8.6.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Peripetie kolem vydání nové desky jste si mohli přečíst v profilovém článku v únorovém čísle. Následující rozhovor s kytaristou, baskytaristou a hráčem na všemožný (nejen) kovový odpad Alexem Hackem, působícím v kapele od roku 1982, berte jako bonus.

Během natáčení Perpetuum Mobile jste vašim fanouškům poskytli poměrně zajímavou příležitost. Prostřednictvím webových kamer mohli na vašich stránkách sledovat celý proces natáčení. Kdo byl autorem tohoto nápadu?

Přišel s tím Blixa a byl to poměrně zásadní krok k udržení chodu kapely. Předtím jsme totiž absolvovali dost vyčerpávající turné k dvaceti letům kapely a po skončení to vypadalo, že už žádní Einstrzende Neubauten nebudou. Byli jsme hrozně unavení z toho věčného kolotoče: natočíš desku, děláš promotion, odehraješ koncerty, pracuješ na další desce, natočíš ji, vydáš, děláš promotion atd. Takže tohle byl impuls, který nám dal chuť zase znovu pracovat.

Něco jako počátek nové epizody v kariéře Einstrzende Neubauten?

Jo, tak nějak. Původně jsme od toho ani moc neočekávali, byl to experiment. Ale vyplatilo se to, reakce lidí byly velmi dobré a začali jsme opět komunikovat s naší vydavatelskou firmou. Chtěli jsme zase vyjet na turné, nabídnout album co největšímu počtu lidí, takže jsme ten řemen znovu nahodili.

V tiskových materiálech k albu se lze dočíst, že Perpetuum Mobile je poctou přírodním živlům a katastrofám.

Vážně?

Je to tak. Prý jste při natáčení používali "víc vzduchu než kovu" a vůbec jste vzdali hold matičce přírodě a jejím vrtochům.

Hmm, tak asi jo, když se to píše ve firemních materiálech (smích). Souhlasím s tím, že koncepce nového alba je od těch starších odlišná. V centru předchozích nahrávek byl oheň, kdežto Perpetuum Mobile je opravdu vzdušnější deska. Všechna naše alba vždy odrážela to, co kapelu v té době zajímalo. Tentokrát jsme se opravdu bavili o bouřích, o šepotech. Chtěli jsme při natáčení ve větším množství využít vzduchové kompresory a plastové lahve.

Ty jsi přišel do Einstürzende Neubauten v poměrně mladém věku. Mohl bys shrnout vývoj, kterým kapela prošla od raných nahrávek do dnešní doby?

To mi bylo nějakých čtrnáct let. no, byli jsme tehdy plní nezdolné energie, která chtěla ven. Přesně jsme věděli, co chceme dělat a jak to chceme dělat. Taky jsme mnoha lidem ukázali cestu. Zkoušeli jsme nové technologie, nové nástroje, nové postupy při skládání. Vlastně jsme zkoumali terén, na kterém se pak mohli volně pohybovat další. Velkým vývojem samozřejmě prošly i naše skladby. Je patrné, že na novějších nahrávkách už není tolik agrese jako na raných.

Dá se říci, že jste se vyvinuli i lidsky?

Pro mě jsou Neubauten jako moje dítě a zároveň rodina. Jsme spolu už dlouho a známe své silné i slabší stránky. Naučili jsme se respektovat jeden druhého. Důležité taky bylo to, o čem jsme mluvili na začátku - náš experiment s webkamerami ve studiu. Byli jsme v těsném kontaktu s lidmi a podle toho jsme se museli chovat. Někdo třeba byl možností sledovat nás při práci zklamán, očekával možná něco jiného, ale nám to velmi pomohlo. Měli jsme příležitost lidem ukázat, jací vlastně jsme. Že se nedívají na nějaké mýtické postavy, ale na normální muzikanty.

Které album Neubauten je tvé nejoblíbenější?

Asi nejvíc jsem si užil během natáčení druhého alba Zeichnungen des Patienten O.T. v roce 1983. Beru ho jako moje rodinné album. Doposud je to moje nejoblíbenější deska.

Jaký je tvůj pohled na novinku Perpetuum Mobile?

Je důležité si uvědomit, že mnoho věcí, které jsou v kursu nyní, jsme my dělali už dávno. Používali jsme loopy v dobách, kdy to téměř nikoho nezajímalo. Samplovali jsme různé zvuky, když ještě samplery téměř neexistovaly. Hudba se nicméně stále vyvíjí a my na tento vývoj reagujeme po svém. Nové album se dá brát jako naše odpověď na dnešní dění. Je to velmi otevřená nahrávka, přátelská, místy až odlehčená.

Pracuješ i nadále kromě Neubauten na dalších projektech?

Samozřejmě, všichni z kapely mají své vlastní projekty, bez toho bychom snad ani nemohli fungovat. Existuje hudba, kterou můžeme hrát pouze v Neubauten a existuje hudba, kterou bychom v kapele hrát nemohli. Já osobně se zabývám produkcí industriálních kapel, hodně cestuji, poznávám nové kraje, což je mi inspirací pro skládání hudby. Zastávám názor, že na cestách se mohu pídit po nových zvucích, které bych třeba doma neslyšel, nesetkal se s nimi. Pak taky pracuju na filmu: nemá ani pevný scénář, mění se ze dne na den. Pojednává právě o cestování, o tom, jak navštěvuji známé, sleduji, jak nahrávají, tvoří hudbu. Kromě toho pracuji na komerčních zakázkách - nahrávám hudbu pro filmy, teď jsem zrovna složil muziku pro jeden německo-turecký film. Spolupracuji taky s jistou německo-tureckou kapelou.

Co chystáš do budoucna s Neubauten?

Kromě probíhajícího turné už uvažujeme o nové desce. Chtěli bychom, aby byla méně "studiová" ve smyslu pevně daných skladeb, pečlivého nahrávání a podobně. Měla by působit spíše jako divadelní představení, improvizovaná, chceme si pozvat hosty a podobně. Máme dost materiálu, který na koncertech nehrajeme a hodláme ho nějak využít.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05