Jirka Hála - Jazz s dobrou motivací
22.6.2009 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Splnit si sen a zahrát si s americkými muzikanty, které obdivoval dlouhá léta, se podařilo saxofonistovi Jiřímu Hálovi, který účinkuje ve skupinách Šavle Meče a Chicken Soup. V těchto dnech se do obchodů dostává jeho první velice zdařilé sólové album Make You Wanna Hála, které přináší pestrou směsici jazzu, funku a neworleanského soundu.
Kde jsi vlastně nalezl inspiraci k tomuto druhu hudby a proč ses rozhodl svoji desku natočit v New Orleansu?
Již od počátku devadesátých let jsem byl ovlivněn hudbou New Orleansu a muzikanty jako je Dr. John. Pak jsem se začal zajímat o modernější pojetí funku a kapely jako Galactic a v roce 2003 jsem jel poprvé do New Orleansu, kde jsem se seznámil s kytaristou Brianem Seegerem. Jelikož jsme s Chicken Soup již hráli nějaké jeho skladby, pustil jsem mu nějaké nahrávky a on byl mile překvapen. Pak jsem ho pozval i s jeho kapelou do Prahy, kde jsme společně zorganizovali benefiční akci po hurikánu Katrina a od té doby jsme byli v kontaktu a já postupně poznával i další skvělé muzikanty jako je například John Gross ze skupiny Papa Grows Funk. A proč jsem točil tam? Mám prostě ty muzikanty z New Orleansu rád, rozumím si s nimi i lidsky a chtěl jsem si s nimi zahrát. Navíc na to město mám srdeční vazbu, jsou tam ve vzduchu takové nepopsatelné vibrace, které jakoby se dostávají i do zvuku nahrávek, které tam vznikají. A když mi Brian poslal rozpočet na desku, který byl velmi příznivý, tak jsem se rozhodl, že si splním sen a tu desku natočím tam.
Překvapilo tě něco při natáčení v Americe?
Muzikantům jsem dopředu poslal demáče a skladby v notách. Sešli jsme se rovnou ve studiu, byli tak připravení, že jsme to dvakrát sjeli a pak se rovnou točilo. Bubeník George Sluppick dokonce znal vše nazpaměť a přišel i s vlastními nápady co a jak zahrát. Oni tam totiž mají ten správný nadhled a jsou naprosto v klidu, umí výborně hrát a prostě nic moc neřeší. U nás jsem ve studiu vždy zoufalej z těch prostojů a dlouhého štelování zvuku, asi je to zapotřebí. Tam ve studiu, a domnívám se, že ten rozdíl ve zvuku je hodně znát, jsme začali točit hodinu a půl po té, co jsme přišli do studia. Zase na druhou stranu, když je tam v klubu ohlášen začátek koncertu na desátou, tak to znamená, že se začne hrát ve čtvrt na dvanáct a že třeba basák si tak v jedenáct vytáhne bednu.
S jakým ohlasem se setkaly tvoje skladby u muzikantů, se kterými jsi album natáčel?
Přistupovali ke všemu velmi tvůrčím způsobem a vkládali i vlastní nápady, z čehož soudím, že je opravdu zaujali. Jinak by prostě přišli a odehráli to a vůbec by je nezajímalo, zda, když třeba pozměníme některá tempa nebo náladu skladby, výsledek nebude lepší.
Na tvé desce jsou i jména jako Johnny Vidacovich, který hrál v osmdesátých letech s Johnem Scofieldem, nebo učil Briana Bladea a Stantona Moora, je těžké dostat takovéto lidi na natáčení vlastní desky?
Byl jsem v New Orleansu několikrát před tím a většinu muzikantů jsem znal již osobně, což byla výhoda. Takže stačilo, aby jim Brian Seeger zavolal dopředu a zeptal se, zda mají čas a chuť si zahrát a většinou se mu dostala odpovědi - jasně, jdu do toho.
V době, kdy se desky spíš neprodávají a vypalují, u takového počinu, navíc z oblasti jazzu, jsi s nějakou návratnosti nemohl počítat a přesto jsi do toho šel.
Měl jsem dobrou motivaci a nějaké našetřené peníze. Na desku mi sice nikdo nepřispěl, ale na druhou stranu vloni kurs dolaru byl za16 korun a hodina ve studiu mě stála padesát dolarů. Ve finále z celkového počtu hodin chtěli zaplatit pouze dobu, kdy se opravdu točilo, což byla velmi férová nabídka. Ani honoráře amerických hudebníků se příliš nelišily od těch, které se běžně platí u nás. Za snímek si muzikanti řekli o osmdesát až sto dolarů.
Album vyšlo zatím pouze u nás, plánuješ jeho vydání i v Americe?
Jsem domluven se svou vydavatelskou firmou – Arta, že se album do Ameriky bude dovážet .
Plánuješ album podpořit i koncertně?
Brian Seeger a John Gross v červenci přijedou do Čech a plánujeme nějaké společné hraní, ale dostat sem všechny, kteří se zúčastnili natáčení desky, je nereálné jak z finančního hlediska i z hlediska skloubení termínů. Jelikož je ta deska tak různorodá, tak některé skladby již hrajeme se Šavle Meče, některé zase s Chicken Soup anebo s Petrem Zemanem. Něco máme i v repertoáru nové kapely Jiří Hála Jazz Project,kde hrají Michal Gera, Jarda Friedl, Jirka Kovář, Martin Kapusník a Petr Mikeš.
Kde jsi vlastně nalezl inspiraci k tomuto druhu hudby a proč ses rozhodl svoji desku natočit v New Orleansu?
Již od počátku devadesátých let jsem byl ovlivněn hudbou New Orleansu a muzikanty jako je Dr. John. Pak jsem se začal zajímat o modernější pojetí funku a kapely jako Galactic a v roce 2003 jsem jel poprvé do New Orleansu, kde jsem se seznámil s kytaristou Brianem Seegerem. Jelikož jsme s Chicken Soup již hráli nějaké jeho skladby, pustil jsem mu nějaké nahrávky a on byl mile překvapen. Pak jsem ho pozval i s jeho kapelou do Prahy, kde jsme společně zorganizovali benefiční akci po hurikánu Katrina a od té doby jsme byli v kontaktu a já postupně poznával i další skvělé muzikanty jako je například John Gross ze skupiny Papa Grows Funk. A proč jsem točil tam? Mám prostě ty muzikanty z New Orleansu rád, rozumím si s nimi i lidsky a chtěl jsem si s nimi zahrát. Navíc na to město mám srdeční vazbu, jsou tam ve vzduchu takové nepopsatelné vibrace, které jakoby se dostávají i do zvuku nahrávek, které tam vznikají. A když mi Brian poslal rozpočet na desku, který byl velmi příznivý, tak jsem se rozhodl, že si splním sen a tu desku natočím tam.
Překvapilo tě něco při natáčení v Americe?
Muzikantům jsem dopředu poslal demáče a skladby v notách. Sešli jsme se rovnou ve studiu, byli tak připravení, že jsme to dvakrát sjeli a pak se rovnou točilo. Bubeník George Sluppick dokonce znal vše nazpaměť a přišel i s vlastními nápady co a jak zahrát. Oni tam totiž mají ten správný nadhled a jsou naprosto v klidu, umí výborně hrát a prostě nic moc neřeší. U nás jsem ve studiu vždy zoufalej z těch prostojů a dlouhého štelování zvuku, asi je to zapotřebí. Tam ve studiu, a domnívám se, že ten rozdíl ve zvuku je hodně znát, jsme začali točit hodinu a půl po té, co jsme přišli do studia. Zase na druhou stranu, když je tam v klubu ohlášen začátek koncertu na desátou, tak to znamená, že se začne hrát ve čtvrt na dvanáct a že třeba basák si tak v jedenáct vytáhne bednu.
S jakým ohlasem se setkaly tvoje skladby u muzikantů, se kterými jsi album natáčel?
Přistupovali ke všemu velmi tvůrčím způsobem a vkládali i vlastní nápady, z čehož soudím, že je opravdu zaujali. Jinak by prostě přišli a odehráli to a vůbec by je nezajímalo, zda, když třeba pozměníme některá tempa nebo náladu skladby, výsledek nebude lepší.
Na tvé desce jsou i jména jako Johnny Vidacovich, který hrál v osmdesátých letech s Johnem Scofieldem, nebo učil Briana Bladea a Stantona Moora, je těžké dostat takovéto lidi na natáčení vlastní desky?
Byl jsem v New Orleansu několikrát před tím a většinu muzikantů jsem znal již osobně, což byla výhoda. Takže stačilo, aby jim Brian Seeger zavolal dopředu a zeptal se, zda mají čas a chuť si zahrát a většinou se mu dostala odpovědi - jasně, jdu do toho.
V době, kdy se desky spíš neprodávají a vypalují, u takového počinu, navíc z oblasti jazzu, jsi s nějakou návratnosti nemohl počítat a přesto jsi do toho šel.
Měl jsem dobrou motivaci a nějaké našetřené peníze. Na desku mi sice nikdo nepřispěl, ale na druhou stranu vloni kurs dolaru byl za16 korun a hodina ve studiu mě stála padesát dolarů. Ve finále z celkového počtu hodin chtěli zaplatit pouze dobu, kdy se opravdu točilo, což byla velmi férová nabídka. Ani honoráře amerických hudebníků se příliš nelišily od těch, které se běžně platí u nás. Za snímek si muzikanti řekli o osmdesát až sto dolarů.
Album vyšlo zatím pouze u nás, plánuješ jeho vydání i v Americe?
Jsem domluven se svou vydavatelskou firmou – Arta, že se album do Ameriky bude dovážet .
Plánuješ album podpořit i koncertně?
Brian Seeger a John Gross v červenci přijedou do Čech a plánujeme nějaké společné hraní, ale dostat sem všechny, kteří se zúčastnili natáčení desky, je nereálné jak z finančního hlediska i z hlediska skloubení termínů. Jelikož je ta deska tak různorodá, tak některé skladby již hrajeme se Šavle Meče, některé zase s Chicken Soup anebo s Petrem Zemanem. Něco máme i v repertoáru nové kapely Jiří Hála Jazz Project,kde hrají Michal Gera, Jarda Friedl, Jirka Kovář, Martin Kapusník a Petr Mikeš.
Zajímavosti:
Krom již v rozhovoru zmíněných významných muzikantů jako jsou Johnny Vidacovich a Brian Seeger, album Make You Wanna Hála s Jirkou Hálou natáčeli i další známí američtí muzikanti. Například varhaník a pianista Brian Coogan má svou kapelu a hraje ještě v triu s bubeníkem Stantonem Moorem nebo s Quintology. Basistka Casandra Faulconer, která přestože pochází z Kanady, má ten správný neworleanský feeling, hraje s významnou bluesmankou Debbie Davies. Bubeník George Sluppick je z Memphisu, ale přesídlil do New Orleansu a hraje s významnou, na jižanský rock zaměřenou skupinou JJ Grey & Mofro a dřív hrál i s kytaristou Charliem Hunterem. Pozounista Rick Trolsen je mezi americkými dechaři žijící legendou a hraje v souboru Bonerama. Tubista Matt Perrine je též ze skupiny Bonerama, ale jako studiového muzikanta ho najdete na řadě deskách jazzmanů a bluesmanů. Saxofonista Brent Rose je ze skupiny Quintology a varhaník John Gross je z kapely Papa Grooves Funk, se kterou koncertoval již i v Praze.
Pěkná sebranka, co říkáte?
Krom již v rozhovoru zmíněných významných muzikantů jako jsou Johnny Vidacovich a Brian Seeger, album Make You Wanna Hála s Jirkou Hálou natáčeli i další známí američtí muzikanti. Například varhaník a pianista Brian Coogan má svou kapelu a hraje ještě v triu s bubeníkem Stantonem Moorem nebo s Quintology. Basistka Casandra Faulconer, která přestože pochází z Kanady, má ten správný neworleanský feeling, hraje s významnou bluesmankou Debbie Davies. Bubeník George Sluppick je z Memphisu, ale přesídlil do New Orleansu a hraje s významnou, na jižanský rock zaměřenou skupinou JJ Grey & Mofro a dřív hrál i s kytaristou Charliem Hunterem. Pozounista Rick Trolsen je mezi americkými dechaři žijící legendou a hraje v souboru Bonerama. Tubista Matt Perrine je též ze skupiny Bonerama, ale jako studiového muzikanta ho najdete na řadě deskách jazzmanů a bluesmanů. Saxofonista Brent Rose je ze skupiny Quintology a varhaník John Gross je z kapely Papa Grooves Funk, se kterou koncertoval již i v Praze.
Pěkná sebranka, co říkáte?
časopis mGuide 2009/05
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Jirka-Hala-Jazz-s-dobrou-motivaci~22~cerven~2009/
