Kamil Střihavka - Jak se dělá pop rock do hloubky
15.12.2008 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Věru dlouhou dobu trvalo, než Kamil Střihavka pořídil své sólové prvotině Woo-Doo! sestřičku. Slyší na jméno 365 a zpěvák ji natočil v doprovodu členů své současné kapely Leaders! plus několika hostí. Album hýří možná až nečekanými hudebními barvami a více se o něm dozvíte z následujícího rozhovoru, případně též z recenze nalézající se v příslušné rubrice.
Nějaký čas po vydání tvého předchozího, ze strany médií chladně až odmítavě přijatého alba Woo-Doo! sis několikrát postěžoval, že za podobných podmínek už ani nemáš chuť něco dalšího vydávat. Co tě přimělo realizovat po šesti letech nový počin?
Lidi, kteří mě mají rádi, naléhali, abych ještě něco natočil... Ale hlavním důvodem asi byla moje nová skupina Leaders! Právě kluci z kapely mě pořád nabádali, abych psal písničky a udělal novou desku, a dodali mi k tomu chuť.
Vůbec poprvé jde téměř výhradně o tvoji autorskou nahrávku. Členy Leaders! jsi nechtěl zapojit i skladatelsky?
Zapojit se samozřejmě teoreticky mohli. Ale mně šlo o to, aby ta deska držela dramaturgicky pohromadě, tak jsem ve finále zůstal skladatelsky pouze sám u sebe. Se dvěma výjimkami, což jsou coververze hitu 80. let Captain Of Her Heart od švýcarské skupiny Double a Veliké lalulá, které zhudebnil David Noll. Úplnou novinkou pro mě bylo to, že jsem některé písničky pro tohle album psal vlastně nikoliv sám pro sebe, ale pro kapelu. To byla zajímavá zkušenost.
Jde o samé novinky, nebo jsi použil i nějaké „šuplíkovky“?
Šuplíkovka je tam jediná, zato opravdu letitá! Na desce se jmenuje Tolik hlav / So Many Heads a složil jsem ji v prosinci 1980, krátce poté, co mě zasáhly dvě emocionálně negativní věci. Jednak byl zastřelen John Lennon a zároveň se se mnou rozešla moje tehdejší dívka. Jak jistě uznáš, v necelých šestnácti letech to byl dost pádnej důvod, abych složil správnou rockovou baladu. (smích) Motiv téhle písně mě provázel celých těch skoro 28 let, ale až teď přišla správná chvíle, aby byla zaznamenaná a našla si svoje místo na slunci.
CD 365 udivuje nebývalou pestrostí – nabízí nejen rock, ale i pop, lehčí odnož jazzu nebo dokonce jemné otření se o elektronickou muziku. V jaké hudební poloze se dnes cítíš nejlépe?
Řeknu to jednoduše: to, co je zaznamenáno na desce 365, je přesně moje současná poloha. Odráží moje dnešní vnímání hudby. A zmiňovaná pestrost byla záměrem, protože mám rád, když každá věc má svoji vlastní, od těch dalších odlišnou náladu. Když jsem ty písničky skládal, snažil jsem se, aby byly co nejjednodušší a blížily se spíš popovému než rockovému ranku. Nechtěl jsem je aranžérsky překomplikovat – šlo mi především o melodie a harmonie. V tom mi hodně pomohli i kluci z kapely, stejně jako při hledání moderního soundu. Výsledek studiové práce pak dost ovlivnil taky zvukař Lukáš Martinek, který se stal spoluproducentem alba.
Lze muziku, o níž se dnes snažíš, vyjádřit třeba termínem rock pro dospělé? Na jakou „cílovou posluchačskou skupinu“ je deska především zamířena?
Nevím, pro mě je to spíš pop rock, když už chceš nějakou škatulku... Hrozně mě potěšil můj bývalý spoluhráč Zdeněk Mazač, když mi řekl, že mám desku, kterou tady nikdo nemá. A to jsem přesně chtěl: aby byla odlišná nejen od toho, co dělají jiní, ale i od mých dřívějších nahrávek. Navíc už jsem ve věku, kdy nepotřebuju někomu dokazovat, jak velkej hlasovej rozsah mám, i když to možná ode mě někdo pořád čeká. Spíš jsem se snažil jít do hloubky než po povrchu... A komu je deska určená? Já myslel především na ty „své věrné“, kteří rozumějí mému přirozenému hudebnímu vývoji, mají podobné estetické cítění a kteří mě, jak už jsem zmiňoval, přesvědčili, abych do toho ještě jednou šel.
V několika písních na albu hraje už zmiňovaný Zdeněk Mazač, tvůj někdejší kolega z formace No Guitars! Nenapadlo vás někdy zkusit tenhle projekt oživit?
Tahle myšlenka padla už několikrát, ale... My jsme se Zdeňkem nerozešli proto, že bychom se „nemohli“. Skončili jsme, protože dvěma deskami a nespočtem koncertů jsme zhmotnili naši společnou vizi a oba jsme cítili, že dál už nemáme co říct. Kdybychom do toho šli znovu, bylo by to mlácení prázdné slámy.
Už na jaře mělo vyjít živé DVD dnes již znovu neexistující skupiny BSP, ale kde nic, tu nic. V čem je problém?
Nejde jen o DVD se záznamem našeho úplně posledního koncertu v pražské Retro Music Hall, ale zároveň s tím vyjde také bestofka BSP. Realizace se pozdržela nejdříve kvůli technickým problémům v postprodukci a potom jsme já i Michal Pavlíček začali chystat svoje nové desky, takže vydavatelská firma se rozhodla vydání posunout až na jaro 2009.
Fotogalerie:
fotogalerie
Věru dlouhou dobu trvalo, než Kamil Střihavka pořídil své sólové prvotině Woo-Doo! sestřičku. Slyší na jméno 365 a zpěvák ji natočil v doprovodu členů své současné kapely Leaders! plus několika hostí. Album hýří možná až nečekanými hudebními barvami a více se o něm dozvíte z následujícího rozhovoru, případně též z recenze nalézající se v příslušné rubrice.
Nějaký čas po vydání tvého předchozího, ze strany médií chladně až odmítavě přijatého alba Woo-Doo! sis několikrát postěžoval, že za podobných podmínek už ani nemáš chuť něco dalšího vydávat. Co tě přimělo realizovat po šesti letech nový počin?
Lidi, kteří mě mají rádi, naléhali, abych ještě něco natočil... Ale hlavním důvodem asi byla moje nová skupina Leaders! Právě kluci z kapely mě pořád nabádali, abych psal písničky a udělal novou desku, a dodali mi k tomu chuť.
Vůbec poprvé jde téměř výhradně o tvoji autorskou nahrávku. Členy Leaders! jsi nechtěl zapojit i skladatelsky?
Zapojit se samozřejmě teoreticky mohli. Ale mně šlo o to, aby ta deska držela dramaturgicky pohromadě, tak jsem ve finále zůstal skladatelsky pouze sám u sebe. Se dvěma výjimkami, což jsou coververze hitu 80. let Captain Of Her Heart od švýcarské skupiny Double a Veliké lalulá, které zhudebnil David Noll. Úplnou novinkou pro mě bylo to, že jsem některé písničky pro tohle album psal vlastně nikoliv sám pro sebe, ale pro kapelu. To byla zajímavá zkušenost.
Jde o samé novinky, nebo jsi použil i nějaké „šuplíkovky“?
Šuplíkovka je tam jediná, zato opravdu letitá! Na desce se jmenuje Tolik hlav / So Many Heads a složil jsem ji v prosinci 1980, krátce poté, co mě zasáhly dvě emocionálně negativní věci. Jednak byl zastřelen John Lennon a zároveň se se mnou rozešla moje tehdejší dívka. Jak jistě uznáš, v necelých šestnácti letech to byl dost pádnej důvod, abych složil správnou rockovou baladu. (smích) Motiv téhle písně mě provázel celých těch skoro 28 let, ale až teď přišla správná chvíle, aby byla zaznamenaná a našla si svoje místo na slunci.
CD 365 udivuje nebývalou pestrostí – nabízí nejen rock, ale i pop, lehčí odnož jazzu nebo dokonce jemné otření se o elektronickou muziku. V jaké hudební poloze se dnes cítíš nejlépe?
Řeknu to jednoduše: to, co je zaznamenáno na desce 365, je přesně moje současná poloha. Odráží moje dnešní vnímání hudby. A zmiňovaná pestrost byla záměrem, protože mám rád, když každá věc má svoji vlastní, od těch dalších odlišnou náladu. Když jsem ty písničky skládal, snažil jsem se, aby byly co nejjednodušší a blížily se spíš popovému než rockovému ranku. Nechtěl jsem je aranžérsky překomplikovat – šlo mi především o melodie a harmonie. V tom mi hodně pomohli i kluci z kapely, stejně jako při hledání moderního soundu. Výsledek studiové práce pak dost ovlivnil taky zvukař Lukáš Martinek, který se stal spoluproducentem alba.
Lze muziku, o níž se dnes snažíš, vyjádřit třeba termínem rock pro dospělé? Na jakou „cílovou posluchačskou skupinu“ je deska především zamířena?
Nevím, pro mě je to spíš pop rock, když už chceš nějakou škatulku... Hrozně mě potěšil můj bývalý spoluhráč Zdeněk Mazač, když mi řekl, že mám desku, kterou tady nikdo nemá. A to jsem přesně chtěl: aby byla odlišná nejen od toho, co dělají jiní, ale i od mých dřívějších nahrávek. Navíc už jsem ve věku, kdy nepotřebuju někomu dokazovat, jak velkej hlasovej rozsah mám, i když to možná ode mě někdo pořád čeká. Spíš jsem se snažil jít do hloubky než po povrchu... A komu je deska určená? Já myslel především na ty „své věrné“, kteří rozumějí mému přirozenému hudebnímu vývoji, mají podobné estetické cítění a kteří mě, jak už jsem zmiňoval, přesvědčili, abych do toho ještě jednou šel.
V několika písních na albu hraje už zmiňovaný Zdeněk Mazač, tvůj někdejší kolega z formace No Guitars! Nenapadlo vás někdy zkusit tenhle projekt oživit?
Tahle myšlenka padla už několikrát, ale... My jsme se Zdeňkem nerozešli proto, že bychom se „nemohli“. Skončili jsme, protože dvěma deskami a nespočtem koncertů jsme zhmotnili naši společnou vizi a oba jsme cítili, že dál už nemáme co říct. Kdybychom do toho šli znovu, bylo by to mlácení prázdné slámy.
Už na jaře mělo vyjít živé DVD dnes již znovu neexistující skupiny BSP, ale kde nic, tu nic. V čem je problém?
Nejde jen o DVD se záznamem našeho úplně posledního koncertu v pražské Retro Music Hall, ale zároveň s tím vyjde také bestofka BSP. Realizace se pozdržela nejdříve kvůli technickým problémům v postprodukci a potom jsme já i Michal Pavlíček začali chystat svoje nové desky, takže vydavatelská firma se rozhodla vydání posunout až na jaro 2009.
Zajímavosti:
Ačkoliv Kamil Střihavka natáčel album 365 se svou stávající doprovodnou skupinou Leaders!, její kytarista Mirek Chyška na něm hraje pouze v jedné jediné skladbě. V době natáčení byl totiž plně vytížen prací na hudbě k připravovanému filmu Láska za milion, a tak za něj zaskočil Michal Pelant (v minulosti například L.I.O.N., Ina, Ohnivá voda, General Lee nebo Tygr Gang, dnes hraje především s Davidem Kollerem a vlastní formací Chameleon). Na desce se podílel nejen jako kytarista, ale výrazně vypomohl i s aranžemi některých písní.
Víte, že na každém albu, které doposud Kamil Střihavka natočil, je alespoň jedno jeho sólo na foukací harmoniku? Týká se to debutu Motorbandu Made In Germany, obou desek BSP a No Guitars! (později No Guitars...?) i Střihavkových sólovek. Dokonce se jako hostující harmonikář podílel na jednom albu skupiny Aku Aku, třebaže, jak sám říká, na tento nástroj už léta téměř vůbec nehraje...
Ačkoliv Kamil Střihavka natáčel album 365 se svou stávající doprovodnou skupinou Leaders!, její kytarista Mirek Chyška na něm hraje pouze v jedné jediné skladbě. V době natáčení byl totiž plně vytížen prací na hudbě k připravovanému filmu Láska za milion, a tak za něj zaskočil Michal Pelant (v minulosti například L.I.O.N., Ina, Ohnivá voda, General Lee nebo Tygr Gang, dnes hraje především s Davidem Kollerem a vlastní formací Chameleon). Na desce se podílel nejen jako kytarista, ale výrazně vypomohl i s aranžemi některých písní.
Víte, že na každém albu, které doposud Kamil Střihavka natočil, je alespoň jedno jeho sólo na foukací harmoniku? Týká se to debutu Motorbandu Made In Germany, obou desek BSP a No Guitars! (později No Guitars...?) i Střihavkových sólovek. Dokonce se jako hostující harmonikář podílel na jednom albu skupiny Aku Aku, třebaže, jak sám říká, na tento nástroj už léta téměř vůbec nehraje...
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Kamil-Strihavka-Jak-se-dela-pop-rock-do-hloubky~15~prosinec~2008/
Komentáře
&;
