26.11.2004 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika Skupina Jablkoň točí své desky v Babicích nad Svitavou, odkud je to jen kousek do Brna. Využil jsem přítomnosti a pozval si k diktafonu kapelníka Michala Němce. Témat k rozhovoru se nakupilo hned několik - loňské 25. narozeniny kapely, při té příležitosti pořízené živé symfonické album a také připravovaná vánoční deska.



Začněme ale živou nahrávkou Symphonic Jablkoň - XXV.
Je to naše druhá koncertní deska a ta první byla mimochodem taky symfonická. Pro nás je poněkud neúnosné natáhnout symfonický orchestr do studia, proto jsou obě naše symfonické desky "live".

Copak jste s orchestrem hráli jen dvakrát?
Opravdu to bylo jen dvakrát. Poprvé někdy v pětadevadesátém s Českým symfonickým orchestrem. Šlo o objednávku na nějaký festival vážné hudby do Německa. Ten koncert jsme tedy odehráli ve Frankfurtu nad Odrou a pak ještě v Praze v Paláci kultury. Vystoupení natáčela televize a z televizního záznamu vzniklo cédéčko. Potom jsme tento projekt už neobnovili. Jsme totiž v kapele čtyři a s orchestrem nás bylo asi sedmdesát, což je pro pořadatele finančně náročné. Párkrát to vypadalo, že se něco podobného znovu uskuteční, ale došlo k tomu až loni na podzim. Slavili jsme 25. výročí vzniku kapely a za mnou přišel Romek Hanzlík, že by se dal symfonický koncert udělat v rámci festivalu Alternativa. Já jsem se potom domluvil s dirigentem Alešem Podařilem a ten sestavil mladý orchestr, který jsme nazvali Moravští symfonici.

CD obsahuje záznam pražského koncertu, ale další vystoupení jste měli v Brně. Lišily se ty dvě akce nějak?
V Brně nám na trubku hostoval Jaromír Hnilička, zatímco v Praze hrál na trubku Michal Gera. A dále tam s námi na tubu a baskytaru hrál Filip Spálený.

Jak velkou část výročního koncertu album obsahuje?
Je tam skoro všechno kromě průvodního slova, které obstarával Jirka Černý, a taky kromě Radůzy, která nám zazpívala jednu svoji písničku. Já bych ji tam zařadil, ale Radůza s ní nebyla spokojená.

Podle čeho jste vybírali na výroční koncert skladby?
Pro nás by bylo nejjednodušší zopakovat ten první symfonický koncert, od kterého uplynulo skoro deset let. Jenže jsem si říkal: Když to děláme znovu, mělo by to být jiné. Chtěl jsem původně složit ještě něco úplně nového, jenže pak jsem zjistil, že samotné aranžování dá tolik práce, že už mi na nic dalšího nezbyly síly. Naštěstí se ke mně přidal náš bubeník Petr Chlouba, který složil krásnou desetiminutovou skladbu Dopis Věře. Jinak jsme předvedli takový průřez naším repertoárem. Ze skladeb, které jsme hráli už minule, se opakuje jen Baba Aga, ale ta nás provází už dvacet let, a taky Aplaus na rozloučenou. Ten tam taky musel být.

Hrál s vámi i Jaroslav Svěcený. Věděli všichni návštěvníci koncertu, na co přišli?
Myslím, že lidé, kteří tam byli, věděli velmi dobře, co je čeká. V Brně sice bylo hodně "frakounů" a v Praze přišli taky, ale obecně se jednalo o publikum, které má rádo něco zajímavého, nového. Byli tam lidé, kteří nás mají rádi jako folkaře, i ti, kteří nás mají za šílené experimentátory, ale především přišli lidé, kteří dobře věděli, na co jdou.

Letos jste s Jaroslavem Svěceným zahajovali Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Šlo o koncert pro běžné festivalové publikum, ale také pro sponzory. Dokonce byli přítomni velvyslanci Finska, Irska a Jihoafrické republiky s doprovodem. Hrozně mě bavilo sledovat reakce dam v dlouhých róbách třeba při vaší punkové Kdopak nám zazpívá.
Na tohle jsme zvyklí. S Jardou Svěceným totiž děláme i abonentní koncerty, na které chodí publikum vyhraněné na vážnou hudbu. Mimochodem - když se vrátím k Symfonickému Jablkoni - už jsme domluveni s Moravskou filharmonií a se Symfonickým orchestrem Hradce Králové, že tento projekt bude pokračovat. Je o to tak velký zájem, až mě to překvapuje. A ještě něco. Kdysi dávno jsme s Jardou hráli pro takovéto "vážnější" publikum, a pak za námi přicházely právě ty dámy v róbách a nechávaly se podepsat na ruce. Jarda něco takového nikdy neviděl. Takže on má s námi úplně nové zkušenosti a my s ním koneckonců taky.

V těchto dnech pracuje Jablkoň na nové desce. Měla by být vánoční a jedna skladba bude prostupovat celým albem, je to tak?
Ano, jde o písničku Padesát dva týdnů. Měla by mít 52 slok, ale všechny by se na desku nevešly. A už vůbec by se tam pak nevešlo nic jiného.

Vánoční deska zatím Jablkoni chyběla, že?
Je to vůbec první tematická deska, kterou děláme. Asi by mě nikdy dřív nenapadlo, že se do něčeho podobného pustíme. Natočit vánoční desku mi připadá hrozně těžké a trh je navíc vánočními projekty přesycen. Jenže loni jsem sledoval, jak už v září Vánoce začaly, v říjnu byly v obchodech stromečky a od listopadu všude samá koleda. Já mám Vánoce rád, ale tohle se mě dotklo. Všichni zdůrazňovali prachy, balíky, dárky a to, jak se člověk nacpe a kolik kaprů sní. Takže to ve mně začalo pracovat, udělal jsem nějaké písničky a řekl si, že bychom měli natočit vánoční desku.

Má už album název?
Titulní skladba, od které se to všechno odráží, se jmenuje Hovada Boží. To je skladba, kterou hrajeme už od minulých Vánoc a kterou jste letos v létě mohli slyšet na různých festivalech. Takže podle ní se i celá deska jmenuje.

Vzpomínám si, jak jsi za mnou přišel v létě na jednom festivalu a ptal ses mě, jestli mě jako křesťana ten název neuráží. Ptal ses na totéž více lidí?
Ptal a neměl jsem jediný záporný ohlas, takže jsem se rozhodl, že se tak album skutečně bude jmenovat. Já sice nejsem křesťan, ale nerad bych někoho urážel. Nicméně si myslím, že Hovada Boží je pěkný název a že k té skladbě i desce patří.

V té písničce se díváš na komerční stránku Vánoc hodně ironicky...
Nejenom to. Na albu jsou ironické skladby, které dávají Vánoce do souvislosti s tím, co se z nich stává. Pro mě jsou Vánoce Lada, takové to zasněžené, krásné, idylické. Bohužel se to z nich čím dál víc vytrácí. Potom se taky snažím ukázat Vánoce nejen jako svátky lásky a radosti, ale taky jako svátky nelásky, smutku, prostě všeho možného. Deska tedy nebude příliš veselá. Některé písničky jsou dokonce hodně smutné. Ale nějaké ty veselé či vlídné jsou tam taky.

Tentokrát jsi ale nesahal pouze po své autorské tvorbě...
Původně jsem měl v úmyslu složit maximálně tři čtyři písničky a kromě nich vybrat další skladby, které mě budou zajímat. Nakonec jsem vybral jen dvě. Jednak krásnou Předvánoční koledu od Petra Skoumala a Honzy Buriana a potom Koledu od Marka Ebena. Jinak jsem si poslechl spoustu cédéček a našel jsem krásné skladby, ale jednak neodpovídaly duchu desky a jednak by se mi špatně zpívaly. Dále bude na albu jedna nebo dvě klasické skladby, ale asi devět písní bude úplně původních, které jsem ze sebe musel "vyrvat" já. Snažil jsem se ale nespěchat a ještě v tuto chvíli mi chybí zhruba dvě sloky.

Je opravdu celé album vánoční?
Ano, pouze s jedinou výjimkou - je na ní jedna velikonoční píseň. Jinak mají všechny skladby nějaký vztah k Vánocům. Jo, a jedna je spíš taková novoroční.

Přizvali jste si na Hovada Boží nějaké hosty?
Bude nám tam zpívat dětský sbor Skřivánek ze Židlochovic. Ty krásné dětské hlásky k vánočním písničkám patří. Dále tam účinkuje brněnský vokální soubor Black Uganda Choir a pravděpodobně se na albu objeví zase Filip Spálený na tubu. Budou i další hosté, ale to nechávám jako překvapení.

Hovada Boží budou už vaše druhé album během letoška. Přesto se zeptám, jestli už teď plánujete něco dalšího?
Je to hrozné, všichni včetně kluků z kapely říkají, že jsem se zbláznil. Ona je to totiž třetí deska během roku a půl. Rok před symfonickým albem totiž vyšlo CD Cestující v noci.

A ještě předtím reedice první desky.
Ano, to bylo v ten stejný rok. Takže se to opravdu nějak zbláznilo. Ale tahle vánoční deska byla tak trochu navíc. Já teď plánuju, že si dám tak dva roky pauzu a budu v klidu dělat nové jablkoňské album, které by víc než písničkovým projektům mělo být podobné takovým těm šíleným deskám jako Baba Aga nebo Machalaj.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10