27.6.2011 | Autoři: Nikola Janoušková, David Novotný | sekce: publicistika Rock for People se tradičně koná začátkem letních prázdnin, přesněji od 2. do 5. července v Hradci Králové. Jeden z největších tuzemských festivalů sem letos přiveze hvězdy jako Paramore, My Chemical Romance, Bullet For My Valentine, John Butler Trio, Primus a plno dalších.

O konkurenci, schopných evropských festivalech, o tom, kde se vzal nápad zapojit v organizaci „ambassadory“, o dvou flaškách šampaňského v ceně deseti českých kapel pro Prodigy, o Pop for people a o všem novém, co nás letos čeká, jsme se bavili s Michalem Thomesem.

Rock For People se řadí mezi největší festivaly v České Republice a rok od roku se blíží evropským špičkám. Je možné za podmínek u nás uspořádat festival, který by mohl směle konkurovat zahraničním akcím tohoto typu?
Otázka za pět set. Nezdá se to, ale v Česku je mezi festivaly vysoce konkurenční prostředí – velmi silné postavení mají žánrové akce. Cítím, že rok od roku je boj o každého konkrétního návštěvníka tužší. Prakticky u nás neexistuje festival, který by měl loajální publikum vystavující bianco šek ještě před zveřejněním programu, jako tomu je v případě festivalů v UK nebo i Německu. I proto jsme vděčni za několik tisíc našich fanoušků, kteří do posledního lístku rozebrali zimní i jarní edici vstupenek ještě před vyhlášením větších jmen. Ale zpět k otázce: co je to evropská špička? Nova Rock s hvězdami přetékajícím programem, ale dost podceněným zázemím? Unifikované mega festivaly v Německu? Toto určitě více napovídá preferencím i českého publika, ale my touto cestou jít nechceme: nelze sázet jen na největší jména, a přitom nezvyšovat vstupné anebo investovat stále více do servisu pro návštěvníky. Navíc bychom sami sebe dostávali pod tlak související s co nejrychlejším a nejdražším zabookovaným nějaké monstr hvězdy, respektive tří takových headlinerů, protože RfP by měl mít všechny dny víceméně vyrovnané. Myslím, že výše vstupného v poměru k hodnotě kapel a celkové kultuře festivalu je u Rock for People v rovnováze, možná by dokonce cena lístků mohla být i vyšší. Chceme nadále implementovat nové prvky posilující „festivalovost“, a to po celý rok – nejen čtyři dny na začátku léta. I to dělá velký festival festivalem.


Letošní ročník je nabitý skvělými kapelami, čí potvrzení účasti Vám udělalo největší radost a které kapely vás mrzí, že nevyšly?
Předně díky za uznání, vážíme si toho. Po třech letech jsme získali John Butler Trio. Doporučuji všem návštěvníkům RfP dát tomuto úžasnému bandu šanci. A rovněž frontman Bloc Party Kele, který nás i fanoušky nadchl již před dvěma lety a tak trochu na vlastní žádost se vrací sólově. Radost nám udělali Tokyo Ska Paradise Orchestra i Bullet For My Valentine, stejně jako Paramore či Anberlin a řada dalších skupin, jež v České republice vystoupí poprvé – a právě u nás. V případě The Streets je to poprvé i naposledy… Nemrzí mě asi nic. Příklad: kdyby klapli rozjednaní Limp Bizkit, netěšili bychom se v důsledku z Kate Nash či nezapařili na Asian Dub Foundation. Nad žádným nezúčastněným jménem lítost vyslovovat nebudu: ve většině případů jsme si nevyhověli s termínem, ale zůstali v kontaktu pro další ročníky. A my máme rádi překvapení…


Jak vznikl nápad zapojit do organizace a propagace festivalu nadšené fanoušky a dobrovolníky, tzv. ambassadory?
Tak to je asi náš unikát a jsme na to velmi pyšní. Před deseti lety jsme takto do propagace zapojovali jakési „třídní důvěrníky“ a spřízněné duše v regionech. Za pivo a lístek. Asi před dvěma třemi lety (snad i s rozmachem Facebooku a dalších on-line komunikací) nám ale začaly chodit skvělé nápady – a nejen ty, ale i ochota je zhmotňovat. Šlo o moderátory diskusí, bloggery, dodavatele aplikací, návrhy triček, pomoc s organizací na místě, tipy do našeho ekologického programu a podobně. Našim „ambíkům“, jak asi dvěma třem stovkám těchto nadšenců říkáme, nic neplatíme, maximálně dostanou lístek zdarma. Někteří nechtějí ani to - kupují si hrdě vstupenky jako první. Snad vidí, že jim nasloucháme – a snad mají (oprávněně) dobrý pocit z toho, že Rock for People roste i díky nim. Ale bacha, nejde o žádné loajalisty za každou cenu: pokud něco „zvržeme“, jako třeba neplánovaný posun zveřejnění line upu, dostaneme poprvé za uši právě od nich. Na tomto místě děkuji Ondrovi Kopičkovi z našeho týmu, jenž spoustu aktivit iniciuje a aktivisty koordinuje.

Jak jste spokojeni s rozsahem hudebních žánrů letošního ročníku? Směřujete spíše k  špičkám populární muziky, nebo se zajímáte i o alternativní kapely světového charakteru? Jestli ano, tak které vám tu chybí, nebo kterým žánrem byste chtěli do budoucna festival obohatit?
Předloni jsme v médiích řešili, zda jsme multikulturní, loni, zda jsme multižánroví. Letos se zase přetřásá, zda bychom se neměli přejmenovat na Pop for People (kvůli Kate Nash či Paramore) nebo Electro for People (pro změnu kvůli Pendulum a výborným Digitalism). Mně to přijde vše liché – osobně absolutně nesouhlasím s tím, že pojem „rock“ se globálně vyprázdnil.
Naopak mám pocit, že konjunktura tvrdších žánrů – se všemi metalcory a HC/punky – je potvrzením toho, že rock existuje, pouze se rozostřují či rozšiřují jeho kontury. Rozhodně to není o tom, zda má kapela dvě kytary, bicí a baskytaru a když jde kolem kláves nebo samplerů, odplivne si. Nesmysl. Tvrdí snad někdo, že vyčpěl rock´n´roll? Naopak! V rámci Rock for People hodně dáme při výběru kapel na jejich pódiovou show, komunikaci a energii, jíž oblažují publikum – to open airové, ne klubové. Zaujmout a udržet pozornost lidí na venkovním festivalu s množstvím jiné hudby a dalších atrakcí, stojí mnohem větší úsilí.
Trochu to souvisí už s odpovědí na první otázku, ale mám pocit, že české publikum není až tolik tolerantní a zvídavé, jak je mu často podsouváno. Sází na jistotu a „velká“ jména: proto jeho značná část půjde za svou „megahvězdou“, i kdyby měla oželet čisté toalety, kvalitní jídlo, nemluvě o vyzdobení areálu…
Tím nepřímo odpovídám i na vaši otázku – i když si každý rok dovolíme nějaký „úlet“ nebo experiment, nemůžeme na tom stavět výhradně. Ale do budoucna se chceme více věnovat i klasické alternativě, již pro české publikum srdnatě otevírají nezávislí promotéři v malých klubech. Velký respekt!


Kapely velkého formátu mají většinou speciální požadavky pro uskutečnění jejich koncertu. Je tu nějaká taková, která by byla v jejich touhách jiná než ostatní, nebo co nejzajímavějšího jste v této záležitosti zažili?
Loni jsme řešili dvě lahve šampaňského pro Prodigy v ceně deseti českých kapel a speciální bio catering pro Muse, letos je nějaký zvláštní klid. Ony ty požadavky vypadají hrozivě na papíře, ale kapely dost často přijíždějí a odjíždějí v takovém kalupu, že na objednané opulentní požadavky není jaksi pokdy. Letos spíše řešíme hodně náročné přesuny části kapel, dost sofistikované požadavky na techniku na pódiu nebo průvodce po Praze. Hodně mě předloni pobavila jedna docela známá kapela, která podle smlouvy vyžadovala pětihvězdičkový hotel v Praze. Nakonec souhlasili s tříhvězdou v Hradci, abychom je ráno po koncertu zastihli ve stanovém městečku u korýtka s vodou. Je fajn, že kapely z Rock for People nespěchají tak, jako loni MUSE – proudovým letadlem přímo z hradeckého letiště. A přitom právě toto trio na náš tým udělalo ten nejlepší dojem: profesionalistou, skromností i velkou vstřícností třeba vůči klukům, kteří se starali o úklid kolem stage…

Ačkoliv za sebou ještě nemáme letošní ročník, nedá nám to se nezeptat, jsou již nějaké kapely, které máte v plánu oslovit ohledně vystoupení v příštím roce?
Nejen, že je máme v plánu oslovit, ale jsou již dokonce osloveny. To víte, kulatý 18. ročník a za chvíli dvacetileté výročí vyžadují preciznější, skoro pětiletkové plánování…