James Blunt - Unavený válečník, který vzal útokem hitparády
9.10.2007 | Autor: Leoš Kofroň | sekce: publicistika
fotogalerie Chlapík v kapuci s bundou tklivě lká ’bloody cold’. Za stálého sněžení se vysvléká do půli těla, pečlivě před sebe poskládá odložené věci, na ramena si navlékne dětské plovací polštářky a poté skočí do bazénku… Zdá se vám to nějak povědomé? Parodií (včetně animovaných) na cenami MTV ověnčený klip k Bluntovu megahitu You’re Beautiful, při němž byly jistě prolity hektolitry dívčích slziček, naleznete na internetu celou řadu. S oblibou se uvádí muzikantův výrok, že si svoji slávu uvědomil v okamžiku, když ho vlastní maminka požádala o autogram. Jestliže však již i za tak relativně krátkou dobu dokázal k sobě připoutat pozornost různých napodobitelů a dočkal se posměšného parodování a karikování, potom to lze za jistý znak významnosti zajisté považovat též. A s jedenácti miliony prodaných kusů debutového alba Back to Bedham (2004) už nemůže být vůbec žádných pochyb…
Čím dokázal v obrovské konkurenci zaujmout taková kvanta posluchačů z celého světa právě tenhle na první pohled docela nenápadný Brit a kde hledat příčiny jeho doslova raketového vzletu na výsluní pop music? Mohli bychom se spokojit s okřídlenou větou, že se prostě jen ve správnou dobu ocitl na správném místě. Určitě však nebude od věci, rozvést tuto premisu poněkud obšírněji.
Tak jako scéna populární hudby potřebuje pravidelný přísun s rockem koketujících drsňáků, idolů pro teenagery či vyzývavou erotičnosti dráždících persón (samozřejmě v mezích přijatelných pro pravidla šoubyznysu), podobně žádaný je i typ romantického trubadura, který se z do sebe zahleděnou melancholií vyzpívává ze svých (povětšinou) milostných trablů, ale jemuž není tak docela lhostejný ani svět kolem nás se všemi jeho nepravostmi a utrpením. Osaměle stojící písničkář s kytarou, trochu rozervanec, trochu milovník, každopádně ale sympaťák, který dokáže s citem rozezvučit tu správnou srdeční strunu a při jehož jímavých písních lze blaženě krasosmutnit. Právě někdo takový s patřičným charismatem a potenciálem oslovit masy posluchačů už se dlouho neobjevil, právě po někom podobném patrně v roce 2004 kulminovala poptávka. A tu se z ničeho nic objevil James Blunt se svým You’re Beautiful a svět mu padl k nohám.
Dnes už zpětně víme, že tenhle superhit byl vlastně až v pořadí třetím vybraným singlem z muzikantovy albové prvotiny Back To Badlam (2004), který skutečně prorazil a vzal žebříček útokem. Otevírací High se nedostala ani do první stovky nejžádanějších britských skladeb, dokud ji nezpopularizovala televizní reklama telefonní společnosti. Druhý singl Wiseman si vedl sice lépe, ale zkrátka až tklivé vyznání bývalé a už jednou provždy ztracené lásce katapultovalo celé album na devět týdnů do čela britské hitparády a mimo jiné sesadilo i zbožňované miláčky Coldplay. Deska se pak ocitla v šestnácti zemích světa na prvním místě prodeje, Blunt s ní získal dvě prestižní ocenění Brit Awards, pět nominací na Grammy a doma se stal nejprodávanějším umělcem roku 2005.
Tou dobou už si ale všichni slabikovali jeho jímavý životní příběh. Ve stručnosti si ho osvěžme, dobře se poslouchá třeba i po desáté…
James Hiller Blunt se narodil 22.2.1977 v Tidworthu v rodině britského vojáka, přičemž rodinná tradice sahající až do bůhví kolikátého kolena zpět velela, aby i James jednou navlékl uniformu. Toho ovšem víc zajímala muzika. Od čtrnácti zkoušel drhnout struny na vypůjčené kytaře, což mu otec sice nezakazoval, avšak o smysluplnosti takového počínaná si myslel své. Na oplátku, syn zas neprojevoval žádné nadšení ze studií, ať už šlo o letecké inženýrství či Královskou vojenskou akademii a rád později dával k dobru, jak většinu přednášek prospal někde na podlaze. Nicméně, čtyřleté studium a výcvik mu přineslo hodnost kapitána a v roce 1999 byl vyslán do Kosova jako průzkumný důstojník mírových sil NATO.
Šestiměsíční pobyt v neblaze proslulém ohnisku národnostní nesnášenlivosti, byl pro Blantovu příští hudební kariéru určující. Zde píše své první významné písně či spíše jejich fragmenty (jedinou kompletně složenou věcí za tamního pobytu je protiválečná, emoce jitřící No Bravery). Tady, přímým osobním kontaktem s hrozbami válečných útrap, získává zkušenosti, jež pak jeho písním dodají opravdovosti a hloubku prožitku. Zde načerpá vděčné historky o tom, jak brázdil cestu tankem, na němž měl přivázanou kytaru či si schrupl ve spacáku v plní polní, tedy i s botami. A konečně, zde postupně dozrálo jeho rozhodnutí, že chce jedno provždy odložit vojenský mundůr a věnovat se naplno muzice.
K tomu se pak odhodlal v roce 2002 a v cestě jej nemohl již zabrzdit ani počáteční nezájem několika vydavatelství. Když se seznámil s Američankou Lindou Perry, někdejší zpěvačka kapely 4-Non-Blondes projevila lepší čich a Bluntovi nabídla smlouvu se svojí firmou Custard Records. V září 2003 pak Blant natáčí v Los Angeles desku, která mu zajistí mimořádný úspěch, popularitu, slávu. No řekněte, nejsou takové kýčem mírně zavánějící příběhy vděčné?
Blunt pochopitelně není žádným hudebním vizionářem. Jeho písničkářský styl je přehledný, snadno čitelný. Aranžmá povětšinou sladkobolných melodií, jako by byla zakotvena někde v sedmdesátých letech. Do stejné doby, či ještě o dekádu dál, spadá i kladení důrazu na sílu textového sdělení. Největší zbraní bývalého důstojníka je ovšem jeho vysoko položený hlas s hřejivým zabarvením a podmanivým výrazem.
Během následného světové turné (které mělo loni 18. července beznadějně vyprodanou zastávku i v Lumbeho zahradě na Pražském hradě) s čtyřčlennou doprovodnou kapelou, už komponoval nové písně a některé si i otestoval před živým publikem. Další z osvědčených pouček hovoří o tom, že druhé album bývá vždy pro umělce prubířským kamenem. Je si toho dobře vědom i Blunt, ale těžkou hlavu mu to nedělá: “Necítil jsem se pod žádným tlakem. Jako někdo, kdo prodal 11 milionů desek, jsem věděl, že pravděpodobnost, aby se mi to znovu podařilo, bude minimální. Na druhé desce písničky ani styl měnit nehodlám. Zaměřil jsem se na to, aby mě bavily a byl jsem s nimi osobně spokojen. Abych mohl říct, že ukazují můj růst a vývoj jako písničkáře i v mém životě”. A tak se i stalo: právě vyšlé album s příznačným názvem All The Lost Souls, které opět vzniklo pod producentskou taktovkou Toma Rothocka, zachovává stylovou kontinuitu s úspěšným debutem. Zdá se být kompozičně promyšlenější, působí celistvějším dojmem, ovšem hitovým ambicím You’re Beautiful se nevyrovná ani jedna z desítek písní. Hádal bych, že Bluntovi možná mnoho nových fanoušků nepřinese, ale zároveň ani neodčerpá…
Zajímavosti:
Blunt podporuje lékařkou humanitární organizaci Doctors Without Borders. Nejspíš proto, že osobně přihlížel jejím záchranářským pracím během své vojenské mise v Kosovu.
Jeho písně patří k nejfrekventovanějším pro účely svateb i pohřbů. Goodbye My Lover přesvědčivě zvítězila v průzkumu britského registru úmrtí. Podařilo se mu tak v tomto ohledu nahradit Eltona Johna, k němuž bývá ostatně často přirovnáván.
Právě tato píseň byla prý ale nahrána v koupelně jeho bytné, kam se jedině vešlo piano.
Blunt byl poctěn nesením rakve při pohřbu královny-matky Alžběty.
Před vystoupením v Praze na tiskové konferenci předal Správě Pražského hradu stromek jako náhradu, za to, že jiný bylo třeba v Lumbeho zahradě kvůli jeho koncertu pokácet.
Pro bulvár jsou vděčným soustem jeho milostné románky. K mediálně přitažlivým patří zpěvákovo vyjádření, že nedokáže skládat hudbu bez erotické inspirace.
Ještě v době pražského koncertu chodil s českou topmodelkou Petrou Němcovou, ale to už patří minulosti.
Fotogalerie:
fotogalerie Chlapík v kapuci s bundou tklivě lká ’bloody cold’. Za stálého sněžení se vysvléká do půli těla, pečlivě před sebe poskládá odložené věci, na ramena si navlékne dětské plovací polštářky a poté skočí do bazénku… Zdá se vám to nějak povědomé? Parodií (včetně animovaných) na cenami MTV ověnčený klip k Bluntovu megahitu You’re Beautiful, při němž byly jistě prolity hektolitry dívčích slziček, naleznete na internetu celou řadu. S oblibou se uvádí muzikantův výrok, že si svoji slávu uvědomil v okamžiku, když ho vlastní maminka požádala o autogram. Jestliže však již i za tak relativně krátkou dobu dokázal k sobě připoutat pozornost různých napodobitelů a dočkal se posměšného parodování a karikování, potom to lze za jistý znak významnosti zajisté považovat též. A s jedenácti miliony prodaných kusů debutového alba Back to Bedham (2004) už nemůže být vůbec žádných pochyb…
Čím dokázal v obrovské konkurenci zaujmout taková kvanta posluchačů z celého světa právě tenhle na první pohled docela nenápadný Brit a kde hledat příčiny jeho doslova raketového vzletu na výsluní pop music? Mohli bychom se spokojit s okřídlenou větou, že se prostě jen ve správnou dobu ocitl na správném místě. Určitě však nebude od věci, rozvést tuto premisu poněkud obšírněji.
Tak jako scéna populární hudby potřebuje pravidelný přísun s rockem koketujících drsňáků, idolů pro teenagery či vyzývavou erotičnosti dráždících persón (samozřejmě v mezích přijatelných pro pravidla šoubyznysu), podobně žádaný je i typ romantického trubadura, který se z do sebe zahleděnou melancholií vyzpívává ze svých (povětšinou) milostných trablů, ale jemuž není tak docela lhostejný ani svět kolem nás se všemi jeho nepravostmi a utrpením. Osaměle stojící písničkář s kytarou, trochu rozervanec, trochu milovník, každopádně ale sympaťák, který dokáže s citem rozezvučit tu správnou srdeční strunu a při jehož jímavých písních lze blaženě krasosmutnit. Právě někdo takový s patřičným charismatem a potenciálem oslovit masy posluchačů už se dlouho neobjevil, právě po někom podobném patrně v roce 2004 kulminovala poptávka. A tu se z ničeho nic objevil James Blunt se svým You’re Beautiful a svět mu padl k nohám.
Dnes už zpětně víme, že tenhle superhit byl vlastně až v pořadí třetím vybraným singlem z muzikantovy albové prvotiny Back To Badlam (2004), který skutečně prorazil a vzal žebříček útokem. Otevírací High se nedostala ani do první stovky nejžádanějších britských skladeb, dokud ji nezpopularizovala televizní reklama telefonní společnosti. Druhý singl Wiseman si vedl sice lépe, ale zkrátka až tklivé vyznání bývalé a už jednou provždy ztracené lásce katapultovalo celé album na devět týdnů do čela britské hitparády a mimo jiné sesadilo i zbožňované miláčky Coldplay. Deska se pak ocitla v šestnácti zemích světa na prvním místě prodeje, Blunt s ní získal dvě prestižní ocenění Brit Awards, pět nominací na Grammy a doma se stal nejprodávanějším umělcem roku 2005.
Tou dobou už si ale všichni slabikovali jeho jímavý životní příběh. Ve stručnosti si ho osvěžme, dobře se poslouchá třeba i po desáté…
James Hiller Blunt se narodil 22.2.1977 v Tidworthu v rodině britského vojáka, přičemž rodinná tradice sahající až do bůhví kolikátého kolena zpět velela, aby i James jednou navlékl uniformu. Toho ovšem víc zajímala muzika. Od čtrnácti zkoušel drhnout struny na vypůjčené kytaře, což mu otec sice nezakazoval, avšak o smysluplnosti takového počínaná si myslel své. Na oplátku, syn zas neprojevoval žádné nadšení ze studií, ať už šlo o letecké inženýrství či Královskou vojenskou akademii a rád později dával k dobru, jak většinu přednášek prospal někde na podlaze. Nicméně, čtyřleté studium a výcvik mu přineslo hodnost kapitána a v roce 1999 byl vyslán do Kosova jako průzkumný důstojník mírových sil NATO.
Šestiměsíční pobyt v neblaze proslulém ohnisku národnostní nesnášenlivosti, byl pro Blantovu příští hudební kariéru určující. Zde píše své první významné písně či spíše jejich fragmenty (jedinou kompletně složenou věcí za tamního pobytu je protiválečná, emoce jitřící No Bravery). Tady, přímým osobním kontaktem s hrozbami válečných útrap, získává zkušenosti, jež pak jeho písním dodají opravdovosti a hloubku prožitku. Zde načerpá vděčné historky o tom, jak brázdil cestu tankem, na němž měl přivázanou kytaru či si schrupl ve spacáku v plní polní, tedy i s botami. A konečně, zde postupně dozrálo jeho rozhodnutí, že chce jedno provždy odložit vojenský mundůr a věnovat se naplno muzice.
K tomu se pak odhodlal v roce 2002 a v cestě jej nemohl již zabrzdit ani počáteční nezájem několika vydavatelství. Když se seznámil s Američankou Lindou Perry, někdejší zpěvačka kapely 4-Non-Blondes projevila lepší čich a Bluntovi nabídla smlouvu se svojí firmou Custard Records. V září 2003 pak Blant natáčí v Los Angeles desku, která mu zajistí mimořádný úspěch, popularitu, slávu. No řekněte, nejsou takové kýčem mírně zavánějící příběhy vděčné?
Blunt pochopitelně není žádným hudebním vizionářem. Jeho písničkářský styl je přehledný, snadno čitelný. Aranžmá povětšinou sladkobolných melodií, jako by byla zakotvena někde v sedmdesátých letech. Do stejné doby, či ještě o dekádu dál, spadá i kladení důrazu na sílu textového sdělení. Největší zbraní bývalého důstojníka je ovšem jeho vysoko položený hlas s hřejivým zabarvením a podmanivým výrazem.
Během následného světové turné (které mělo loni 18. července beznadějně vyprodanou zastávku i v Lumbeho zahradě na Pražském hradě) s čtyřčlennou doprovodnou kapelou, už komponoval nové písně a některé si i otestoval před živým publikem. Další z osvědčených pouček hovoří o tom, že druhé album bývá vždy pro umělce prubířským kamenem. Je si toho dobře vědom i Blunt, ale těžkou hlavu mu to nedělá: “Necítil jsem se pod žádným tlakem. Jako někdo, kdo prodal 11 milionů desek, jsem věděl, že pravděpodobnost, aby se mi to znovu podařilo, bude minimální. Na druhé desce písničky ani styl měnit nehodlám. Zaměřil jsem se na to, aby mě bavily a byl jsem s nimi osobně spokojen. Abych mohl říct, že ukazují můj růst a vývoj jako písničkáře i v mém životě”. A tak se i stalo: právě vyšlé album s příznačným názvem All The Lost Souls, které opět vzniklo pod producentskou taktovkou Toma Rothocka, zachovává stylovou kontinuitu s úspěšným debutem. Zdá se být kompozičně promyšlenější, působí celistvějším dojmem, ovšem hitovým ambicím You’re Beautiful se nevyrovná ani jedna z desítek písní. Hádal bych, že Bluntovi možná mnoho nových fanoušků nepřinese, ale zároveň ani neodčerpá…
Zajímavosti:
Blunt podporuje lékařkou humanitární organizaci Doctors Without Borders. Nejspíš proto, že osobně přihlížel jejím záchranářským pracím během své vojenské mise v Kosovu.
Jeho písně patří k nejfrekventovanějším pro účely svateb i pohřbů. Goodbye My Lover přesvědčivě zvítězila v průzkumu britského registru úmrtí. Podařilo se mu tak v tomto ohledu nahradit Eltona Johna, k němuž bývá ostatně často přirovnáván.
Právě tato píseň byla prý ale nahrána v koupelně jeho bytné, kam se jedině vešlo piano.
Blunt byl poctěn nesením rakve při pohřbu královny-matky Alžběty.
Před vystoupením v Praze na tiskové konferenci předal Správě Pražského hradu stromek jako náhradu, za to, že jiný bylo třeba v Lumbeho zahradě kvůli jeho koncertu pokácet.
Pro bulvár jsou vděčným soustem jeho milostné románky. K mediálně přitažlivým patří zpěvákovo vyjádření, že nedokáže skládat hudbu bez erotické inspirace.
Ještě v době pražského koncertu chodil s českou topmodelkou Petrou Němcovou, ale to už patří minulosti.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/James-Blunt-Unaveny-valecnik-ktery-vzal-utokem-hitparady~09~rijen~2007/
Komentáře
&;