15.12.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Křehké nálady, intimno, kytarové stěny (na raných deskách), éterické vokál ve francouzštině. Člověk by řekl, že rozhovor se Zdeňkem Markem, vůdčím duchem Here se ponese v klidném, téměř rozjímavém duchu, avšak opak je pravdou. Zdeněk je tvor veselý, bodrý, hlučně a rychle hovořící. Inu, někde si tu nastřádanou energii vybít musí, když už se nové album nese v rovině výše naznačené.



Co si máme představit pod názvem Figura Porca?
Souvisí to s tím, že asi každá kapela má nějaký svůj žargon, oblíbená slova, která používá v různých souvislostech. Nám, když se něco povedlo, komentovali jsme to souslovím porca figura. A když se naopak něco nezdařilo, říkali jsme tomu porca miseria. Jinak v překladu znamená porca figura něco jako darebáček, ale spíš v kladném slova smyslu. Tatínek naší zpěvačky Valerie totiž vyrůstal v sousedství italské rodiny a když s kamarády tropili nějakou neplechu, stará Italka je vždycky proháněla a křičela na ně: 'porca figura!'. Nám se to hrozně zalíbilo a původně jsme tak chtěli pojmenovat už předchozí desku. Ale nakonec se nám povedlo udělat hodně písničkové a poměrně veselé album, takže jsme mu dali název Double Hapiness. Jako že máme dvojité štěstí - jednak, že album vyšlo a že je optimistické. Honza Muchow pak rezolutně prohlásil, že když se Figura Porca nejmenovalo předchozí deska, musí se tak jmenovat tahle.

Přiznám se, že po několika posleších na albu trochu postrádám výraznější melodické linky na úkor zvukových "kudrlinek"...
To zřejmě souvisí s tím, že jsme tentokrát měli dva producenty: Dušana Neuwertha a Honzu Muchowa. A jak z povahy obou vyplývá, Dušanovy věci jsou melodičtější a písničkovější, zatímco Honzovy jsou spíše do psychedelična. Ale jinak všechny naše skladby vznikají na španělce. Teprve potom do nich nahrajeme různé zvuky, pozveme si hosty a podobně. Kluci pak už pracují s nahraným materiálem a zatímco Honza písničky vyčistí a posune je směrem k psychedeličnu, Dušan má tendence jít po základním melodickém motivu.

Takže pokud tomu dobře rozumím, oba producenti pracovali na "svých" věcech odděleně.
Původní idea byla, že budou pracovat společně. Pak nás napadlo, že by bylo fajn, kdyby každý dělal na polovičce, a pak si je prohodili a vzájemně si je zprodukovali. Nakonec to dopadlo tak, že každý pracoval zvlášť a pouze v konečné fázi si výsledky své práce vzájemně konzultovali. Takže se sešli až u posledních úprav. Pro mě to byla hrozně zajímavá práce, oba dva to jsou naprostí perfekcionisti a nikdy by nepustili nic, s čím by nebyli stoprocentně spokojeni.

Dušan Neuwerth je momentálně velmi oblíbený producent, jak jste se k němu dostali vy?
Já vím, Tata Bojs, Umakart. Ale ono se to sešlo náhodou, tyhle desky měly vyjít v průběhu roku. Ale jelikož se tady příliš nedodržují termíny vydání, dopadlo to takhle. Navíc sladit termíny obou bylo dost těžké Dušan má dost závazků u Tata Bojs, Honza dodělával Kryštof. Jinak pokud jde o Dušana, s ním mě seznámil právě Honza Muchow. Mně se líbily věci, které produkoval, a imponovalo mi, že o své práci evidentně přemýšlí. Napadlo mě tedy, že bych mohl Honzovi od produkce trochu ulevit a oslovit právě Dušana. Zprvu jsme se trochu báli, aby se to nějak netřískalo, ale dopadlo to dobře. Honza okamžitě hmátl po psychedeličtějších věcech, Dušan po písničkovějších. Takhle si tedy rozebrali to nejlepší a věci, které se jim tolik nelíbily, možná dáme na nějaké kompilace nebo remixy.

Po prvním přehrání v paměti asi nejvíc utkví skladba Impressions, hlavně díky hostujícímu vokálu Jaromíra Švejdíka. Vedle Dušana Neuwertha další jméno, které figuruje hned na několika projektech z poslední doby.
Svého času jsme odehráli s Priessnitzem několik koncertů a na Moravě jsme počátkem devadesátých let fungovali jako dvě spřízněné kapely alternativnějšího ražení, neboť tehdy se podobná hudba moc nehrála. Zvlášť Valerie měla k Priessnitz vždycky velmi silný vztah. I přesto, že tehdy nerozuměla textům. Možná je měla tak ráda i díky tomu, že taky pochází z hor. Vždycky tvrdila, že by s Jaromírem chtěla udělat duet. Napřed jsme nevěděli, jak na to, ale vyřešili jsme to jednoduše. Jarda si napsal část českého textu a Valerie v návaznosti na něj dopsala zbytek ve francouzštině. Jsem rád, že to takhle vyšlo, protože tyhle věci se u foto: EMI/M. Homolanás moc nedělají. Když pominu věci typu královny popu a další blbosti, kdo kdy u nás udělal něco podobného jako například v Anglii Morrissey a Siouxsie Sioux?

Vy jste v začátcích, společně s Ecstasy Of St. Theresa dění na ostrovní scéně hodně reflektovali, nemám pravdu?
Obě kapely začínaly prakticky stejně, hodně nás ovlivnili shoegazerské záležitosti, nejvíc asi My Bloody Valentine a Jesus And Mary Chain. Ale pak se naše cesty rozešly a podle mě to bylo v okamžiku, kdy jsme dostali nabídku na natočení John Peel Session. Hozna Muchow se pak vrhl na vyloženě ambientní hudbu a my jsme natočili naši zřejmě nejalternativnější desku We Are... Vydali jsme ji u Indies a když jsme byli společně s Honzou v Londýně, mluvil jsem právě s kytaristou Jesus And Mary Chain, který o ní prohlásil, že je velmi "heavy". A ona fakt těžká je.

Mimochodem, je podle tebe možné, že kdyby My Bloody Valentine pokračovali dodnes, dospěli by třeba k podobnému tvaru jako vy nebo EOST?
Těžko říct. Kevin Shields je natolik geniální a nevyzpytatelný muzikant, že prostě nemůže dělat pořád stejnou hudbu. Podle mě se po Loveless sešli ve studiu, zjistili, že mají na muziku naprosto odlišný názor a jednoduše to rozpustili. A kdyby Shields teď natočil nějakou desku, určitě by nezněla jako My Bloody Valentine.

Here je kapela, která jednou za čas vydá desku, ale mezi tím se o ní prakticky neví. Jak často například koncertujete?
Strašně málo. Chceme to teď po vydání nové desky trochu změnit, ale je to pro nás dost náročné, hlavně organizačně: Valerie žije v Bratislavě, já v Praze, zbytek kluků ve Vyškově. Navíc je naše hudba dost složitá. Nefungujeme stylem, že bychom se sešli ve zkušebně, odehráli pár akordů a šli domů. Koncerty jsou dobrá věc, ale spíš pro přímočařejší rockovejší kapely. Nemůžeme vylézt někde na klasickém bigbítovém festivalu, protože bychom asi všechny unudili. Plánujeme spíš pár samostatných koncertů, nebo možná se někde objevíme v chilloutovém stanu na nějaké specifičtější akci.

box:

Valerie Chauvey o psaní textů...

Niekedy mi melódia novej piesne príde na um len vďaka jednému slovu alebo predstave. Texty pre tento album boli inšpirované najmä mojimi náladami, mojimi osobnými pocitmi a zážitkami, ktoré som práve prežívala a tiež (nie všetky) smutnými udalosťami z môjho života. Vždy sa však texty snažím formulovať tak, aby neboli príliš konkrétne, ale aby si v nich aj poslucháč mohol nájsť niečo pre seba, niečo zo svojej skúsenosti. Nie, aby si len vypočuli, čo smutného sa zasa udialo v živote Valerie Chauvey. Nemyslím si, že sú až také smutné, skôr melancholické a hádam intímnejšie ako tie predtým. Rada používam jednoduché slová. Slová, ktoré možno znejú jednoducho, ale dlho a silno vo vás rezonujú. Pre mňa, ako iste pre každého speváka, je spev veľmi intímny proces, veľmi osobný a vždy doňho dávam kus seba. Je to veľmi zvláštne, ale veľa ľudí mi hovorí, že občas, keď spievam, nespoznávajú v mojom speve moje zvyčajné ja.

...a dalším vývoji Here

Keď tvoríme nový album, nemyslíme na budúcnosť. Všetko prichádza spontánne, nič nie je naplánované. A práve v tom je to zaujímavé. Neplánujeme, že dnes sa posunieme o ďalší krok ďalej a zajtra vyskúšame tento hudobný štýl. Sme ako deti, niečo nám príde na um a my to spravíme. Plánujeme, hádam, len jedinú vec - viac projektov a viac hudby, viac koncertov a viac poslucháčov, ktorým bude naša hudba prinášať radosť. Sme jednoducho spolu, bavíme sa, máme sa radi, nenávidíme sa a tvoríme.

internet: www.here.cz

Recenzi na album Figura Porca najdete na příslušných stranách v tomto čísle.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11