12.1.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika
Kytarista a zpěvák Vratko Rohoň je pilíř. Ti kolem jsou pěšáci, lidé, kteří se střídají. Není divu, že drtivou většinu materiálu píše právě šéf a že je to on, kdo určuje směr kapely i její filozofii. Nové album Bez udania dovodu zastihuje Bratislavské v punkcoreové formě, melodika šla trochu do ústraní.






Nové album Bez udania dovodu je tvrdší než předchozí písničkový Príbeh. Proč?

Jak člověk zdůvodní, že se mu víc líbí modrá, když před dvěma lety nemluvil o ničem jiném než o červené? Cítí to tak. Měli jsme dva roky pauzu, kdy jsme víceméně stále hráli, a pak jsme nabyli dojmu, že chceme novou desku udělat tvrdší. Mělo to milión důvodů a byl to náš hlavní pocit.

Hrály v tom roli i personální změny, které v kapele nastaly? Ze čtveřice, která nahrála Príbeh, jsi v dnešní trojici pouze ty a baskytarista Fóra.

Demosnímek k nové desce jsme ještě nahráli se starým bubeníkem Danem. Ten mi ale měsíc před nahráváním oznámil, že odjíždí na Mallorku. Současný Rozbora si pak písničky vyslechl, něco málo změnil, ale na velké zásahy neměl čas. Starý kytarista Tibor na dvou předešlých deskách moc kytar nenahrál, protože nebyl typ studiového hráče. Většinu kytar jsem nahrál já, on byl spíš koncertní kytarista, jenž do muziky nikdy moc nemluvil. Tandem, který určuje styl, jsme Fóra a já, takže se toho moc nezměnilo.

Album začíná písničkou Štát a končí Spomienkami na budúcnosť. V obou se jako textař vracíš k politickým tématům. Zajímá tě to, sleduješ politické dění?

Píšeme o věcech ze života a ať už cheme nebo ne, politika se ho dotýká. Někdo si to připouští víc, někdo méně. My o politice zpíváme, ale nechceme ji řešit. Osobně si myslím, že politika je jedna velká špína, jenom je jeden politik bílý a druhý černý. Proto se nehodlám vyjadřovat k tomu, jestli je Amerika lepší než Arabové a podobně.

Jenže skladba Štát je aktuální, je o vstupu do Evropské unie. Zdá se být euroskeptická.

Není euroskeptická, i když si to spousta lidí myslí. Je o historii. Slovensko vždycky něco bouralo a kráčelo do nové etapy s nadšením. Nikdy to ale nebylo o moc lepší. Teď jdeme do Evropské unie. Já osobně z toho jsem nadšený, je to podle mě forma nejmenšího zla, ale obávám se, že se bude historie opakovat. Jestli se naše děti na nás za tenhle krok nebudou zlobit.

Mnoho lidí čeká, že se vstupem do Evropské unie něco zlepší, ale neví přesně co. Ty to víš?

Zlepší se možnosti, to v první řadě. Přirovnal bych to k české a slovenské hudební scéně po rozdělení. Zprvu se nic nedělo, ale pak k nám na Slovensko začaly jezdit české skupiny. My z nich byli nadšení, obdivovali jsme je, ale pořád jsme si říkali, jak to, že se slovenské kapely nemohou prosadit v Čechách. On to ale nebyl problém Čechů, nýbrž slovenských kapel. S Iným kafe jsmese naštvali a řekli si, že do Čech pojedeme a zkusíme se tam prosadit. Na náš první koncert přišlo do klubu sedm lidí. Museli jsme ho zrušit, bylo to fiasko, prodělali jsme kalhoty. Nevzdali jsme to ale a dnes už v Čechách děláme turné. Takhle je to i s Eropskou unií. Je to na nás.

Z tvých textů je evidentní, že ti vadí průměrnost. Na novince se to týká třeba skladeb Takto nám to stačí, Alibi, Život ako video. Je to tak?

Máš pravdu, pro mě osobně je nejhorší diagnóza 'průměrný člověk'. Mnoho věcí je při průměrnosti samozřejmě pohodlných, ale domnívám se, že to není cíl života. Mám rád své zvyky, které nejsou průměrné a mám to rád i u jiných lidí.

Na desce je skladba Krvavá blondýna. Je jiná než ostatní vzhledem ke svému frázování a zdá se, že by mohla být o tajných službách. Další politický vhled?

Na Slovensku říkáme, že je to 'haluška'. Někdo by mohl říct, žeje o nějaké Nikitě, ale ta žije v určitém čase a době, zatímco tahle skladba je o větším časovém údobí. Zajímám se o tajné služby a zdá se mi, že jsou opředeny tajemnem nějakých fantomů. Ženských, které někoho dokáží oddělat a zakrýt všechny stopy. Na konci té skladby ale zjistím, že je o mé holce a já si uvědomuji, že nevím, co je zač. To je jedna textová linie. Druháje o tom, že každá žena je schopna zanechat v srdci muže jakýsi krvavý autogram bez toho, že by ho fyzicky zlikvidovala.

Jsi typ textaře, který píše stále?

To určitě ne. Vzniká to postupně. Mám období, kdy se nedokopu k ničemu, a pak zase prožívám dny, kdy písničky vznikají strašně lehko. Když je hotová první verze textu, čtu ho pořád dokola a hledám nějakou další linku, kterou by se vyplatilo rozvést.

Jaký je tvůj favorit na desce, třeba po stránce textové?

Mesto, které je o roku 1968, ale mnoho lidí na to nepřijde. Je tam řada metafor. Vyhovuje mi to víc než polopaticky vyprávět příběh.

Dokonce to vypadá, že ti jdou metafory lépe.

Zřejmě ano. Já se na nové desce úplně vykašlal na to, jestli texty někdo pochopí. Navíc jsem to takhle cítil, a to je vždy třeba zohlednit.





Diskografie:

Kachny (1996)

Situácia (1997)

Vitaj (1998)

Čumil (1999)

Je tu niekto? (2000)

Príbeh (2001)

Bez udanie dovodu (2003)







Iné kafe? Vratko Rohoň!

Bratislavská skupina vznikla v polovině devadesátých let jako reakce na americkou neopunkovou vlnu reprezentovanou skupinami Green Day a The Offspring. Založil ji zpěvák a kytarista Vratko Rohoň, on jediný je v ní dodnes. Lidé kolem něho se měnili a mění.

První dvě demoahrávky Kachny a Situácia nahráli Marek 'Cibi' (zpěv), Majo Chromý (zpěv, kytara),

Vratko (kytara, zpěv), Dodo (bicí) a jeho bratr Wayo (baskytara).

Albový debut Vitaj! se musel obejít bez Chromého a následující Čumil bez dalšího zpěváka 'Cibiho'. K mikrofonu nastoupil Vratko Rohoň, na přebalu prezentovaný jako Vratko.

Přestup k vydavatelství Forza s albem Je tu niekto? přinesl novou sestavu. Zůstal jen Vratko, přibyli baskytarista Forus, kytarista Tibor a bubeník Dano. Sympatická chasa.

Držela spolu i na albu Príbeh, jenže pak odešel Tibor a pár týdnů před nahráváním novinky i bubeník Dano. Jeho nahradil mladík Rozbora.

Kdo nahraje příští album? Jistě Vratko Rohoň.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11