John Frusciante: Zastavit se, když je zle!
5.4.2004 | sekce: publicistika
Kdyby rockový bůh měřil výhradně spravedlivě, byl by John Frusciante nejvýraznější postavou Red Hot Chili Peppers. Protože ale měří podle síly osobnosti a ideje, je v kalifornské čtyřce všeobecně považován za hlavní personu zpěvák Anthony Kiedis, pak bláznivý (ovšem hráčsky dokonalý) baskytarista Flea, a teprve po nich Frusciante následovaný bubeníkem Chadem Smithem. Za Frusciantovo předposlední místo může i fakt, že před lety z kapely odskočil a jen tak tak, že neskončil na hřbitově.
John Frusciante je ojedinělá osobnost. Kříží se v ní přirozený talent protkaný bohémskými zkušenostmi hvězdy i bezdomovce, těžko pochopitelný náboj v deseti prstech, houpavá lehkost divokého srdce, hudební vzdělání a hráčská nenucenost. Šestistrunec Frusciante je obrovský dílec z celého toho redhotího koláče. Však si za pár dnů uleví radostí nad již čtvrtým sólovým počinem.
"Jsem tu sám za sebe"
Ve druhé polovině měsíce vyjde album Shadows Collide With People, na němž hodlá kytarista s těžko vyslovitelným jménem (ale Kiedis jej představuje jako 'fruščianta') dotáhnout představu o zcela svobodném rocku snoubícím se se vším, co potká cestou a není to nepříjemné.
Je si přitom vědom síly kolektivu, ze kterého pochází: proto pozval ku pomoci jak baskytaristu Fleu, tak bubeníka Chada Smitha. Je si ale současně vědom své dirigentské odpovědnosti, když hraje sám na sebe.
"Nesvázal jsem se ničím. Je to jako bych si stoupl před zrcadlo zcela nahý, v rukou držel kytaru a rozhodl se odvázat k naprostýmu mejdanu, protože kdesi za tím zrcadlem jsou všechny holky, co jsem kdy miloval. Pouštím se od jedné k druhé a každé hraju skladbu, při které jsme to dělali poprvé. Pak to spojím dohromady, protože to nebylo s každou stejný," vysvětluje filozofii desky.
A neberte to tak, že se v ní nevyznáte. Zdá se, že Frusciante chodil s podobným typem holek.
"Je to skvělý album, takový čistý, bez drog a zbytečného chlastu. Je to muzikantská deska, žádný podfuk. Jsem na ní sám za sebe."
Na pomoc mu přišel ještě kytarista a zpěvák Josh Klinghoffer.
"Mluvili jsme o tom, všem jsem vysvětlil, o co mi jde. Dal jsem každému dost prostoru pro jeho osobnost, protože nechci učůrávat z toho, že si točím desky plný záporných emocí. Chtěl bych, aby to nový album bylo mnohem víc pozitivnější než všechna minulá. Emoce na něm zůstaly, to ano, ale můžete se při něm v klidu upřímně pousmát."
Nalezený bezdomovec
John Frusciante se poprvé nadechl 5. března sedmdesátého roku, když slunce procházelo znamením Ryb. K muzice ho přiměl přirozený cit, dokázal si už velmi záhy broukat vlastní melodie s patřičnou náladou, ale vydatně mu pomohl také tatínek, pianista a právník. S mámou potíž nebyla, z lásky později nazpívala synovi a jeho kapele vokály do kousku Under The Bridge na kolekci Blood Sugar Sex Magic (1991).
Jeho prvními hudebními miláčky byli The Clash a Joy Division, britský export. Red Hot Chili Peppers slyšel poprvé, když mu bylo patnáct. Okouzlil ho jejich tehdejší kytarista Hillel Slovak, prý byl velmi, velmi originální. Jenže on zanedlouho zemřel, aniž by se kdy dozvěděl, jak Frusciantemu změnil život.
Ten ho okoukal perfektně, choval se jako on. Nešlo zdaleka pouze o hudební styl, jednalo se i o chování ke kolegům, k lidem všeobecně, k fanynkám. Prý jim k podpisu navíc psával Slovakovo oblíbené: 'Chci potěšit tvoje tělo'.
K tomu ale samozřejmě potřeboval náročnou průpravu. Naordinoval si ji sám. Cvičil patnáct hodin denně, odpočíval jenom při jídle a během spánku. V jednu dobu mu z toho řádně hrabalo a musel se vypravit pro radu za psychologem. Když se vrátil, pokračoval v dřině. Na zdi mu visely plakáty Hendrixe, Zappy, Jeffa Becka, Page, Claptona, Micka Jonese či jazzmanů Johna Coltraneho a Ornetta Colemana. Dobrá společnost, ne?
Slovak se předávkoval v roce 1988, Frusciante přišel do kapely spolu s Chadem Smithem těsně poté. Prvním společným dílkem bylo minialbum Abbey Road, následovaly velkolepé a úspěšné počiny Mother's Milk (1989) a Blood Sugar Sex Magic (2001). Pak nadějný kytarista odešel, cítil se unaven.
S hudbou ale nepřestal. Makal na nerockových projektech, natočil s Johnnym Deppem černobílý film Stuff a přebíral drogy. Sólově měl premiéru ve čtyřiadevadesátém na počinu Niandra Ladaes And Usually Just A T-Shirt. Prošuměl bez ohlasu, stejně jako o tři roky mladší Smiles From The Street You Hold.
Zkoušel se na nich vyrovnat se svým životem. Hledal se jako muzikant i jako skladatel, potloukal se od nápadu k nápadu a moc to nedrželo pohromadě. Bylo jen patrné, že zahraje vše, co si pracně vymyslí. A maloval kytarová sóla. Brilantní, leč bezcílná. Všechno velmi emocionálně.
Do Red Hot Chili Peppers se vrátil v dubnu osmadevadesátého roku, to když ho kamarádi Kiedis, Flea a Smith našli na základě informace jakéhosi novináře, který Fruscianta náhodou objevil jako bezdomovce v nějakém squatu. Californication (1999) už byla jeho práce, stejně jako třetí sólovka To Record Only Water For Ten Days (2001), kde už byl cítit větší nadhled, snaha napsat smysluplnou písničku, přitom potemnělá vzpomínkou na doby, kdy mu bylo nejhůř.
Nyní je mu prý zase dobře. Red Hot Chili Peppers také, mají vedle sebe jednoho z nejmazanějších kytaristů nové doby.
Diskografie:
Niandra Ladaes And Usually Just A T-Shirt (1994)
Smiles From The Street You Hold (1997)
To Record Only Water For Ten Days (2001)
Shadows Collide With People (2004)
John Frusciante je ojedinělá osobnost. Kříží se v ní přirozený talent protkaný bohémskými zkušenostmi hvězdy i bezdomovce, těžko pochopitelný náboj v deseti prstech, houpavá lehkost divokého srdce, hudební vzdělání a hráčská nenucenost. Šestistrunec Frusciante je obrovský dílec z celého toho redhotího koláče. Však si za pár dnů uleví radostí nad již čtvrtým sólovým počinem.
"Jsem tu sám za sebe"
Ve druhé polovině měsíce vyjde album Shadows Collide With People, na němž hodlá kytarista s těžko vyslovitelným jménem (ale Kiedis jej představuje jako 'fruščianta') dotáhnout představu o zcela svobodném rocku snoubícím se se vším, co potká cestou a není to nepříjemné.
Je si přitom vědom síly kolektivu, ze kterého pochází: proto pozval ku pomoci jak baskytaristu Fleu, tak bubeníka Chada Smitha. Je si ale současně vědom své dirigentské odpovědnosti, když hraje sám na sebe.
"Nesvázal jsem se ničím. Je to jako bych si stoupl před zrcadlo zcela nahý, v rukou držel kytaru a rozhodl se odvázat k naprostýmu mejdanu, protože kdesi za tím zrcadlem jsou všechny holky, co jsem kdy miloval. Pouštím se od jedné k druhé a každé hraju skladbu, při které jsme to dělali poprvé. Pak to spojím dohromady, protože to nebylo s každou stejný," vysvětluje filozofii desky.
A neberte to tak, že se v ní nevyznáte. Zdá se, že Frusciante chodil s podobným typem holek.
"Je to skvělý album, takový čistý, bez drog a zbytečného chlastu. Je to muzikantská deska, žádný podfuk. Jsem na ní sám za sebe."
Na pomoc mu přišel ještě kytarista a zpěvák Josh Klinghoffer.
"Mluvili jsme o tom, všem jsem vysvětlil, o co mi jde. Dal jsem každému dost prostoru pro jeho osobnost, protože nechci učůrávat z toho, že si točím desky plný záporných emocí. Chtěl bych, aby to nový album bylo mnohem víc pozitivnější než všechna minulá. Emoce na něm zůstaly, to ano, ale můžete se při něm v klidu upřímně pousmát."
Nalezený bezdomovec
John Frusciante se poprvé nadechl 5. března sedmdesátého roku, když slunce procházelo znamením Ryb. K muzice ho přiměl přirozený cit, dokázal si už velmi záhy broukat vlastní melodie s patřičnou náladou, ale vydatně mu pomohl také tatínek, pianista a právník. S mámou potíž nebyla, z lásky později nazpívala synovi a jeho kapele vokály do kousku Under The Bridge na kolekci Blood Sugar Sex Magic (1991).
Jeho prvními hudebními miláčky byli The Clash a Joy Division, britský export. Red Hot Chili Peppers slyšel poprvé, když mu bylo patnáct. Okouzlil ho jejich tehdejší kytarista Hillel Slovak, prý byl velmi, velmi originální. Jenže on zanedlouho zemřel, aniž by se kdy dozvěděl, jak Frusciantemu změnil život.
Ten ho okoukal perfektně, choval se jako on. Nešlo zdaleka pouze o hudební styl, jednalo se i o chování ke kolegům, k lidem všeobecně, k fanynkám. Prý jim k podpisu navíc psával Slovakovo oblíbené: 'Chci potěšit tvoje tělo'.
K tomu ale samozřejmě potřeboval náročnou průpravu. Naordinoval si ji sám. Cvičil patnáct hodin denně, odpočíval jenom při jídle a během spánku. V jednu dobu mu z toho řádně hrabalo a musel se vypravit pro radu za psychologem. Když se vrátil, pokračoval v dřině. Na zdi mu visely plakáty Hendrixe, Zappy, Jeffa Becka, Page, Claptona, Micka Jonese či jazzmanů Johna Coltraneho a Ornetta Colemana. Dobrá společnost, ne?
Slovak se předávkoval v roce 1988, Frusciante přišel do kapely spolu s Chadem Smithem těsně poté. Prvním společným dílkem bylo minialbum Abbey Road, následovaly velkolepé a úspěšné počiny Mother's Milk (1989) a Blood Sugar Sex Magic (2001). Pak nadějný kytarista odešel, cítil se unaven.
S hudbou ale nepřestal. Makal na nerockových projektech, natočil s Johnnym Deppem černobílý film Stuff a přebíral drogy. Sólově měl premiéru ve čtyřiadevadesátém na počinu Niandra Ladaes And Usually Just A T-Shirt. Prošuměl bez ohlasu, stejně jako o tři roky mladší Smiles From The Street You Hold.
Zkoušel se na nich vyrovnat se svým životem. Hledal se jako muzikant i jako skladatel, potloukal se od nápadu k nápadu a moc to nedrželo pohromadě. Bylo jen patrné, že zahraje vše, co si pracně vymyslí. A maloval kytarová sóla. Brilantní, leč bezcílná. Všechno velmi emocionálně.
Do Red Hot Chili Peppers se vrátil v dubnu osmadevadesátého roku, to když ho kamarádi Kiedis, Flea a Smith našli na základě informace jakéhosi novináře, který Fruscianta náhodou objevil jako bezdomovce v nějakém squatu. Californication (1999) už byla jeho práce, stejně jako třetí sólovka To Record Only Water For Ten Days (2001), kde už byl cítit větší nadhled, snaha napsat smysluplnou písničku, přitom potemnělá vzpomínkou na doby, kdy mu bylo nejhůř.
Nyní je mu prý zase dobře. Red Hot Chili Peppers také, mají vedle sebe jednoho z nejmazanějších kytaristů nové doby.
Diskografie:
Niandra Ladaes And Usually Just A T-Shirt (1994)
Smiles From The Street You Hold (1997)
To Record Only Water For Ten Days (2001)
Shadows Collide With People (2004)
časopis Rock&Pop 2004/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/John-Frusciante-Zastavit-se-kdyz-je-zle~05~duben~2004/
Komentáře
&;
