záležitost, která mě nejen nejvíc zviditelnila, ale asi mi i nejvíc seděla. Natočili jsme ještě druhou desku, nicméně přirozeným vývojem se cesty nás tří – tedy mě, Michala Pavlíčka a Oty Baláže – rozešly. Dvouletý koncerní comeback v novém tisíciletí už byl jen o chuti znovu si zahrát staré věci. Příjemně nás zaskočilo, že na nás lidi nezapomněli, a samozřejmě jsme se začali bavit i o tom, jestli na to nenavázat novou tvorbou. Jenže zjistili jsme, že na to, jak by měla vypadat, už má každej z nás odlišnej názor. Naprosto v dobrém jsme se tedy rozešli s tím, že momentálně není ta správná doba na to, abychom dali všanc marku BSP hudbou, která by byla jen skládankou vzájemných kompromisů. Nikde však není psáno, že se to nemůže změnit.
A pokud jde o No Guitars!, do dneška mám pocit, že na těch dvou deskách jsme řekli všechno, co jsme říct chtěli, a nikdy jsem neměl v úmyslu něco uměle natahovat. Jinými slovy, ani u BSP, ani u No Guitars! netrpím pocitem, že bychom nedošli naplnění.
Fotogalerie:
fotogalerie
V závěru loňského roku se dvojalbem se všeříkajícím názvem Best Of Kamil Střihavka – 20 let na scéně připomněl populární „kovboj z Teplic“. Zpěvák jeho prostřednictvím mapuje téměř celou svoji kariéru, od heavymetalového Motorbandu přes projekty BSP a No Guitars! až po nahrávky pořízené s vlastními doprovodnými formacemi Woo-Doo Band a Leaders!; přidal však i ledacos navíc. Turné k této kompilaci je naplánováno od konce února až do května, přičemž 3. března proběhne speciální narozeninový koncert v pražském klubu Retro za účasti celé řady zajímavých hostí. Podtitul tvé výběrové kompilace zní 20 let na scéně. Znamená to, že za skutečný start své kariéry považuješ až vydání prvních singlů s Motorbandem v roce 1989?
Především bych rád zdůraznil, že se nejedná o klasickou bestofku. Jsou tam sice všechny zásadní hity, ale celkově je to pojato spíš jako taková moje story. Muziku samozřejmě dělám déle než dvacet let, nicméně první profesionální nosič s mým zpěvem opravdu vyšel před těmi dvaceti roky.
Asi nejpočetněji jsou na albu zastoupeny nahrávky projektu No Guitars! – znamená to, že si této kapely považuješ asi nejvíc?
Nejvíc věcí je tam z mé první opravdu sólové desky Woo-Doo! Ale protože s No Guitars! jsme natočili desky dvě, opticky to vypadá, že jich je tam hodně... Nemohu říct, že ta či ona deska nebo ten či onen projekt pro mě znamenaly víc než jiné. Konkrétně nahrávek No Guitars! je tam tolik i z toho důvodu, že obě CD už jsou nesehnatelné a chtěl jsem je tím pádem přiblížit i mladší posluchačské generaci. Ale jinak pro mě vše z toho, co jsem kdy dělal, bylo stejně důležité.
O zařazení nějaké ukázky z nikdy nevydané anglické verze debutu Motorbandu, která je ke slyšení jen na tvých webových stránkách, jsi neuvažoval?
Udělal bych to rád, ale nebylo to možné. Já tam – k překvapení pamětníků – od Motorbandu dal jen tři singlovky a z debutové desky vůbec nic. Na české verzi Made In Germany je totiž příliš utopenej zpěv a dodnes to nemůžu moc poslouchat. Anglická verze je mnohem lepší, jenže tu mám jen na kazetě. Pro web to stačí, ovšem pro potřeby vydání na CD to je technicky nedostačující.
Naznačují dvě zbrusu nové písničky, kam se bude ubírat tvoje další tvorba?
Paradoxně ne. Ty dvě písně byly cíleně zamýšlené jako „rádioformátové“, abych docílil nějaké propagace pro tu kompilaci přes komerční rádia – jenže samozřejmě jsem zjistil, že to je neprůstřelné. Jsou to sice v podstatě poprockové balady s klenutými melodiemi, ale opět je to asi, jak už je mým zvykem, až moc přearanžované. (smích) Směřování další tvorby však určitě naznačovat nemají. Spíš bych se chtěl vrátit ke svým kořenům – k hard rocku a vůbec tvrdší hudební poloze.
Retrospektivní dvojalbum zákonitě vybízí k bilancování. Máš pocit, že za ty dvě desítky let na profiscéně jsi dosáhl takzvaně maxima možného?
Myslím si, že v rámci svých vlastních sil, okolností a prostředí, v jakém se pohybuju, určitě ano. Ovšem pořád chci dělat něco nového a doufám, že přede mnou stojí další výzvy. To dvojalbum není bilancování, ale oslava uplynulých dvaceti let – a pevně věřím, že ještě minimálně tolik věcí teprve vznikne!
A nepřijde ti, že některý z projektů, na nichž jsi participoval, toho za sebou mohl přece jen zanechat víc?
V případě BSP, kam asi tvoje otázka směřuje, jsme se netajili tím, že s prvním albem jsme měli ambice prorazit do zahraničí. Bylo to naivní, ale hezký... A musím říct, že BSP byla záležitost, která mě nejen nejvíc zviditelnila, ale asi mi i nejvíc seděla. Natočili jsme ještě druhou desku, nicméně přirozeným vývojem se cesty nás tří – tedy mě, Michala Pavlíčka a Oty Baláže – rozešly. Dvouletý koncerní comeback v novém tisíciletí už byl jen o chuti znovu si zahrát staré věci. Příjemně nás zaskočilo, že na nás lidi nezapomněli, a samozřejmě jsme se začali bavit i o tom, jestli na to nenavázat novou tvorbou. Jenže zjistili jsme, že na to, jak by měla vypadat, už má každej z nás odlišnej názor. Naprosto v dobrém jsme se tedy rozešli s tím, že momentálně není ta správná doba na to, abychom dali všanc marku BSP hudbou, která by byla jen skládankou vzájemných kompromisů. Nikde však není psáno, že se to nemůže změnit.
A pokud jde o No Guitars!, do dneška mám pocit, že na těch dvou deskách jsme řekli všechno, co jsme říct chtěli, a nikdy jsem neměl v úmyslu něco uměle natahovat. Jinými slovy, ani u BSP, ani u No Guitars! netrpím pocitem, že bychom nedošli naplnění.
Zajímavosti:
Kamil Střihavka začínal jako bluesman s akustickou kytarou a foukací harmonikou. V 80. letech se dokonce dvakrát představil na tehdejším jediném žánrovém festivalu Nonstop blues v Litvínově – podruhé už to bylo v doprovodu elektrifikované kapely Střihavka Blues Band, která zde měla nejen premiéru, ale zároveň i derniéru.
Největší hit BSP Země vzdálená na druhém albu této skupiny původně vůbec neměl být. Když byl natočen demosnímek této písně, Střihavka s Michalem Pavlíčkem dospěli k závěru, že takto „sladkou“ věc jako rockeři na desku prostě nemohou zařadit. Na nátlak gramofirmy ovšem byli donuceni svoje rozhodnutí změnit... a zpětně jsou za to rádi.
Kamil Střihavka začínal jako bluesman s akustickou kytarou a foukací harmonikou. V 80. letech se dokonce dvakrát představil na tehdejším jediném žánrovém festivalu Nonstop blues v Litvínově – podruhé už to bylo v doprovodu elektrifikované kapely Střihavka Blues Band, která zde měla nejen premiéru, ale zároveň i derniéru.
Největší hit BSP Země vzdálená na druhém albu této skupiny původně vůbec neměl být. Když byl natočen demosnímek této písně, Střihavka s Michalem Pavlíčkem dospěli k závěru, že takto „sladkou“ věc jako rockeři na desku prostě nemohou zařadit. Na nátlak gramofirmy ovšem byli donuceni svoje rozhodnutí změnit... a zpětně jsou za to rádi.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2010/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Kamil-Strihavka-Oslava-misto-bilancovani~22~unor~2010/
