Guns N'Roses - V Číně už mají demokracii
24.11.2008 | Autor: Mikuláš Dohnal | sekce: publicistika
fotogalerie
Roky čekání jsou u konce. Guns N’Roses zrealizovali třetí, respektive čtvrté (bereme-li Use Your Illusion jako dvě samostatné desky), respektive páté (bereme-li v potaz sbírku coververzí The Spaghetti Incident? jako řádný počin) studiové album Chinese Democracy.
Obecně se začátek prací na Axlově (neboť o něj tu jde především, zbytek nových členů GN’R je v očích veřejnosti odsouzen do rolí pouhých statistů) prokletém životním díle datuje od roku 1994, ale signály, že v případě Guns N’Roses nejde o zcela standardní kapelu se standardními pracovními postupy, se objevily už mnohem dřív. Poslechněte si teď, s vědomím věcí následujících, poslední song na desce Use Your Illusion II. Ano, tu podivnou minutovou elektro-rockovou šílenost s příhodným jménem My World. Axl ji nahrál sám s hráčem na syntezátor a skladatelem Johannem Langliem. Nikomu z kapely se nelíbila a někteří ani netušili, že se na albu nakonec objeví. Ke zbylému materiálu se nehodí a jde vyloženě o Axlův sólový počin. Už tehdy tíhl k modernějšímu zvuku, nestačil mu „pouze“ rockový bigband, který udělal z původně garážové R’N’R úderky.
Sbírku coververzí můžeme brát jako vyplnění hluchého období, kdy se vztahy v kapele pomalu rozkližovaly, pokud už nebyly dávno v prachu. Posledním řádným příspěvkem Guns N’Roses před obdobím „dlouhého ml(ž)čení“ je skladba Oh My God, která zazněla ve filmu End Of Days, natuplém akčňáku s odkvétajícím Arnoldem Schwarzeneggerem. Kde jsou doby, kdy v trháku Terminator 2 nakopávala pecka You Could Be Mine... Zpět k singlu Oh My God – industriálem okořeněný rock prozrazuje Axlovo okouzlení soundem Nine Inch Nails, které mimochodem jako pravý fan popularizoval už léta předtím na koncertech Guns N’Roses. „Poslouchejte Nine Inch Nails!“ volával s oblibou do davu. Naposlouchával pilně i on a v rámci zavedení nových pořádků a personální čistky do kapely angažoval ex-Nine Inch Nails kytaristu Robinka Fincka. Nahradil dle mnohých nenahraditelného Slashe, který v roce 1996 skupinu opustil, znechucen zpěvákovým diktátorským přístupem. Velmi brzy ho následovali i bubeník Matt Sorum a baskytarista Duff McKagan. Na jejich místa nastoupili Josh Freese (později hrál v A Perfect Circle a Nine Inch Nails) a Tommy Stinson (ex-Replacements). Sestavu v té době doplňovali klávesisté Dizzy Reed a Chris Pitman. S občerstvenou sestavou se Axl v roce 1998 zavřel do studia a očekávalo se, že se vbrzku vytasí s nahrávkou, která zavře ústa všem pochybovačům, kteří si nedokázali kapelu představit bez Slashe, Izzyho, Duffa... Co následovalo, připomíná noční můru, absurdní divadlo a obdivuhodnou sysifovskou cestu za dokonalým výsledkem.
Barák od Axla
Navzdory publicistickým fámám W. Axl Rose v tisku nikdy neplýtval oficiálními daty vydání, pouze tu a tam utrousil, že „zbývá ještě dodělat pár maličkostí“ nebo že „letos lidé uslyší novou hudbu“. Mezitím dolary od Geffenů protékaly mezi prsty, muzikanti se střídali ve studiu jako na běžícím pásu, notu po notě se přetáčely se již hotové linky bicích a čekalo se na Axla, který se ve studiu neukazoval dlouhé týdny a měsíce. Jistý zaměstnanec studia Village Recorder se před časem svěřil, že jeden ze zvukových inženýru si za peníze, které dostal za čekání na Mr. Rose, koupil dům v Los Angeles. Fandové si zatím okusovali nehty do krve a lačně vyhlíželi sebemenší zprávu, která by potvrdila, že se v táboře GN’R děje něco smysluplného.
V roce 2002 se kapela vydala na turné, kde propagovala stále ještě nenatočenou desku. Nešlo to bez problémů, pochybnostmi o sebe samém zmítaný Rose odmítal vylézt na pódium kdykoliv cítil, že nepodá dobrý výkon a turné bylo po několika koncertech zrušeno.
V roce 2004 vyšel odfláknutý výběr největších hitů, s chybně uvedenými kredity a podivnou dramaturgií (téměř třetinu tvořily coververze, mnoho zásadních kusů chybělo, žádný raritní materiál), ale album šlo na dračku. Hlad po čemkoliv s logem Guns N’Roses byl obrovský.
Na časy se začalo blýskat loni – Axl uveřejnil kajícný otevřený dopis fanouškům, v němž se omlouvá za dosavadní zdržení a slibuje, že album vyjde v listopadu. Jak známo, nestalo se. „Noví“ Guns N’Roses zahráli českému publiku v Sazka Aréně a ač šlo o dobrý koncert, na němž se mimochodem blýskl i ztracený syn Izzy, už zase Axlův kamarád, dvouhodinové zdržení zanechalo u některých nespokojenců pachuť na patře. Můžeme být rádi, že náladový Axl vůbec vystoupil... Společnost Dr. Pepper se zavázala poskytnout každému Američanovi plechovku limonády zdarma, pokud Axl album vydá do konce letošního roku.
Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, je jasné toto: oficiálně vyšly skladby Shackler’s Revenge (v počítačové hře Rock Band 2) a jako singl titulní skladba Chinese Democracy. Náplň alba zdaleka není tak novátorská, industriální a kdovíjaká, jak mnozí čekali. Jde o poměrně tradiční rock, jen tu a tam okořeněný elektronikou. V titulcích filmu Ridleyho Scotta Body Of Lies zní další novinka If The World. Objevilo se oficiální datum vydání (23. 11. v americkém řetězci Best Buy, o den později ve zbytku světa), tracklist a obal. O něm se mimochodem jeden fanoušek na diskusním fóru vyjádřil ve smyslu „čtrnáct let čekání a tohle???“. Copak asi řekne na samotnou hudbu.
Fotogalerie:
fotogalerie
Roky čekání jsou u konce. Guns N’Roses zrealizovali třetí, respektive čtvrté (bereme-li Use Your Illusion jako dvě samostatné desky), respektive páté (bereme-li v potaz sbírku coververzí The Spaghetti Incident? jako řádný počin) studiové album Chinese Democracy. Obecně se začátek prací na Axlově (neboť o něj tu jde především, zbytek nových členů GN’R je v očích veřejnosti odsouzen do rolí pouhých statistů) prokletém životním díle datuje od roku 1994, ale signály, že v případě Guns N’Roses nejde o zcela standardní kapelu se standardními pracovními postupy, se objevily už mnohem dřív. Poslechněte si teď, s vědomím věcí následujících, poslední song na desce Use Your Illusion II. Ano, tu podivnou minutovou elektro-rockovou šílenost s příhodným jménem My World. Axl ji nahrál sám s hráčem na syntezátor a skladatelem Johannem Langliem. Nikomu z kapely se nelíbila a někteří ani netušili, že se na albu nakonec objeví. Ke zbylému materiálu se nehodí a jde vyloženě o Axlův sólový počin. Už tehdy tíhl k modernějšímu zvuku, nestačil mu „pouze“ rockový bigband, který udělal z původně garážové R’N’R úderky.
Sbírku coververzí můžeme brát jako vyplnění hluchého období, kdy se vztahy v kapele pomalu rozkližovaly, pokud už nebyly dávno v prachu. Posledním řádným příspěvkem Guns N’Roses před obdobím „dlouhého ml(ž)čení“ je skladba Oh My God, která zazněla ve filmu End Of Days, natuplém akčňáku s odkvétajícím Arnoldem Schwarzeneggerem. Kde jsou doby, kdy v trháku Terminator 2 nakopávala pecka You Could Be Mine... Zpět k singlu Oh My God – industriálem okořeněný rock prozrazuje Axlovo okouzlení soundem Nine Inch Nails, které mimochodem jako pravý fan popularizoval už léta předtím na koncertech Guns N’Roses. „Poslouchejte Nine Inch Nails!“ volával s oblibou do davu. Naposlouchával pilně i on a v rámci zavedení nových pořádků a personální čistky do kapely angažoval ex-Nine Inch Nails kytaristu Robinka Fincka. Nahradil dle mnohých nenahraditelného Slashe, který v roce 1996 skupinu opustil, znechucen zpěvákovým diktátorským přístupem. Velmi brzy ho následovali i bubeník Matt Sorum a baskytarista Duff McKagan. Na jejich místa nastoupili Josh Freese (později hrál v A Perfect Circle a Nine Inch Nails) a Tommy Stinson (ex-Replacements). Sestavu v té době doplňovali klávesisté Dizzy Reed a Chris Pitman. S občerstvenou sestavou se Axl v roce 1998 zavřel do studia a očekávalo se, že se vbrzku vytasí s nahrávkou, která zavře ústa všem pochybovačům, kteří si nedokázali kapelu představit bez Slashe, Izzyho, Duffa... Co následovalo, připomíná noční můru, absurdní divadlo a obdivuhodnou sysifovskou cestu za dokonalým výsledkem.
Barák od Axla
Navzdory publicistickým fámám W. Axl Rose v tisku nikdy neplýtval oficiálními daty vydání, pouze tu a tam utrousil, že „zbývá ještě dodělat pár maličkostí“ nebo že „letos lidé uslyší novou hudbu“. Mezitím dolary od Geffenů protékaly mezi prsty, muzikanti se střídali ve studiu jako na běžícím pásu, notu po notě se přetáčely se již hotové linky bicích a čekalo se na Axla, který se ve studiu neukazoval dlouhé týdny a měsíce. Jistý zaměstnanec studia Village Recorder se před časem svěřil, že jeden ze zvukových inženýru si za peníze, které dostal za čekání na Mr. Rose, koupil dům v Los Angeles. Fandové si zatím okusovali nehty do krve a lačně vyhlíželi sebemenší zprávu, která by potvrdila, že se v táboře GN’R děje něco smysluplného.
V roce 2002 se kapela vydala na turné, kde propagovala stále ještě nenatočenou desku. Nešlo to bez problémů, pochybnostmi o sebe samém zmítaný Rose odmítal vylézt na pódium kdykoliv cítil, že nepodá dobrý výkon a turné bylo po několika koncertech zrušeno.
V roce 2004 vyšel odfláknutý výběr největších hitů, s chybně uvedenými kredity a podivnou dramaturgií (téměř třetinu tvořily coververze, mnoho zásadních kusů chybělo, žádný raritní materiál), ale album šlo na dračku. Hlad po čemkoliv s logem Guns N’Roses byl obrovský.
Na časy se začalo blýskat loni – Axl uveřejnil kajícný otevřený dopis fanouškům, v němž se omlouvá za dosavadní zdržení a slibuje, že album vyjde v listopadu. Jak známo, nestalo se. „Noví“ Guns N’Roses zahráli českému publiku v Sazka Aréně a ač šlo o dobrý koncert, na němž se mimochodem blýskl i ztracený syn Izzy, už zase Axlův kamarád, dvouhodinové zdržení zanechalo u některých nespokojenců pachuť na patře. Můžeme být rádi, že náladový Axl vůbec vystoupil... Společnost Dr. Pepper se zavázala poskytnout každému Američanovi plechovku limonády zdarma, pokud Axl album vydá do konce letošního roku.
Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, je jasné toto: oficiálně vyšly skladby Shackler’s Revenge (v počítačové hře Rock Band 2) a jako singl titulní skladba Chinese Democracy. Náplň alba zdaleka není tak novátorská, industriální a kdovíjaká, jak mnozí čekali. Jde o poměrně tradiční rock, jen tu a tam okořeněný elektronikou. V titulcích filmu Ridleyho Scotta Body Of Lies zní další novinka If The World. Objevilo se oficiální datum vydání (23. 11. v americkém řetězci Best Buy, o den později ve zbytku světa), tracklist a obal. O něm se mimochodem jeden fanoušek na diskusním fóru vyjádřil ve smyslu „čtrnáct let čekání a tohle???“. Copak asi řekne na samotnou hudbu.
Zajímavosti:
Ač to zní neuvěřitelně, čtrnáct let pauzy mezi deskami jsou ještě prkotina. Existují kapely, které mají prodlevy ještě delší. Protopunkoví New York Dolls – mimochodem jeden z inspiračních zdrojů Guns – vydali nové a skvělé album One Day It Will Please Us To Remember Even This třicet dva let po druhé řadovce Too Much Too Soon.
Na dlouhé, i když ne tak vražedné pauzy mezi deskami si potrpěli i pomprockoví Boston, kteří mají v oblibě osmičku. Mezi alby Don’t Look Back a Third Stage uplynulo osm let a další desku Walk On vydali po stejné době letech. A kolik let uplynulo mezi alby Walk On a Corporate America? Správně, osm.
Zapomenout nemůžeme ani na Briana Wilsona, který své životní dílo SMiLE začal natáčet v roce 1967 a vydal v roce 2004. A pokud jde o samotného Axla, v blízké době počítá vydat další dvě alba, která navážou na Chinese Democracy. Materiálu má za ta léta dost...
Ač to zní neuvěřitelně, čtrnáct let pauzy mezi deskami jsou ještě prkotina. Existují kapely, které mají prodlevy ještě delší. Protopunkoví New York Dolls – mimochodem jeden z inspiračních zdrojů Guns – vydali nové a skvělé album One Day It Will Please Us To Remember Even This třicet dva let po druhé řadovce Too Much Too Soon.
Na dlouhé, i když ne tak vražedné pauzy mezi deskami si potrpěli i pomprockoví Boston, kteří mají v oblibě osmičku. Mezi alby Don’t Look Back a Third Stage uplynulo osm let a další desku Walk On vydali po stejné době letech. A kolik let uplynulo mezi alby Walk On a Corporate America? Správně, osm.
Zapomenout nemůžeme ani na Briana Wilsona, který své životní dílo SMiLE začal natáčet v roce 1967 a vydal v roce 2004. A pokud jde o samotného Axla, v blízké době počítá vydat další dvě alba, která navážou na Chinese Democracy. Materiálu má za ta léta dost...
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Guns-NRoses-V-Cine-uz-maji-demokracii~24~listopad~2008/
Komentáře
&;
