Green Day - Power pop na tři akordy?
2.2.2009 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika
fotogalerie
Mezi letošní alba z kategorie „ostře sledovaná“ patří ta od U2, Depeche Mode a také Green Day. Druhdy přímočaré neopunkové trio z kalifornské East Bay začali brát mnozí vážně až na konci září 2004 po vydání alba American Idiot. Těžce vydobytý kredit lze snadno ztratit a tak na informace o nové desce kapela uvalila embargo. Tím větší zájem loni v říjnu vyvolala zpráva, když se zpěvačka Shirley Manson z Garbage podřekla, že jejich bubeník Butch Vig, jenž má na producentském kontě pár rockových milníků v čele s Nevermind od Nirvany, je s Green Day ve studiu.
Zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong a baskytarista Mike Dirnt, oba ročník 1972, založili svou skupinu The Sweet Children ve čtrnácti. Vydržela do vydání první malé desky 1000 Hours EP v roce 1988. Pak odešel bubeník Al Sobrante, jehož zkoušela nahradit Billieho sestra Ana, ale naštěstí se objevil zdatnější Tré Cool, aby si trio zvolilo nové jméno Green Day, prý podle jednoho krásně prohuleného dne. Latiníci říkají „Tres faciunt collegium“, česky „tři tvoří spolek“. Tenhle drží pohromadě od prvního alba 39/Smooth, jež vzniklo ve studiu během jediného dne a vyšlo v roce 1990 jako vinyl (o rok mladší reedice na CD se jmenuje 1039/Smoothed Out Slappy Hours). Nejstarší nahrávky spojují divokou energii se stylizovanými, poněkud prostoduchými texty. Vrcholem prvního období se stává třetí album Dookie (1994), oceněné Grammy v kategorii Best Alternative Music Performance, jímž skupina debutovala na warnerském labelu Reprise, který zatím nevyměnila za jiný. Půl roku poté si udělali „béčkem“ jednoho ze svých singlů radost a nahráli coververzi Tired Of Waiting For You z repertoáru britských Kinks, jež počítají s The Who i první generací britských punkových kapel za své vzory.
V rychlém sledu starších alb se objevilo následující Insomniac (1995), ale s dalšími deskami Nimrod (1997) a Warning (2000) si už Green Day dávali načas, což plati až dodnes. Právě Warning jemnějším zvukem předznamenala věci příští.
Sedmé album American Idiot s texty, určenými často Georgi W. Bushovi, vyšlo 20. září 2004, kdy v USA vrcholila kampaň před prezidentskými volbami. Na marnou podporu Johna Kerryho, kandidujícího za Demokratickou stranu, spojila síly různorodá společnost, kterou třeba vedle Bruce Springsteena, countryových Dixie Chicks, jindy homofóbního rappera Eminema či R.E.M tvořili právě Green Day. Sevřený tvar třináctipísňového alba včetně několikadílných devítiminutových kompozic Jesus Of Suburbia a Homecoming komu připomene rockovou operu Tommy od The Who, jinému „hácéčkový“ spektákl Zen Arcade, tedy albový milník minneapoliských Hüsker Dü. Kromě naléhavého poselství textů přinesl American Idiot hudbu, která se už občas punku notně vzdalovala, což ocenili američtí hudební akademici druhou Grammy v kategorii Best Rock Album. Skladby Jesus Of Suburbia a především skvělá Boulevard Of Broken Dreams jsou chytlavá, byť místy ostřejší kytarová čísla, jiné zase nezůstaly hluché ani k ohlasům world music. Přesto se Green Day nevzdálili tříakordovým harmoniím, ale v jednoduchosti je síla. Koncertní Bullet In A Bible (2005) potvrdilo sílu nového repertoáru na pódiu a přineslo skupině zatím poslední Grammy za „živou“ Boulevard Of Broken Dreams, oceněnou jako Record Of The Year.
V polovině dekády Green Day postoupili do rockové první ligy, což jen potvdily dvě charitativní nahrávky. V roce 2006 s U2 společně nahráli coververzi The Saints Are Coming z repertoáru skotských punkerů The Skids, jejíž výtěžek šel na konto nadace Music Raising, jež pro muzikanty z Louisiany, postižené řáděním hurikánu Katrina, kupovala nové hudební nástroje. Předloni s řadou dalších hvězd podpořili projekt Amnesty International na zmírnění humanitární katastrofy v súdánské Dárfúru, a sice 2CD Make Some Noise s osmadvaceti nahrávkami písní Johna Lennona, když si vybrali nejpolitičtější Working Class Hero. Spekulace o novém albu se objevovaly už od ledna 2006, ale až v posledních měsících dostaly ostřejší kontury. Ticho zatím Green Day porušili jednou, když časopisu Alternative Press poskytl titulní rozhovor v hollywoodském studiu sám Billie Joe Armstrong, který prozradil, že zkoušel různé možnosti jak skládat power pop, přičemž vlivy přijímal odkudkoli, počínaje The Creation a The Who až po The Beatles a The Jam. O textech, ani názvu alba nepadlo jediné slovo. Sotva se jejich terčem stane Barack Obama, ale apolitické texty už dnes od Green Day sotva můžeme očekávat. Moudřejší budeme v létě, kdy by album mělo spatřit světlo světa.
Fotogalerie:
fotogalerie
Mezi letošní alba z kategorie „ostře sledovaná“ patří ta od U2, Depeche Mode a také Green Day. Druhdy přímočaré neopunkové trio z kalifornské East Bay začali brát mnozí vážně až na konci září 2004 po vydání alba American Idiot. Těžce vydobytý kredit lze snadno ztratit a tak na informace o nové desce kapela uvalila embargo. Tím větší zájem loni v říjnu vyvolala zpráva, když se zpěvačka Shirley Manson z Garbage podřekla, že jejich bubeník Butch Vig, jenž má na producentském kontě pár rockových milníků v čele s Nevermind od Nirvany, je s Green Day ve studiu.Zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong a baskytarista Mike Dirnt, oba ročník 1972, založili svou skupinu The Sweet Children ve čtrnácti. Vydržela do vydání první malé desky 1000 Hours EP v roce 1988. Pak odešel bubeník Al Sobrante, jehož zkoušela nahradit Billieho sestra Ana, ale naštěstí se objevil zdatnější Tré Cool, aby si trio zvolilo nové jméno Green Day, prý podle jednoho krásně prohuleného dne. Latiníci říkají „Tres faciunt collegium“, česky „tři tvoří spolek“. Tenhle drží pohromadě od prvního alba 39/Smooth, jež vzniklo ve studiu během jediného dne a vyšlo v roce 1990 jako vinyl (o rok mladší reedice na CD se jmenuje 1039/Smoothed Out Slappy Hours). Nejstarší nahrávky spojují divokou energii se stylizovanými, poněkud prostoduchými texty. Vrcholem prvního období se stává třetí album Dookie (1994), oceněné Grammy v kategorii Best Alternative Music Performance, jímž skupina debutovala na warnerském labelu Reprise, který zatím nevyměnila za jiný. Půl roku poté si udělali „béčkem“ jednoho ze svých singlů radost a nahráli coververzi Tired Of Waiting For You z repertoáru britských Kinks, jež počítají s The Who i první generací britských punkových kapel za své vzory.
V rychlém sledu starších alb se objevilo následující Insomniac (1995), ale s dalšími deskami Nimrod (1997) a Warning (2000) si už Green Day dávali načas, což plati až dodnes. Právě Warning jemnějším zvukem předznamenala věci příští.
Sedmé album American Idiot s texty, určenými často Georgi W. Bushovi, vyšlo 20. září 2004, kdy v USA vrcholila kampaň před prezidentskými volbami. Na marnou podporu Johna Kerryho, kandidujícího za Demokratickou stranu, spojila síly různorodá společnost, kterou třeba vedle Bruce Springsteena, countryových Dixie Chicks, jindy homofóbního rappera Eminema či R.E.M tvořili právě Green Day. Sevřený tvar třináctipísňového alba včetně několikadílných devítiminutových kompozic Jesus Of Suburbia a Homecoming komu připomene rockovou operu Tommy od The Who, jinému „hácéčkový“ spektákl Zen Arcade, tedy albový milník minneapoliských Hüsker Dü. Kromě naléhavého poselství textů přinesl American Idiot hudbu, která se už občas punku notně vzdalovala, což ocenili američtí hudební akademici druhou Grammy v kategorii Best Rock Album. Skladby Jesus Of Suburbia a především skvělá Boulevard Of Broken Dreams jsou chytlavá, byť místy ostřejší kytarová čísla, jiné zase nezůstaly hluché ani k ohlasům world music. Přesto se Green Day nevzdálili tříakordovým harmoniím, ale v jednoduchosti je síla. Koncertní Bullet In A Bible (2005) potvrdilo sílu nového repertoáru na pódiu a přineslo skupině zatím poslední Grammy za „živou“ Boulevard Of Broken Dreams, oceněnou jako Record Of The Year.
V polovině dekády Green Day postoupili do rockové první ligy, což jen potvdily dvě charitativní nahrávky. V roce 2006 s U2 společně nahráli coververzi The Saints Are Coming z repertoáru skotských punkerů The Skids, jejíž výtěžek šel na konto nadace Music Raising, jež pro muzikanty z Louisiany, postižené řáděním hurikánu Katrina, kupovala nové hudební nástroje. Předloni s řadou dalších hvězd podpořili projekt Amnesty International na zmírnění humanitární katastrofy v súdánské Dárfúru, a sice 2CD Make Some Noise s osmadvaceti nahrávkami písní Johna Lennona, když si vybrali nejpolitičtější Working Class Hero. Spekulace o novém albu se objevovaly už od ledna 2006, ale až v posledních měsících dostaly ostřejší kontury. Ticho zatím Green Day porušili jednou, když časopisu Alternative Press poskytl titulní rozhovor v hollywoodském studiu sám Billie Joe Armstrong, který prozradil, že zkoušel různé možnosti jak skládat power pop, přičemž vlivy přijímal odkudkoli, počínaje The Creation a The Who až po The Beatles a The Jam. O textech, ani názvu alba nepadlo jediné slovo. Sotva se jejich terčem stane Barack Obama, ale apolitické texty už dnes od Green Day sotva můžeme očekávat. Moudřejší budeme v létě, kdy by album mělo spatřit světlo světa.
Zajímavosti:
Green Day jsou spojováni se dvěma aspoň zpočátku anonymními kapelami. V září 2003 vyšlo skupině The Network, ovlivněné novovlnými Devo, jediné album Money Money 2020. A v prosinci 2007 se nahrávkami v duchu garážového rocku à la The Stooges na webu představili Foxboro Hot Tubs. Loni následovaly v březnu singl Mother Mary / She’s A Saint Not A Celebrity, v dubnu dopis americké MTV, kde se Green Day k „bokovce“ přiznali, a v květnu album Stop Drop And Roll!!! Proč inkognito The Network stále platí? Desku vydala malá firma Adeline, jež na odkrytí možné identity Green Day neměla velký zájem, protože by silnější distribuci nezvládla. U Foxbro Hot Tubs, kterou vydává stejně jako Green Day warnerský label Reprise, je to jinak. Skupina dělá další reklamu Green Day. A ještě více to funguje naopak.
Green Day jsou spojováni se dvěma aspoň zpočátku anonymními kapelami. V září 2003 vyšlo skupině The Network, ovlivněné novovlnými Devo, jediné album Money Money 2020. A v prosinci 2007 se nahrávkami v duchu garážového rocku à la The Stooges na webu představili Foxboro Hot Tubs. Loni následovaly v březnu singl Mother Mary / She’s A Saint Not A Celebrity, v dubnu dopis americké MTV, kde se Green Day k „bokovce“ přiznali, a v květnu album Stop Drop And Roll!!! Proč inkognito The Network stále platí? Desku vydala malá firma Adeline, jež na odkrytí možné identity Green Day neměla velký zájem, protože by silnější distribuci nezvládla. U Foxbro Hot Tubs, kterou vydává stejně jako Green Day warnerský label Reprise, je to jinak. Skupina dělá další reklamu Green Day. A ještě více to funguje naopak.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Green-Day-Power-pop-na-tri-akordy~02~unor~2009/
Komentáře
&;
