Jana Kirschner - Cesta do světa
11.6.2007 | Autoři: Ivan Ivanov, Pavel Víšek | sekce: publicistika
fotogalerie
Kdo uvěří, že singl Modrá z druhého alba V cudzom meste (1999) se kvůli slovenskému textu krátce po vydání české edice některé tuzemské FM stanice zdráhaly hrát?! Tehdejší rozhlasoví malověrní to dnes zapřou i proto, že v našem století se bez Jany Kirschner neobešlo žádné z autorských alb pánů Hapky a Horáčka, kde zpívala suverénně... česky. Ať šlo o duet Bude mi lehká zem s Petrem Hapkou, nebo První noc v novém bytě s Jarkem Nohavicou, vždycky to byl hit. Kariéru charismatické černovlásky zahájil pozapomenutý debut Jana Kirschner (1996), se kterým vypomáhal kytarista Andrej Šeban, aby po zmíněné “dvojce” se zázemím vlastní kapely vylétla k vítězství v anketě Slávik 99. Následovala písničkářská alba Pelikán (2002) a Veci čo sa dejú (2003), které byly logickou cestou k novince Shine, jež představuje mezinárodní debut. Ten Jana Kirschner stihla v osmadvaceti, což je pěkné skóre, pokud si uvědomíte, že třeba Suzanne Vega či Rickie Lee Jones nahrály své prvotiny shodně až v pětadvaceti.
Na následující otázky nám Jana Kirschner odpověděla z Londýna.
Žijete nadále v Londýně i po natočení desky, zůstáváte tam natrvalo?
Zatiaľ som nad tým neuvažovala. Viem, že toto je miesto, kde by som teraz mala chvíľu zostať a pracovať. Potom sa možno zas posuniem niekam inam.
Neobáváte se toho, že třeba vaše zahraniční kariéra nebude mít tak dlouhého trvání a mezi tím ztratíte domácí posluchače?
Neobávam. Samozrejme, že človek zvažuje rôzne možnosti, chvíľami sa cíti ohrozený a stratený, ale to je len vec porozumenia. Stále si opakujem, že zlé rozhodnutie neexistuje, všetko vás niekam posúva a učí nové veci. Slovenčina mi nesmierne chýba a preto by som určite v budúcnosti chcela nahrať aj další slovenský album.
Byla jste se již podívat v londýnském obchodě s deskami, zda vaše novinka je v regálu?
V Británii deska ešte nevyšla. Nie je to jednoduchý market. Je to tu dost tesné, veľa kvalitních ľudí a talentu, ale človek musí veriť, že práve on je iný...Platňa zatiaľ vyjde asi v desiatich európskych krajinách, ale na label ktorý by platňu uviedol práve na britský trh, tak ako by sme chceli, ešte stále čakáme. Situácia sa mení takmer každý den. Pre mňa je však momentálne najdôležitejšie vedieť, že mám okolo seba ľudí, ktorí tomu veria a pracujú na tom, aby sa to podarilo. Medzitým dávame s Rossom Cullumem dokopy kapelu a snažíme sa pripraviť všetko na ten správný okamih.
A jak vy jste spokojena s deskou? Změnila byste dodatečně na ní něco?
Nemenila by som nič. Samozrejme, že sú věci, ktoré by mohli byť iné, možno aj lepšie, ale teraz je čas sa zas pohnúť niekam ďalej. Skladám nové veci, píšem po anglicky aj po slovensky, dávame dokopy novú kapelu...nie je čas riešiť, čo by bolo keby...Platňa je na svete a ja som na ňu hrdá. To je to správne slovo.
Pamatuju si, jak mi již v roce 2003 váš manažer říkal, že jeho momentální priorita je připravit vaše nové skladby v angličtině a doručit je do Anglie, je toto album skutečně výsledkem čtyřročního snažení?
Je to tak a ešte stále to neskončilo.
Co ovlivnilo rozhodujícím způsobem to, že zvuk alba Shine je skoro akustický a velmi jemný ?
My sme sa ani priveľmi nerozhodovali. Vybrali sme pesničky a pozorne ich počúvali a to nás po niekoľkých mesiacoch priviedlo ku konečnému zvuku.
Jste s Rossem Cullumem podepsaní jako autoři všech skladeb, skládali jste opravdu spolu, nebo vy jste přinesla skladby, které vám Ross pomohl doaranžovat a přidělat?
Všetky pesničky som zložila ja. Ross Cullum mi pomohol, aby z mojich minútových skladieb vznikli naozajstné pesničky. Pracovali sme spolu, hľadali a menili...rovnako to bolo aj s textami, bolo to pre mňa veľmi tažké...ale som rada, že som tým prešla a že texty na platni prišli z velkej časti z mojej hlavy.
Každopádně jsme svědky velkého hudebního posunu z vaší strany směrem k řekněme jazz-folk-popu, hodláte zůstat v těchto hudebních sférách i nadále?
Nič nechystám. Od malička ma to ťahá k soulu a blues. Milujem Al Greena, Arethu Franklin, Stevieho Wondera, Curtisa Mayfielda alebo James Taylora. Viem, kam chcem ísť, ale nič sa nesnažím preskočiť. Aj keď som sa narodila v inej krajine ako oni, nikdy som nepochybovala, že mám šancu dostať sa tam, kde sú oni.
Zaznívají různé hlasy, které se domnívají, že vaše deska cíleně připomíná hudbu Norah Jones. Teší vás taková přirovnání, nebo vám vadí?
Norah je absolútne očarujúca. Je to obrovský talent a ja si myslím, že je predsa len trochu predčasné ma k nej prirovnávať. Je to pre mňa veľká inšpirácia rovnako ako Ray Charles alebo Bonnie Raitt...
V čem by se podle vás lišilo album, kdyby ho místo hvězd jako Robbie Macintosh a Ross Cullum s vámi natáčeli vaši dosavadní slovenští spoluhráči?
Angličania to volajú what ifs. Neviem, čo by sa stalo, ani ako by to znelo, ale myslím, že určite by bolo všetko iné. Možno by som dnes ráno nesedela vo svojom byte, nepila jablkový džús a nedívala sa z okna na Battersea Park. A celkom určite by som sa nestretla s Robbiem Macintoshom, ktorý zajtra odchádza hrať ďalšie koncerty s Johnom Mayerom a nesie mu môj album.
Kdy plánujete pustit se znovu do nahrávání?
Chcem začať čo najskôr. Mám veľa nových vecí a stále nové vznikajú. Občas si myslím, že už by som mala prestať toľko rozprávať a začať konečne spievať. Ale všetko má svoj čas a ja cítim, že je to už na dosah.
Zajímavosti:
Odrazovým můstkem k hudební kariéře Jany Kirschner (* 23. 12. 1978) byla účast v soutěži Miss Slovensko, ve které to ve věku necelých sedmnácti let dotáhla až do finále. I když o tomto období rodačka ze středoslovenského Martina, která od čtrnácti četla beatníky a poslouchala Janis Joplin a The Doors, velmi brzy hovořila “jako kdyby se odehrálo v nějakém minulém životě”, byla to pro začínající zpěvačku dobrá zkušenost i využitá příležitost. Demokazeta s písničkou, kterou si doma sama nahrála, se totiž tehdy dostala do rukou hudebního producenta a Janina pozdějšího manažéra Jožka Šeba (tento neúnavný hledač talentů před několika lety objevil i “slovenského Louise Armstronga” - Petera Ondriu), který jí začal půjčovat jazzové desky a pomáhal postavit i první doprovodnou skupinu.
Fotogalerie:
fotogalerie
Kdo uvěří, že singl Modrá z druhého alba V cudzom meste (1999) se kvůli slovenskému textu krátce po vydání české edice některé tuzemské FM stanice zdráhaly hrát?! Tehdejší rozhlasoví malověrní to dnes zapřou i proto, že v našem století se bez Jany Kirschner neobešlo žádné z autorských alb pánů Hapky a Horáčka, kde zpívala suverénně... česky. Ať šlo o duet Bude mi lehká zem s Petrem Hapkou, nebo První noc v novém bytě s Jarkem Nohavicou, vždycky to byl hit. Kariéru charismatické černovlásky zahájil pozapomenutý debut Jana Kirschner (1996), se kterým vypomáhal kytarista Andrej Šeban, aby po zmíněné “dvojce” se zázemím vlastní kapely vylétla k vítězství v anketě Slávik 99. Následovala písničkářská alba Pelikán (2002) a Veci čo sa dejú (2003), které byly logickou cestou k novince Shine, jež představuje mezinárodní debut. Ten Jana Kirschner stihla v osmadvaceti, což je pěkné skóre, pokud si uvědomíte, že třeba Suzanne Vega či Rickie Lee Jones nahrály své prvotiny shodně až v pětadvaceti.Na následující otázky nám Jana Kirschner odpověděla z Londýna.
Žijete nadále v Londýně i po natočení desky, zůstáváte tam natrvalo?
Zatiaľ som nad tým neuvažovala. Viem, že toto je miesto, kde by som teraz mala chvíľu zostať a pracovať. Potom sa možno zas posuniem niekam inam.
Neobáváte se toho, že třeba vaše zahraniční kariéra nebude mít tak dlouhého trvání a mezi tím ztratíte domácí posluchače?
Neobávam. Samozrejme, že človek zvažuje rôzne možnosti, chvíľami sa cíti ohrozený a stratený, ale to je len vec porozumenia. Stále si opakujem, že zlé rozhodnutie neexistuje, všetko vás niekam posúva a učí nové veci. Slovenčina mi nesmierne chýba a preto by som určite v budúcnosti chcela nahrať aj další slovenský album.
Byla jste se již podívat v londýnském obchodě s deskami, zda vaše novinka je v regálu?
V Británii deska ešte nevyšla. Nie je to jednoduchý market. Je to tu dost tesné, veľa kvalitních ľudí a talentu, ale človek musí veriť, že práve on je iný...Platňa zatiaľ vyjde asi v desiatich európskych krajinách, ale na label ktorý by platňu uviedol práve na britský trh, tak ako by sme chceli, ešte stále čakáme. Situácia sa mení takmer každý den. Pre mňa je však momentálne najdôležitejšie vedieť, že mám okolo seba ľudí, ktorí tomu veria a pracujú na tom, aby sa to podarilo. Medzitým dávame s Rossom Cullumem dokopy kapelu a snažíme sa pripraviť všetko na ten správný okamih.
A jak vy jste spokojena s deskou? Změnila byste dodatečně na ní něco?
Nemenila by som nič. Samozrejme, že sú věci, ktoré by mohli byť iné, možno aj lepšie, ale teraz je čas sa zas pohnúť niekam ďalej. Skladám nové veci, píšem po anglicky aj po slovensky, dávame dokopy novú kapelu...nie je čas riešiť, čo by bolo keby...Platňa je na svete a ja som na ňu hrdá. To je to správne slovo.
Pamatuju si, jak mi již v roce 2003 váš manažer říkal, že jeho momentální priorita je připravit vaše nové skladby v angličtině a doručit je do Anglie, je toto album skutečně výsledkem čtyřročního snažení?
Je to tak a ešte stále to neskončilo.
Co ovlivnilo rozhodujícím způsobem to, že zvuk alba Shine je skoro akustický a velmi jemný ?
My sme sa ani priveľmi nerozhodovali. Vybrali sme pesničky a pozorne ich počúvali a to nás po niekoľkých mesiacoch priviedlo ku konečnému zvuku.
Jste s Rossem Cullumem podepsaní jako autoři všech skladeb, skládali jste opravdu spolu, nebo vy jste přinesla skladby, které vám Ross pomohl doaranžovat a přidělat?
Všetky pesničky som zložila ja. Ross Cullum mi pomohol, aby z mojich minútových skladieb vznikli naozajstné pesničky. Pracovali sme spolu, hľadali a menili...rovnako to bolo aj s textami, bolo to pre mňa veľmi tažké...ale som rada, že som tým prešla a že texty na platni prišli z velkej časti z mojej hlavy.
Každopádně jsme svědky velkého hudebního posunu z vaší strany směrem k řekněme jazz-folk-popu, hodláte zůstat v těchto hudebních sférách i nadále?
Nič nechystám. Od malička ma to ťahá k soulu a blues. Milujem Al Greena, Arethu Franklin, Stevieho Wondera, Curtisa Mayfielda alebo James Taylora. Viem, kam chcem ísť, ale nič sa nesnažím preskočiť. Aj keď som sa narodila v inej krajine ako oni, nikdy som nepochybovala, že mám šancu dostať sa tam, kde sú oni.
Zaznívají různé hlasy, které se domnívají, že vaše deska cíleně připomíná hudbu Norah Jones. Teší vás taková přirovnání, nebo vám vadí?
Norah je absolútne očarujúca. Je to obrovský talent a ja si myslím, že je predsa len trochu predčasné ma k nej prirovnávať. Je to pre mňa veľká inšpirácia rovnako ako Ray Charles alebo Bonnie Raitt...
V čem by se podle vás lišilo album, kdyby ho místo hvězd jako Robbie Macintosh a Ross Cullum s vámi natáčeli vaši dosavadní slovenští spoluhráči?
Angličania to volajú what ifs. Neviem, čo by sa stalo, ani ako by to znelo, ale myslím, že určite by bolo všetko iné. Možno by som dnes ráno nesedela vo svojom byte, nepila jablkový džús a nedívala sa z okna na Battersea Park. A celkom určite by som sa nestretla s Robbiem Macintoshom, ktorý zajtra odchádza hrať ďalšie koncerty s Johnom Mayerom a nesie mu môj album.
Kdy plánujete pustit se znovu do nahrávání?
Chcem začať čo najskôr. Mám veľa nových vecí a stále nové vznikajú. Občas si myslím, že už by som mala prestať toľko rozprávať a začať konečne spievať. Ale všetko má svoj čas a ja cítim, že je to už na dosah.
Zajímavosti:
Odrazovým můstkem k hudební kariéře Jany Kirschner (* 23. 12. 1978) byla účast v soutěži Miss Slovensko, ve které to ve věku necelých sedmnácti let dotáhla až do finále. I když o tomto období rodačka ze středoslovenského Martina, která od čtrnácti četla beatníky a poslouchala Janis Joplin a The Doors, velmi brzy hovořila “jako kdyby se odehrálo v nějakém minulém životě”, byla to pro začínající zpěvačku dobrá zkušenost i využitá příležitost. Demokazeta s písničkou, kterou si doma sama nahrála, se totiž tehdy dostala do rukou hudebního producenta a Janina pozdějšího manažéra Jožka Šeba (tento neúnavný hledač talentů před několika lety objevil i “slovenského Louise Armstronga” - Petera Ondriu), který jí začal půjčovat jazzové desky a pomáhal postavit i první doprovodnou skupinu.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/06
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Jana-Kirschner-Cesta-do-sveta~11~cerven~2007/
Komentáře
&;
