Kale začínají znovu
31.5.2006 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika
Věra Bílá opustila Kale nebo Kale opustili Věru Bílou?
Kale byli nuceni opustit Věru Bílou. Její zpěv se stále zhoršoval, ale Kale je skupina pěti výborných zpěváků. Starší písně, v nichž se už do určitých poloh hlasově nedostala, zachraňoval nejvíc Dezider Lúčka, na kterého ostatně dlouho pěvecky žárlila. V poslední době zpívala v rozsahu jedné oktávy, zbytek obalili ostatní, naštvaní, že za Věru odvádějí skoro veškerou práci. A ta se zase nechtěla dělit rovným dílem s ostatními, jak jsme se dohodli na začátku. Když jsem je poznal, nešlo o žádnou hvězdu s doprovodnou kapelou, ale pět rovnoprávných lidí – a já sám rozhodl, že Věra bude vizuálně vepředu. A ona si řekla, že když je slavná, bude i bohatá. Chtěla novou kapelu, kde by byla za hvězdu i finančně. Na Slovensku potkala mladé muzikanty, kteří si naopak mysleli, že vydělají peníze na ní. Jejich vzájemná očekávání se samozřejmě nesplnila. Dřív ale bez udání důvodu nedorazila na koncert do Belgie a Kale tam zahráli bez ní a s velkým úspěchem. Pak ale měly následovat koncerty postavené na image Věry Bílé. Museli jsme zrušit německé turné, vystoupení v Madridu i v newyorské Carnegie Hall, bylo toho mnohem víc. To je naprosto neomluvitelné. Věra mohla klidně říct, že s námi dojezdí koncerty a pak odejde. A ona místo toho zavolala ze Slovenska, nemluvila vůbec o nové kapele, dělala ze sebe nemocnou, že už nikdy zpívat nebude. Takhle to nešlo. Ztratili jsme kredit značky Věra Bílá a Kale. Kapele to uškodilo jen komerčně, protože Věra byla ta ikona na plakátech. Jediná možnost, jak na vzniklou situaci reagovat, bylo udělat novou desku a začít znovu.
S koncertováním po světe vyrostli Věra Bílá i Kale. Bývalá hlavní hvězda neunesla slávu?
Ne, že neunesla slávu. Ona řešila jen věci materiální a finanční. Nechápala, že když jde euro i dolar dolů, tak koruna roste, že když jsme přibrali šestého člena Milana Kroku, dělí se o peníze víc lidí. Ale vůbec nikdy nepochopila, o co mi šlo – aby byla druhou Caesarií Evorou. U alba Rovava jsme se na BMG v Londýně a Paříži dohodli, že půjde o imperativní projekt a vyjde ve všech evropských zemích v patnáctitisícovém nákladu, s velkou částkou na reklamu. Kvůli tomu přiletěl druhý muž francouzské pobočky do Prahy, aby viděl koncert v Akropoli. Den předtím si Věra na nějaké párty se svými bratry úplně vykřičela hlasivky. Zpívat ani nemusela, protože kapela uměla všechno odzpívat za ní. Ona totiž když chce, strčí do kapsy kohokoli, protože je ještě lepší herečka než zpěvačka. Ten den ale hrála roli protivné osoby. Důležitá návštěva z Paříže viděla Věru Bílou jako snad nikdo předtím a odletěla s tím, že z téhle osoby nelze nic udělat. To se stalo v listopadu 2001. Od té doby jsem věděl, že bychom se mohli vrátit k tomuhle bodu její kariéry jen zázrakem.
Nová deska je pro Kale vlastně výhra, dostali prostor, aby všem ukázali, co v nich je…
Ano, ale jde ještě o jednu důležitou věc. Záleží na médiích, hlavně na rádiích, aby je lidé slyšeli. Z tisku se dovědí, že Kale jsou bez Věry, ale i s Věrou byl problém, že každý skupinu znal, ale – až na výjimky – nikdo nezazpíval, ani nezanotoval žádnou jejich písničku.
Album Kale vzniklo v plzeňském studiu. Pro členy Kale, kteří pocházejí z Rokycan, skoro domácí půda, že?
Ano, ale nenatáčeli jsme tam jen proto, že je to z Rokycan blízko. Šlo o majitele a zvukaře studia Pavla Broma. To je velice citlivý a obětavý člověk, který hudbu miluje a byl věci oddaný. Ve studiu jsme někdy byli dvanáct a jednou i dvacet hodin denně. A on tu desku dělal s láskou, nenudil se.
Proč jste na album zařadili starší skladby?
Protože je tentokrát zpívají lidé, kteří je většinou napsali a kterým sednou lépe. Třeba na desce Rovava jsem ještě trval na tom, aby většinu písniček zpívala Věra, z té tady můžete slyšet novou nahrávku L’ol’i Rokl’a, kde jde Dezider Lúčka do nádherných výšek. Stejný případ je třeba Suno Mange Džalas od Emila Mika z desky C’est comme ca, kterou Věra zpěvem zdeformovala.
Prvotinu Kale provázejí dva zajímavé bonusy, dokonce oba z jediného roku. Slunečný hrob od Blue Effectu a beatlesovská Because z alba Abbey Road. Mají šanci zaznít na koncertech alespoň jako přídavky?
Because dnes hrají Kale velice často, ale dlouho mi trvalo než jsem je přesvědčil. Když jsem je poprvé slyšel zpívat písničku Ma dara, která je i na nové desce, slyšel jsem harmonii Because – s jedním hlasem navíc. A právě v Anglii jsme ji dávali jako přídavek a publikum z ní bylo nadšené. A tak jsme ji teď ve studiu víceméně spontánně udělali. Je to jeden a půl minuty, takové mžiknutí okem. Hezká tečka.
Slunečný hrob má jediný český text. Chtěli jste hodit udičku rádiím?
Důvod byl jiný. Mám rád Beatles a třeba u All My Loving se mi líbí, že je pomalá, ale rytmika pod ní jede. Podobně jsme zkusili udělat Slunečný hrob. Na nahrávce z ledna 1969 se mi hodně líbí bicí Vlado Čecha, který už bohužel nežije, takže z respektu k němu je nová verze bez bicích. Krásné bylo i sólo Radima Hladíka a teď nahrál nové. Jako host hraje flamenkovou kytaru Marek Miko, což je syn Emila “Bišu” Mika. Chtěl jsem do Slunečného hrobu dostat rychlé akustické kytary. A jestli ho rádia budou hrát? Doufáme.
Jak berou pořadatelé v zahraničí fakt, že Kale, které znají se sólovou zpěvačkou, hrají nyní sami za sebe?
Desku jsem rozeslal svým agentům do zahraničí teprve na začátku dubna. Zatím mám sice jen první, ale pozitivní reakci z Rakouska.
Kam se letos do světa chystáte s Kale?
Všechno je v začátcích, ale jestli to vyjde, měli bychom hrát na mistrovství světa ve fotbale v Německu, kde máme Českou republiku reprezentovat hudebně. Pořadatelé totiž rozhodli, že ze zemí, ze kterých se kvalifikovaly národní týmy, vyberou po jedné skupině, aby reprezentovala taky. Takže to pro nás vypadá pozitivně.
Zajímavosti:
Jiřího Smetanu si pamětníci okamžitě spojí s texty pro Petra Nováka, Matadors a Blue Effect včetně bonusového Slunečného hrobu. Pražský rodák se na začátku sedmdesátých let přiženil do Paříže, kde proslul jako umělecký šéf slavného rockového klubu Gibus, do kterého zval nejenom tehdejší legendy jako Deep Purple, ale i začínající Clash, Police a Pretenders (!). Když v roce 1995 uslyšel z alba Rom-Pop hlas Věry Bílé ve spojení s hudbou Kale, věřil, že je prosadí za hranicemi a brzy se stal jejich manažerem. Skupina se sólistkou se etablovala zejména v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Beneluxu a Skandinávii. Z řady pamětihodných štací si připomeňme vystoupení na stadionu Hollywood Bowl v Los Angeles, kde vznikl jediný oficiální “živák” Beatles, na letní scéně newyorského Central Parku nebo na etnickém festivalu WOMAD, jehož se zúčastnila ve Velké Británii i v USA.
Kale byli nuceni opustit Věru Bílou. Její zpěv se stále zhoršoval, ale Kale je skupina pěti výborných zpěváků. Starší písně, v nichž se už do určitých poloh hlasově nedostala, zachraňoval nejvíc Dezider Lúčka, na kterého ostatně dlouho pěvecky žárlila. V poslední době zpívala v rozsahu jedné oktávy, zbytek obalili ostatní, naštvaní, že za Věru odvádějí skoro veškerou práci. A ta se zase nechtěla dělit rovným dílem s ostatními, jak jsme se dohodli na začátku. Když jsem je poznal, nešlo o žádnou hvězdu s doprovodnou kapelou, ale pět rovnoprávných lidí – a já sám rozhodl, že Věra bude vizuálně vepředu. A ona si řekla, že když je slavná, bude i bohatá. Chtěla novou kapelu, kde by byla za hvězdu i finančně. Na Slovensku potkala mladé muzikanty, kteří si naopak mysleli, že vydělají peníze na ní. Jejich vzájemná očekávání se samozřejmě nesplnila. Dřív ale bez udání důvodu nedorazila na koncert do Belgie a Kale tam zahráli bez ní a s velkým úspěchem. Pak ale měly následovat koncerty postavené na image Věry Bílé. Museli jsme zrušit německé turné, vystoupení v Madridu i v newyorské Carnegie Hall, bylo toho mnohem víc. To je naprosto neomluvitelné. Věra mohla klidně říct, že s námi dojezdí koncerty a pak odejde. A ona místo toho zavolala ze Slovenska, nemluvila vůbec o nové kapele, dělala ze sebe nemocnou, že už nikdy zpívat nebude. Takhle to nešlo. Ztratili jsme kredit značky Věra Bílá a Kale. Kapele to uškodilo jen komerčně, protože Věra byla ta ikona na plakátech. Jediná možnost, jak na vzniklou situaci reagovat, bylo udělat novou desku a začít znovu.
S koncertováním po světe vyrostli Věra Bílá i Kale. Bývalá hlavní hvězda neunesla slávu?
Ne, že neunesla slávu. Ona řešila jen věci materiální a finanční. Nechápala, že když jde euro i dolar dolů, tak koruna roste, že když jsme přibrali šestého člena Milana Kroku, dělí se o peníze víc lidí. Ale vůbec nikdy nepochopila, o co mi šlo – aby byla druhou Caesarií Evorou. U alba Rovava jsme se na BMG v Londýně a Paříži dohodli, že půjde o imperativní projekt a vyjde ve všech evropských zemích v patnáctitisícovém nákladu, s velkou částkou na reklamu. Kvůli tomu přiletěl druhý muž francouzské pobočky do Prahy, aby viděl koncert v Akropoli. Den předtím si Věra na nějaké párty se svými bratry úplně vykřičela hlasivky. Zpívat ani nemusela, protože kapela uměla všechno odzpívat za ní. Ona totiž když chce, strčí do kapsy kohokoli, protože je ještě lepší herečka než zpěvačka. Ten den ale hrála roli protivné osoby. Důležitá návštěva z Paříže viděla Věru Bílou jako snad nikdo předtím a odletěla s tím, že z téhle osoby nelze nic udělat. To se stalo v listopadu 2001. Od té doby jsem věděl, že bychom se mohli vrátit k tomuhle bodu její kariéry jen zázrakem.
Nová deska je pro Kale vlastně výhra, dostali prostor, aby všem ukázali, co v nich je…
Ano, ale jde ještě o jednu důležitou věc. Záleží na médiích, hlavně na rádiích, aby je lidé slyšeli. Z tisku se dovědí, že Kale jsou bez Věry, ale i s Věrou byl problém, že každý skupinu znal, ale – až na výjimky – nikdo nezazpíval, ani nezanotoval žádnou jejich písničku.
Album Kale vzniklo v plzeňském studiu. Pro členy Kale, kteří pocházejí z Rokycan, skoro domácí půda, že?
Ano, ale nenatáčeli jsme tam jen proto, že je to z Rokycan blízko. Šlo o majitele a zvukaře studia Pavla Broma. To je velice citlivý a obětavý člověk, který hudbu miluje a byl věci oddaný. Ve studiu jsme někdy byli dvanáct a jednou i dvacet hodin denně. A on tu desku dělal s láskou, nenudil se.
Proč jste na album zařadili starší skladby?
Protože je tentokrát zpívají lidé, kteří je většinou napsali a kterým sednou lépe. Třeba na desce Rovava jsem ještě trval na tom, aby většinu písniček zpívala Věra, z té tady můžete slyšet novou nahrávku L’ol’i Rokl’a, kde jde Dezider Lúčka do nádherných výšek. Stejný případ je třeba Suno Mange Džalas od Emila Mika z desky C’est comme ca, kterou Věra zpěvem zdeformovala.
Prvotinu Kale provázejí dva zajímavé bonusy, dokonce oba z jediného roku. Slunečný hrob od Blue Effectu a beatlesovská Because z alba Abbey Road. Mají šanci zaznít na koncertech alespoň jako přídavky?
Because dnes hrají Kale velice často, ale dlouho mi trvalo než jsem je přesvědčil. Když jsem je poprvé slyšel zpívat písničku Ma dara, která je i na nové desce, slyšel jsem harmonii Because – s jedním hlasem navíc. A právě v Anglii jsme ji dávali jako přídavek a publikum z ní bylo nadšené. A tak jsme ji teď ve studiu víceméně spontánně udělali. Je to jeden a půl minuty, takové mžiknutí okem. Hezká tečka.
Slunečný hrob má jediný český text. Chtěli jste hodit udičku rádiím?
Důvod byl jiný. Mám rád Beatles a třeba u All My Loving se mi líbí, že je pomalá, ale rytmika pod ní jede. Podobně jsme zkusili udělat Slunečný hrob. Na nahrávce z ledna 1969 se mi hodně líbí bicí Vlado Čecha, který už bohužel nežije, takže z respektu k němu je nová verze bez bicích. Krásné bylo i sólo Radima Hladíka a teď nahrál nové. Jako host hraje flamenkovou kytaru Marek Miko, což je syn Emila “Bišu” Mika. Chtěl jsem do Slunečného hrobu dostat rychlé akustické kytary. A jestli ho rádia budou hrát? Doufáme.
Jak berou pořadatelé v zahraničí fakt, že Kale, které znají se sólovou zpěvačkou, hrají nyní sami za sebe?
Desku jsem rozeslal svým agentům do zahraničí teprve na začátku dubna. Zatím mám sice jen první, ale pozitivní reakci z Rakouska.
Kam se letos do světa chystáte s Kale?
Všechno je v začátcích, ale jestli to vyjde, měli bychom hrát na mistrovství světa ve fotbale v Německu, kde máme Českou republiku reprezentovat hudebně. Pořadatelé totiž rozhodli, že ze zemí, ze kterých se kvalifikovaly národní týmy, vyberou po jedné skupině, aby reprezentovala taky. Takže to pro nás vypadá pozitivně.
Zajímavosti:
Jiřího Smetanu si pamětníci okamžitě spojí s texty pro Petra Nováka, Matadors a Blue Effect včetně bonusového Slunečného hrobu. Pražský rodák se na začátku sedmdesátých let přiženil do Paříže, kde proslul jako umělecký šéf slavného rockového klubu Gibus, do kterého zval nejenom tehdejší legendy jako Deep Purple, ale i začínající Clash, Police a Pretenders (!). Když v roce 1995 uslyšel z alba Rom-Pop hlas Věry Bílé ve spojení s hudbou Kale, věřil, že je prosadí za hranicemi a brzy se stal jejich manažerem. Skupina se sólistkou se etablovala zejména v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Beneluxu a Skandinávii. Z řady pamětihodných štací si připomeňme vystoupení na stadionu Hollywood Bowl v Los Angeles, kde vznikl jediný oficiální “živák” Beatles, na letní scéně newyorského Central Parku nebo na etnickém festivalu WOMAD, jehož se zúčastnila ve Velké Británii i v USA.
časopis mGuide 2006/04
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Kale-zacinaji-znovu~31~kveten~2006/
