Jaroslav Olin Nejezchleba - Frontmanem až po padesátce
7.4.2010 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
Jaroslav Olin Nejezchleba je dlouhá léta znám coby znamenitý violoncellista a podle potřeby i hráč na další další nástroje, který se zviditelnil především v doprovodných kapelách Vladimíra Mišíka a Ivana Hlase a jako důležitá součást formací Marsyas nebo Blues Session Petra Kalandry. Svůj neméně výrazný pěvecký talent však dával najevo jen občas, jako by mimochodem. V závěru loňského roku mu však vyšlo už druhé sólové album nazvané Noční lov a „škatulka“ kvalitního sidemana jiných zpěváků se v Nejezchlebově případě začíná pomalu, ale jistě měnit. Navíc Noční lov je deska opravdu mimořádně povedená...
Na svůj první sólový počin jsi čekal celé čtvrtstoletí. Další deska však vyšla pouhý rok nato, navíc na rozdíl od zmíněného „debutového“ dvojalba 25 let v tom obsahuje vesměs zbrusu nové písničky. Čím je tahle náhlá plodnost dána?
25 let v tom nebyla moc o plodnosti, nešlo o regulérní desku, ale vlastně o takové „sebrané staré spisy“ plus záznam jednoho koncertu. Kdežto novinka vznikla do jisté míry proto, že kamarádi mě už roky hecovali, abych něco udělal, nejlépe desku s novými písněmi. Navíc se blížily moje padesátiny, chystal se k tomu speciální koncert a to byl taky důvod, abych se konečně rozhoupal. Měl jsem nad sebou časovej bič, což se ukázalo jako dobrá věc. Nakonec jsem to stihl.
Deska je pojata hodně akusticky, přesněji řečeno folkrockově. O bigbítovějším vyznění jsi neuvažoval?
Je tam i několik věcí, které jsou víc bigbít. Ale ono to bylo trochu omezené možnostmi malého studia kytaristy Norbiho Kovácse, mého spoluhráče z Ivan Hlas Tria, s nímž jsem se rozhodl tu desku udělat. Na druhou stranu mě ten folkrockovej zvuk baví – ostatně začínal jsem u Marsyas, tak se nelze divit...
Celá léta jsi členem různých seskupení a pouze v jejich rámci jsi prezentoval i svoje vlastní písně. Nenazrála pomalu doba, abys postavil vlastní doprovodnou kapelu a zkusil to jako jednoznačný frontman?
Občas jezdím jako host Mišíkových Etc... a nacvičili jsme spolu několik věcí, které v průběhu večera hrajeme. Nicméně pozvolna začínáme zkoušet písně z Nočního lovu s Norbim a bubeníkem Šimonem Kotkem a zkusíme jako kapela připravit program, se kterým bychom začali vystupovat taky třeba v rámci koncertů Etc... Uvidíme, co z toho vyleze. Šimon je v hudební branži znám jako manažer Mišíka, Bratří Ebenů, Hudby Praha apod., ovšem hraje i senzačně na bicí, což se moc neví.
Píseň Ráj je stoprocentně autobiografická záležitost?
Dá se říct, že ano. Je to taková retrospektiva mých vzpomínek od mládí až po současnost. Vlastně všechno, o čem tam zpívám, jsem zažil.
Z textu skladby Hit je vyloženě cítit, jak sis jeho psaní užíval...
To mě strašně bavilo! Natáčení alba už se chýlilo ke konci a já zjistil, že většina písniček je dost vážných a smutných, takže by stálo za to udělat nějakou vyloženou pitomost, záměrně hudebně primitivní a textově „cáklou“ věc. Pořád jsem nevěděl, o čem by měla být, až mě napadlo udělat koláž z úryvků textů jiných interpretů. Zhňácal jsem tam všechno možné, na co jsem si vzpomněl.
Pravým opakem zábavného Hitu je ponurý Stesk aneb hozená rukavice zdejším komunistům neschopným pokání a sebereflexe. V závěru písně ovšem označuješ polovinu české politické scény a jejich voliče za lůzu a každému dojde, že nemluvíš jen o KSČM. Už ti někdo vytkl až přílišnou politickou angažovanost, černobílé vidění světa apod.?
V jedné internetové diskusi už se do mě potrefené husy pustily stylem „Vždyť tě komunisti nechali vystudovat a ty se takhle odvděčuješ!“ Komunisti s dovolením neměli s mým studiem nic společnýho. Naopak spoustě lidem studium znemožnili... Každej normální člověk si přece musí uvědomovat, co tady za těch čtyřicet let, co byli u moci, napáchali a že bude ještě dlouho trvat, než se všechny škody napraví. Když jsem tuhle píseň psal, měl jsem před očima tátu své partnerky Terezy, kterej strávil deset let v těch nejtěžších bolševických lágrech. Podlomilo mu to zdraví a předčasně kvůli tomu zemřel.
Ta písnička působí, jako bys ostře odmítal jakoukoliv levici.
To ne, tak to není. Neodmítám jakoukoliv levici, naopak si myslím, že smysluplná levicová strana má v politickém spektru svou důležitou roli. Kdybych ze současné sociální demokracie cítil trošku rozumu, nevadila by mi, jenže já z ní tu smysluplnost necítím a naopak u ní bohužel vidím velkou příbuznost s komunisty. Pár slušných lidí, kteří se tam v minulosti objevili, už bylo dávno smeteno.
Na svůj první sólový počin jsi čekal celé čtvrtstoletí. Další deska však vyšla pouhý rok nato, navíc na rozdíl od zmíněného „debutového“ dvojalba 25 let v tom obsahuje vesměs zbrusu nové písničky. Čím je tahle náhlá plodnost dána?
25 let v tom nebyla moc o plodnosti, nešlo o regulérní desku, ale vlastně o takové „sebrané staré spisy“ plus záznam jednoho koncertu. Kdežto novinka vznikla do jisté míry proto, že kamarádi mě už roky hecovali, abych něco udělal, nejlépe desku s novými písněmi. Navíc se blížily moje padesátiny, chystal se k tomu speciální koncert a to byl taky důvod, abych se konečně rozhoupal. Měl jsem nad sebou časovej bič, což se ukázalo jako dobrá věc. Nakonec jsem to stihl.
Deska je pojata hodně akusticky, přesněji řečeno folkrockově. O bigbítovějším vyznění jsi neuvažoval?
Je tam i několik věcí, které jsou víc bigbít. Ale ono to bylo trochu omezené možnostmi malého studia kytaristy Norbiho Kovácse, mého spoluhráče z Ivan Hlas Tria, s nímž jsem se rozhodl tu desku udělat. Na druhou stranu mě ten folkrockovej zvuk baví – ostatně začínal jsem u Marsyas, tak se nelze divit...
Celá léta jsi členem různých seskupení a pouze v jejich rámci jsi prezentoval i svoje vlastní písně. Nenazrála pomalu doba, abys postavil vlastní doprovodnou kapelu a zkusil to jako jednoznačný frontman?
Občas jezdím jako host Mišíkových Etc... a nacvičili jsme spolu několik věcí, které v průběhu večera hrajeme. Nicméně pozvolna začínáme zkoušet písně z Nočního lovu s Norbim a bubeníkem Šimonem Kotkem a zkusíme jako kapela připravit program, se kterým bychom začali vystupovat taky třeba v rámci koncertů Etc... Uvidíme, co z toho vyleze. Šimon je v hudební branži znám jako manažer Mišíka, Bratří Ebenů, Hudby Praha apod., ovšem hraje i senzačně na bicí, což se moc neví.
Píseň Ráj je stoprocentně autobiografická záležitost?
Dá se říct, že ano. Je to taková retrospektiva mých vzpomínek od mládí až po současnost. Vlastně všechno, o čem tam zpívám, jsem zažil.
Z textu skladby Hit je vyloženě cítit, jak sis jeho psaní užíval...
To mě strašně bavilo! Natáčení alba už se chýlilo ke konci a já zjistil, že většina písniček je dost vážných a smutných, takže by stálo za to udělat nějakou vyloženou pitomost, záměrně hudebně primitivní a textově „cáklou“ věc. Pořád jsem nevěděl, o čem by měla být, až mě napadlo udělat koláž z úryvků textů jiných interpretů. Zhňácal jsem tam všechno možné, na co jsem si vzpomněl.
Pravým opakem zábavného Hitu je ponurý Stesk aneb hozená rukavice zdejším komunistům neschopným pokání a sebereflexe. V závěru písně ovšem označuješ polovinu české politické scény a jejich voliče za lůzu a každému dojde, že nemluvíš jen o KSČM. Už ti někdo vytkl až přílišnou politickou angažovanost, černobílé vidění světa apod.?
V jedné internetové diskusi už se do mě potrefené husy pustily stylem „Vždyť tě komunisti nechali vystudovat a ty se takhle odvděčuješ!“ Komunisti s dovolením neměli s mým studiem nic společnýho. Naopak spoustě lidem studium znemožnili... Každej normální člověk si přece musí uvědomovat, co tady za těch čtyřicet let, co byli u moci, napáchali a že bude ještě dlouho trvat, než se všechny škody napraví. Když jsem tuhle píseň psal, měl jsem před očima tátu své partnerky Terezy, kterej strávil deset let v těch nejtěžších bolševických lágrech. Podlomilo mu to zdraví a předčasně kvůli tomu zemřel.
Ta písnička působí, jako bys ostře odmítal jakoukoliv levici.
To ne, tak to není. Neodmítám jakoukoliv levici, naopak si myslím, že smysluplná levicová strana má v politickém spektru svou důležitou roli. Kdybych ze současné sociální demokracie cítil trošku rozumu, nevadila by mi, jenže já z ní tu smysluplnost necítím a naopak u ní bohužel vidím velkou příbuznost s komunisty. Pár slušných lidí, kteří se tam v minulosti objevili, už bylo dávno smeteno.
Zajímavosti:
Olin Nejezchleba stál coby sólista za mikrofonem už před dvaceti lety v příležitostném souboru Ztracené iluze, který tvořili mj. tehdejší členové Hudby Praha a jenž hrál různé převzaté rockové fláky s vlastními texty. Moc se také neví, že v roce 1992 vystupoval jako host skupiny Olympic v programu Prázdniny na Zemi 2, dokonce nazpíval s tím související singl Nuda na zemi.
V současnosti Olin nejvíce koncertuje s Ivanem Hlasem, ale jeho aktivity jsou daleko širší. Působí také v „neortodoxně folklórním“ tělese Njorek, v bohužel poměrně zřídka vystupující obnovené kapele Blues Session a občas si zahraje i s Vladimírem Mišíkem buď pod hlavičkou jeho akustického sdružení ČDG, nebo coby host Etc...
Olin Nejezchleba stál coby sólista za mikrofonem už před dvaceti lety v příležitostném souboru Ztracené iluze, který tvořili mj. tehdejší členové Hudby Praha a jenž hrál různé převzaté rockové fláky s vlastními texty. Moc se také neví, že v roce 1992 vystupoval jako host skupiny Olympic v programu Prázdniny na Zemi 2, dokonce nazpíval s tím související singl Nuda na zemi.
V současnosti Olin nejvíce koncertuje s Ivanem Hlasem, ale jeho aktivity jsou daleko širší. Působí také v „neortodoxně folklórním“ tělese Njorek, v bohužel poměrně zřídka vystupující obnovené kapele Blues Session a občas si zahraje i s Vladimírem Mišíkem buď pod hlavičkou jeho akustického sdružení ČDG, nebo coby host Etc...
časopis mGuide 2010/04
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Jaroslav-Olin-Nejezchleba-Frontmanem-az-po-padesatce~07~duben~2010/
